Dermatomykóza ptáků

Dermatomykóza ptáků, plísňové onemocnění kůže, je nepříliš častá nemoc těchto zvířat. Nejvíce trápí hrabavou drůbež, u které probíhá ve formě zvané favus.

Favus postihuje neopeřenou kůži, především hřebínek, ale také obličej a lalůčky. Na postižených místech se tvoří běložluté šupinky nebo strupy a nemocný pták hubne.

U vrubozubých, holubů a pěvců plíseň postihuje hlavně hlavu a krk a způsobuje vypadávání peří a zesílení kůže, která se pokrývá bělavými šupinami. Nemoc může postihnout také rohovinu zobáku a běháků.

Původce

Původcem jsou cizopasné houby, které se živí keratinem, hlavní složkou kůže, peří a rohoviny.

Vůbec nejčastější je druh Microsporum gallinae, původce dermatomykózy především hrabavé drůbeže. Pro M. gallinae je typická červená barva kolonií na živné půdě.

Na ptačí kůži může však růst celá řada dermatofytních plísní, také Trichophyton mentagrophytes, T. megninii, T. verrucosum, T. rubrum, T. shoenlenii a další a z rodu Microsporum i M. gypseum, existuje také kožní forma aspergilózy a můžou škodit také kvasinky, Malassezia pachydermatis, a Candida albicans.

Všechny plísně se šíří sporami, které jsou ve vnějším prostředí neobyčejně odolné a dlouhou dobu přežívají.

Přenos dermatomykózy

Plísně se šíří přímým kontaktem nemocného a zdravého zvířete a nepřímo předměty či prostředím, které bylo kontaminované sporami. K uchycení a růstu na kůži je ale potřeba působení nějakých oslabujících vlivů.

Místem průniku infekce bývá nějaké kožní poranění, proto je favus častější u kohoutů, ale stejně tak může plíseň vniknout i do ranek způsobených při páření nebo do těch, které vznikají škrábáním při výskytu vnějších parazitů. Plíseň může spíše postihnout i často koupanou, výstavní drůbež.

U holubů a drobných exotů dermatomykóza je spojená se stresovými vlivy, jako je pelichání, sezení na vejcích a odchov mláďat. Vždy mají vliv i podmínky chovu. Držení ptáků v tmavých vlhkých a teplých místech vede k plísním spíš než přístup na sluneční světlo.

Existuje i plemenná predispozice. Zvláště vnímavá infekci jsou asijská plemena kurů jako kočinky a brahmánky.

Rezervoárem choroby jsou pouze nemocní ptáci, především kur domácí, vzácněji krůta, kachna, holub či kanáři.

Klinické příznaky

Inkubační doba je 4–6 týdnů dlouhá.

Onemocnění je dlouhodobé, vleklé a v hejnu se šíří pomalu. Favus začíná vznikem drobných, bílých, pomoučněných teček na hřebínku a jak nemoc postupuje, ložiska se zvětšují. Nakonec běložluté šupinky až krusty pokrývají celý hřebínek. Plíseň se šíří na ušnice, lalůčky i obličej ptáka.

V těžkých případech může postoupit i na opeřené části těla, kde způsobuje zhrubnutí kůže, tvorbu bílých strupů a vypadávání peří. Vzácně jsou postižena i oční víčka a rohovka, což vede k oslepnutí. Napadené mohou být i běháky. Nemocní ptáci postupně hubnou a zapáchají po plísních. Úhyn či naopak spontánní vyléčení jsou možné.

U drobotiny dermatomykóza obvykle způsobuje vypadávání peří na hlavě a krku a tvorbu bílých stroupků.

Diagnostika

Diagnóza favu u hrabavé drůbeže se obvykle stanovuje podle poměrně typických klinických příznaků doplněných o mikroskopický nález plísňových vláken a spor či kultivaci na DTM médiu. Podobně se mohou projevovat neštovice drůbeže nebo nedostatek zinku.

U exotů se dermatofytóza odlišuje od kvasinkové infekce mikroskopickým vyšetřením. Podobně se může projevovat vápenka a jiní ektoparazité a také podvýživa, zvláště nedostatek vitamínu A.

Léčba dermatomykózy/favu

Vzhledem k ojedinělému výskytu nemoci je nejlepším řešením vyřazení nemocného zvířete z chovu a dezinfekce chlornanem sodným či formaldehydem. Tak se zamezí kontaminaci prostředí a nákaze dalších kusů.

Jednotlivé ptáky je možné léčit lokálně působícími protiplísňovými prostředky, jodglycerinem či lidskými mastmi proti plísni nohou. Fungují také šampony s mikonazolem nebo orální kapky s itrakonazolem, což už jsou léky na předpis.

Bez ohledu na způsob léčby je třeba ptáky ošetřovat v rukavicích. Plísně jsou přenosné i na člověka.