Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Dermatofytóza

Dermatofytóza

Dermatofytóza, též dermatomykóza, je kožní onemocnění mnoha druhů zvířat způsobené parazitickými plísněmi, které rozkládají kůži, chlupy i peří. Příznaky dermatofytózy jsou velmi rozmanité, od zvýšeného línání přes tvorbu lupů a šupinek na kůži, po řídnutí až vypadávání srsti. Nejznámějším projevem je tvorba okrouhlých ložisek vypadaných chlupů, které jsou ohraničené zarudlým šupinatým lemem, rozšiřují se do okolí a následně se zevnitř hojí. Nemoc obvykle nesvědí.

V Česku naštěstí dermatofytóza u domácích savců nebývá velmi častou chorobou, zvláště u psů je mnohem pravděpodobnější nějaký jiný původce kožního onemocnění. Důležitou diagnózu však dermatofytóza představuje u morčete a vyskytuje se také v zamořených teletnících.

U ptáků se nejčastěji objevuje ve formě favu, jako bílé šupinky na neopeřených částech těla. Kožní plísně nikdy nenapadají živou tkáň, jen už zrohovatělé útvary, pokožku, chlupy, drápy.

Původce

Existuje mnoho druhů plísní, které způsobují kožní onemocnění. Některé běžně rostou v půdě a rozkládají keratinové zbytky, ale pokud dostanou příležitost, parazitují na živém zvířeti. Jiné druhy jsou vyloženě parazitické a v půdě se nevyskytují. Tyto druhy se označují jako „dermatofyta“, což znamená „rostoucí na kůži“. Mají obvykle svého preferovaného hostitele, na kterém mohou růst i bez příznaků nemoci a tito skrytí nosiči jsou potom zdrojem infekce pro další živočichy.

Dermatofytóza zvířat může být přenosná i na člověka. Stejně tak lidské plísně, které přednostně rostou na lidské kůži, mohou nakazit i domácí mazlíčky.

Mikrosporóza

Nejvýznamnější dermatofytní plíseň u zvířat chovaných ze záliby se jmenuje Microsporum canis.  Proto se nemoc, kterou způsobuje, nazývá také „mikrosporóza“. Přestože canis znamená „psí“, tato parazitická houba je adaptována především na kočky. Pokud kočka onemocní dermatofytózou, v 90 % případů je původcem M. canis. Navíc u koček není vůbec vzácné bezpříznakové nosičství. Houbu na sobě může nést až pětina koček, zvláště koček útulkových, koček z kočičích hotelů, koček z větších chovatelských stanic a vůbec ze všech míst, kde žije víc koček pohromadě.

U psů je M. canis původcem dermatofytózy asi v 60 % případů.

Nakazit se mohou také fretky, mláďata lišek, norků a činčil, v menší míře králíci, potkani, křečci, selata, ovce a kozy. Nemoc je poměrně snadno přenosná i na člověka.

Microsporum canis je zajímavá tím, že pokud jsou napadené chlupy ozářené UV zářením, fluoreskují. Toho se využívá k detekci této plísně osvícením Woodovou lampou. Bohužel fluoreskuje asi ve 30 – 80 % případů, takže pokud se nic neobjeví, ještě to neznamená, že zvíře nemá mikrosporózu.

Onemocnění kůže může příležitostně způsobit ještě jiný druh, Microsporum gypseum. To je organismus, který běžně žije v půdě a ke svému životu hostitele nutně nepotřebuje. Pokud při hrabání v hlíně onemocní pes, nejčastěji lovecký, jen velmi  zřídka dojde k dalšímu přenosu na jiného tvora. Podobně se venku pobíhající zvířata mohou nakazit plísní Microsporum persicolor, jehož přenašečem jsou drobní hlodavci.

Trichofytóza

Trichofytóza nebo trichofycie je označení pro plísňové onemocnění způsobené dalším důležitým rodem parazitické houby, zvaný Trichophyton.

Mezi těmito houbami je v praxi malých zvířat nejdůležitějším druhem Trichophyton mentagrophytes. Je to především parazit hlodavců a lišek. Z domácích zvířat škodí především na psovi, u kterého vyvolává vážnější onemocnění než M. canis, a na morčatech, u kterých je časté bezpříznakové nosičství. Skrytých nosičů je kolem 10 %. Nosiči mohou být také myši. Viditelné onemocnění způsobuje i u činčil, pískomilů a křečků.

