Toxoplasmóza je velice známé parazitární onemocnění teplokrevných živočichů, člověka nevyjímaje. Původce, mikroskopický organismus Toxoplasma, má složitý vývojový cyklus s pohlavním rozmnožováním probíhajícím ve střevě kočkovitých šelem a a tvorbou tkáňových cyst ve svalech či nervové tkáni mezihostitelů, což jsou všichni ostatní živočichové.

U člověka – ale i u jiných zvířat – může toxoplasmóza způsobit potrat nebo poškození plodu. Nebezpečné jsou také infekce mozku u osob s poruchami imunity, například po transplantacích nebo u lidí s AIDS. Navzdory obecným představám je ale infekce přímo od kočky nepravděpodobná a největším zdrojem nákazy pro člověka je syrové maso a neumytá zelenina.

Původce

Toxoplasma gondii je mikroskopický prvok patřící mezi kokcidie. Je to parazit, který se množí uvnitř buněk hostitele. Může infikovat jakoukoliv jadernou buňku, ale má afinitu k buňkám centrální nervové soustavy a sítnice.

V napadeném organismu se vyskytuje ve dvou formách. Tachyzoiti se v buňkách hostitele rychle množí a po prasknutí buňky se šíří se krví i mízou do celého těla. Bradyzoiti se množí pomaleji a jsou uzavřeni v tkáňové cystě s tlustou stěnou. Tkáňové cysty se přednostně tvoří ve svalech, srdci a CNS. Přechod z tachyzoitů na bradyzoity řídí kmen toxoplasmy, ty nepatogenní, kterých je většina, přecházejí do chronické formy s bradyzoity velmi záhy. Dále toxoplasmu k přechodu do chronické formy nutí imunitní systém hostitele, protože v tkáňových cystách jsou bradyzoiti před obranyschopností organismu chráněni. Tkáňové cysty přetrvávají u jednou infikovaného organismu až do jeho smrti.

Tkáňové cysty v mase ničí suché teplo nad 65 °C, var nebo naopak zamražení při teplotě –20 °C po dobu aspoň dvou až tří hodin.

Toxoplasmóza u definitivního hostitele

Pokud se nakazí kočkovitá šelma, Toxoplasma v jejím organismu umí vytvořit ještě další formy. Kočka se obvykle infikuje pozřením tkáňových cyst v syrových tkáních své kořisti nebo v syrovém mase. V jejím střevě se bradyzoity uvolní. Část se jich přemění v tachyzoity, které se rozšíří do jejího těla a časem se zapouzdří v tkáňové cysty. Část se přemění v merozoity, které se množí v buňkách střevní sliznice kočky a po určité době vytvoří gamety, pohlavní buňky.

Jen a pouze v kočkovité šelmě může proběhnout toto pohlavní množení. Po splynutí gamet vznikne zygota a zygota se přemění na nezralou oocystu, jakési tlustostěnné vajíčko, které odchází s trusem do vnějšího prostředí.

Mimo organismus kočky oocysta dozraje a uvnitř vzniknou čtyři sporozoity. Zrání trvá 1–5 dní a vyžaduje přítomnost kyslíku a vhodnou teplotu a vlhkost. Zralá oocysta je 10– 15×10–13 μm velká a ve vnějším prostředí je velmi odolná, zůstává infekční několik let a nezničí ji ani většina dezinfekčních prostředků.

Mezihostitelé

Toxoplasmóza je nemocí všech teplokrevných živočichů. Protilátky proti toxoplasmóze má 20 % psů, 30–40 % koček, až 80 % nutrií a až 95 % králíků. Přirozeným rezervoárem v prostředí jsou drobní hlodavci.

Průběh infekce

K nákaze dochází po pozření sporozoitů ze zralých oocyst a bradyzoitů z tkáňových cyst. Zralé oocysty jsou v půdě a z půdy se dostávají na rostliny, takže tak se nakazí býložravý živočich. Masožravci se spíše nakazí z masa.

Tachyzoiti prochází přes placentu a způsobují nákazu nenarozených plodů, u koček může dojít i k infekci přes mateřské mléko. U psů je možný také přenos při pohlavním styku.

