Střevní červivost koček

by MVDr. Tereza Ježková
5 minut k přečtení

Střevní červivost koček je častá nemoc tenkého nebo tlustého střeva kočky domácí. Postihuje hlavně koťata a všechny kočky, které chodí ven nebo žijí venku. Nejčastějším zdrojem parazitů jsou totiž drobní savci, které kočka loví a požírá.

Červi škodí především odjímáním živin a oslabují tak svého hostitele. Jejich přítomnost také zhoršuje průběh jiných střevních onemocnění. Silně začervené kočky bývají hubené s velkým břichem, se suchou nekvalitní srstí a může u nich být nápadně vidět třetí víčko.

Některé druhy kočičích střevních parazitů jsou přenosné i na člověka.

Cizopasní červi žijící ve střevě koček

Střevo kočky domácí osídluje několik různých druhů vnitřních cizopasníků. Patří mezi ně jako červi ploší, nejčastěji škodí tasemnice, tak cizopasné hlístice, z nichž nejčastější jsou škrkavky.

Tasemnice koček

Cestodóza je obecný název pro přítomnost dospělých nebo dospívajících tasemnic. Kočka se může stát hostiteli několika různých druhů. Tasemnice jsou ploší červi, dorůstající délky od několika málo milimetrů po několik metrů. Vždycky vyžadují ke svému vývoji mezihostitele, jehož požitím se teprve nakazí kočka.

Tasemnice kočce škodí překvapivě málo, i když jich může hostit značné množství. Nejčastěji je kočka napadená tasemnicí psí (Dipylidium caninum) a tasemnicí kočičí (Taenia taeniaeformis). Tasemnici psí získá kočka vykousnutím blechy nebo všenky. Mezihostitelem tasemnice kočičí jsou myši, krysy a hraboši. Tasemnice psí a tasemnice kočičí se obě navenek projevují především výskytem pohyblivých článků připomínajících zrnko rýže, které často ulpívají v okolí konečníku kočky.

Kočka může být také hostitelem škulovce širokého (Diphyllobothrium latum), pro kterou je stejně dobrým definitivním hostitelem jako člověk nebo pes, tasemnice norčí (Mesocestoides lineatus), která také pouští články podobající se sezamovým semínkům, je výrazněji patogenní a může způsobit hubnutí při zachovalém příjmu potravy a méně často měchožila bublinatého (Echinococcus multilocularis), který parazituje přednostně u psovitých šelem.

Nematodózy koček

Ve střevě koček parazituje spoustu druhů hlístic. Hlístice se latinky označují slovem Nematoda, proto nematodóza znamená zamoření hlísticemi. Hlístice jsou tzv. oblí červi.

Toxokaróza

Podrobnější informace naleznete v článku Toxokaróza

Vůbec nejčastějším střevním oblým červem je škrkavka. V kočičím tenkém střevě parazituje škrkavka kočičí (Toxocara cati) a škrkavka šelmí (Toxascaris leonina). Často se vyskytují společně. Dospělé škrkavky jsou maximálně 7–10 cm dlouzí červi krémové barvy.

Kočka se škrkavkami nejčastěji nakazí pozřením rezervoárového hostitele, kterým bývají drobní savci, hlodavci i hmyzožravci a zpěvní ptáci. Kočka se může nakazit i přímo vajíčky škrkavek z půdy a škrkavka kočičí má schopnost přejít do mateřského mléka.

Pro koťata je škrkavka nejnebezpečnější. Začervená koťata špatně rostou, jsou hubená a mají výrazně nafouklé, bolestivé břicho. Mívají průjem. V trusu nebo ve zvratcích můžou být celé shluky živých škrkavek. Škrkavka kočičí po infekci vajíčky cestuje přes játra do plic a pak teprve dospívá ve střevě, takže způsobuje také kašel nebo výtok z nosu.

U dospělých koček většinou infekce probíhá bez příznaků.

Infekce měchovci

Podrobnější informace naleznete v článku Infekce měchovci

Měchovci jsou mnohem menší parazité než škrkavky, jen asi centimetr velcí.

