Žloutková peritonitida

Žloutková peritonitida je častý vážný zdravotní problém ptačích samic, způsobený přítomností vejce či jeho části v dutině tělní a vzniklým zánětem uvnitř těla zvířete. Postihuje nejvíce nosné hybridy slepic, ale také kachny, andulky, korely, agapornise a ary.

Predispozičními faktory je především vysoká snáška, dále také stres, obezita, fyzické vyčerpání nosnice a zánět vejcovodu. Hlavním příznakem žloutkové peritonitidy je zvětšení objemu břicha, netečnost, nechutenství a dušnost způsobená tlakem zánětlivého výpotku na vzdušné vaky. Je možný i náhlý úhyn.

Žloutková peritonitida není nakažlivá choroba. Vzniká čistě souhrou interní snášky a postupující bakteriální kontaminace žloutkové hmoty uvnitř těla nosnice. V hejnech starších „zachráněných“ nosnic se proto může vyskytovat častěji prostě proto, že tito ptáci mají ke vzniku žloutkové peritonitidy vrozené sklony v podobě vysoké produkce vajec.

Jak se to stane

Ptačí samice mají pouze jeden funkční vaječník, ten levý, a k němu levý vejcovod v podobě dlouhé svalové hadice. Vaječník a vejcovod spolu nejsou pevně spojené. Během snášky na vaječníku dozrávají vajíčka – samičí pohlavní buňky, ve své podstatě stejné jako u savců nebo člověka, akorát naplněné žloutkem do podoby žloutkových koulí. Jakmile je žloutková koule hotová, blána obepínající vaječník nad zralou koulí praskne a žloutková koule se uvolní z vaječníku – dojde k ovulaci.

V této chvíli přichází ke slovu vejcovod. Jedním koncem ústí do kloaky, ale ten druhý, v dutině tělní, je volný a otevírá se v nálevku. Při ovulaci vejcovod musí aktivně, svalovými kontrakcemi, obepnout uvolněné vajíčko. Není to pasivní, žloutková koule do nálevky jen tak samovolně nepadá.

Jakmile je žloutková koule ve vejcovodu, během své cesty směrem ke kloace jí žlázy ve stěně vejcovodu obalí bílkem, podskořápečnou blánou a i skořápkou a vznikne vejce.

Jenže celý proces se může pokazit a to hned několika způsoby. Nálevka nemusí zachytit žloutkovou kouli, která se tak dostane přímo do břicha, nebo ji sice zachytí, ale během tvorby vejce buď dojde k obrácené perilstatice vejcovodu, nebo je vejcovod jakkoliv ucpaný nebo prasklý a do břicha se dostane částečně nebo téměř zcela vytvořené vejce.

Žloutek sám o sobě v dutině tělní dráždí peritoneum, výstelku tělní dutiny a způsobuje zánět. U exotů může být žloutková peritonitida vyvolaná samotným žloutkem patrná navenek a tito ptáčci trpí sterilní peritonitidou. Naproti tomu u drůbeže je takový zánět obvykle mírnější a přechodný, než se žloutek vstřebá. Problém je v tom, že takový žloutek je skvělé medium pro růst bakterií a je to právě infekce vaječného obsahu uvnitř těla nosnice, co způsobí rozvoj těžké žloutkové peritonitidy a pak i úhyn zvířete.

Proč se to stane

Žloutek se do tělní dutiny dostane dvěma způsoby: buď ho nezachytí nálevka, nebo zachytí, ale z vejcovodu se žloutek, případně i další vaječné součásti uniknou. Možné příčiny jsou odlišné.

Nálevka vejcovodu nezachytí žloutkovou kouli

• trauma
• obezita
• syndrom EODES rodičů brojlerových kuřat, souvisí s vysokou tělesnou hmotností a tukovými zásobami
• dlouhodobá vysoká snáška vysokoužitkových nosnic nebo chronická snáška exotů

Poruchy samotného vejcovodu, které umožní nehotovému vejci dostat se do tělní dutiny samice

• falešná snáška nosnic způsobená neprůchodností vejcovodu v důsledku časné infekce infekční bronchitidou nebo mykoplasmaty
• zánět vejcovodu
• cystická hyperplazie vejcovodu
• tumory vejcovodu
• ucpání vejcovodu v důsledku zánětu, hyperplazie nebo tumoru nebo při zadržení vejce
• ruptura vejcovodu
• narušená perilstatika, nadměrná reverzní perilstatika vejcovodu

Jak se žloutková peritonitida projevuje

U korel bývá žloutková peritonitida sterilní a obvykle je doprovázená tvorbou velkého objemu řídkého výpotku. Výpotek obsahuje velké množství tuků pocházejícího ze žloutkového obsahu. Ptáci jsou neteční, mají zvětšený objem břicha a s tím související potíže s pohybem a navíc jsou dušní, protože tekutina tlačí na vzdušné vaky. Snáška obvykle ustává, nebo se dále tvoří deformovaná vejce. V krvi je patrná lipémie, zvýšení obsahu tuků.

