Diagnostika FIV
Na možnost počátečních stadií FIV ukazují především chronické záněty dásní doprovázané opakovanými, i když mírnými, záněty horních cest dýchacích. Rozvinuté AIDS se podobá nemoci FIP, FeLV, lymfosarkomu, těžkým celkovým infekcím a autoimunitním onemocněním.
K diagnostice či k vyhledávání bezpříznakových nosičů viru v populaci koček slouží rychlé komerční soupravy na principu ELISA, které detekují protilátky v malém množství krve vyšetřované kočky. Falešně negativní výsledky testu jsou velmi vzácné a mohou se vyskytnout jen záhy po nakažení nebo naopak v terminálním stadiu onemocnění.
Falešně pozitivní výsledky se potvrzují jinou metodou, nejčastěji blottingem nebo imunofluorescencí v laboratoři. Pozitivita u koťat by se měla hodnotit opatrně. Koťata jsou k infekci FIV málo vnímavá a nakazí se pouze ve 20 % případů. Sáním od pozitivní matky však získají protilátky proti FIV a ty mohou přetrvávat až do šesti měsíců věku. Kotě se tak jeví jako FIV pozitivní, přesto není nositelem viru.
Léčba virové imunodeficience koček
FIV je chronické, nevyléčitelné onemocnění. Vhodnou péčí se však dá prodloužit stadium asymptomatického nosičství i zmírnit a zkrátit průběh druhotných infekcí. FIV pozitivní kočka by měla být kastrovaná, jednak ke zmírnění zátěže organismu, jednak k zamezení dalšího šíření nemoci. Žádoucí je držet kočku v bytě a izolovat jí od ostatních koček. To snižuje riziko, že se pozitivní kočka setká s nějakou nemocí, a omezuje šíření FIV na jiné kočky.
Samozřejmostí je dobré krmení, omezení stresů a pravidelné odčervování. Protože FIV pozitivní kočky často trpí záněty dásní, není od věci ani pravidelné odstraňování zubního kamene. Očkování proti běžným kočičím nemocem, herpesviróze, kaliciviróze a panleukopenii, je možné při použití inaktivovaných vakcín. Druhotné infekce se řeší antibiotiky a podpůrnou terapií. Pozitivní kočka může žít mnoho let. Jakmile se však dostane do terminálního stadia, většinou umírá do půl roku.
Prevence nákazy FIV
V zahraničí existuje vakcína proti FIV, u nás však k dispozici není. Její největší nevýhodou je nemožnost rozlišení protilátek vzniklých po očkování a protilátek vytvořených po infekci terénním virem. Nemoci je možno předcházet chovatelskými opatřeními, především chovu koček jen v bytě a testováním a karanténou nově příchozích zvířat. Test je ideální provádět dvakrát v rozmezí dvou měsíců.
