Tenióza koček je označení pro infekci kočky domácí tasemnicí kočičí. To je druh parazitického oblého červa, kterým se kočka nakazí lovem drobných hlodavců. Je to častý parazit, který však kočkám nezpůsobuje žádné potíže. Z takové kočky ale vychází pohyblivé, zrnko rýže připomínající články, které ulpívají v srsti v okolí konečníku. Pokud má kočka „červíky u zadku“, často se jedná právě o tuhle tasemnici.
Pro člověka nebo jiná domácí zvířata nepředstavuje tasemnice kočičí nebezpečí, nakazit se nemohou. Určité riziko hrozí jen drobným domácím hlodavcům, kteří se mohou stát mezihostiteli.
Tasemnice kočičí
Na rozdíl od tasemnice psí, která kromě osidluje stejně psí i kočičí střevo, je tasemnice kočičí opravdu jen cizopasníkem koček. Latinsky se tasemnice kočičí jmenuje Taenia taeniaeformis. Proto se zamoření tímto druhem nazývá tenióza. Tasemnice kočičí je jediný druh tasemnice z rodu Taenia, který napadá kočky.
Jiné druhy, jako je tasemnice bezbranná a tasemnice dlouhočlenná, což jsou původci teniózy člověka nebo tasemnice mnohohlavá, vroubená nebo hrášková, původci teniózy psů, se na kočky nepřenášejí.
Jak tasemnice kočičí vypadá
Tasemnice kočičí je středně velká tasemnice, dorůstá délky až 70 cm, i když typická délka činí 15–60 cm. Její tělo ploché, poměrně tlusté, bílé barvy a je tvořeno relativně velkou hlavičkou a postupně zvětšujícími se články. U tasemnic je obvykle článkované tělo oddělené od hlavičky krčkem, ale ten u tasemnice kočičí chybí. Hlavička je opatřena čtyřmi přísavkami a vpředu nezatažitelným chobotkem se dvěma řadami háčků. Právě za hlavičku se tasemnice uchytí ve stěně tenkého střeva. Nemá žádné smyslové orgány ani ústa či střevo, pouze samčí a samičí pohlavní orgány v každém jednotlivém článku.
Články pučí za hlavičkou a postupně dozrávají a plní se vajíčky. Zralý článek na konci tasemnice je vajíčky zcela vyplněn, odlučuje se od zbytku těla a odchází ze střeva hostitele ven. Článek je samostatně pohyblivý a dokáže opustit trávicí trakt kočky nezávisle na defekaci. Často ulpívá v okolí řitě nebo leze jako pohybující se ploché zrnko rýže nebo prostě malý červík po srsti hrázky, ocasu nebo zadních nohou nakažených koček. Článek dokáže dolézt překvapivě daleko a celou dobu aktivně vypouští vajíčka.
Mezihostitelé tasemnice kočičí
Vajíčka ze zralého článku jsou už hotová, okamžitě infekční, ale k dalšímu vývoji potřebují bezpodmínečně mezihostitele. Tím jsou drobní hlodavci, myši, krysy, hraboši, vzácně králík.
Jakmile mezihostitel pozře vajíčko, v jeho střevě se vylíhne mladá tasemnice, projde ze střeva do jater a tam se přemění v boubel zvanou strobilocerkus. Má tvar malého měchýřku, ze kterého vystupuje část článkovaného těla a hlavička tasemnice. Trvá asi 9 týdnů, než se boubel dotvoří a jakmile se tak stane, tasemnice je připravena k sežrání definitivním hostitelem.
Jakmile hlodavce uloví a sežere kočka, měchýřek je stráven a uvolní se hlavička tasemnice, která se zachytí ve střevě kočky a začne růst. Po jednom až třech měsících začnou odcházet první články. Tasemnice kočičí je poměrně dlouhověká, články odcházejí 7 měsíců až několik let. Infekce nijak nechrání kočku před další infekcí, kočka se může nakazit dalšími boubelemi a mít v sobě tasemnice různého stáří. Také může hostit tasemnice opakovaně.
Čím tasemnice kočičí škodí
Patogenita parazita je velice nízká. Kočce přítomnost tasemnice nijak neškodí. U hlodavců se strobilocerky nacházejí v hráškovitých uzlících v játrech jako Cysticercus fasciolaris. Ani u nich ale nebyly pozorovány žádné příznaky nemoci.
Tasemnice kočičí vadí hlavně tím, že nakažená kočka vylučuje pohyblivé, na pohled odporné články.
Podobné nemoci
Hýbající se články, které aktivně vylézají z řitního otvoru a ulpívají v jeho okolí tvoří také tasemnice psí. Navzdory názvu je tasemnice psí běžnou tasemnicí koček a její výskyt je spojený se zablešením nebo zavšivením. Blechy a všenky jsou totiž jejím mezihostitelem.
Léčba a prevence teniózy koček
Tenióza koček se léčí snadno. Tasemnici ničí běžně používaná látka prazikvantel v běžných dávkách jednorázově. Ta je obsažena ve většině běžných odčervovacích tablet a v některých spot-onech pro odčervení koček. Navíc funguje i epsiprantel a fenbendazol.
Prevence u koček chodících ven je na druhou stranu prakticky nemožná. Pokud kočka venku má možnost lovit, tak bude docházet stále k nové a nové nákaze tasemnicemi. Navíc hlodavci jsou pro kočku i neustávajícím zdrojem škrkavek. Proto se venkovní kočky musí odčervovat každé tři měsíce.
Riziko pro člověka
Tasemnicí kočičí se možná může nakazit i člověk. Záznamů o nálezu kočičí tasemnice v lidském střevě je jen velmi málo a není zcela jisté, jestli se lidé nakazili konzumací syrových jater hlodavců nebo králíka, nebo jestli snědli rovnou vyloučenou tasemnici, což je možné v případě dětí a nehlídaného kočičího záchodku.