U psů a koček probíhá infekce většinou bez příznaků. Pravděpodobně ji provází zvýšená unavitelnost, ale to se u zvířat špatně zjišťuje. Zvířata infikovaná patogenním kmenem nebo ta, která mají slabý imunitní systém, nedokáží zabránit pokračujícímu rychlému množení tachyzoitů a vznikne u nich akutní toxoplasmóza.

Akutní toxoplasmóza

Akutní toxoplasmóza se vyznačuje poškozením plic, jater a mozku.

U koček je smrtelná akutní toxoplasmóza pravidlem u koťat nakažených v děloze nebo při sání mateřského mléka. Nejčastějším příznakem je nechutenství a dušnost. Může se objevit žloutenka nebo výpotky v břišní dutině a zánět v přední oční komoře. Kromě koťat akutní toxoplasmóza vzniká u koček s nefunkčním imunitním systémem při současné infekci FIV, FeLV, FIP nebo při podávání cyklosporinů, což jsou silné léky tlumící imunitu.

U psů se akutní toxoplasmóza projevuje horečkou, nechutenstvím, zvracením, průjmem, dušností a příznaky onemocnění mozku, jako je motání se, křeče nebo obrny končetin. Onemocnění očí je vzácnější než u koček. Někdy může nemoc postihnout i srdeční sval nebo kůži. Nejčastější je akutní toxoplasmóza u psů s potlačenou imunitou, jako jsou psi trpící psinkou nebo psi léčení cyklosporiny.

K nákaze jsou extrémně vnímaví masožraví vačnatci.

Akutní toxoplasmóza u ptáků

Toxoplasmóza byla zjištěna u dravců trpících zánětem sítnice, u kanárů a pěnkavovitých způsobuje nákaza slepotu zničením zrakového nervu. U papoušků vede akutní toxoplasmóza k úhynu ptáka a podobně jako u savců jsou postižené plíce a játra. Smrtelná akutní toxoplasmóza byla popsána také u loskutáků.

Latentní toxoplasmóza

U většiny zvířat ale organismus prvotní infekci zvládne a Toxoplasma se zapouzdří to tkáňových cyst. Latentní toxoplasmóza je bezpříznaková a trvá pravděpodobně až do konce života jedince. Chronická toxoplasmóza naproti tomu svému nositeli způsobuje dlouhotrvající potíže. Příznaky chronické toxoplasmózy jsou neurčité: Hubnutí, průjmy, nechutenství, občasná horečka a záněty očí.

Protože latentní toxoplasmóza je udržována v klidovém stavu tlakem imunitního systému, při závažném poškození imunity později v životě zvířete se může reaktivovat a přejít do akutní toxoplasmózy.

Střevní infekce koček

Jen u kočky se toxoplasmóza množí ve střevě za vzniku oocyst. Vylučování oocyst začne 3–10 dní poté, co kočka pozře tkáňovou cystu. Pokud se kočka nakazí přímo oocystami  z půdy, začne vylučovat nové oocysty v trusu za 19–48 dní. U většiny koček probíhá vylučování bez příznaků, je asi 10–20 % koček má krátkodobý průjem.

Vylučování oocyst trvá maximálně tři týdny. Oocyst se tvoří značné množství, v jednom gramu trusu jich může být až milion. Protože v kočičím střevě se tvoří oocysty jen po prvotní infekci, nejčastěji je vylučují koťata ve věku tři až osm měsíců. Po uplynutí těch třech týdnů už kočka oocysty nikdy v životě nevylučuje. I při případné reaktivaci latentní toxoplasmózy v důsledku oslabení imunity je případná tvorba oocyst omezená.

Potraty

Pokud akutní infekce probíhá během březosti, nákaza vyvíjejících se plodů vyvolá jejich poškození a potrat nebo porod slabých, málo životaschopných mláďat, kteří rychle hynou. Potraty jsou nejčastějším projevem toxoplasmózy u ovcí a koz. Toxoplasmóza je v tomto směru velmi významnou chorobou. Je jednou z nejčastějších infekčních příčin potratů u ovcí.

Nákaza toxoplasmózou se projevuje jak časnou embryonální odúmrtí s přebíháním bahnic a zvýšeným počtem bahnic zjištěných jako jalových, tak porodem mrtvých, mumifikovaných plodů a slabých mláďat která se buď už narodí mrtvá nebo hynou krátce po porodu. Často se stává, že se v termínu narodí dva mrtvé plody, přičemž jeden je mumifikovaný a druhý vypadá normálně.

