Aspergilóza

Aspergilóza je mykotické onemocnění, nemoc způsobená plísněmi, které rostou nejčastěji v dýchacích cestách nebo v plicích. Původce, vláknitá mikroskopická houba, je běžným saprofytem okolního prostředí, téměř všudypřítomná. Rozkládá organické zbytky v půdě i kompostu, je přítomná v prostředí, v prachu, v krmivech i v podestýlce.

Savci se zdravým funkčním imunitním systémem obvykle aspergilózou netrpí a ta je u nich spojená s imunosupresí. Postihuje jednotlivá zvířata. Nejčastější je mykóza vzdušných vaků koní a aspergilóza postihující nosní a vedlejší nosní dutiny psů.

K rozvoji aspergilózy jsou obecně mnohem vnímavější ptáci. U nich může aspergilóza probíhat akutně. To se stane v případě, že jsou zvířata vystavená velkému počtu spor ve vzduchu. Akutní aspergilóza postihuje kuřata a krůťata a další mláďata při kontaminací líhní nebo odchoven a způsobuje hromadné úhyny v několika dnech věku. Hlavním projevem je těžká dušnost.

Chronická aspergilóza ptáků postihuje především průdušnici, plicní vaky a plíce. Nejvnímavějšími druhy ptáků jsou raroh lovecký a jeho kříženci, káně rousná, papoušek žako, amazoňan modročelý, amazónci, krůta a tučňáci. Projevy jsou nespecifické, zvířata hubnou, neprospívají, moc nežerou.

Příčina onemocnění

Plísně z rodu Aspergillus, česky kropidlák, jsou běžnými, celosvětově rozšířenými a prakticky všudypřítomnými saprofyty. Jejich přirozeným prostředím je půda, rozkládající se rostlinná hmota a zrniny. Dokáží se živit na prakticky jakémkoliv substrátu a rostou v širokém teplotním rozmezí 9–⁠55 °C, přičemž při nízkých teplotách jen zastaví růst a při stoupání teploty hynou až při přesažení 70 °C. Vhodnou vlhkostí pro růst je 9–⁠96 % a kyslíku stačí 0,5 %.

Jsou taky odolní proti účinkům dezinfekčních prostředků a je těžké je zničit. Dokáží se dokonce živit preparáty naloženými ve formaldehydu. Jako protiplísňová dezinfekce slouží především sloučeniny fenolu nebo azoly.

Aspergily mají obrovský význam jako producenti mykotoxinů. Při zaplísnění zrnin dochází ke kontaminaci potravin a krmiv. Nejvýznamnějším mykotoxinem, který pochází od rodu Aspergillus je aflatoxin. Těchto látek ale různé druhy produkují mnohem více. Mykotoxiny se podílejí na patogenezi aspergilózy dvěma způsoby: jejich působení oslabuje celkově imunitní systém, toto funguje aniž by byla plíseň uvnitř těla, stačí, pokud jsou toxiny v krmivu. Druhý způsob je produkce mykotoxinů přímo houbou, která roste uvnitř těla. Zde má největší význam gliotoxin, které také poškozuje imunitní systém a slouží v tomto případě jako faktor virulence.

Aspergillus fumigatus

Hlavním druhem kropidláka, který způsobuje aspergilózu, je Aspergillus fumigatus.

Má hned několik vlastností, které mu umožňují stát se parazitem snadněji, než jiné druhy. Tvoří velice malé spory, jen asi 2–⁠3 μm velké. Jsou hladké, kulovité, pokud je jich opravdu hodně, mají zelenou barvu a jsou výrazně hydrofobní, to znamená, že odpuzují vodu. Nelpí proto na površích a i ten nejmenší vánek je zvedne do vzduchu. Jejich malá velikost znamená, že při vdechnutí pronikají hluboko do dýchacích cest a nemusí je zastavit ani řasinkový epitel, který je vystýlá.

Další jeho vlastností je termotolerance, optimální teplota k růstu je 38 °C. Při této teplotě roste nejrychleji. Ze spor vyrůstají pravidelně přehrádkované hyfy široké 3–⁠5 μm, které se vidličnatě větví. Hyfy jsou invazivní, dokáží pronikat do tkání.

