Svrab

Sarkoptový svrab skotu, ovcí a koní

U skotu, ovcí a koní je svrab způsobený zákožkou svrabovou už jen jeden z mnoha druhů svrabu, které mohou tato zvířata postihnout. Nepatří mezi ty časté.

U skotu začíná na hlavě a postupně se šíří na krk a plece a pak na celé tělo. Je nápadný právě svým rychlým šířením. Celotělové postižení může vzniknout už za šest týdnů po prvních příznacích. Silné svědění doprovázející svrab postižené kusy velice trápí, odírají se o ohrady do krve, kůže zesiluje a chlupy vypadávají. Kvůli svědění zvířata pořádně nežerou, u krav se snižuje dojivost, u zvířat ve výkrmu se zhoršuje konverze krmiva, klesají přírůstky a zvířata hubnou. Navíc dochází ke snížení kvality surových kůží.

U ovcí se sarkoptový svrab vyskytuje zřídka. Postihuje především okolí očí a uší a nešíří se na části těla pokryté vlnou. Stejně jako u ostatních zvířat také u ovcí snižuje přírůstky i případnou mléčnou užitkovost.

U koní je tento druh svrabu vyloženě vzácný, ale zase ze všech prašivin nejvíc nebezpečný. Začíná na hlavě, krku a plecích, odkud se mohou šířit po celém trupu. Těžce postižení koně slábnou, hubnou a trpí nechutenstvím.

Svrab koček a fretek

Svrab může postihnout i fretky, u kterých ale není zdaleka ta častý jako u psů a lišek. U fretek se vyskytuje jak generalizovaná forma provázená celkovou lysivostí a silným svěděním, tak lokalizovaná forma svrabu, která způsobuje postižení tlapek. Tlapky jsou oteklé, zánětlivě změněné, s tvorbou příškvarů, drápky mohou být deformované nebo může dojít až ke svléknutí jejich rohového pouzdra. Tyto změny mohou být silně svědivé.

U koček je situace zcela jiná. Prašivá kočka totiž velmi pravděpodobně nebude trpět sarkoptovým svrabem. U koček je častý svrab ušní, lysivé kožní  změny na hlavě může způsobit také plíseň nebo hnisající poranění, případně se u koček vyskytuje tzv. notoedrový svrab, což je druh prašiviny postihující převážně kočky.

Ale svrab ve smyslu sarkoptový svrab je u kočky vzácným nálezem. K rozvoji je potřeba zhroucení imunity kočky, například při nemoci FIV. Projevuje se krustózním zánětem kůže na obličeji a na ušních boltcích a postižením tlapek, které může být doprovázené ztrátou drápků. Na těle se objevují lupy. Kočka se z důvodu svědění nadměrně olizuje, takže si může vylízat lysiny. Inkubační doba svrabu u kočky může být dlouhá i několik měsíců.

Zjištění svrabu

Podle popsaných příznaků se zdá být jednoduché poznat svrab, ale opak je pravdou. Kožní změny nejsou způsobené zákožkami, ale rozškrábáním v důsledku svědění, a proto každé onemocnění provázené svěděním umí vyvolat u zvířete totožné kožní změny. Navíc při delší době trvání svrabu se nemocná kůže stává ideálním místem k množení bakterií, které samy o sobě dokáží vyvolat svědivý kožní zánět.

Kožní seškrab příliš odpovědí nedává

Základní dermatologický diagnostický test, kožní seškrab, v případě svrabu poněkud selhává. Pokud se v seškrabu najde zákožka, její vajíčko, či výkaly roztočů, je diagnóza svrab na 100 % potvrzena. Pokud se ale nenajde nic, vůbec nic to neznamená. Zákožky se nachází na okrajích kožních změn, takže seškrab může být falešně negativní z důvodu špatného výběru místa k odběru. Zákožek na těle zvířete může být také příliš málo. Seškrab je vždy potřeba provádět opakovaně třeba z deseti vhodných míst najednou a ani to nezaručí úspěch. Schopnost správně provedeného seškrabu odhalit svrab u svrabem postiženého zvířete je jen 20–50 %.

Jediným případem, kdy se v seškrabu objevuje spolehlivě množství zákožek, je při švédské formě svrabu. To ale zase znamená, že zvíře má nějaký závažný celkový problém, který je potřeba dále určit.