Onemocnění psa je většinou spojené s kontaktem s hlodavci a podobně se mohou nakazit fretky, králíci, prasata, ovce, kozy a naštěstí zřídka i člověk.

U přežvýkavců, skotu, ovcí i koz je nejčastějším původcem kožní plísně jiný druh, Trichophyton verrucosum.

Odolnost v prostředí

Plísňové spory, které se odlučují z nemocného zvířete v šupinkách kůže a ulámaných chlupech, jsou ve vnějším prostředí neskutečně odolné. V suchu přežijí v chlupech až 18 měsíců. Plíseň se proto šíří z jednoho zvířete na druhé nejen přímým kontaktem, ale i infikovanými pomůckami či pobytem v místech, kde se pohybují nosiči plísní. Pasivně mohou spory přenášet také mouchy nebo blechy.

Sanace prostředí je obtížná. Plísňové spory ničí dezinfekční prostředky na bází chlornanů, ale jen ve vysoké koncentraci. Samotné spory ničí chlornan sodný v půl procentní koncentraci, ale jakmile jsou spory uvnitř nakažených a vypadaných chlupů, k rychlé likvidaci už je potřeba koncentrace 5,25 %. Což je neředěné Savo. Jen to a 1 % formalín ničí spory v chlupech už po dvou hodinách expozice.

K opakované dezinfekci je možné dále použít koncentrovanějšího roztoku kyseliny peroctové (Persteril), monopersulfát draselný (Virkon) benzalkoniumchlorid (Incidin), glutaraldehyd (Indidur) a prostředky obsahující peroxid vodíku v kombinaci s detergenty (Oxivir). A pak také ten chlornan sodný ředěný na 0,5 % roztok.

Nejjednodušší a nejjistější řešení je předměty, které nejdou jednoduše otřít – zbavit mechanicky chlupů – a vydezinfikovat, zničit. Vyhodit a nejlépe spálit. To se týká veškeré podestýlky, ale také pelíšků, koberečků, škrabadel, obojků, kartáčů, hřebenů a vůbec jakýchkoliv pomůcek k ošetřování zvířat.

Koberce či čalounění je potřeba vyprat v účinném dezinfekčním prostředku. Může pomoci také parní čištění, ale jen pokud je provedeno strojem, který opravdu používá vařící vodu. Na hladké povrchy se zase hodí kvalitní vysavač s filtrem. Cílem je odstranit maximální množství chlupů, protože právě ty obsahují nakažlivé spory.

Rizikové faktory

Infekční spora se velice snadno přichytí na keratin, což je bílkovina tvořící rohovinu, a už za šest hodin poté začne klíčit. Přesto ale naprostá většina napadených zvířat neonemocní dermatofytózou. To proto, že kůže má mnoho obranných mechanismů. Růstu houby brání kožní maz a také neustálá obnova pokožky, staré kožní šupinky se sporami hub se prostě odloučí do prostředí, kde nemohou škodit. Vliv má také péče zvířete o svůj tělní pokryv a jeho zdravotní stav a tím pádem stav jeho imunity. Ke vzniku nemoci je tedy kromě plísně potřeba i působení nějakých predispozičních faktorů.

Poranění kůže a zvýšená vlhkost

Nákazu usnadňuje především povrchové poranění kůže, včetně těch drobných oděrem, jaké mohou vzniknout při česání příliš hrubým kartáčem či při stříhání. U ovcí se nákaza přenáší kontaminovaným střihacím strojkem.

Plísně mohou snadněji napadnout také už jinak nemocnou kůži, zvláště pokud je to onemocnění doprovázeno svěděním a škrábáním. V chovech koček jsou typickými činiteli, kteří zapříčiňují jak šíření, tak rozvoj dermatofytózy, blechy nebo dravčíci.

Dermatofytóza u psů se u nás častěji objevuje v létě, ve vlhkém a teplém prostředí.  Také pokud dojde k zapaření srsti třeba po koupání v přírodě. K plísním je vnímavější také samotná macerovaná pokožka.  U ovcí a koz je choroba častější na podzim a v zimě, pokud jsou zvířata ustájená ve vlhkých stájích. U výstavních jehňat se objevuje plíseň poněkud častěji a to proto, že tato zvířata jsou ostříhaná úplně na krátko a také vykoupaná, což z nich smyje ochranné působení lanolínu.

