Hlavnička neboli maligní katarální horečka je nebezpečná nákaza skotu a farmově chovaných jelenovitých. U skotu se objevuje sporadicky, u jednotlivých zvířat. Projevuje se vysokou horečkou, zánětem očí se zákalem rohovky, hnisavou rýmou a tvorbou bolestivých ložisek odlupující se sliznice v tlamě. Naprostá většina nemocných zvířat do několika dnů hyne.
U jelenovitých se nemoc projevuje podobně, ale probíhá mnohem rychleji a změny na očích a sliznicích nemusí být tak vyjádřené. Jelenovití jsou také mnohem vnímavější než skot a hlavnička může být příčinou jejich hromadného onemocnění a úhynů.
Z dalších domácích zvířat je choroba přenosná také na prase. Jiným zvířatům nebo člověku nehrozí žádné nebezpečí.
Původce
Hlavnička přísně vzato není jedna jediná nemoc, ale navzájem nerozlišitelné projevy infekce skotu několika různými, i když příbuznými viry.
Viry způsobující hlavničku jsou herpesviry, velké obalené DNA viry, které umí vytvářet i dlouhotrvající latentní infekce. Řadí se do čeledi Gammaherpesviridae a rod Macavirus. Maligní katarální horečku u vnímavých zvířat způsobují minimálně pět z nich.
Vůbec nejdůležitějším původcem hlavničky skotu a jelenovitých je však ovčí herpesvirus OvHV-2. Jak naznačuje jméno, napadá ovce, u ovcí ale virus nezpůsobuje žádné viditelné onemocnění. Nákaza ovcí je velice častá, prakticky všechny ovce mají protilátky proti tomuto viru. Pokud se ale nemoc přenese na skot, prase nebo jelenovité, rozvíjí se smrtelná hlavnička.
Druhým významným původcem hlavničky, který se ale v Evropě mimo zoologické zahrady nevyskytuje, je herpesvirus pakoňů AlHV-1. Opět, jedná se o patogen, který promořuje stáda pakoní a nezpůsobuje jim žádné potíže. Od pakoní se hlavničkou může nakazit skot nebo žirafa či antilopa kudu.
Další druhy macavirů nezpůsobují hlavničku u skotu. Kozí herpesvirus CpHV-2 je možným původcem hlavničky jelence běloocasého.
Macaviry jsou ve vnějším prostředí velice křehké, ničí je vyschnutí i sluneční světlo a běžné dezinfekční prostředky. Přežití mimo hostitele se počítá na hodiny.
Zvířata vnímavá k nákaze
U ovcí, koz a pakoňů, přirozených hostitelů, virus nezpůsobuje nikdy žádné změny zdravotního stavu.
Hlavnička hrozí při přenosu infekce na jiné zástupce čeledi turovití, jelenovití a žirafovití. Vnímavost jednotlivých druhů zvířat je různá. Velice citliví jsou jelenci běloocasí, jelen milu, bizon a banteng včetně jeho domestikové formy, tura domácího baliského.
Jelenovití jsou vnímavější než skot. Hlavnička postihuje jelena lesního i siku, srnce obecného i daňka.
Tur domácí je proti nákaze dosti rezistentní a proto se u něj hlavnička vyskytuje jen u jednotlivých zvířat. Tur domácí je asi tisíckrát odolnější proti nákaze než bizon.
Celkově může hlavičkou onemocnět asi 30 různých druhů sudokopytníků. Postihuje také buvoly, indické jelenovité, jako je jelen axis a barasinga, jelence ušaté, jelena wapiti, soby, losy a mnoho druhů antilop, jako je kudu a nilgau a taky žirafy a prase domácí. Kromě toho se podařila experimentální infekce laboratorních křečků, morčat a králíků.
Přenos hlavničky
Hlavničku rozšiřují jen a pouze zvířata, která jsou přirozenými hostiteli viru. Nemocný skot nebo jelenovití nemohou nakazit žádné další zvíře.
