Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Toxoplasmóza

Toxoplasmóza

Toxoplasmóza je velice známé parazitární onemocnění společné mnoha druhům teplokrevných živočichů včetně člověka. Původce, mikroskopický organismus Toxoplasma, má složitý vývojový cyklus s pohlavním rozmnožováním probíhajícím ve střevě kočkovitých šelem a a tvorbou tkáňových cyst ve svalech či nervové tkáni mezihostitelů, což jsou všichni ostatní živočichové. U člověka – ale i u jiných zvířat – může toxoplasmóza způsobit potrat nebo poškození plodu. Navzdory obecným představám je ale infekce přímo od kočky nepravděpodobná a největším zdrojem nákazy pro člověka je syrové maso a neumytá zelenina.

Původce

Toxoplasma gondii je mikroskopický prvok patřící mezi kokcidie. Je to parazit, který se množí uvnitř buněk hostitele. Může infikovat jakoukoliv jadernou buňku, ale má afinitu k buňkám centrální nervové soustavy a sítnice. V napadeném organismu se vyskytuje ve dvou formách. Tachyzoiti se v buňkách hostitele rychle množí a po prasknutí buňky se šíří se krví i mízou do celého těla. Bradyzoiti se množí pomaleji a jsou uzavřeni v tkáňové cystě s tlustou stěnou. Tkáňové cysty se přednostně tvoří ve svalech, srdci a CNS. Přechod z tachyzoitů na bradyzoity řídí kmen Toxoplasmy, ty nepatogenní, kterých je většina, přecházejí do chronické formy s bradyzoity velmi záhy. Dále Toxoplasmu k přechodu do chronické formy nutí imunitní systém hostitele, protože v tkáňových cystách jsou bradyzoiti před obranyschopností organismu chráněni. Tkáňové cysty přetrvávají u jednou infikovaného organismu až do jeho smrti.

Tkáňové cysty v mase ničí suché teplo nad 65 °C, var nebo naopak zamražení při teplotě – 20 °C po dobu aspoň dvou až tří hodin.

Toxoplasmóza u definitivního hostitele

Pokud se nakazí kočkovitá šelma, Toxoplasma v jejím organismu umí vytvořit ještě další formy. Kočka se obvykle infikuje pozřením tkáňových cyst v syrových tkáních své kořisti nebo v syrovém mase. V jejím střevě se bradyzoity uvolní. Část se jich přemění v tachyzoity, které se rozšíří do jejího těla a časem se zapouzdří v tkáňové cysty. Část se přemění v merozoity, které se množí v buňkách střevní sliznice kočky a po určité době vytvoří gamety. Jen v kočkovité šelmě může proběhnout toto pohlavní množení. Po splynutí gamet vznikne zygota a zygota se přemění na nezralou oocystu, jakési tlustostěnné vajíčko, které odchází s trusem do vnějšího prostředí.

Teprve mimo organismus kočky oocysta dozraje a uvnitř vzniknou čtyři sporozoity. Zrání trvá 1 – 5 dní a potřebuje přítomnost kyslíku a vhodnou teplotu a vlhkost. Zralá oocysta je 10 – 15 x 10 – 13 μm velká a ve vnějším prostředí je velmi odolná, může přežít a zůstat infekční několik let a je neškodí jí většina dezinfekčních prostředků.

Hostitelé

Toxoplasmóza je nemocí všech teplokrevných živočichů. Protilátky proti toxoplasmóze má 20 % psů, 30 – 40 % koček, až 80 % nutrií a až 95 % králíků. Přirozeným rezervoárem v prostředí jsou drobní hlodavci. Definitivním hostitelem jsou kočkovité šelmy, v jejichž střevě se vytváří oocysty, které kontaminují půdu a vodu.

Průběh infekce

K nákaze dochází po pozření sporozoitů ze zralých oocyst a bradyzoitů z tkáňových cyst. Zralé oocysty jsou v půdě a z půdy se dostávají na rostliny, takže tak se nakazí býložravý živočich. Masožravci se spíše nakazí z masa.

Tachyzoiti prochází přes placentu a způsobují nákazu nenarozených plodů, u koček může dojít i k infekci přes mateřské mléko. U psů je možný také přenos při pohlavním styku.