Zvýšená vlhkost vzduchu je obecným rizikovým faktorem. Křečci žijící ve skleněných teráriích proto onemocní častěji než křečci z klecí.

Rizika vycházející ze zvířat samotných

Nemoc je častější u velmi mladých či naopak starých a nemocných zvířat. Pravděpodobnost rozvoje dermatofytózy je vyšší také špatně živených zvířat, při špatné zoohygieně, nebo při ustájení velkého počtu zvířat na jednom místě. I březost a laktace představuje oslabení těla, které podporuje propuknutí plísně.

Jakékoliv choroby, které oslabují imunitu, také zvyšují riziko a komplikují průběh plísňového onemocnění. Mezi takové nemoci patří jak nakažlivé nemoci, jako je FIV nebo FeLV u koček, tak neinfekční onemocnění, jako rakovina nebo Cushingův syndrom.

Vnímavost k onemocnění je dána také plemenem: Perské a himalájské kočky, jorkšírský, manchesterský a Jack Russell teriéři mají větší riziko, že onemocní.

Průběh nemoci

Inkubační doba nemoci je jeden až tři týdny. Je možný taky bezpříznakový průběh. Takové zvíře je pak skrytým nosičem a rozšiřovatelem nákazy.

Klinické příznaky dermatofytózy jsou rozmanité. Poznat jen podle vzhledu, že kožní změny jsou způsobené plísní, není v žádném případě možné. Zvláště u psa bývá „typická plíseň“ něco úplně jiného. Naopak neobvyklý projev může dlouho unikat správné diagnóze a léčbě.

Plísně rostoucí v chlupových váčcích způsobují jejich zánět doprovázený vypadáváním chlupů. Právě rozšiřující se ložisko či ložiska lysivosti, která můžou mít zarudlý okraj, jsou pro dermatofytózu typická a daly jí u starý název, opar lysivý neboli herpes tonsurans nebo prostě herpes. Bohužel tyto příznaky jsou obecné pro zánět chlupových váčků z jakýchkoliv příčin.
Změny mohou být různého rozsahu, od sotva patrného místního zřídnutí srsti přes jednotlivá kruhová ložiska po mnoho splývajících ložisek až po prakticky celotělovou ztrátu srsti. Dalším častým příznakem přítomnosti plísní je zvýšené šupinatění a tvorba lupů, dále ztmavnutí kůže – velmi dobře je to vidět při zřídnutí a vypadávání srsti. Kůže může být i ztluštělá, zarudlá, vyloučen není ani vznik pupínků a hnisavých vřídků či silných strupů. Při postižení hlubších vrstev kůže může dermatofytóza způsobit hluboký zánět kůže s uzlovitými zánětlivými uzly, které mohou být doprovázené výtoky hnisu.
Samotná dermatofytóza obvykle nesvědí. Svědit však může, pokud je nemocné zvíře zároveň alergické na plísně. Nemoc může navíc doprovázet bakteriální infekce, která také svědí. Stejně tak je možné, aby zvíře zároveň trpělo dermatofytózou a bylo hostitelem vnějších parazitů, kteří způsobují svědění.

Dermatofytóza koček

U koček může dermatofytóza vypadat jako naprosto jakékoliv kožní onemocnění. Lysivá ložiska nejsou typická, příznaky postižení se často objevují na ušních boltcích jen jako zřídnutí srsti. Dalším častým příznakem přítomnosti plísní je zvýšené šupinatění a tvorba lupů. Plísňové onemocnění na sebe může upozornit v podobě svědivého ekzému, pupíncích na bradě, které jsou k nerozeznání od kočičího akné, začervenáním a zhrubnutím kůže podobné tzv. eosinofilnímu komplexu, což je alergické onemocnění, nebo zánětu kůže u kořene ocasu, který vypadá jako hyperplazie ocasní žlázy. Zatímco ložiska lysivosti kočku obvykle nesvědí, dermatofytóza ve svých jiných podobách svědit může.

Dermatofytóza fretek

U fretek jsou kožní plísňová onemocnění naštěstí vzácná. Mohou se nakazit od hlodavců plísní T. mentagrophytes nebo častěji od koček mikrosporózou. Příznaky jsou obecně tvorba okrouhlých ložisek lysivosti, vylamování srsti, tvorba lupů, strupů nebo zčervenání kůže. Nejčastěji onemocní mladé nebo jinak nemocné fretky. U mladých fretek dochází ke spontánnímu vyhojení.