K potratu dochází asi po dvou týdnech po infekci. Malí přežvýkavci se nakazí trávou, senem či jádrem, které je kontaminované oocystami. Při další březosti už většinou problémy nebývají.

Diagnostika

Nálezy a to jak klinické tak laboratorní, nejsou pro klinickou toxoplasmózu nijak specifické. Zvířata s latentní infekcí jsou obvykle zcela bez nálezu.

Pro akutní infekci je typický vzestup tzv. IgM protilátek, tyto se dají odhalit v séru zvířete specializovaným vyšetřením (nepřímou imunofluorescencí), kterou provádí veterinární laboratoře. Existují i rychlé, „stolní“ testy, ty ale odhalují jen celkové protilátky, které ale přetrvávají a říkají jen, že dané zvíře se někdy s nemocí setkalo. Pro určení, jestli jsou zdravotní problémy způsobené toxoplasmózou, se proto nehodí. Rychlotesty určené pro přežvýkavce poskytují jen omezenou informaci co se příčiny potratu týče: Pokud je test negativní, toxoplasmóza nebyla příčinou.

Toxoplasmóza se dá odhalit pitvou a to jak uhynulých dospělých zvířat, tak mumifikovaných či mrtvě narozených plodů.

Je spíš o štěstí, že se podaří nalézt oocysty v trusu kočky. Taková kočka je totiž obvykle bez příznaků a vylučuje oocysty jen asi tři týdny ve svém životě.

Léčba toxoplasmózy

Klinická toxoplasmóza se léčí antibiotiky klindamycinem a sulfonamidy. Prognóza u psů a koček, kteří trpí imunosupresí a toxoplasmóza u nich postihla plíce, játra nebo mozek, je však špatná. Žádná léčba nezbaví zvíře latentní infekce.

Vylučování oocyst v trusu se dá okamžitě zastavit aplikací léku toltrazurilu.

V zahraničí je k dispozici vakcína určená pro ovce, která zabraňuje potratům a poruchám plodnosti. U malých přežvýkavců lze použít také antikokcidika v krmivu, které snad snižují pravděpodobnost infekce a následného potratu.

Riziko pro člověka

Vzhledem k časté infekci různých domácích zvířat se v jejich svalovině nacházejí tkáňové cysty. Člověk se proto snadno nakazí konzumací syrového nepřemraženého masa a to i malého množství, například při dochucování nebo při krájení zeleniny na prkénku, kde se předtím krájelo maso.

Oocysty jsou přítomné především v půdě, kde jsou živé a infekční roky. Z půdy se dostávají na rostliny včetně zeleniny a ovoce. Neumyté ruce po styku s hlínou a konzumace neumyté zeleniny a ovoce jsou častým zdrojem infekce pro člověka.

Nakazit se přímo stykem s kočkou je velmi těžké. Oocysty potřebují minimálně den ve vnějším prostředí, aby dozrály a byly infekční. Kočka sama na sobě své den a více staré výkaly nemá. Navíc vylučování oocyst u ní probíhá jen asi tři týdny jejího života, které odpovídají době, kdy se kočka sama nakazila toxoplasmózou.

Čistě bytové kočky, které nejsou krmené syrovým masem, budou pravděpodobně negativní a nákaza od nich vůbec nehrozí. U venkovních koček je zase prvotní infekce a vylučování spíše záležitostí koťat a mladých koček. Pro jistotu člověku stačí dodržování základní hygieny při manipulaci s kočičím záchodkem a jeho pravidelné čištění.

Od jiných zvířat se lze toxoplasmózou nakazit jen jejich konzumací bez tepelné úpravy nebo přemražení.

Stejně jako u jiných zvířat i u člověka platí, že k poškození plodu nebo k potratu je potřeba, aby k nákaze došlo zrovna během těhotenství. Pokud má žena už před otěhotněním protilátky proti toxoplasmóze, miminku toxoplasmóza nehrozí.

Články ze stejné kategorie

Okomentovat

Stránky používají cookies. Předpokládáme, že vám to nevadí. Souhlasím