Zánět vejcovodu

Zánět vejcovodu, salpingitida, je nemoc samic ptáků, při kterém zánětlivé změny postihují buď jen dělohu, místo, kde se vytváří skořápka, nebo vejcovod v celém rozsahu. Ptáci mají jen jeden funkční vejcovod, ten levý. Zánět vejcovodu proto vždy způsobuje poruchy snášky nebo změnu kvality vaječné skořápky. V závislosti na vyvolávající příčině a závažnosti zánětu může být pták jinak bez potíží, nebo chřadne, hubne, moc nežere a může mít nafouklé břicho a výtok z kloaky.

Nejčastěji zánět vejcovodu postihuje dospělé nosnice, ale nevyhýbá se ani papouškům.

Příčina zánětu

Možných příčin zánětu vejcovodu je vícero. Vždy se ale jedná o infekci. Některé záněty vejcovodu mohou být primární, to znamená, že infekční agens způsobí zánět jinak zdravého vejcovodu.

Takovými nemocemi je infekční bronchitida, Newcastleská choroba a adenovirová salpingitida drůbeže.

V domácích chovech jsou primární záněty vejcovodu méně významné a mnohem častěji ptáky trápí salpingitida sekundární.

Zánět navazuje na ucpání vejcovodu nebo zadržené vejce, hrozí obézním samicím a největší riziko představuje vysoká a dlouhodobá snáška. Do vejcovodu se bakterie dostávají z kloaky a u vysoce užitkových nosnic je svěrač mezi kloakou a vejcovodem ochablý. Odolnost snižují také chyby ve výživě, zejména nedostatek vitamínu A.

Vejcovod se také může zanítit přestupem infekce ze vzdušných vaků nebo jater, například při mykoplasmóze, salmonelózách, choleře.

Jak se zánět vejcovodu projevuje

Primární infekce vejcovodu, infekční bronchitida a adenovirová salpingitida, se projevují „pouze“ dlouhodobým poklesem snášky, snáškou deformovaných vajec s tenkou, depigmentovanou skořápkou, případně i vodnatým bílkem. Také lentogenní forma Newcastleské nemoci se může projevovat jen takto nenápadně, ale virulentnější kmeny kromě poruch snášky doprovází i rýma, případně krutihlav a hynutí.

V domácích chovech drůbeže je častější druhotný zánět spojený s vysokou snáškou, hlavně při překrmování kuchyňskými zbytky. Zánět začíná poklesem snášky a poruchou tvorby vaječné skořápky, ta může být zkřivená, tenká, chybějící. Postupem času se objevuje narušení celkového zdravotního stavu. Nosnice jsou skleslé, méně aktivní, hubnou a dutina tělní se zvětšuje s tím, jak se zanícený vejcovod plní zahuštěným hnisem a zbytky vajec. Snáška ustává. Někdy slepice místo vejce snese tuhou žlutohnědou páchnoucí hmotu, která se tvarem podobá vejci. Může mít výtok z kloaky. Někdy kulhá nebo chodí vzpřímeně jako tučňák, případně její zdravotní problémy připomínají zadržené vejce.

Zadržené vejce a zánět vejcovodu spolu mohou různým způsobem i souviset, zadržené vejce způsobuje zánět vejcovodu a zánět vejcovodu v době, kdy samice ještě nese, může být příčinou zadrženého vejce.

U papoušků se zánět vejcovodu projevuje prakticky stejně. Predispozicí u nich představuje chronická snáška a jednostranné krmení semeny.

Jak se zánět vejcovodu pozná

Poruchy tvorby vaječné skořápky ukazují na to, že problém postihuje vejcovod. U papoušků diagnostiku potvrzuje rentgen k vyloučení zadrženého vejce, ultrazvuk, případně endoskopie.

U drůbeže je jednoznačná diagnostika během života postiženého ptáka obtížnější, hlavně proto, že právě u drůbeže podle příznaků nelze rozlišit, jestli se jedná o primární zánět vejcovodu, o přestup infekce z jiných orgánů nebo „jen“ o infekci vejcovodu z kloaky při vysoké snášce.

Podobně se projevuje peritonitida, která navíc na zánět vejcovodu často navazuje.

Léčba

Bakteriální zánět vejcovodu nelze účinně řešit léky, jen podání antibiotik a léků proti bolesti v naprosté většině případů nefunguje. Zanícený vejcovod je naplněný ztuhlým výpotkem, který připomíná zapáchající vařený žloutek nebo hlen a do tohoto obsahu antibiotika nemohou účinně proniknout. Pokud antibiotika pomáhají, tak jen dočasně, nebo jako paliativní léčba.

U zvláště cenných chovných jedinců je možné pokusit se o vyprázdnění vejcovodu použitím prostaglandinů, ale existuje riziko ruptury vejcovodu, nebo operativně s výplachem.

Jedinou spolehlivou dlouhodobou léčbu představuje operativní odstranění vejcovodu. Takový pták už nikdy nebude snášet vejce a někdy musí být na trvalé hormonální léčbě k zastavení ovulace.

Sám o sobě bakteriální zánět vejcovodu nezmizí. Neléčené nosnice chřadnou a uhynou asi do půl roku. V případě, že se výjimeční jedinci samy vyléčí, už nikdy nenesou.