Obvykle je to nesvědí, ale svědit dermatofytóza fretek může a to až tak, že se fretka rozškrábe do krve s následnou bakteriální infekcí. Tak se nemoc podobá zablešení a ušnímu svrabu, sarkoptovému svrabu nebo demodikóze. Také samotné bakteriální kožní infekci, která je častá třeba po pokousání od jiné fretky. Fretka navíc může trpět celou řadou neinfekčních příčin, které se projevují na kůži lysivostí či lysivostí a svěděním. Je to především porucha funkce nadledvinek, nádory, jako je lymfom a mastocytom, nebo i kontaktní dermatitida, tedy alergie.

Dermatofytóza přežvýkavců

U skotu probíhá dermatofytóza v typické formě lysivého oparu. Původcem je vždy nějaký Trichophyton, jedná se tedy o trichofytózu. Nejčastější je T. verrucosum a méně častý T. mentagrophytes. Postihuje především telata.

Inkubační doba trichofytózy skotu je asi čtyři týdny dlouhá. Plíseň napadá nejen chlupy, ale i zrohovatělou vrstvu pokožky. Zánětlivý výpotek a rozložený keratin společně s vlákny plísní tvoří na postižené kůži charakteristický tlustý, suchý příškvar šedobílé barvy. Ten udusí přísně aerobně rostoucí houbu, takže aktivní růst parazita je omezený na okraje ložisek.  Ta mají kruhovitý tvar a obvykle asi 3 cm v průměru. Pod příškvarem je nejprve kůže vlhká, ale pak se od středu začne hojit, stup se odloučí a na místě zůstane lysé a zarudlé kolečko.

Ložiska se objevují hlavně na krku, na hlavě a pod ocasem. U těžších případů se mohou rozlézt na celé tělo a jednotlivá ložiska mohou splývat. Druhotná nebo souběžná bakteriální infekce dermatofytózu skotu obvykle nedoprovází. Nemoc nebolí ani nesvědí. Během dvou až čtyř měsíců dochází k samovyléčení. Závažnost klinických změn i rychlost vyléčení závisí na podmínkách chovu a hlavně výživě zvířat. Po vyléčení je skot po nějakou dobu imunní k reinfekci.

U ovcí a koz není dermatofytóza tak častá jako u skotu. Většinou se také jedná o trichofytózu, jejímž původcem je T. verrucosum. Mnohem méně významný je T. mentagrophytes a M. canis. U ovcí je rizikovým faktorem vzniku koupání a stříhání.

Kožní změny se obvykle objevují na hlavě, uších, krku a plecích. Na osrstěných místech to bývají okrouhlá ložiska vypadané nebo olámané srsti s tvorbou lupů nebo i větších strupů, ve vlně jsou překryté slepenou vlnou a jsou vlhká a zarudlá. Vyrážka nebolí a obvykle ani nesvědí. Celkový zdravotní stav není nijak narušený. Během 4 – 16 týdnů dochází k vyhojení i bez jakékoliv léčby.

Vzhledem se ložiska trichofytózy podobají především dermatofilóze, nedostatku zinku, a psoroptovému a sarkoptovému svrabu. U ovcí a koz je kromě toho podobný projev u stafylokového zánětu kůže a u imunitně zprostředkovaných onemocněních.

Dermatofytóza prasat

Prase nemá žádný svůj „vlastní“ druh kožní plísně. Může se nakazit od hlodavců druhem T. mentagrophytes, od lidí plísní T. rubrum, od skotu T. verrucosum, od koček M. canis a z hlíny M. nanum. Vyvíjí se u něj typická kruhová ložiska se strupatým, vylysalým středem. Strupy jsou hnědé a suché. Jen Microsporum nanum vytváří kožní změny, které nejsou doprovázené vypadáváním štětin, ale na druhou stranu mohou zasahovat značnou plochu kůže. Plíseň se u prasete obvykle objevuje na zádech a na bocích. U dospělých prasat nedochází k samovolnému vyhojení.

Podobné nemoci jsou především svrab, exsudativní dermatitida a u mladých prasat pityriasis rosea.

