Kokcidióza koz

Kokcidióza koz je velmi častá nakažlivá choroba. Vyskytuje se prakticky v každém stádě a v každém chovu. V Česku je hostitelem 92 % dospělých koz. Klinicky zjevné onemocnění se objevuje hlavně u kůzlat po odstavu, která jsou držena ve chlévech nebo na intenzivních pastvinách, kde se pase značné množství zvířat v omezeném prostoru.

U odstavených kůzlat je kokcidióza druhou nejčastější příčinou průjmu, společně s enterotoxémií. Vůbec nejčastější příčinou průjmů této kategorie koz jsou cizopasní červi. Kůzlata na intenzivní pastvě navíc často trpí začervením a kokcidiózou zároveň.

Kokcidióza koz je nemoc nepřenosná na jakékoliv jiné zvíře. I kokcidióza ovcí je způsobena jinými druhy parazita, stejně jako kokcidióza králíků nebo drůbeže je druhově odlišná a na kozu nepřenosná. Nebezpečí nehrozí ani člověku.

Původce

Původcem kokcidiózy koz je jednobuněčný parazit, prvok kokcidie. Přísně vzato, mezi kokcidiózy u koz patří i nemoc zvaná kryptosporidióza, protože Cryptosporidium také patří mezi kokcidie. Protože ale tato nemoc má odlišný způsob, jakým škodí, postihuje jiné věkové kategorie koz a jinak se řeší jak z hlediska prevence, tak léčby, pokud se hovoří o kokcidióze koz, obvykle se myslí nemoc způsobená kokcidiemi z rodu s latinským názvem Eimeria. Jedná se tedy o eimeriózu.

Eimerií, které cizopasí ve střevech koz, je mnoho, skoro dvacet různých známých druhů. Ne všechny ale vyskytují na celém světě. Liší se od sebe nebezpečností pro hostitele, ale v praxi se při vyšetření rozlišují málokdy a není to ani příliš důležité. Stejně má většina koz v sobě zároveň více druhů a to třeba dva, ale klidně deset.

Méně škodlivá je E. caprina, která rovněž cizopasí v tenkém i tlustém střevě a častý druh je E. christenseni, parazit tenkého střeva.

Celosvětově rozšířené druhy E.  alijevi a E.  apsheronica způsobují jen mírné potíže a E. hirci je příklad zcela nepatogenního druhu.

Přenos

Kokcidióza je typická nemoc s fekálně-orálním přenosem. Zvíře se nakazí pozřením zralých oocyst. Nakažené zvíře vylučuje oocysty trusem a to v obrovském množství. Po pár týdnech si vytvoří imunitu a vylučování oocyst se téměř zastaví nebo hodně omezí, ale trvá nadále, dojde „jen“ k vytvoření rovnováhy mezi parazitem a hostitelem, ne k vyléčení.

Vznik nemoci

Jestli zvíře onemocní a jak bude nemoc probíhat, to je věc souhry dvou faktorů: Infekční dávky a odolnosti zvířete. Kokcidióza koz ve smyslu nález oocyst v trusu je neobyčejně častá. Skutečná choroba, tedy klinické příznaky způsobené kokcidiózou, tak časté nejsou.

Pokud se zdravá koza setká s menším počtem oocyst, probíhající infekce jí neublíží. Časem si vytvoří imunitu a počet zárodků v jejím trusu klesne. Samozřejmě čím patogennější druh eimerie, tím musí být oocyst méně. Problém tedy nastává, pokud je v prostředí příliš mnoho oocyst, nebo když dojde k oslabení imunity kozy. Především na kůzlata po odstavu mohou snadno působit oba tyto vlivy a výsledkem je onemocnění kokcidiózou.

Kokcidiózou se může nakazit koza každého věku. Klinická kokcidióza je ale obvykle nemoc kůzlat. Kozy starší než půl roku už jsou obvykle imunní proti další infekci. Počet oocyst v trusu dospělých koz je malý a začíná stoupat až po sedmém roku věku zvířete s tím, jak obranyschopnost oslabuje věkem. Neplatí to ale na 100 %.

Kokcidióza dospělých koz

Dospělé kozy mohou onemocnět kokcidiózou, pokud by se povedlo zcela ozdravit stádo. Imunita se totiž udržuje neustálou infekcí v nízké intenzitě. Po ozdravení by vyprchala a pak, kdyby došlo k opětovnému zavlečení nákazy, kokcidióza by mohla propuknout u všech věkových kategorií v chovu.

Dospělé kozy mohou onemocnět také při dostatečném oslabení obranyschopnosti. To může způsobit přesun, rychlé zhoršení počasí, rychlé změny v krmné dávce, laktace nebo jiná souběžně probíhající nemoc. Stejně tak pokud se najednou v prostředí zvířat objeví velké množství zárodků kokcidií a infekční tlak stoupne, může dojít k prolomení imunity.

