Červenka

Červenka je nakažlivé celkové onemocnění zvířat, hospodářsky významné u prasat, krůt a ovcí. Onemocnět ale může mnoho různých domácích a divokých zvířat a ještě u více druhů je červenka nemoc probíhající bez příznaků.

U prasat se nemoc nejčastěji projevuje jako akutní horečnaté onemocnění s červenou vyrážkou ve tvaru vystouplých kosočtverců, u jehňat způsobuje červenka záněty kloubů, u krůt zvýšené, dlouhotrvající úhyny v hejnu.

Nakazit se může také člověk, u něj se nejčastěji rozvíjí záněty kůže, podkoží nebo kloubů v místě průniku bakterií poraněním, například kostním úlomkem, škrábancem od rybí šupiny nebo při říznutí se během zpracování masa.

Neléčená i léčená červenka může skončit smrtí. Prasata lze proti července očkovat.

Původce

Původcem červenky je bakterie zvaná Erysipelothrix rhusiopathiae. Je to nepohyblivá tyčinka, která netvoří spory, ale ve vnějším prostředí je velmi odolná a nepotřebuje hostitele k tomu, aby se mohla množit. Roste za přístupu i nepřístupu kyslíku, v širokém rozmezí pH. Dlouhodobě přežívá v půdě a ve vodě. Nevadí jí chlad ani vysušení a přežije proto i v chlazeném či mraženém masu a dokonce i v mase nakládaném nebo uzeném.

Je rezistentní vůči dezinfekčnímu působení alkoholů, fenolů, aldehydů i oxidačních činidel. Ničí ji 5% roztok fenolu nebo 0,5% roztok formaldehydu. Bez problémů ji likvidují kvarterní amoniové soli a také chlorová dezinfekce v běžné koncentraci nebo 0,5% roztok louhu.

V laboratoři je to na kultivaci poměrně náročná bakterie. Je zajímavá také tím, že je gram–pozitivní, bakterie způsobující septická celková onemocnění jsou totiž obvykle gram–negativní.

Červenkový bacil vytváří minimálně 32 odlišných sérotypů a mnoho kmenů.

Hostitelé

Erysipelothrix rhusiopathiae se vyskytuje v mírném pásmu severní i jižní polokoule na celém světě. Může být patogenem a způsobovat onemocnění, nebo může být komenzálem a svému nositeli neškodit. Byla zjištěna u obratlovců i u bezobratlých.

U bezobratlých nezpůsobuje onemocnění. Nejčastějším nositelem z řádu hmyzu je moucha domácí, bodalka stájová, klíšťata, vši a různé druhy roztočů. Hostitelem jsou i mořští bezobratlí, ústřice a hlavonožci, krabi i humři.

U ryb je bakterie dlouhodobě obsažena jak ve svalové tkáni, tak ve slizu na povrchu těla. Ryby nemocí neonemocní. Ze sladkovodních ryb se zárodky červenky drží v těle candátů a okounů a významný je výskyt v celé řadě mořských rb, u tresek, sleďů, sardinek a makrel.

U studenokrevných živočichů bylo nosičství zjištěno u krokodýlů a želv, včetně želv mořských.

Nemoc se nevyhýbá ani ptákům. Onemocnět může každý druh. Ze savců má nemoc největší význam u prasete domácího, onemocní také jehňata a člověk. U člověka je onemocnění červenkou pracovním onemocněním řezníků, farmářů, pracovníků drůbežáren a rybáren, kteří se nakazí při zpracovávání masa. Na rukou, nejčastěji v místě poranění, vzniká bolestivé nebo svědivé zánětlivé ložisko. U lidí se nemoc nazývá erysipeloid.

Přenos červenky

Značné množství hostitelů a fakt, že spoustu zvířat může být bezpříznakovým nosičem, je zdrojem neustálé přítomnosti bakterií v prostředí. Do chovu prasat se červenka nejčastěji dostane právě s bacilonosičem. Bacilonosičství je časté, hostitelem Erysipelothrix je 20–40 % všech jinak zdravých prasat.