Dermatofytóza králíků

Kožní plísňová onemocnění nejsou u králíka vzácným nálezem. Králík divoký, žijící v přírodě, a králíci chovaní venku v králíkárnách jsou nejčastěji hostiteli T. mentagrophytes. Naopak pet králíci v domácnostech trpí především plísní způsobenou M. canis. Nicméně králík může být nositelem mnoha dalších druhů jak trichofytonů, jako je T.  schoenleinii, T. verrucosum nebo T. terrestre, jak hub z roku Microsporum, jako je M. gypseum a M.  audouinii.

Častý je subklinický průběh, kdy je králík po určitou dobu skrytým nosičem plísní. U takových zvířat se může klinické onemocnění objevit při stresu, podvýživě nebo při současně probíhajícím jiném onemocnění. Častěji se plíseň objeví u mladých králíků.

Příznaky nemoci, pokud se objeví, mají častěji formu tzv. molu. Na hřbetě nosu, očních víčkách a ušních boltcích se vytváří žluté stroupky, které později pevně lpí na pokožce. Na postižených místech dochází k olamování a vypadávání chlupů. Pokud kožní změny svědí, mohou se škrábáním roznést i na končetiny včetně drápových lůžek. Tvorba okrouhlých ložisek řídké srsti, které se pokrývají šedobílými šupinkami, teda typický „opar lysivý“ je u králíků rovněž možný. I v tomto případě začíná choroba na ušních boltcích a na hřbetě nosu a na tvářích.

Podobně se projevuje především zamoření různými kožními parazity, ať už blechami, dravčíkem nebo ušním či vzácnějším tělovým svrabem, syfilis, záněty kůže po zapaření nebo kontaktní dermatitida a u pet králíků také autoimunitní onemocnění sebaceózní adenitida a některé nádory kůže.

Dermatofytóza hlodavců

Nejčastějším původcem plísně u hlodavců je T. mentagrophytes.  Nemoc je nejčastější u morčete. Propuká především u mladých morčat ve špatných podmínkách. Nejčastěji se kožní změny objevují na nosu, okolo očí a na ušních boltcích. Mohou se ale postupně šířit i na hřbet a končetiny. Morče může být dlouhodobým skrytým nosičem.

U hlodavců se obvykle netvoří okrouhlá ložiska a choroba se projevuje tvorbou šupinek, nepravidelným zřídnutím srsti, zarudnutím kůže a lámáním chlupů. U morčete bývá doprovázena svěděním. U potkanů, křečků a pískomilů obvykle nikoliv.  U potkanů je obvykle postižen krk nebo hřbet. Potkani mohou být, podobně jako morče, také bezpříznakovými nosiči.

Činčilu před infekcí chrání hustá srst a onemocní zřídka. Plíseň postihuje především kůži hlavy, hrudní končetiny nebo kořen ocásku. Chlupy se v okrouhlých ložiscích lámou a vypadávají, nejprve jsou postiženy pesíky, pak podsada. Objevuje se i zarudnutí kůže, stroupky a nemoc může svědit.

Diagnostika

Plísňová vlákna a spory se někdy dají nalézt v odebraných chlupech a v seškrabu kůže a s pomocí mikroskopu se tak diagnóza určí hned. Častěji je ale třeba provést kultivaci plísně z chlupů nebo kožních šupinek a to trvá minimálně 14 dní.

Léčba

Protože plíseň je nakažlivá a přenosná i na člověka, u zvířat se nečeká, až se jejich tělo plísní přirozeně zbaví.  Léčbu usnadňuje ostříhání a spálení chlupů nemocného zvířete, zvláště u dlouhosrstých pacientů. Plísně se likvidují povrchově koupelemi fungicidy nebo sírou, menší ložiska lze ošetřovat i lokálně protiplísňovými mastmi (Canesten a podobně). U pískomilů a činčil se prášková síra přidává do písku, ve které se zvířata „koupou“. Alternativou „chemie“ je použití „chytré houby“ ve specialitě Ecosin.

Jako doplněk povrchové léčby nebo i jako jediný způsob léčby se používá léčba celková, nejčastěji sirup Itrafungol. Je určený primárně pro kočky (u kterých mohou být koupele obtížné až nemožné) ale dá se použít také u psů nebo třeba u morčat. Nevýhodou je jeho cena.

V případě, že je původcem nemoci psa nebo kočky Microsporum canis, je k rychlejšímu vymizení klinických příznaků k dispozici i vakcína. Očkování bohužel není možné použít k prevenci nemoci a bezpříznakové nosičství u očkovaných zvířat je časté.