Poslední možností rozvoje kokcidiózy u starší kozy je zavlečení nového druhu kokcidie do stáda. Imunita není zkřížená pro všechny druhy, pro každý druh si musí koza vytvořit imunitu zvlášť.

Výskyt kokcidiózy u dospělých koz může v závislosti na vyvolávající příčině být ve stádě hromadný, ale obecně je sporadický.

Kokcidióza kůzlat

Kokcidióza je typicky nemoc starších kůzlat v intenzivních chovech. To především proto, že aby vznikla nemoc, namísto tichého průběhu s rozvojem imunity, v prostředí kůzlete musí být přítomné dostatečné množství oocyst. To se ve chlévech, společném boxovém ustájení v kozínech a v malých, na krátko vypasených výbězích a pastvinách s velkým množstvím zvířat stane velmi snadno. I proto je kokcidióza častější u kůzlat mléčných plemen, odstav u nich probíhá relativně brzy a pak jsou často ustájena společně. Stres způsobený odstavem podporuje vznik nemoci.

Kokcidie škodí spíše v létě, kdy vlhko a teplo podporuje rychlé dozrávání oocyst v prostředí. V uzavřených stájích, kam se nedostane sluneční světlo, ale může dostatek zárodků přetrvávat i v zimě. Protože jakákoliv zátěž oslabuje imunitu, nemoc může vypuknout v souvislosti se špatným počasím nebo prodejem a přesunem.

Vzhledem k délce inkubační doby je nejnižší věk nemocných kůzlat jeden týden. Tato brzy ale onemocní jen kůzle, které setká se značným množstvím infekčních zárodků okamžitě po narození. V této věkové kategorii proto kokcidióza nepatří mezi významné příčiny průjmu.

To se ale mění po třetím týdnu věku a u kůzlat až do asi pěti měsíců stáří může být v chovu kokcidióza trvalým problémem.

Klinické příznaky

Průběh kokcidiózy koz závisí především na množství infekčních zárodků, na infekčním tlaku. Většinou se jedná o subklinické, prakticky bezpříznakové infekce, které končí vznikem imunity. V chovu se přítomnost kokcidióza projeví nenápadně zpomalením růstu nebo hubnutím kůzlat či slepenými bobky, nebo také vůbec.

Klinická kokcidióza koz vzniká, pokud se do těla neimunního zvířete dostane naráz velké množství oocyst. Inkubační doba je tom případě jeden až dva týdny. Pokud se už koza před touto masivní nákazou s nějakými kokcidiemi setkala a má tím pádem už náběh na nějakou imunitu, úmrtnost nepřekračuje 10 %. Zcela jiná situace nastává, pokud se kůzle setká s hromadou oocyst náhle a najednou. V tom případě může kokcidióza zahubit i polovinu nemocných zvířat.

Průběh může být perakutní, velmi prudký a jediným příznakem nemoci je náhlý úhyn. Kůzle umírá na vykrvácení do střeva. Masivní infekce způsobuje rozložení střevní sliznice. Před úhynem se neobjevují ani bolesti břicha, ani průjem.

Akutní kokcidióza koz

Častější je průběh akutní. V tom případě začíná kokcidióza sníženou chutí, skleslostí, slabostí a kolikovými bolestmi. Kůzle může častěji mečet a opakovaně si lehá a vstává. Až pak se objeví změny konzistence trusu, nejprve se slepují bobky, které přechází v pastovitý trus a nakonec ve vodnatý, žlutozelený nebo hnědavý průjem. Může se v něm objevit i čerstvá nebo natrávená krev. Kálení není doprovázené nucením nebo tlačením. Ocas a zadní nohy mohou být potřísněné průjmem.

Úhyny jsou způsobené především dehydratací. Takové zvíře uléhá a má chladné končetiny, uši a tlamu. Narušená střevní sliznice může být vstupní bránou také pro bakterie s následnou otravou krve. Mladší kůzlata mohou uhynout už za jeden nebo dva dny. Častěji ale zvíře neuhyne, jen kvůli neustávajícímu průjmu hubne a asi po dvou týdnech dojde k vyléčené.

U některých vyléčených zvířat ale přetrvávají trvalé změny na střevech, dojde ke tvorbě jizev ve sliznici a střevo má omezenou schopnost vstřebávání živin. Taková kůzlata neprospívají, zakrsávají a mají nekvalitní srst. Tyto následky jsou dlouhodobé až trvalé a nevyléčitelné.

Diagnostika

Zjistit, že za problémy může kokcidióza, není překvapivě vůbec jednoduché. Vyšetření trusu totiž prakticky vůbec nepomáhá. Jsou zvířata, v jejichž trusu je obrovské množství oocyst, ale ta zvířata jsou zcela bez potíží, případně za jejich potíže mohou nějaké jiné choroby. Naopak u akutně nemocných kusů prakticky žádné oocysty v trusu být nemusí – k poškození sliznice může dojít ještě dříve, než se kokcidie začnou pohlavně množit. Vyšetření trusu je tedy prakticky nepoužitelné, respektive může pomoci odhalit případné začervení.

