Tyzzerova choroba

by MVDr. Tereza Ježková
5 minut k přečtení

Tyzzerova choroba je závažné onemocnění laboratorních hlodavců a králíků. Nepříliš často se vyskytuje u koní a vzácně u psů a koček, na člověka přenosná není.

Rozvíjí se především u zvířat s oslabenou imunitou. Z doma chovaných zvířat je k nemoci nejcitlivější pískomil.

Projevuje se náhlými úhyny, vodnatými nebo krvavými průjmy či chřadnutím a ztrátou hmotnosti. Jedná se o relativně „známou“ chorobu, ale jak častá je v domácích chovech se ve skutečnosti příliš neví.

Původce

Původcem Tyzzerovy choroby je gramnegativní, pohyblivá bakterie Clostridium piliforme. Parazituje uvnitř buněk hostitele a mimo buňku dlouho nepřežívá, tvoří však velmi odolné spory.

Ty jsou odolné vůči fenolu, formaldehydu, kvarterním amoniovým solím, lihu i sloučeninám jodu. Při pokojové teplotě jsou infekční i déle než rok. Ničí je teplo, 70 °C deaktivuje spory za půl hodiny, 80 °C už za 15 minut a 0,3% chlornan sodný nebo kyselina peroctová po expoziční době 5 minut.

Průběh nemoci

Spory klostridií kontaminují krmení nebo podestýlku zvířete a do organismu se dostávají spolknutím. Ve střevech se bakterie množí v buňkách sliznice lačníku, kyčelníku a tlustého střeva, infekční spory pak odcházejí spolu s trusem. V této fázi může infekce proběhnout latentně, bez příznaků, a většinou tomu tak bývá. Bývá to často takový  bezpříznakový bacilonosič, který přinese nákazu do předtím čistého chovu.

V případě prolomení imunity hostitele se bakterie šíří ze střeva vrátnicovou žílou do jater a dále lymfatickými cévami do srdečního svalu. Množení v jaterních a srdečních buňkách způsobuje buněčnou smrt a nekrózu tkáně. K úhynu nemocného zvířete dochází na selhání jater či srdce. Kromě buněk sliznice střev, buněk jaterních a srdečních se klostridium dokáže může množit také v buňkách hladké svaloviny střeva.

Po prodělání nemoci se na místech nekrotických ložisek ve střevech vytvářejí jizevnatá zúžení střev, s dlouhodobými následky pro zdraví zvířete.

Tyzzerova choroba u pískomilů mongolských

U pískomilů je Tyzzerova choroba nejčastěji se vyskytující infekční smrtelná nemoc.

Vypuknutí nákazy podporují nevhodné podmínky chovu. Vadí příliš zvířat chovaných na jednom místě, špatná zoohygiena, stres. K nemoci jsou nejcitlivější kojící samice a odstávčata, nejnebezpečnější je nemoc pro pískomily ve stáří tři až sedm týdnů.

Klostridie se u pískomilů množí především v kyčelníku a ve slepém střevě, pak se šíří do jater a následně do celého těla za vzniku zánětu srdečního svalu a hnisavého zánětu mozku. Jediným klinickým příznakem může být náhlý úhyn.

U vleklejšího onemocnění jsou nemocná zvířata netečná, ztrácí chuť ke žrádlu, mají hrubou a naježenou srst a umírají do 48–72 hodin. Mohou mít i vodnatý průjem, ale to nebývá pravidlem. Chronická forma se rozvíjí na podkladě poškození jater. Při postižení nervového systému má nemocný pískomil před úhynem hlavu vytočenou na stranu a motá se.

Tyzzerova choroba křečků

U křečků se vypuknutí Tyzzerovy choroby v chovu spojeno s velkým množstvím zvířat drženým na malém prostoru, vysokou teplotou a vlhkostí prostředí, nevhodnou stravou a stresem. Rizikovým faktorem je také kontakt s myšmi. K nemoci jsou náchylní především čerstvě odstavení křečci.

Zvířata mohou hynout bez jakýchkoliv předchozích příznaků nebo se u nich objeví apatie, nechutenství, naježená srst, dehydratace a světle žlutý průjem. Úhyn obvykle nastává do 24 hodin.

