Střevní kokcidióza králíků

Střevní kokcidióza králíků je častá, silně nakažlivá nemoc králíka domácího. Je to nejvýznamnější choroba způsobená vnitřními parazity u králíka a nejčastější onemocnění postihující králičí tenké střevo.

Pro chovatele může být překvapivá informace, že kokcidióza samotná většinou probíhá nenápadně a projevuje se sníženými přírůstky, nižší žravostí a špatnou kvalitou srsti. Nebezpečná je především tím, že poškozuje střevní sliznici a otevírá cestu jiným patogenním mikroorganismům, které způsobují průjem. Někdy naopak kokcidióza nasedá a rozvíjí se u králíků s narušeným trávením. Zhoubná je kombinace střevní a jaterní kokcidiózy. Největší ztráty v tom případě způsobuje u králíčat po odstavu.

Králíčata po odstavu často trpí jinými nemocemi střev, buď v kombinaci s kokcidiózou nebo bez ní. Jedná se především o enteropatii králíků – zvanou entero nebo žbluňkavka, kolibacilózu nebo enterotoxémii králíků.

Střevní kokcidióza králíků je způsobena přísně hostitelsky specifickými zárodky a jiná zvířata se jí nakazit nemohou.

Původce střevní kokcidiózy králíků

Podrobnější informace o eimeriích obecně naleznete v článku Eimerióza

Původcem střevní kokcidiózy králíků je některý z jedenácti druhů jednobuněčných parazitických prvoků. Žádný nemá české jméno. Všechny patří do rodu s latinským jménem Eimeria.

Jsou to cizopasníci žijící uvnitř buněk, kde se nepohlavně množí. jakmile králík pozře infekční sporu, v jeho střevě se z ní rozvine osm tzv. sporozoitů, infekčních prvoků rohlíčkovitého tvaru. Ty se provrtávají do hostitelských buněk a tam se množí. Jakmile kokcidie vyplní napadenou buňku, ta praskne a uvolní prvoky, ve formě zvané merozoit, do svého okolí. Merozoity vyhledávají další buňky, do kterých pronikají a opět se množí až do prasknutí hostitelské buňky.

Všichni původci střevní kokcidiózy králíků napadají buňky střevní sliznice králíka, ale vybírají si odlišně úsek střeva i umístění napadené buňky. Některé kokcidie se ničí buňky na vrcholcích klků, jiné v tzv. kryptách mezi klky. Ty jsou obecně nebezpečnější, protože z krypt se obnovuje střevní výstelka jako taková. Buňky na vrcholcích klků jsou naproti tomu snáze nahraditelné. Jednotlivé druhy se ale liší v intenzitě množení, čím rychleji se množí, tím je kokcidie nebezpečnější.

Po dostatečném pomnožení se poslední generace merozoitů se z napadených buněk se uvolňují pohlavní stadia parazita, které splývají a po oplození vznikne spora, oocysta. Ta se dostává do střevního obsahu a s trusem odchází do vnějšího prostředí, kde po několika dnech dozrává a stává se infekční pro další králíky.

Spory a jak je zničit

Infekční spora je ve vnějším prostředí neobyčejně odolná. Ničí ji plamen, vysoké teploty, vyschnutí a z chemických dezinfekčních prostředků amoniak, hydroxid amonný a koncentrovanější hydroxid sodný. Prodávají se také prostředky určené přímo k ničení oocyst kokcidií. Dezinfekční prostředky na bázi chloru oocysty neničí, stejně jako většina ostatních běžných prostředků pro likvidaci virů a bakterií.

Oocysty mohou dlouhodobě přetrvávat ve dřevě kotců nebo v půdě výběhů. V hnoji z králičích kotců ale vydrží kratší dobu, kvůli samozáhřevu a obsahu čpavku.

Protože zničit spory není snadné, ale spory potřebují dozrát ve vnějším prostředí, infekční tlak se dá snížit zamezením styku králíka s vlastním několik dní starým trusem. Kokcidióza je jedním z důvodů, proč se králíci ve velkochovech chovají na roštech.

Druhy králičích střevních kokcidií

Je jich jedenáct a jen málokdy se u jednoho králíka vyskytuje pouze jeden z nich. U klinických infekcí, tedy u nemocných králíků, je pravidlem, že je zvíře hostitelem hned několika druhů. Kokcidie se od sebe liší tvarem i velikostí spor, takže se dají rozlišit při vyšetření trusu, ale v praxi to nemá přílišný význam. Pro chovatele je důležitější spíš to, kterou část střeva daný druh poškozuje, za jak dlouho po infekci se objeví spory v trusu a za jak dlouho tyto spory v prostředí dozrají ve sporu infekční.

Nejpatogennějšími druhy jsou Eimeria flavescens a Eimeria intestinalis.

E. flavescens napadá nejprve slizniční buňky v kryptách kyčelníku, posledního úseku tenkého střeva. Merozoity druhé, třetí a čtvrté generace se vyvíjejí v buňkách na povrchu sliznice tlustého a slepého střeva, pátá generace merozoitů a pohlavní rozmnožování probíhá v hloubce sliznice tlustého a slepého střeva. Právě to, že poslední fáze množení, kdy už je prvoků velké množství – s každou další generací počet parazitů stoupá geometrickou řadou – probíhá v kryptách sliznice, způsobuje nebezpečnost tohoto druhu kokcidie. Pohlavní rozmnožování parazita začíná sedmý den po infekci a spory v trusu se objeví devátý den po infekci. Ve vnějším prostředí spory dozrávají čtyři dny.

E. intestinalis se množí pouze v tenkém střevě, na konci lačníku a v kyčelníku. První generace se množí nejprve v kryptách, druhá a třetí generace o něco výše, na stejném místě probíhá i pohlavní množení. Trvá 9–10 dní, než se v trusu napadeného králíka objeví spory, které dozrávají tři dny.

Méně nebezpečné, ale časté druhy

Jak se střevní kokcidióza králíků projevuje

Obecně platí, že střevní kokcidióza králíků je méně nebezpečná než kokcidióza jaterní.

Střevní kokcidióza nejčastěji probíhá bez viditelných příznaků nemoci. Nález malého množství spor při vyšetření trusu jinak zdravého králíka není důvod k jakékoliv léčbě. Nejdůležitějším příznakem nekomplikované kokcidiózy je zhoršená konverze krmiv.

Příznaky nemoci se stupňují s intenzitou infekce. Králík může často bývá hostitelem více druhů střevních kokcidií najednou. Čím větší je infekční tlak, tím víc spor králík přijme a tím větší je poškození střeva. Klinicky zjevná kokcidióza střev bývá nemoc ze špíny, rozvoj podporují nedostatečně kydané, vlhké kotce, ustájení velkého počtu králíků na malé ploše a špinavé misky s vodou a krmivem.

Přemnožení kokcidií způsobuje zpomalení růstu, později hubnutí a průjem. Ten ale nebývá nikterak silný. Může být střídavý nebo obsahovat příměs hlenu či krev. Králíci jsou neteční, moc nežerou a straní se ostatních králíků. Často posedávají v rohu kotce

Někteří králíci mohou trpět silným průjem a v tom případě se k nemoci přidává dehydratace a hrozí také zauzlení střev. Častěji však případný úhyn způsobí bakteriální infekce působící na nemocné střevní sliznici jako smrtelná komplikace.