Nemoc kromě domácích prasat šíří také prasata divoká a různí další divoce žijící savci, ptáci včetně drůbeže a hmyz. Bacilonosiči i nemocná zvířata vylučují původce červenky sekrety nosohltanu i trusem. Z trusu se dostane do vody i půdy, kde dlouhodobě přežívá a k infekci dalších zvířat dojde pozřením znečištěné potravy nebo vody nebo kožními oděrkami.

Je možná i nákaza po zkrmování rybí moučky.

Červenka prasat

Přestože nakazit se může značné množství živočišných druhů, červenka jako taková je nemoc především prasat. Akutní červenku prasat způsobuje sérotyp 1 a 2, mnoho dalších u nich způsobuje chronické onemocnění.

Jednotlivé kmeny červenkové bakterie se velice liší virulencí a patogenitou a podoba vzniklého onemocnění tím pádem velice závisí na konkrétním původci. Virulentní kmeny způsobují onemocnění prasat všech věkových kategorií včetně sajících selat, méně virulentní kmeny napadají především prasata ve výkrmu nebo prasnice po porodu.

Vypuknutí nemoci usnadňuje také stres, náhlé změny krmné dávky a přílišné chladno nebo horko. Protože letní horka velkým prasatům vadí spíš než zima, červenka je častější v létě.

V chovech prasat se jedná spíše o sporadické onemocnění, běžně onemocní 10–30 % přítomných neočkovaných prasat.

U prasat je možné několik forem onemocnění:

• Perakutní forma
• Akutní forma
• Kožní forma
• Chronická forma

Perakutní červenka

Zvláště na začátku epizoocie červenky v chovu se může objevit perakutní forma, velmi rychle probíhající červenka. Prasata jsou nalezena uhynulá v dobrém výživném stavu. Případná ještě živá prasata mají velice vysokou horečku a netečně leží. Na světle zbarvených prasatech může být nápadné zarudnutí nebo zfialovění kůže rypáku, uší, laloku a spodní části těla vůbec, někdy je zabarvení celotělové. Čím tmavší je toto zabarvení, tím je prognóza horší.

Perakutní červenka je nejčastější u prasat na konci výkrmu.

Akutní a kožní forma červenky

Akutní, případně kožní forma červenky je „typická červenka“. Inkubační doba akutní formy je dlouhá jeden den až jeden týden. Po jejím uplynutí se objevuje horečka až 42 °C. Zpočátku mohou nemocná zvířata ještě žrát, ale velice rychle se k horečce přidává úplné nechutenství, žízeň, ulehnutí a neochota k jakémukoliv pohybu. Prasata kvičí, když jsou nucena vstávat, musí se jim pomoci, stojí toporně, přešlapují a jakmile mohou, hned si zase lehají. Častý je zrychlený, namáhavý dech, zánět spojivek nebo zvracení.

Kožní změny mohou být v podobě neurčitého zarudnutí nebo zfialovění, hlavně u mladších věkových kategorií, ale u prasat dospělých a prasat na konci výkrmu se obvykle objevuje typická červenková vyrážka. Začíná se tvořit druhý den po prvních příznacích. Na kůži, na bocích a na zádech zvířete, se tvoří vystouplé, tuhé plaky tvaru kosočtverce. Na bílých prasatech je vyrážka na první pohled vidět, je červená nebo červenofialová. U prasat s tmavou kůží může být pouze hmatná. Hrana kosočtverců je obvykle 2–5 cm dlouhá.

Březí zvířata mohou zmetat. Prase během dvou až čtyř dnů na červenku buď uhyne nebo se samo vyléčí. Smrtnost u neléčených prasat ale může dosahovat až 75 %.

Kožní forma červenky je varianta akutní formy, u které jsou více vyjádřené kožní změny a naopak projevy celkového onemocnění jsou méně významné. Zatímco po vyléčení akutní formy vyrážka do deseti dnů mizí, u kožní formy se místo toho plaky zvětšují, slévají se po celém hřbetu a nabývají tmavě fialovou barvu. Postižená kůže odumře, vytvoří tvrdý, černý plát, který se postupně odloučí od živé spodiny.

Chronická červenka

Chronická forma červenky se může vyskytovat samostatně nebo navazuje na akutní formu po zdánlivém vyléčení.