U psů a koček probíhá infekce většinou bez příznaků. Pravděpodobně ji provází zvýšená unavitelnost, ale to se u zvířat špatně zjišťuje. Zvířata infikovaná patogenním kmenem nebo ta, která mají slabý imunitní systém, nedokáží zabránit pokračujícímu rychlému množení tachyzoitů a vznikne u nich akutní toxoplasmóza.

Akutní toxoplasmóza

Akutní toxoplasmóza se vyznačuje poškozením plic, jater a mozku.

U koček je smrtelná akutní toxoplasmóza pravidlem u koťat nakažených v děloze nebo při sání mateřského mléka. Nejčastějším příznakem je nechutenství a dušnost. Může se objevit žloutenka nebo výpotky v břišní dutině a zánět v přední oční komoře. Kromě koťat akutní toxoplasmóza vzniká u koček s nefunkčním imunitním systémem při současné infekci FIV, FeLV, FIP nebo při podávání cyklosporinů, což jsou silné léky tlumící imunitu.

U psů se akutní toxoplasmóza projevuje horečkou, nechutenstvím, zvracením, průjmem, dušností a příznaky onemocnění mozku, jako je motání se, křeče nebo obrny končetin. Onemocnění očí je vzácnější než u koček. Někdy může nemoc postihnout i srdeční sval nebo kůži. Nejčastější je akutní toxoplasmóza u psů s potlačenou imunitou, jako jsou psi trpící psinkou nebo psi léčení cyklosporiny.

K nákaze jsou extrémně vnímaví masožraví vačnatci.

Akutní toxoplasmóza u ptáků

U ptáků byla toxoplasmóza zjištěna u dravců s poškozením sítnice, u kanárů a pěnkavovitých způsobuje nákaza slepotu zničením zrakového nervu. U papoušků vede akutní toxoplasmóza k úhynu ptáka a podobně jako u savců jsou postižené plíce a játra. Smrtelná akutní toxoplasmóza byla popsána také u loskutáků.

Latentní toxoplasmóza

U většiny zvířat ale organismus prvotní infekci zvládne a Toxoplasma se zapouzdří to tkáňových cyst. Latentní toxoplasmóza je bezpříznaková a trvá pravděpodobně až do konce života jedince. Chronická toxoplasmóza naproti tomu svému nositeli způsobuje dlouhotrvající potíže. Příznaky jsou nespecifické: Hubnutí, průjmy, nechutenství, občasná horečka a záněty očí.

Protože latentní toxoplasmóza je udržována v klidovém stavu tlakem imunitního systému, při závažném poškození imunity později v životě zvířete se může reaktivovat a přejít do akutní toxoplasmózy.

Střevní infekce koček

Jen u kočky se toxoplasmóza množí ve střevě za vzniku oocyst. Vylučování oocyst začne 3 – 10 dní poté, co kočka pozře tkáňovou cystu, a 19 – 48 dní po pozření oocyst. U většiny koček probíhá vylučování bez příznaků, je asi 10 – 20 % koček má krátkodobý průjem. Vylučování oocyst trvá maximálně tři týdny. Oocyst se tvoří značné množství, v jednom gramu trusu jich může být až milion. Protože v kočičím střevě se tvoří oocysty jen po prvotní infekci, nejčastěji je vylučují koťata ve věku tři až osm měsíců. Po uplynutí těch třech týdnů už kočka oocysty nikdy v životě nevylučuje. I při případné reaktivaci latentní toxoplasmózy v důsledku oslabení imunity je případná tvorba oocyst omezená.

Potraty

Pokud akutní infekce probíhá během březosti, nákaza vyvíjejících se plodů vyvolá jejich poškození a potrat nebo porod slabých, málo životaschopných mláďat, kteří rychle hynou. Potraty jsou nejčastějším projevem toxoplasmózy u ovcí a koz. Toxoplasmóza je v tomto směru velmi významnou chorobou. Je jednou z nejčastějších infekčních příčin potratů u ovcí.