Morčata, myši a potkani

Také u morčat je k vypuknutí nemoci potřeba nevhodných podmínek chovu, zanedbané hygieny, nedostatku jídla či vody nebo chov přílišného množství zvířat na malém prostoru. Nejčastěji onemocní zrovna odstavená morčata.

Na rozdíl od jiných zvířat u morčat Tyzzerova choroba nezasahuje srdeční sval a občas nepostihuje ani játra. Infekce zůstává omezená na slepé a tlusté střevo. To ale nijak nesnižuje její nebezpečnost. Postižená morčata přestanou přijímat potravu, jsou slabá, nemocně vypadající a trpí vodnatým průjmem. Mohou se objevit i podkožní otoky a vodnatelnost břicha. Většina nemocných zvířat umírá.

Též u myší a potkanů vznik onemocnění vyžaduje stres a špatné podmínky chovu. Klinické příznaky mohou být i poměrně mírné či naprosto nespecifické, například naježená srst a apatie. Nemocná zvířata mohou, ale nemusí mít průjem.

Nemoc u králíků

U králíků je Tyzzerova choroba jedna z mnoha nemocí, která způsobuje záněty střeva. Málokdo si uvědomuje, že průjem u králíka není ani zdaleka jen kokcidióza a Tyzzerova choroba je jedna z mnoha dalších nemocí, která může mít na svědomí průjem králíků.

Rozvíjí se především u králíků v intenzivních chovech, kde jsou na zvířata kladené velké nároky, u zvířat z nevhodných podmínek chovu, u zvířat trpících jinými nemocemi. Objevení se nemoci podporuje malé zastoupení vlákniny v krmné dávce. V chovech nemoc postihuje zvířata od dvou do dvanácti týdnů stáří, úplně nejčastěji onemocní králíci kolem odstavu, od šesti do osmi týdnů věku. Vyloučeno není ani onemocnění starších zvířat.

Nemoc nastupuje náhle a projevuje se skleslostí, nechutenstvím a vodnatým průjmem s dehydratací zvířete. Většina postižených králíků do druhého dne umírá. U přeživších kusů se vyvíjí vleklá forma nemoci s trvalými změnami na střevech. Nevyhnutelným následkem je hubnutí a trvalý průjem.

Psi a kočky

U štěňat a koček bylo popsáno několik případů Tyzzerovy choroby, s těžkými i krvavými průjmy a následným úhynem. Vždy se však jednalo o zvířata s imunitním systémem zničeným v důsledku jiné nemoci (především psinka či parvoviróza v případě psů, FeLV v případě koček).

Léčba tyzzerovy nemoci

Léčba spočívá v podpůrné péči a aplikaci antibiotik z tetracyklinové řady, ale u klinicky nemocných zvířat bývá neúspěšná. Aplikace antibiotik ještě zdravým zvířatům při vypuknutí nákazy v chovu může zabránit jejich zjevnému onemocnění, ale je možné, že taková zvířata zůstanou skrytými roznašeči.

Diagnostika

Diagnóza se určuje především pitvou uhynulého zvířete. Typická jsou ložiska odumřelé tkáně v játrech, degenerativní změny na srdci a ztluštělá, oteklá střevní stěna s nekrotickými okrsky na sliznici. C. piliforme neroste na živných kulturách, ale bakterie jsou k nalezení v histologických řezech z postižené tkáně. Možná je též detekce protilátek z krve zvířete, ale to je nepoužitelné v akutních případech onemocnění. Zvíře totiž uhyne dříve, než si nějaké protilátky vytvoří.

Prevence

Prevencí Tyzzerovy choroby je především poskytnutí dobrých životních podmínek chovaným zvířatům, čistota chovu, správné krmení a opatření proti výskytu prachu a divoce žijících hlodavců. V praxi se nejčastěji používá dezinfekce chlornanem sodným, který ničí spory nemoci.

Články ze stejné kategorie

Okomentovat

Stránky používají cookies. Předpokládáme, že vám to nevadí. Souhlasím