Všechny faktory tolerance A. fumigatus ještě zdaleka nejsou známé. Produkuje proteolytické enzymy, které rozkládají substrát a tkáně hostitele. Tvoří také už zmíněný gliotoxin.

Predispoziční faktory

Spory kropidláků jsou běžnou součástí životního prostředí nás všech a vyskytují se i na sliznicích zcela zdravých zvířat. K rozvoji aspergilózy je obvykle potřeba oslabení přirozené obranyschopnosti, ať již celkové, nebo slizniční.

Takových faktorů může být mnoho různých:

Jako predispoziční faktor působí také podvýživa a to jak celková, tak především nedostatek vitamínu A. Riziko aspergilózy zvyšuje také jakákoliv celková léčba tlumící imunitu (kortikosteroidy) a dlouhodobá léčba antibiotiky. Nemoc může propuknout také v návaznosti na vakcinaci drůbeže živými vakcínami (vakcína proti infekční bronchitidě, Newcastleské nemoci)

V nepřítomnosti predispozičních faktorů se může aspergilóza objevit při velmi vysoké koncentraci spor kropidláků v životním prostředí zvířat. Takové podmínky vznikají všude tam, kde se nevětrá, kde se hromadí prach a kde je vlhký substrát vhodný pro množení plísní.

Aspergilóza drůbeže

Aspergilózou může onemocnět jakýkoliv domestikovaný druh ptáka, nejčastější je však aspergilóza u kura a krůty. Vnímavé jsou také křepelky, pávi, kachny, husy, pštrosi. Holubi méně.

Největší význam má akutní plicní forma aspergilózy. Toto onemocnění postihuje mláďata, která se nejsnáze nakazí do druhého věku života. Zdrojem takového onemocnění je kontaminovaná líheň. Prostředí líhně poskytuje aspergilům výborné podmínky k růstu a plísně mohou kontaminovat dolíhně i vzduchotechniku. Vylíhlá mláďata se nakazí velkým množstvím spor, která snadno překonají jejich nezralý imunitní systém.

Akutní aspergilóza mláďat nakažených v líhni je prudce probíhající hromadné onemocnění, ale s nespecifickými příznaky. Ptáci pospávají, nežerou, zakrsávají, mohou být žízniví a hodně močit, mohou se obtížně pohybovat, objevuje se krutihlav nebo křeče. Běžným příznakem je dušnost, namáhavé dýchání s otevřeným zobákem, ale bez jakýchkoliv šelestů. Mortalita v hejnu stoupá od pátého dne věku a zvířata hynou až do tří týdnů stáří. Ztráty mohou překračovat 50 %.

Aspergillus dokáže proniknout i vaječnou skořápkou. Pokud kontaminuje vejce v dolíhni, nakažená kuřata hynou za stejných příznaků jako ta, která se nakazila po vylíhnutí. V průběhu inkubace taková infekce usmrcuje zárodek a vejce se nevylíhne.

U starší a dospělé drůbeže je obvyklá chronická forma onemocnění. Nejčastěji postiženým druhem a kategorií jsou chovní krocani. Rozvoj nemoci spouští všeobecné oslabující vlivy a prašnost a nedostatečné větrání hal. Ptáci s volným výběhem jsou v menším riziku.

Chronická aspergilóza je opět nespecificky projevující se nemoc. Hlavním projevem je zaostávání ve vývoji, hubnutí a snížená snáška. Obvykle jsou postižené vzdušné vaky, ale dušnost se často buď vůbec neobjeví, nebo až těsně před úhynem. Častější je žízeň, někdy nemoc doprovází průjem, kulhání, motání se a krutihlav. Délka trvání nemoci je týdny až měsíce. Ptáci se mohou vyléčit, ale jejich další užitkovost je obvykle nízká.

Pokud je ložisko růstu plísně v průdušnici, může se objevit chrapot nebo změna hlasu. Aspergilóza může postihnout také oční kouli, rohovku nebo vedlejší nosní dutiny.

Aspergilóza exotických ptáků

U papoušků je obvyklá chronická forma. Pokud je ložisko plísní ve vzdušných vacích a v plicích, je to vleklé, neurčitě se projevující choroba a hlavními příznaky je postupné hubnutí, ztráta energie a netolerance zátěže. Ložiska se mohou z plic rozšířit i do dalších orgánů: do jater (pak se objeví biliverdinurie, zelené úráty), do mozku (způsobí křeče), do páteře (vznikne kulhání, nekoordinované pohyby, deformace páteře).