Mezi ovcemi se virus šíří přímým kontaktem. Zvířata ho přerušovaně vylučují v nosních sekretech. Nejvíce infekční jsou jehňata ve věku 6 až 9 měsíců.
Některá jehňata se nakazí už v děloze, většina ale získá virus až po narození, až ve věku kolem dvou nebo tří měsíců. Dospělé ovce vylučují virus také v mlezivu a v mléce a našel se i v semeni beranů. Naprostá většina ovcí se stává trvalým hostitelem.
Skot nebo vysoká zvěř se nakazí kontaktem s ovcemi. Infekční je aerosol nebo znečištěná potrava a voda. Ten nemusí být nijak těsný, na skot se virus přenesl i na vzdálenost 70 m, možný je i přenos při ustájení v jedné budově, i když napáječky a žlaby jsou oddělené.
Riziko hlavničky ovlivňuje mnoho faktorů, které řídí infekční tlak a množství viru v prostředí, které se dostává do těla skotu či jelenovitých. Jeleni onemocní mnohem snáze než skot. Je to také sezónní nemoc, obvykle se objevuje na jaře.
Inkubační doba
Inkubační doba u skotu je obvykle 3–8 týdnů dlouhá.
Příznaky hlavničky
Alternativním názvem hlavničky je zhoubná katarální horečka. Katar je označení pro zánět sliznic s hromaděním hlenu. To popisuje nejčastější průběh nemoci u skotu.
Popisuje se několik forem hlavničky, ale jsou dány spíše časem, po kterou nemocné zvíře přežívá. Čím déle žije, tím jsou příznaky nemoci vyjádřenější.
Nemoc začíná náhle z plného zdraví vysokou horečkou, naprostou apatií, nechutenstvím a ztrátou mléka. Tepová frekvence se výrazně zvyšuje. U tura domácího, jako u dosti rezistentního druhu, je nejčastější „hlavová a oční forma“, která trvá nejdéle.
Nemoc skotu obvykle trvá 3–7 dní a končí v naprosté většině případů úhynem. Je možná i vleklá forma nemoci, při které viditelné příznaky dočasně ustupují, horečka však přetrvává. Vzácná vyléčená zvířata mají trvale sníženou užitkovost.
Hlavová a oční forma hlavničky skotu
Příznaky na očích začínají otokem víček, světloplachostí, překrvením spojivek a slzením. Zánět postihuje celou oční kouli. Rohovka se od krajů začíná modře zakalovat a zákal se postupně šíří do středu oka. Zvíře může úplně oslepnout. Vodnatý výtok rychle přechází do hnisavého. Někdy se může hnis tvořit i v přední oční komoře.
Dalším nápadným příznakem je rýma. Hlenohnisavý až hnisavý výtok z nozder uvolní jen část hlenů, které ucpávají nos a nemocné zvíře je dušné, musí dýchat tlamou. Časté je uplývání zaschlého hnisu v podobě strupů v okolí nozder na na mulci.
Při hlavničce se postižená také tlama zvířete. Sliznice dutiny ústní je nejprve zarudlá, ale rychle se objevují mnohočetné ohraničené, ale nepravidelné povrchové nekrózy. Nejvýraznější jsou změny na pyscích, v koutcích tlamy, na dásních, tvrdém patře, na jazyku. Typické je postižení tvářových papil, jejichž konce se odlupují. Tlama je výrazně bolestivá, nemocná zvířata sliní.
Nekróza se šíří i na mulec, kde se spolupodílí na vzniku strupů. Mohou být zanícené i vedlejší nosní dutiny. U pokročilého onemocnění je zasažen také přechod kůže v rohovinu a celé rohové pouzdro rohů nebo paznehtů se může vyzout. Ušetřena pak není ani kůže, hlavně na vemeni, šourku, na hrázi, vnitřní straně stehen.