Nejnápadnějším projevem jsou chronické záněty kloubů s destrukcí kloubní chrupavky a omezením hybnosti. Nejčastěji je postižený ramenní a kyčelní kloub, loket, koleno a tarzální kloub. Z počátku jsou klouby nateklé, bolestivé a horké, pak jen nateklé a zatuhlé. Postižená prasata se toporně pohybují, kulhají. I když na první pohled není zánět kloubu patrný, prasata méně žerou a špatně rostou.

Chronická červenka, která vznikla z akutní formy může být doprovázená vleklými změnami na kůži, vypadáváním štětin, zhrubnutím kůže na hřbetě a plecích nebo odumřením a odloučením kůže na konci ocásku nebo na okrajích ušních boltců.

Zvláště zhoubný je červenkový zánět srdečních chlopní. Může se vyskytnout i u prasat, které netrpí zánětem kloubů nebo kůže. Prasata náhle hynou při zvýšené zátěži, třeba při přehánění. Jiná zaostávají, netolerují zátěž a hubnou.

Červenka ptáků

U ptactva je červenka nejčastější u divoce žijících vodních ptáků, především u potápek, racků, také u labutí, hus a kachen, zvláště mladých. Vyskytuje se hlavně v zimě, kdy jsou zvířata oslabená.

U domácích ptáků může být výskyt červenky ekonomicky významná v chovech krůt, pštrosů a v bažantnicích. Krůty jsou vnímavé bez ohledu na věk a predispozicí představuje horké dusné počasí. Původcem červenky krůt jsou sérotypy 1, 2 a 5.

Průběh je obvykle perakutní až akutní. V chovu krůt se objevuje několik týdnů až měsíců trvající období zvýšených úhynů. Úmrtnost může být až 50 %. Nemocná zvířata jsou netečná, pomalu rostou, špatně se pohybují. Kožní přívěsy jsou oteklé a nápadné může být zčervenání nebo zmodrání kůže hlavy.

Chronická forma červenky ptáků je vzácná, ale možná. Červenka u nich stejně jako u prasete postihuje kůži, klouby a srdeční chlopně.

Onemocnět může každý druh ptáka, kromě drůbeže i papoušci i pěvci.

Červenka u ovcí

Erysipelothrix rhusiopathiae je možným původcem zánětů kloubů jehňat. V tomto případě je jedním z mnoha takových bakterií. Nejčastější jsou streptokoky.

Červenka sérotypu 1 nebo 2 způsobuje nehnisavou polyartritidu jehňat nejčastěji ve věku 2–6 měsíců, možná je také infekce novorozenců. Obvykle se jedná o jednotlivé případy ve stádě. Bakterie z hlíny se dostávají do organismu jehněte přes nezhojený pupek. Maximální možná nemocnost činí 40 %. V tom případě navazuje obvykle na špinavě prováděné krvavé zákroky, jako je kastrace a krácení ocásků.

Nemoc začíná horečkou a kulháním. Jehňata nejsou netečná a otok kloubů je jen velmi málo patrný. Neléčená nemoc přechází do chronicity a vleklé záněty s destrukcí chrupavky už doprovází viditelnější otok a také opadnutí svalů z dlouhodobě odlehčované končetiny.

U ovcí všech věkových kategorií je možný hromadný výskyt červenkového kulhání způsobeného zánětem korunky po koupelích paznehtů. Stane se to, když je roztok ke koupeli kontaminovaný trusem obsahujícím bakterie. Ovce za dva dny až týden po koupeli dostanou horečku a začnou kulhat.

Červenka u jiných savců

U skotu probíhá nemoc ve většině případů asymptomaticky s možným nosičstvím bakterií ve tkáni mandlí. Podobně jsou nosiči hlodavci, hlavně myši. Psi mohou na mandlích hostit příbuzný, ale nepatogenní druh bakterie, zvaný Erysipelothrix tonsillarum.

U delfínů probíhá nemoc stejně jako u prasete.

