Trichostrongylóza je nemoc postihující trávicí trakt skotu, ovcí, koz, lam i spárkaté zvěře, způsobená parazitickými červy vlasovkami z rodu Trichostrongylus. Málokdy se vyskytuje sama o sobě, mnohem častěji tvoří součást parazitární gastroenteritidy, nemoci způsobené žaludeční a střevní červivostí.
Rod Trichostrongylus způsobuje potíže hlavně v chovu ovcí a koz. Žaludeční a střevní červivost přežvýkavců způsobená cizopasníky rodu Trichostrongylus společně s blízce příbuznými druhy Haemonchus, Ostertagia, Cooperia a Nematodirus se označuje jako trichostrongylidóza.
Původce
Původcem trichostrongylózy jsou velmi drobné a jako vlas tenké hlístice. Mají světlou červenohnědou barvu a pouhým okem se dají na střevní sliznici snadno přehlédnout. Stavba těla živočicha je jednoduchá, nemají žádnou ústní kapsli a jednotlivé druhy se rozlišují podle tvaru kopulačního orgánu samečků, makroskopicky jsou nerozlišitelní.
Většina druhů rodu Trichostrongylus parazituje v tenkém střevě přežvýkavců. Důležitou výjimku tvoří Trichostrongylus axei, který cizopasí ve slezu, případně v žaludku koní a vzácně také prasat.
| Parazit | Velikost dospělých červů |
|---|---|
| Trichostrongylus axei | ♀ 4,0 –8,0 mm ♂ 3,0–6,0 mm |
| Trichostongylus vitrinus | ♀ 5,0–8,0 mm ♂ 4,0– 6,0 mm |
| Trichostrongylus columbriformis | ♀ 5,5–7,5 mm ♂ 4,0–5,5 mm |
Životní cyklus
Životní cyklus hlístic je přímý, nevyžaduje mezihostitele. Je vlastně velice jednoduchý. Samičky ve střevě kladou vajíčka, ty odchází z trusem do vnějšího prostředí a během jednoho až dvou dnů se z něj líhne volně žijící larva, která se živí bakteriemi. Roste a za ideálních podmínek se za 7–10 dní přemění v larvu infekční, L3. Ta už potravu nepřijímá a jejím cílem je nechat se spást.
Jakmile se to povede, larva odhazuje svůj ochranný obal, zavrtá se do stěny slezu nebo tenkého střeva, podle druhu, a tam dospívá. Dospívající larvy a dospělci žijí v tunelech pod epitelem sliznice.
Hostitelé hlístic z rodu Trichostrongylus
Trichostrongylus axei je také původce trichostrongylózy koní. U domácích přežvýkavců parazituje ještě více druhů (T. longispicularis, rugatus, capricola a další), ti se ale v ČR nevyskytují. T. tenuis je původcem střevní červivosti drůbeže. Některé druhy trichostrongylů parazitují ve střevě divoce žijících zajícovitých.
T. axei je poněkud adaptovaný na pobyt ve slezu a infekce koní nebo i malých přežvýkavců je častější při společné pastvě se skotem. Přesto ale zůstává jedním z mála parazitů, které mají velcí a malí přežvýkavci zcela společné.
T. vitrinus a T. columbriformis jsou parazité dávající přednost střevu malých přežvýkavců. T. columbriformis a T. longispicularis se sice mohou přenést i na hovězí dobytek, ale střevní trichostrongylóza nemá u skotu větší význam.
Červi mohou parazitovat v žaludku nebo střevě člověka, pokud člověk spolkne infekční larvu. U člověka probíhá trichostrongylóza jako mírné nebo bezpříznakové onemocnění.
Trichostrongylóza ovcí a koz
Trichostrongylóza je stejnou měrou nemoc ovcí i koz. Patogenní působení červů zesiluje podvýživa, stres a samozřejmě také přítomnost dalších druhů slezových nebo střevních parazitů. Menší množství cizopasníků nemusí způsobovat viditelné příznaky nemoci, zvláště pokud jsou zvířata jinak dobře živená. Užitkovost zvířat je ale snížená. Se zvyšujícím se počtem se objevují a zesilují zdravotní potíže a velmi silné invaze končí smrtí zvířat. Úhyny ale nejsou akutní, vždy jim předchází chřadnutí a průjem.
Menší počet parazitů způsobuje sníženou chuť k jídlu a snížený příjem krmiva. To zpomaluje růst a snižuje mléčnou užitkovost. Cizopasníci způsobují změny v hladinách hormonů sekretinu a cholecystokikinu a to zpomaluje vyprazdňování slezu i pohyb tráveniny ve dvanáctníku a přední části lačníku. Přestože místa sliznice napadená vlasovkami ztrácí klky, celkové vstřebávání živin není narušeno.
Se stoupajícím počtem vlasovek stoupá plocha poškozené, podminované sliznice. Organismus zvířete spotřebovává zdroje na regeneraci a hojení a poškozenou sliznicí ztrácí bílkoviny do střevního obsahu. Bílkoviny pak logicky chybí jinde a dále se omezuje tvorba mléka a růst zvířete. Postižen je i růst srsti, zvíře pomalu obrůstá a vlna je lámavá, rouno otevřené. Začervená ovce nebo koza také hubne. Příznaky trichostrongylózy jsou nerozeznatelné od nedostatečné výživy stáda a často se spolu i doplňují.