Hlavnička však není jen nemoc oka, sliznic a kůže, naopak. Je to celkové onemocnění postihující většinu orgánů v těle. U skotu je běžné zvětšení mízních uzlin. Povrchové uzliny mohou být i viditelně zvětšené.
Může se objevit zánět mozku. Ten doprovází třes, nekoordinované pohyby, slabost na jednu končetinu a symptomy postižení CNS se zhoršují v míhání očí, tlačení hlavy do stěny, obrny a křeče.
Hlavnička jelenovitých
U jelenovitých, bizonů a vůbec všech zvířat, které jsou k hlavničce vnímavější než skot, je spíš než hlavová a oční forma zhoubné katarální horečky častější perakutní a střevní forma. To je rychle probíhající onemocnění. Pokud by zvíře žilo déle, bude se hlavnička projevovat hlavovou a oční formou, ale jelenovití se rozvoje takové formy obvykle nedožívají.
Perakutní forma je takový projev hlavničky, při které je zvíře nalezeno mrtvé bez předcházejících pozorovatelných příznaků nemoci.
Střevní forma je u farmově chovaných jelenovitých charakterizovaná vysokou horečkou a zánětem žaludku a střev. Zvířata hynou po několika hodinách nespecifické nemoci následované prudkým silným krvavým průjmem. Pokud je hlavnička tímto hned nezabije, k průjmu se začínají přidávat příznaky počínající hlavové a oční formy. Na očích se rozvíjí zánět spojivek a případně počínající zakalení rohovky, ale zvířata obvykle hynou nejpozději do tří dnů od nástupu horečky.
Zvláště u bizona ke střevní formě patří ještě krvácení do močového měchýře a močení krve. Perakutní i střevní forma může postihnout i tura, ale není to běžné.
Hlavnička prasat
U prasat příznaky maligní katarální horečky připomínají hlavovou a oční formu skotu s příznaky encefalitidy.
Diagnostika maligní katarální horečky
U skotu se na hlavničku dá usuzovat podle klinických příznaků, zvláště pokud je v anamnéze kontakt s ovcemi nebo pakoni. Diagnóza se potvrzuje metodou PCR, která odhalí genom viru. Vzorkem k vyšetření je plná krev, slezina, plíce nebo mízní uzliny. Vzorky je třeba uchovávat v chladu. Virus je možné získat jen z živých buněk.
Pitevní nález je různorodý a záleží na formě a pokročilosti onemocnění. Typický je katar a následná nekróza sliznic dýchacího, trávicího i urogenitálního traktu, zvětšení a prokrvácení všech lymfatických uzlin a zvětšená játra. Histopatologicky je patognomická, to znamená přítomná jen při hlavničce, nekrotizující vaskulitida, zánět cév, a to ve všech orgánech. K vyšetření je možné zaslat mízní uzlinu, mozek, ledvinu, močový měchýř, slinnou žlázu nebo sliznici trávicího traktu.
Podobná onemocnění
Význam maligní katarální horečky v chovech skotu je především v tom, že se podobá jiným, mnohem horším nebezpečným nákazám, které mají potenciál k hromadnému výskytu.
Podobně se může projevovat mor skotu, slintavka a kulhavka a vezikulární stomatitida, slizniční choroba/BVD, těžká forma IBRu a bluetongue.
Z neinfekčních příčin může podobně vypadat poleptání chemikáliemi, otravy. Při převažujících příznacích postižení mozku může průběh připomínat vzteklinu nebo klíšťové encefalitidy.
Léčba hlavničky
Hlavničku nelze léčit. Léky mohou zvířeti jen ulevit od bolesti a nepohodlí, ale protože 95 % nemocných uhyne, diagnóza je důvodem k okamžitému utracení.
Prevence nemoci
Proti maligní katarální horečce neexistuje žádné očkování. Jediným možným preventivním úkonem je trvalé oddělení vnímavých zvířat od zvířat rezervoárových. Pro skot jsou nejrizikovější bahníci se ovce a výkrmny jehňat.