Akutní aspergilóza se nevyskytuje často a příznakem je hlavně náhlý úhyn, pravděpodobně na selhání jater při náhlém uvolněné mykotoxinů z rychle rostoucích plísňových hyf. Náhle může dojít k dušení, to když plísně dosud nepozorovaně rostla v průdušnici. Postižení dýchacích cest se může navenek projevit také chrapotem a změnou hlasu.

Méně obvykle aspergilóza zasahuje nosní a vedlejší nosní dutiny, tato lokalizovaná forma se projevuje obecně jako každý zánět v těchto tělních krajinách, výtokem z očí a nozder, otokem v okolí očí, prskáním, kýcháním, třepáním hlavou.

Aspergilóza psů

Aspergilóza psů je vzácně vyskytující se nemoc, ale je vleklá a frustrující. Postihuje především mladší psy s delším nosem, samčího pohlaví. Nejobvyklejší formou je lokalizovaná nosní forma.

Typickým příznakem je chronický výtok z jedné nebo z obou nosních dírek. Charakter výtoku je různý, od hlenovitého přes hlenohnisavý nebo s příměsí krve. Může to být i čistá krev. Nápadná bývá citlivost nosu na pohmat a depigmentace a ulcerace nosní houby, která ale nebývá pravidlem.

Aspergilóza je druhou nejčastější příčinou chronického výtoku z nozder psa, tou první je nádorové onemocnění.

Diagnostika

Diagnostika aspergilózy není vůbec jednoduchá. U ptáků je vůbec nejjednodušší a nejspolehlivější metodou bohužel pitva. Při pitvě jsou na sliznicích patrné běložluté nebo zelenavé nálepy plísní, ve vzdušných vacích může plíseň i tvořit spory a vznikají šedomodré plísňové porosty. V plicích se ložiska plísní zapouzdřují do granulomů, které mají podobu žlutých sýrovitých uzlíků.

Vzhledem k nespecifičnosti příznaků u ptáků je podobných onemocnění velmi mnoho. U drůbeže jsou to všechna onemocnění dýchacích cest, Newcastleská nemoc, salmonelózy, syngamóza nebo TBC.

U živých ptáků je určení diagnózy méně snadné. RTG vyšetření může odhalit ztluštělou stěnu vzdušných vaků a změněnou opacitu plicního pole. V krvi je obvyklý vyšší počet bílých krvinek a heterofilie. Metodou, která dává nejlepší výsledky, je endoskopie, případně bronchoskopie při postižení průdušnice.

U psů je stanovení diagnózy rovněž méně snadné. RTG nosních dutin může odhalit lýzu nosních skořep a opacitu tekutiny. Nejlepší metodou je rinoskopie. Nemusí ale odhalit ložiska plísně v čelní vedlejší nosní dutině.

Nemoc potvrzuje kultivace z odebraných vzorků, případně histopatologické vyšetření.

Léčba aspergilózy

Léčba aspergilózy je podobně nesnadná jako její diagnostika.

Hejno drůbeže nelze léčit. Léčba jednotlivých ptáků je obtížná a dlouhodobá, trvá minimálně 12 týdnů a často několik měsíců. Je založená na podpůrné terapii (krmení, teplo, podpora imunitního systému) a protiplísňové léčbě. Obvyklá je kombinace celkově působících antimykotik (intrakonazol) a lokální léčby, což je nebulizace nebo se dají léky aplikovat endoskopicky do jednotlivých ložisek. Prognóza je v závislosti na rozsahu postižení opatrná nebo špatná.

Při léčbě psů má největší úspěch mechanické odstraněné viditelných plísňových plaků a lokální léčba – výplachy v anestezii. Mohou být opakované. Pokud se mykóza rozšířila mimo nosní dutinu, zbývá jen celková léčba itrakonazolem, ta je ale dlouhodobá a nemá takový efekt. Prognóza pro většinu léčených psů je ale dobrá.

Prevence

Prevencí je především omezení predispozičních faktorů a omezení kontaminace prostředí zvířat sporami. Chovné prostory musí být čisté a dobře větrané, podestýlka nezaplísněná a krmiva nezávadná s dostatečným obsahem vitamínu A.