Nakažlivá rýma králíků, Rhinitis contagiosa cuniculi, je infekční onemocnění králíka způsobené spolupůsobením několika různých druhů bakterií. Obrovský vliv na průběh nemoci mají také podmínky chovu.
Na rozdíl od lidské rýmy není nakažlivá rýma králíků virové onemocnění a nedochází i ní k samovolnému vyléčení.
Původci nemoci
Nejčastějším a nejznámějším primárním patogenem horních cest dýchacích u králíka je bakterie Pasteurella multocida. Je natolik významná, že často se klade rovnítko mezi pasteurelózu králíků a právě nakažlivou rýmu.
Druhým podobně působícím choroboplodným zárodkem je Bordetella bronchiseptica.
Velmi mnoho dalších druhů bakterií působí jako sekundární patogeny a využívají příležitosti při oslabení slizniční imunity. Mezi takové patří hlavně Staphylococcus aureus a epidermidis, Streptococcus pyogenes, zooepidemicus a faecalis, Moraxella catarrhalis,pseudomonády a E. coli. V nosu zdravých i nemocných králíků byly zjištěny i další druhy, role mykoplamat a chlamydií je nejasná.
U jednoho králíka trpícího infekční rýmou škodí většinou vícero různých druhů bakterií najednou. Příznaky a průběh onemocnění se proto chov od chovu nebo i králík od králíka může lišit, protože je výsledkem spolupůsobení několika různých bakteriálních druhů.
Viry se zdají být nevýznamnými původci. Virus myxomatózy může způsobit rýmu a výtok z nosu a očí. Experimentálně je možná infekce králíka virem Sendai, což je původce zánětů dýchacích cest hlodavců.
Faktory zvyšující vnímavost k onemocnění
Králíci nakažlivou rýmou snáze onemocní, jsou-li vystavení predispozičním vlivům, které zvyšují jejich náchylnost k nemoci. Při jejich působení také rýma probíhá jako těžší nemoc s vyššími ztrátami.
Mezi tyto vlivy patří především zhoršené zoohygienické podmínky. Vadí vlhko a zima, zvýšená prašnost, nedostatečná ventilace, zvýšený obsah čpavku ve vzduchu, přehřátí zvířat, přeplněné kotce nebo stáje a jakékoliv nedostatky ve výživě.
Obranyschopnost zvířat do určité míry narušuje také přeskupování, výstavy, březost, kojení.
Jakékoliv souběžně probíhající onemocnění také oslabuje králíky a podporuje u nich vypuknutí infekční rýmy.
Nemoc napadá všechna plemena králíků bez rozdílu věku a pohlaví. Méně častá je jen u těch nejmladších králíků.
Zdroje nákazy
Nakažlivá rýma králíků se do chovu zavleče nejčastěji nemocnými a infikovanými králíky. Králíci mohou být bezpříznakovými hostiteli bakterií a taková zvířata nevykazují žádné chorobné změny. Nejzrádnější jsou chronické formy infekční rýmy, u kterých jsou příznaky nevýrazné a snadno uniknou pozornosti.
Přenos nemoci
K přenosu infekční rýmy králíků dochází vzdušnou cestou, vydechnutými nebo vyfrknutými hleny, silně infekční je také sekret spojivek. Je to kapénková infekce.
Bakterie se snadno šíří i nepřímo znečistěným krmivem, napájecí vodou, pomůckami, rukama a na oděvu chovatele a samotné prostředí králíkárny či klece se kontaminuje částečkami hlenů.
Příznaky a projevy infekční rýmy králíků
Hlavním příznakem infekční rýmy je výtok z nosu. Ten má různou intenzitu, od vodnatého, který sotva zvlhčuje okolí nosních otvorů, přes hlenovitý, hlenohnisavý a hnisavý. Hustší výtoky mají šedobílou barvu a v okolí nosu rychle zasychá v hnědavé příškvary. Jindy se králíci pečlivě čistí a je možné, že výtok z nosu je patrný jen slepením srsti na předních tlapkách, kterými si zvíře nos otírá.
