Toxoplasmóza

autor článku MVDr. Tereza Ježková
8 minut k přečtení

Toxoplasmóza je velice známé parazitární onemocnění teplokrevných živočichů, člověka nevyjímaje. Původce, mikroskopický organismus Toxoplasma, má složitý vývojový cyklus s pohlavním rozmnožováním probíhajícím ve střevě kočkovitých šelem a a tvorbou tkáňových cyst ve svalech či nervové tkáni mezihostitelů, což jsou všichni ostatní živočichové.

U člověka – ale i u jiných zvířat – může toxoplasmóza způsobit potrat nebo poškození plodu. Nebezpečné jsou také infekce mozku u osob s poruchami imunity, například po transplantacích nebo u lidí s AIDS. Navzdory obecným představám je ale infekce přímo od kočky nepravděpodobná a největším zdrojem nákazy pro člověka je syrové maso a neumytá zelenina.

Původce

Toxoplasma gondii je mikroskopický prvok patřící mezi kokcidie. Je to parazit, který se množí uvnitř buněk hostitele. Může infikovat jakoukoliv jadernou buňku, ale má afinitu k buňkám centrální nervové soustavy a sítnice.

V napadeném organismu se vyskytuje ve dvou formách. Tachyzoiti se v buňkách hostitele rychle množí a po prasknutí buňky se šíří se krví i mízou do celého těla. Bradyzoiti se množí pomaleji a jsou uzavřeni v tkáňové cystě s tlustou stěnou. Tkáňové cysty se přednostně tvoří ve svalech, srdci a CNS. Přechod z tachyzoitů na bradyzoity řídí kmen toxoplasmy, ty nepatogenní, kterých je většina, přecházejí do chronické formy s bradyzoity velmi záhy. Dále toxoplasmu k přechodu do chronické formy nutí imunitní systém hostitele, protože v tkáňových cystách jsou bradyzoiti před obranyschopností organismu chráněni. Tkáňové cysty přetrvávají u jednou infikovaného organismu až do jeho smrti.

Tkáňové cysty v mase ničí suché teplo nad 65 °C, var nebo naopak zamražení při teplotě –20 °C po dobu aspoň dvou až tří hodin.

Toxoplasmóza u definitivního hostitele

Pokud se nakazí kočkovitá šelma, Toxoplasma v jejím organismu umí vytvořit ještě další formy. Kočka se obvykle infikuje pozřením tkáňových cyst v syrových tkáních své kořisti nebo v syrovém mase. V jejím střevě se bradyzoity uvolní. Část se jich přemění v tachyzoity, které se rozšíří do jejího těla a časem se zapouzdří v tkáňové cysty. Část se přemění v merozoity, které se množí v buňkách střevní sliznice kočky a po určité době vytvoří gamety, pohlavní buňky.

Jen a pouze v kočkovité šelmě může proběhnout toto pohlavní množení. Po splynutí gamet vznikne zygota a zygota se přemění na nezralou oocystu, jakési tlustostěnné vajíčko, které odchází s trusem do vnějšího prostředí.

Mimo organismus kočky oocysta dozraje a uvnitř vzniknou čtyři sporozoity. Zrání trvá 1–5 dní a vyžaduje přítomnost kyslíku a vhodnou teplotu a vlhkost. Zralá oocysta je 10– 15×10–13 μm velká a ve vnějším prostředí je velmi odolná, zůstává infekční několik let a nezničí ji ani většina dezinfekčních prostředků.

Mezihostitelé

Toxoplasmóza je nemocí všech teplokrevných živočichů. Protilátky proti toxoplasmóze má 20 % psů, 30–40 % koček, až 80 % nutrií a až 95 % králíků. Přirozeným rezervoárem v prostředí jsou drobní hlodavci.

Průběh infekce

K nákaze dochází po pozření sporozoitů ze zralých oocyst a bradyzoitů z tkáňových cyst. Zralé oocysty jsou v půdě a z půdy se dostávají na rostliny, takže tak se nakazí býložravý živočich. Masožravci se spíše nakazí z masa.

Tachyzoiti prochází přes placentu a způsobují nákazu nenarozených plodů, u koček může dojít i k infekci přes mateřské mléko. U psů je možný také přenos při pohlavním styku.

U psů a koček probíhá infekce většinou bez příznaků. Pravděpodobně ji provází zvýšená unavitelnost, ale to se u zvířat špatně zjišťuje. Zvířata infikovaná patogenním kmenem nebo ta, která mají slabý imunitní systém, nedokáží zabránit pokračujícímu rychlému množení tachyzoitů a vznikne u nich akutní toxoplasmóza.

Akutní toxoplasmóza

Akutní toxoplasmóza se vyznačuje poškozením plic, jater a mozku.

U koček je smrtelná akutní toxoplasmóza pravidlem u koťat nakažených v děloze nebo při sání mateřského mléka. Nejčastějším příznakem je nechutenství a dušnost. Může se objevit žloutenka nebo výpotky v břišní dutině a zánět v přední oční komoře. Kromě koťat akutní toxoplasmóza vzniká u koček s nefunkčním imunitním systémem při současné infekci FIV, FeLV, FIP nebo při podávání cyklosporinů, což jsou silné léky tlumící imunitu.

U psů se akutní toxoplasmóza projevuje horečkou, nechutenstvím, zvracením, průjmem, dušností a příznaky onemocnění mozku, jako je motání se, křeče nebo obrny končetin. Onemocnění očí je vzácnější než u koček. Někdy může nemoc postihnout i srdeční sval nebo kůži. Nejčastější je akutní toxoplasmóza u psů s potlačenou imunitou, jako jsou psi trpící psinkou nebo psi léčení cyklosporiny.

K nákaze jsou extrémně vnímaví masožraví vačnatci.

Akutní toxoplasmóza u ptáků

Toxoplasmóza byla zjištěna u dravců trpících zánětem sítnice, u kanárů a pěnkavovitých způsobuje nákaza slepotu zničením zrakového nervu. U papoušků vede akutní toxoplasmóza k úhynu ptáka a podobně jako u savců jsou postižené plíce a játra. Smrtelná akutní toxoplasmóza byla popsána také u loskutáků.

Latentní toxoplasmóza

U většiny zvířat ale organismus prvotní infekci zvládne a Toxoplasma se zapouzdří to tkáňových cyst. Latentní toxoplasmóza je bezpříznaková a trvá pravděpodobně až do konce života jedince. Chronická toxoplasmóza naproti tomu svému nositeli způsobuje dlouhotrvající potíže. Příznaky chronické toxoplasmózy jsou neurčité: Hubnutí, průjmy, nechutenství, občasná horečka a záněty očí.

Protože latentní toxoplasmóza je udržována v klidovém stavu tlakem imunitního systému, při závažném poškození imunity později v životě zvířete se může reaktivovat a přejít do akutní toxoplasmózy.

Články ze stejné kategorie

Okomentovat