Pinal-pedal reflex

Faktu, že kožní změny u psa začínají na uších se využívá k orientačnímu testu tzv. pinal-pedal reflexu. Promnutí špičky ušního boltce spouští škrábání zadní končetinou na stejné straně těla. Reflex se může vyskytovat u jiných svědivých onemocnění, ale ty ne tak často postihují právě ušní boltec. Tento test je dokonce spolehlivější než seškrab, dokáže odhalit 80 % psů se svrabem a jeho specifita je 94 %. To znamená, že jen asi 6 % zvířat se poškrábe při promnutí ušního boltce a přitom svrab nemá.

Testy na protilátky

Ze speciálních metod pomáhá k diagnóze ELISA test, který hledá protilátky proti zákožkám v krvi.

Pes trpící svrabem často reaguje na roztoče obecně při testech na alergie. Léčba psů trpících svrabem jako alergiků je bohužel častá. K rozlišení může pomoci sledování intenzity svědění, která je u svrabu větší. Svědění způsobené svrabem se jen u 30 % psů daří zcela tlumit kortikosteroidy. U svrabu je také svědění horší v teple, takže se zhoršuje třeba po teplé koupeli nebo v noci. Pes trpící alergickou dermatitidou obvykle v noci aspoň pár hodin v klidu spí.

Léčba svrabu

V současné době je léčba svrabu snadná. Používají se především celkově působící antiparazitika ze skupiny makrocyklických laktonů. Léky jsou dostupné jen na předpis nebo v ordinaci veterinárního lékaře.

U hospodářských zvířat hlavně ivermektin a dále doramektin, moxidektin a eprinomektin.U prasat se osvědčilo ošetření prasnic před porodem, zamezí infekci selat.

U psů a fretek se svrab léčí podobnou látkou, selamektinem, ve spot-onu Stronghold nebo moxidektinem ve spot-onu Advocate. Fungují tablety obsahujícími milbemycin, jako je Milpro nebo Milbemax nebo tablety „proti blechám“, jako je Bravecto, Nexgard, Credelio nebo Simparica.

Před vynálezem celkových antiparazitik se svrab léčil ostříháním srsti, omytím strupů a koupelemi v amitrazu. Pro zastánce koupelí a přírodní léčby fungují po ostříhání a změkčení kůže i opakované koupele v síře.

Pro léčbu štěňat nebo březích fen zvláště na počátku onemocnění a u lokální formy může určitou službu udělat i sprej s fipronilem použitý ve vyšší dávce na postižená místa.

Sanace prostředí

Zamezit opakované infekci může být problém. Zákožky v prostředí ničí plamen a vysoké teploty. Takže co jde opálit plamenem a co lze vyvařit nebo vyčistit parním čističem je potřeba vyvařit nebo vyčistit párou. Klece a kotce ideálně nechat 4 týdny prázdné. Do určité míry funguje proti svrabu i mráz a vyschnutí, takže venkovní prostory by měly být čisté už za dva týdny.

Hostitelská specifita a přenos na člověka

Zákožka svrabová je jen jedna a roztoči parazitující na různých druzích zvířat – a na člověku – se tvarem těla ani způsobem života nijak viditelně neliší. Přesto jsou ale populace zákožky svrabové do jisté míry tzv. hostitelsky specifické. Každý hostitel má svůj „druh“ zákožek, které se jen omezeně přenáší na jiné druhy zvířat.

Neplatí to vždy, psi se snadno a trvale nakazí svrabem lišek, fretka a kočka se mohou nakazit svrabem psím. Svrab koz je totožný se svrabem kamzíků. Navíc přestože svrab ovcí je způsobený jiným druhem zákožek, koza se lehce nakazí i tímto ovčím druhem. V případě více druhů zvířat v domácnosti či hospodářství se proto vždy léčí všechna.

Tato hostitelská specifita ale znamená, že dojde-li k přenosu svrabu ze zvířat na člověka – a k tomu dochází ze 30–50 % případů, takže nic vzácného – infekce člověka je přechodná. Zvířecí svrab se v lidské kůži dlouhodobě neudrží. Roztoči žijí jen na povrchu kůže, způsobují vyrážku a svědění, ale nemnoží se. Problém spontánně zmizí do čtyř týdnů po vyléčení zvířete nebo přerušení kontaktu.