Nemocní králíci kýchají nebo frkají, nemoc provází i pokašlávání nebo pohazování hlavou, někdy také ztížené, zrychlené dýchání.
Dosti časté je slzení očí a záněty spojivky.
Nakažlivá rýma králíků může být spojena se zvýšenou tělesnou teplotou a v tom případě dochází také ke změnám celkového zdravotního stavu zvířat. Nemocní králíci jsou ospalí, neteční, nežerou a vyhledávají tmavá místa v kotci. Takové formy mohou přejít do zánětu plic a pohrudnice, králíci rychle hubnou a hynou. Úmrtnost může přesahovat 50 %.
Častější jsou ale vleklejší formy infekční rýmy. Změny celkového zdravotního stavu nebývají tak vyjádřené, králíci méně žerou, hubnou a postupně chřadnou.
U zvířat v dobrém zdravotním i výživném stavu s určitou vrozenou odolností proti nemoci je častá chronická forma. Takoví králíci jsou čilí, normálně přijímají krmivo, výtok z nosu je různě intenzivní. Nemoc je typická zlepšováním a opětovným zhoršováním zdravotního stavu. V lepších obdobích může být chronicky nemocný králík i bez příznaků. Ke zhoršování dochází obvykle na podzim a na jaře.
Obvyklé je častější pofrkávání. Takoví jedinci jsou hlavní zdroj dalšího šíření nemoci. Chronickými nebo latentními bacilonosiči se stávají také králíci, kteří přestáli akutní formy nemoci.
Diagnostika
Klinické příznaky jsou obvykle dostatečné k vyjádření podezření na nakažlivou rýmu králíků, ale neříkají nic o původci či původcích, ty se dají odhalit jen kultivací z hlubokého nosního výtěru.
Podobných nemocí je vícero. Jednak samotná pasteurelóza jako nejdůležitější podobná nebo stejně se projevující se nemoc nebo počátek či atypický průběh myxomatózy.
Z neinfekčních příčin je možností ještě více. Zvýšená prašnost, prašné seno nebo zvýšená koncentrace čpavku mohou kromě predispozice králíků k rýmě způsobit podobné příznaky i samy o sobě. U jednotlivců je nejdůležitější podobnou nemocí přerůstání zubních kořenů stoliček horní čelisti nebo neprůchodnost slzného kanálku.
Léčba nakažlivé rýmy králíků
Léčba nakažlivé rýmy králíků je obtížná. Opakovaný návrat nemoci po léčbě antibiotiky je častý. Spíše se daří léčit akutní nemoc v jejím počátku, než chronické formy, které bývají doprovázené změnami nosních skořep. Těžce nemocní králíci trpící horečkou a příznaky zápalu plic se obvykle neléčí. Antibiotika je dobré doplnit vitamíny A, E a C.
Tlumení nemoci
Původci infekční rýmy jsou přítomní ve většině chovů. Základem je proto spíš než prevence zavlečení nákazy její tlumení. To spočívá především v minimalizaci predispozičních vlivů. Je potřeba udržovat neustále na vysoké úrovni zoohygienu i výživu zvířat.
Riziko vypuknutí nemoci zvyšuje tzv. otevřený obrat a také vystavování zvířat. Nově nakoupení králíci i králíci vracející se z výstav proto patří do karantény, která by měla trvat aspoň 14 dní.
Veliký význam má kontrola dědičnosti zdraví a selekce na odolnost. To znamená, že do dalšího chovu by měla být použita jen ta zvířata, která neonemocněla rýmou.
Samozřejmostí by měla být každodenní kontrola chovaných zvířat a okamžitá izolace a nejlépe vyřazení králíků, kteří trpí výtokem z nosu nebo frkají. Zvíře, které onemocní i při absenci faktorů, které zvyšují příchylnost k nemoci, je geneticky slabé.
Ve větších chovech je možné využít také očkování. Králíky je možné snadno nechat naočkovat proti pasteurelóze. Celkově proti infekční rýmě je možné nechat si udělat tzv. autogenní vakcínu přímo proti bakteriálním druhům, které způsobují chorobu v tom konkrétním chovu.