V důsledku nemoci se může objevit zánět slinivky, diabetes mellitus, poruchy funkce jater a ledvin. Hrozí také žloutková embolie a žloutková mrtvice s neurologickými příznaky.

U hrabavé drůbeže je žloutková peritonitida doprovázená bakteriální infekcí žloutkové hmoty, nejčastěji bakterií E. coli. E. coli se dostane do břicha přes vejcovod z kloaky a i tady je predispozičním faktorem vyšší snáška, svěrač uzavírající vejcovod dole je potom volnější. Často žloutková peritonitida také navazuje na zánět vejcovodu, na které se také podílí E. coli.

Projevy zánětu záleží na jeho rozsahu a intenzitě. Lehce postižené slepice jsou jen „divné“, méně aktivní, více sedí na hnízdech, mohou snášet deformovaná vejce nebo vejce bez skořápky. Těžký zánět se projevuje obecnými příznaky těžce nemocné slepice, která postává mimo hejno se svěšenými křídly a sklopeným ocasem a svraštělým hřebenem, nežere, nesnáší. Pokud je v tělní dutině výpotek, objeví se tučňáčí postoj, slepice může také kulhat nebo dochází k obrně jednoho běháku. Někdy už je nalezena uhynulá.

Diagnostika

U exotů vychází diagnóza z odhalení výpotku v dutině břišní, v případě, že se objeví u snášejících samiček, je žloutková peritonitida častou příčinou. V krvi je zvýšené množství bílých krvinek a tuků, při odběru výpotku je tekutina hnědá až žlutorůžová a obsahuje velké množství cholesterolu a triglyceridů.

U hrabavé drůbeže dochází k diagnóze nejčastěji při pitvě. Celá výstelka tělní dutiny postrádá lesk, játra a slinivka břišní jsou pokrytá nálepy fibrinu, srostlé jsou také střevní kličky a všude v břiše se nachází sýrovité zapáchající masy připomínající vařený žloutek, případně zakalená tekutina žluté, zelené nebo hnědé barvy.

Někdy, zvláště u kachen, se může stát, že se do břicha dostane celé vejce s měkkou skořápkou, tomu se říká vnitřní snáška. Taková vejce, pokud nedojde k infekci, mohou být náhodným nálezem při kuchání nebo pitvě.

Léčba žloutkové peritonitidy

U exotických ptáků má včasná léčba naději na úspěch. Spočívá v odsání tekutiny, podání antibiotik a léků proti zánětu a v zastavení snášky hormonálně agonisty GnRH. Většinou je po stabilizaci pacienta ještě nutná operace, výplach dutiny tělní, rozrušení srůstů a odstranění vejcovodu.

Není to kastrace, odstranění vaječníku je technicky velice obtížné. Chybění vejcovodu ale u většiny ptáků zastaví další ovulaci. Pokud ne, tak vyléčené zvíře zůstane na hormonální léčbě, která tlumí činnost pohlavních žláz, do konce života.

Není žádný způsob, jak vyléčit žloutkovou peritonitidu a zachovat plodnost zvířete.

U drůbeže se žloutková peritonitida nedá léčit. Respektive lehce postiženou slepici, ne umírající zvíře, lze léčit stejně jako exotické ptáky s cílem zachovat její život, ale už nikdy neponese.

Prevence

U exotických ptáků je prevencí řešit včas chronickou snášku.

U drůbeže je žloutková peritonitida něco, co se prostě občas stane. Je možné akorát tlumit infekční tlak E. coli používáním napaječek a krmítek a udržováním čistého životního prostředí nosnic. Méně užitková plemena mají nižší riziko, u vynesených hybridních slepic jsou gynekologické potíže, nejen žloutková peritonitida, ale i záněty vejcovodu, časté.

Pokud se žloutková peritonitida vyskytuje v chovu častěji, je dobré vyšetřit bakteriologicky obsah zanícené dutiny tělní, jestli se na na procesu nepodílí cholera, tyf, salmonely nebo yersinie.

Je maso z nemocné slepice poživatelné?

Některé dotazy jsou neuvěřitelné, ale existují. Odpověď zní ne. Ani v papiňáku, ani pro psa, je to zvíře utracené nebo uhynulé na celkovou bakteriální infekci.