Diagnostika

U zvířat uhynulých v důsledku perakutní nebo akutní červenky se při pitvě objevují obecné znaky celkově probíhající septikemie, neboli otravy krve. Těmi jsou černé krváceniny na vnitřních orgánech v podobě drobných teček nebo i větších krevních výlevů. Obvykle se nacházejí na srdci, na játrech a slezině, u prasete též na pohrudnici a pobřišnici a pod pouzdrem ledvin, u krůt na střevní sliznici, v břišním tuku, podkoží i svalovině. Slezina je zvětšená, u krůt se zvětšují i játra a ledviny a vnitřní orgány jsou křehké a téměř černé. U prasete také dochází k překrvení jater a i plic a ve stěně žaludku, v ledvinách i ve slezině mohou být patrné infarkty.

Chronická forma se vyznačuje chronickou artritidou se ztluštěním kloubního pouzdra a tvorbou panusu, zánětlivé tkáně nahrazující kloubní chrupavku. U ptáků obsahují klouby hnis a fibrin. Na srdečních chlopních všech zvířat mohou vznikat velké křehké výrůstky.

Jen u prasat s kosočtvercovou vyrážkou se dá hádat červenka jako příčina nemoci čistě podle příznaků nebo i makroskopického pitevního nálezu. K potvrzení je vždy potřeba laboratoř. U akutních forem je to hlavně kultivace. Vzorkem k vyšetření je krev živých zvířat nebo krev ze srdce při pitvě, slezina, ledviny prasat, játra krůt nebo kostní dřeň obou zvířat. Chronické změny na kloubech už jsou většinou sterilní. V takovém případě je možné stanovení protilátek z krve.

Podobné nemoci

Podobných nemocí prasat je až překvapivě mnoho. Hlavně když se neobjeví kosočtverečné skvrny. V tom případě se podobá všem bakteriálním nemocem, které způsobují septikemii, otravu krve. Je to především:

• septikemická salmonelóza
• streptokoková septikémie
• aktinobacilóza
• syndrom dermatitidy a nefropatie prasat

Další podobnou nemocí je klasický mor prasat. Všechny nemoci způsobují horečku, zarudnutí nebo zfialovění kůže uší, rypáku a spodní části těla a úhyny. K salmonelóze obvykle patří i průjem. Streptokoková septikémie a aktinobacilóza postihuje mladší věkové kategorie. Klasický mor je rychle probíhající hromadné onemocnění s vysokou úmrtností.

Změny na srdečních chlopních způsobují často streptokoky, bez laboratorního vyšetření je nemožné rozlišit červenku a streptokokovou endokarditidu.

U ptáků vypadá podobně jako červenka paratyf, kolibacilóza, cholera i newcastleská choroba.

Kulhání prasat způsobují také mykoplasmata, křivice, hniloba špárků a osteoartritida způsobená rychlým růstem.

Záněty kloubů jehňat způsobují streptokoky, stafylokoky, E. coli, Arcanobacterium pyogenes a mnoho dalších bakterií.

Léčba červenky

Akutní červenka všech zvířat se dobře léčí antibiotiky, především penicilínem injekčně. Funguje také, ale je dražší, ampicilín a ceftiofur. Proti sulfonamidům je červenkový bacil většinou rezistentní. Tetracyklíny v krmivu nebo vodě se použít také dají.

Penicilín pomáhá i ovcím, pokud se podá na počátku nemoci.

Chronická červenka je prakticky neléčitelná, změny na kloubech jsou nevratné a do srdce antibiotika špatně pronikají.

Prevence červenky

Velké množství vnímavých živočišných druhů, dlouhodobé přežívání, bacilonosičství a obecné rozšíření původce znemožňuje eradikaci nemoci.

Tlumení v chovech spočívá v asanaci a zoohygieně a v redukci stresů, ale v chovech prasat se málokdy obejde bez očkování. Očkování není dokonalé, nechrání na 100 % a doba trvání ochrany není delší než 6 měsíců.

Sele očkované ve věku 6–10 týdnů by mělo mít dostatek protilátek po celou dobu výkrmu. Je ale lepší, když se naočkuje za 2–4 týdny ještě jednou.

Selata matek očkovaných před oprašením se musí často první vakcinace selat posunut do věku 10–12 týdnů.

Prasnice se očkují dvakrát do roka. Vakcinace 3–6 týdnů před oprašením chrání proti července i sající selata. Pro prasnice jsou očkovací látky často kombinované s parvovirózou prasat.