U koček v tenkém střevě cizopasí měchovec liščí (Uncinaria stenocephala) a měchovec kočičí (Ancylostoma tubaeforme), který je mnohem vzácnější. K nákaze dojde podobně jako u škrkavek nejčastěji konzumací rezervoárového hostitele. Měchovec kočičí se dokáže přenést i tak, že se infekční larvy provrtají přímo přes kůži do těla kočky.

Nákaza měchovci není u koček vůbec častá. Červi se živí krví, ale častější měchovec liščí způsobuje jen velmi malé ztráty krve. Jen větší množství měchovců u koťat způsobuje neprospívání, hubnutí a slabost, tmavý průjem a zvracení.

Trichuróza

Jediný cizopasný červ, který osidluje slepé a tlusté střevo kočky, je tenkohlavec liščí, Trichuris vulpis. To jsou bílí, 4–7 cm dlouzí červi, jejichž přední část je tenká jako vlas a červ se jí zanořuje hluboko do střevní sliznice. Konec červa je tlustý a spočívá na povrchu střevní výstelky. Šíří se pouze pomocí odolných vajíček, která mají pod mikroskopem tvar citronku.

Trichuróza je mnohem častější u psů než u koček a i u nich jsou v Česku tenkohlavci vzácností. Kočky většinou hostí jen menší množství červů a infekce probíhá bez příznaků. Pokud se tenkohlavci přemnoží, způsobí krvavé průjmy.

Strongyloidóza

Kočka může být hostitelem taky několika druhů parazitických háďat, ale ty u ní nezpůsobují žádné příznaky nemoci.

Střevní parazité koček přenosní na psa

Jen některé střevní parazity kočka sdílí se psem. Všechny kočičí tasemnice kromě tasemnice kočičí mohou stejně dobře žít i ve střeva psa. Ten se ale musí nakazit stejně jako kočky přes mezihostitele.

Pes je také přirozeným hostitelem škrkavky šelmí a měchovce a tenkohlavce liščího a tito parazité se vajíčky mohou přenášet z psa na kočku a naopak.

Střevní parazité koček přenosní na člověka

Člověk se může stát také hostitelem několika druhů kočičích střevních parazitů. Je přirozeným hostitelem škulovce širokého a pokud se stane, že spolkne blechu, může v něm dospět tasemnice psí.

Mnohem nebezpečnější jsou ale parazité, kteří člověka považují za mezihostitele nebo rezervoárového hostitele. Člověk se může stát mezihostitelem měchožila bublinatého, který v lidském těle tvoří obrovské, těžko odstranitelné boubele, často rostoucí z jater.

Překvapivé množství lidí má protilátky proti kočičím škrkavkám. Škrkavky se v lidském těle chovají stejně jako v hlodavcích, cestují a zapouzdřují se ve tkáních, v játrech, ledvinách.

Infekční larvy měchovce kočičího z prostředí zamořeného kočičími výkaly se mohou provrtávat i do lidské pokožky. Dále se v člověku nevyvíjí, ale jejich cestování kůží způsobuje svědivou klikatou vyrážku. Naštěstí měchovci vyžadují teplejší klima a v ČR nejsou častí.

Léčba střevní červivosti: odčervení kočky

Podrobnější informace naleznete v článku Odčervení koček

Střevní červivosti se možné kočku rychle zbavit podáním tablet, past nebo i spot-onu, tedy kapky za krk.

Na fotografii je balení antiparazitika Dronspot, k odčervení koček pomocí kapky za krk
Odčervení všech koček je jednoduché, odčervovadlo v lékové formě kapky za krk můžete snadno objednat on-line.

Všechna koťata je nutné považovat za hostitele škrkavek. Důvod je jednoduchý, škrkavky se přenášejí už sáním mateřského mléka. Poprvé se koťata mohou odčervit už ve věku tři týdny. Většinou ale postačí první odčervení provedené ve čtyřech až šesti týdnech věku s opakováním každé tři týdny až do čtyř měsíců věku.

Dospělé kočky se odčervují každé tři měsíce, pokud chodí ven a živí se hlodavci. Odčervení nemá žádný dlouhodobý ochranný účinek, takže stačí jediná myš sežraná druhý den po odčervení a cyklus začíná znovu od začátku.

U bytových koček je situace výrazně jednodušší. Je možné neodčervovat vůbec a jednou ročně nechat udělat rozbor trusu. Odčervení většinou není nutné.

Články ze stejné kategorie

Okomentovat