Diagnostika se proto opírá především o anamnézu – průjem starších kůzlat ve stájích nebo na malém prostoru – pokud sedí klinické příznaky, jiné nemoci se podařilo vyloučit a k odhalení kokcidiózy pomáhá také pitva uhynulých kůzlat.

Podobné nemoci

Nemocí s podobným průběhem je mnoho a mnoho. U kůzlat mladších než jeden měsíc je mnohem častější příčinou koliky a průjmů kryptosporidióza a kolienteritida, průjmy způsobené viry, salmonelóza, yersinióza nebo prostá dietní chyba.

Koliku bez průjmů způsobuje i hromadění plynu ve slezu nebo zauzlení střev. Náhlé úhyny způsobuje především enterotoxémie, akutní bakteriální infekce s otravou krve nebo i otravy rostlinnými či jinými jedy.

U starších kůzlat je nejdůležitější jinou příčinou hubnutí a průjmů začervení. Začervení a kokcidióza se rády vyskytují i současně a nedá se pak přesně rozlišit, do jaké míry za výslednou nemoc může každý původce zvlášť. Hubnutí a neprospívání může způsobit také nedostatek selenu nebo kobaltu.

Léčba kokcidiózy koz

Základním kamenem léčby klinické kokcidiózy koz je podpůrná péče. Průjmující zvířata ohrožuje především dehydratace, proto by měla dostat rehydratační roztok a to buď do tlamy, nebo u vážně nemocných kůzlat kapačku. Neodstavená kůzlata mohou dostávat jen malé množství mléka, poškozená střevní sliznice není schopná správného trávení. Odstaveným kůzlatům udělá dobře dieta na dobrém seně. Antibiotika pomáhají tlumit bakteriální infekce.

Léky tlumící přímo kokcidiózu mají omezenou účinnost. Spoustu jich působí na kokcidie jen na začátku jejich životního cyklu a když už je zvíře viditelně nemocné, citlivá stadia už ve střevě být nemusí. To je případ široce používaných sulfonamidů. Při kokcidióze spíš než přímo na kokcidie působí právě jako antibiotika proti bakteriím. Jsou nevhodné pro dehydratovaná zvířata a při použití jinak než injekčně pro zvířata s rozvinutým bachorem.

Léčebně se dá použít lék toltrazuril nebo diklazuril, přičemž druhý z nich je pro kozy bezpečnější.

Prevence kokcidiózy u koz a kůzlat

Kokcidióza koz škodí sníženými přírůstky kůzat, predisponuje zvířata k dalším nemocem, jako je zápal plic a zjevně nemocná zvířata mohou uhynout nebo trvale neprospívají. Jakmile už se projeví, škoda na zvířeti už byla napáchána, základem je tedy prevence.

Není možné vytvořit stádo bez kokcidií. Tlumením infekce se ale dá dosáhnout stavu, kdy oocyst v prostředí kozlat je jen tolik, aby vznikla imunita a nevznikla choroba.

Zásad je vícero. Do stájí by se mělo dostat sluneční světlo, podlaha musí být suchá, čistě nastlaná. Dezinfekce nemá význam, spíš sucho a pravidelné odklízení hnoje. Stejně tak výběhy musí být suché. Při samotném odstavu by kůzlata měla být navyklá na startér nebo seno. Nekrmte na zemi! Kolem napáječek musí být suchá podlaha.

Ideálně by odstavená kůzlata měla bydlet zcela oddělená od matek, v individuálních boxech nebo v malých skupinách. Vynikajícím nápadem jsou přenosné venkovní boxy, které se dají každých pár týdnů posouvat na nepromořenou zem.

Očkování proti kokcidióze, jako ho známe u kura domácího, u koz není (zatím) vynalezené.

Prevence pomocí léčiv

Tam, kde je kokcidióza koz problém i přes opatření se dají použít léčiva preventivně. U nás je to především již zmíněný diklazuril, použitý vždy dva dny po sobě v intervalu 3–4 týdny v celém kritickém období věku. Obvykle stačí první dávka kůzlatům ve věku čtyři až šest týdnů. V silně promořených chovech se musí začít už před odstavem. Po pěti měsících věku už se léčiva podávat nemusí, zvířata jsou imunní.

Léčiva do krmné směsi se u nás používat nesmí. V Americe se používají ionofory i dekochinát, v EU je použití těchto látek v krmivech pro jiné živočišné druhy než pro drůbež zakázáno. Podobně léčivo robenidin, používané pro králíky, je pro přežvýkavce také zakázané.