Vstřebávání minerálních látek je také omezené. Zpomaluje se prodlužování kostí rostoucích zvířat a kosti řídnou. T. columbriformis dokáže omezit vstřebávání fosforu a způsobuje navíc i jeho ztráty sliznicí, takže začervená jehňata trpí nedostatkem fosforu. Výsledkem je křivice.
Silně začervená zvířata jsou slabá, vyhublá a trpí silným vodnatým průjmem, který má tmavě zelenou barvu. Ztráty bílkoviny střevem způsobí vznik chladných otoků na spodní části těla nebo v mezisaničí. Ovce a kozy do poslední chvíle žerou, ale jen velmi málo.
Průběh trichostrongylózy ve stádě
Infekce trichostrongyly sleduje určitou sezónnost. Imunita proti infekci nastupuje u ovcí pomalu a je nedokonalá, u koz není prakticky žádná. Červi mohou přezimovat ve zvířatech, buď jako dospělci, nebo u střevních trichostrongylů také jako spící L3 larvy ve střevní sliznici. Na jaře dojde k jejich reaktivaci. Před porodem a několik týdnů po porodu, když je v těle bahnice nebo kozy vyšší hladina prolaktinu, poklesne střevní imunita a plodnost přítomných červů stoupá. To slouží k tomu, aby se zajistila nákaza mláďat.
Jehňata a kůzlata žádnou imunitu proti červům nemají a vylučují do svého prostředí množství vajíček. Trichostrongylus je ale malý červ a vajíček samičky denně nekladou moc, takže pastvina se infekčními larvami promořuje pomalu. Zároveň jeho vajíčka a larvy dávají přednost chladnějším teplotám a horké a suché léto jim nesvědčí.
Proto se trichostrongylóza objevuje až na konci léta a na podzim. Infekční larvy dokáží v mírnějších zimách přezimovat na pastvině, ale mráz je ničí. Je-li nástup chladného počasí pomalý, trichostrongylóza škodí u zvířat i na začátku zimy. V tuto dobu už je většina ostatních červů zapoudřená ve sliznici slezu (Haemonchus, Teladorsagia) nebo přezimuje na pastvinách (Nematodirus).
Na jaře se nakazí další zvířata spasením přezimujících larev a cyklus se opakuje.
Počet červů potřebných k vyvolání zjevné nemoci
U ovcí a koz 4 tisíce trichostrongylů způsobuje subklinické infekce, 8 tisíc parazitů snižuje užitkovost ovcí, ale už způsobuje průjmy kůzlat. 12 tisíc jedinců už způsobuje zjevné narušení zdravotního stavu a 20 tisíc červů vede k úhynu mladých koz.
Trichostrongylóza lam
Červi rodu Trichostrongylus se nevyhýbají ani velbloudovitým.
U lam škodí T. axei, T. columbriformis, T. vitrinus i T. longispicularis. Způsobuje jim zdravotní potíže jako malým přežvýkavcům.
Trichostrongylóza skotu
Na rozdíl od malých přežvýkavců je trichostrongylóza skotu méně významnou nemocí.
Trichostrongylus axei cizopasí ve sliznici slezu a netvoří žádná spící stadia. Subklinické infekce negativně ovlivňují vstřebávání minerálů a bílkovin a zpomalují vyprazdňování slezu. Při silnějších infekcích se na sliznici slezu tvoří vředy a pH stoupá s následnými poruchami trávení.
Diagnostika
Přítomnost parazitů ve stádě se zjišťuje rozborem trusu, ale v případě trichostrongylózy je to komplikované tím, že červi kladou jen málo vajíček. Zvláště při vyšetření průjmové stolice, kdy se střevní obsah dále naředí, se může stát, že vajíček se najde jen malé množství a problém zůstane podhodnocený. Naopak plodnější červi mohou mít v trusu větší zastoupení, aniž by to byli oni, kdo způsobuje většinu potíží.
Parazité se obvykle vyskytují ve smíšených infekcích a vajíčka trichostrongylidů vypadají naprosto stejně, jedinou výjimkou je Nematodirus. Určení druhu parazita z trusu vyžaduje jeho kultivaci a rozlišení larev L3.
Při pitvě mohou být i masivní invaze snadno přehlédnuty. Červi jsou velmi drobní. Najdou se při promývání střevního obsahu, nejlépe s lupou. Jejich přítomnost zároveň neznamená, že jsou příčinou úhynu, je potřeba je aspoň řádově spočítat. Trichostrongylóza také na sliznici střev zanechává „otisky prstů“, ohraničené okrsky sliznice s vymizelými klky.
Léčba
Trichostrongylóza se léčí použitím odčervovacích přípravků s účinkem proti oblým červům, což jsou benzimidazoly, avermektiny i levamizol. U ovcí a koz už se vyskytly případy rezistence proti léčivům.
Pokud léčená zvířata zůstanou na zamořené pastvině, prakticky okamžitě dojde k reinfekci. Dlouhodobý ochranný efekt mají jen avermektiny. Celkový management stáda je potřeba změnit tak, aby nedocházelo k nadměrnému zamořování životního prostředí zvířat a zároveň nemá cenu pokoušet se držet všechna zvířata zcela prostá parazitů, protože to akorát pěstuje rezistentní populace.