Nákaza toxoplasmózou se projevuje jak časnou embryonální odúmrtí s přebíháním bahnic a zvýšeným počtem bahnic zjištěných jako jalových, tak porodem mrtvých, mumifikovaných plodů a slabých mláďat která se buď už narodí mrtvá nebo hynou krátce po porodu. Často se stává, že se v termínu narodí dva mrtvé plody, přičemž jeden je mumifikovaný a druhý vypadá normálně.

K potratu dochází asi po dvou týdnech po infekci. Malí přežvýkavci se nakazí trávou, senem či jádrem, které je kontaminované oocystami. Při další březosti už většinou problémy nebývají.

Diagnostika

Nálezy a to jak klinické tak laboratorní, nejsou pro klinickou toxoplasmózu nijak specifické. Zvířata s latentní infekcí jsou obvykle zcela bez nálezu.

Pro akutní infekci je typický vzestup tzv. IgM protilátek, tyto se dají odhalit v séru zvířete specializovaným vyšetřením (nepřímou imunofluorescencí), kterou provádí veterinární laboratoře. Existují i rychlé, „stolní“ testy, ty ale odhalují jen celkové protilátky, které ale přetrvávají a říkají jen, že dané zvíře se někdy s nemocí setkalo. Pro určení, jestli jsou zdravotní problémy způsobené toxoplasmózou, se proto nehodí. Rychlotesty určené pro přežvýkavce poskytují jen omezenou informaci co se příčiny potratu týče: Pokud je test negativní, toxoplasmóza nebyla příčinou.

Toxoplasmóza se dá odhalit pitvou a to jak uhynulých dospělých zvířat, tak mumifikovaných či mrtvě narozených plodů.

Je spíš o štěstí, že se podaří nalézt oocysty v trusu kočky. Taková kočka je totiž obvykle bez příznaků a vylučuje oocysty jen asi tři týdny ve svém životě.

Léčba

Klinická toxoplasmóza se léčí antibiotiky klindamycinem a sulfonamidy. Prognóza u psů a koček, kteří trpí imunosupresí a toxoplasmóza u nich postihla plíce, játra nebo mozek, je však špatná. Žádná léčba nezbaví zvíře latentní infekce.

Vylučování oocyst v trusu se dá okamžitě zastavit aplikací léku toltrazurilu.

V zahraničí je k dispozici vakcína určená pro ovce, která zabraňuje potratům a poruchám plodnosti. U malých přežvýkavců lze použít také antikokcidika v krmivu, které snad snižují pravděpodobnost infekce a následného potratu.

Riziko pro člověka

Vzhledem k časté infekci různých domácích zvířat se v jejich svalovině nacházejí tkáňové cysty. Člověk se proto snadno nakazí konzumací syrového nepřemraženého masa a to i malého množství, například při dochucování nebo při krájení zeleniny na prkénku, kde se předtím krájelo maso.

Oocysty jsou přítomné především v půdě, kde jsou živé a infekční roky. Z půdy se dostávají na rostliny včetně zeleniny a ovoce. Neumyté ruce po styku s hlínou a konzumace neumyté zeleniny a ovoce je opět častým zdrojem infekce pro člověka.

Nakazit se přímo stykem s kočkou je velmi těžké. Oocysty potřebují minimálně den ve vnějším prostředí, aby dozrály a byly infekční. Kočka sama na sobě své den a více staré výkaly nemá. Navíc vylučování oocyst u ní probíhá jen asi tři týdny jejího života, které odpovídají době, kdy se kočka sama nakazila toxoplasmózou.

Čistě bytové kočky, které nejsou krmené syrovým masem, budou pravděpodobně negativní a nákaza od nich vůbec nehrozí. U venkovních koček je zase prvotní infekce a vylučování spíše záležitostí koťat a mladých koček. Pro jistotu člověku stačí dodržování základní hygieny při manipulaci s kočičím záchodkem a jeho pravidelné čištění.

Od jiných zvířat se lze toxoplasmózou nakazit jen jejich konzumací bez tepelné úpravy nebo přemražení.

Stejně jako u jiných zvířat i u člověka platí, že k poškození plodu nebo k potratu je potřeba, aby k nákaze došlo zrovna během těhotenství. Pokud má žena už před otěhotněním protilátky proti toxoplasmóze, miminku toxoplasmóza nehrozí.