Černohlavost

Černohlavost, správněji histomonóza, zřídka histomoniáza, odborně infekční enterohepatitida, je nakažlivá nemoc hrabavých ptáků, především krůt a pávů, u jejíchž mláďat probíhá prudce a končí úhynem. Nakazit se mohou také křepelky, bažanti, perličky a kur domácí. U těchto druhů je častější bezpříznakový průběh a jsou zdrojem nákazy pro krůty.

Nemoc se projevuje  všeobecnými příznaky jako je zastavený růst nebo hubnutí, ospalost, snížená chuť, svěšená křídla, neupravené peří nebo kulhání. Jen u některých krůt se před smrtí objeví cyanóza hlavy jako důsledek poruch krevního oběhu a současné chudokrevnosti a kůže na hlavě dostane nafialovělý nádech. Právě tento příznak dal nemoci jméno černohlavost.

V šíření nákazy má obrovský význam parazitická hlístice roup kuří, která umožňuje původci histomonózy dlouhodobě přežít v prostředí.

Původce

Histomonóza je nemoc způsobená parazitickým prvokem, bičivkou krocaní neboli histomonádou. Latinsky Histomonas meleagridis, nemoc je pojmenovaná podle původce.

Bičivka se uvnitř střev a na střevní sliznici vyskytuje ve vegetativní formě bičíkovce s jedním silným bičíkem, ale pokud parazituje uvnitř buněk, bičík ztrácí a připomíná měňavku. Netvoří žádné cysty ani jiná zapouzdřená a odolná stadia a prvoci se vyskytují v trusu bez jakékoliv ochrany před vnějším prostředím. V něm rychle hynou a přímý přenos proto vyžaduje těsný kontakt ptáků nebo vodu či krmivo kontaminované čerstvým trusem.

Roup kuří jako vektor

Bičivky si vyvinuly jiný způsob, jak přežít a nakazit dalšího hostitele. Pronikají do roupa kuřího, což je běžně vyskytující se cizopasný červ, žijící ve slepých střevech hrabavé drůbeže. Nakažená samička roupa klade vajíčka, která obsahují živé prvoky.

Ve vajíčku roupa jsou histomonády schopné přežít dlouhou dobu a samotné vajíčko je ve vnějším prostředí odolné mimořádně. V půdě výběhů zůstane infekční až tři roky. Navíc pokud takové vajíčko společně s hlínou sežere žížala, tak se ta žížala stane dlouhodobým nositelem zapouzdřeného vajíčka roupa včetně bičivek. Drůbež se proto mnohem častěji nakazí černohlavostí z půdy nebo sezobnutím žížaly. Vajíčka roupů se mohou mechanicky přenášet i hmyzem nebo třeba špínou na botách a tak se může nákaza dostat i do dalších chovů.

Průběh nemoci

Na výskyt a průběh onemocnění mají kromě virulence histomonád vliv především bakterie a parazité, které jsou přítomné ve střevu vnímavého ptáka. Složení bakteriální flóry v podstatě poskytuje parazitům schopnost vyvolávat onemocnění. Vliv má E. coli, klostridie, salmonely, případný výskyt kvasinek Candida albicans, z dalších parazitů hlavně kokcidióza.

Dalšími predispozičními faktory je chlad, vlhko a nedostatečná výživa, hlavně nedostatek vitamínu A.

Prvoci se uvolňují ve slepých střevech z líhnoucích se vajíček roupa a pronikají do střevní stěny. Nejprve na sliznici vznikají drobné, jako špendlíková hlavička velké vřídky, které se postupně zvětšují, splývají a nakonec mohou nekrotické změny postihnout celou sliznici slepých střev. Sliznice zesílí a pokryje se žlutým, zapáchajícím výpotkem, který nakonec vyplní celá střeva jako šedožlutá, sýrovitá nebo pevná masa. Někdy se může stát, že nekróza postoupí do té míry, že ve střevní stěně vznikne otvor a pták hyne na zánět pobřišnice.

Histomonády nezůstávají jen ve střevě, krevní cestou se dostávají především do jater, kde také způsobují vznik ložisek žlutozelených nekróz. Ložiska mohou vznikat také v plicích, ledvinách, ve slezině, slinivce břišní nebo ve Fabriciově burze.

Celková infekce postihuje především krůťata a mladé pávy. U starších krůt je průběh chronický a končí vyhublostí.

Kuřata bývají obvykle bez příznaků nebo se nemoc projevuje zpomaleným růstem a nevyrovnaností hejna, možné je také oddálení začátku snášky u kuřic. U kura černohlavost postihuje především slepá střeva. Pravděpodobnost postižení jater zvyšuje souběžně probíhající infekce kokcidiózou. Histomonóza jater je u kura často komplikovaná druhotnou bakteriální infekcí.

Klinické příznaky

Inkubační doba je 1–4 týdny dlouhá. Nejvnímavější jsou krůťata ve věku 3–15 týdnů. U mladších ptáků může být průběh velmi rychlý a ptáci hynou během několika dní. Akutní histomonóza krůťat je nemoc, při které do týdne může uhynout 50–100 % chovaných ptáků.

Příznaky nemoci jsou všeobecné. Snížená chuť, žíznivost, netečnost, načepýřené peří, neupravené špinavé peří, svěšená křídla. Může se objevit i kulhání. Histomonózu doprovází vodnatý, odporně zapáchající průjem. Ten je obvykle pěnivý, sírově žlutý, s délkou trvání nemoci přechází do čokoládově hnědé barvy. Při chronické formě, která postihuje starší krůťata, zvířata nápadně hubnou, s občasnými úhyny, ale přeživší zvířata se mohou uzdravit.

Černohlavost, tedy cyanóza hlavy a kožních přívěsů, způsobená selháváním krevního oběhu, se objevuje v posledním stadiu jen u některých zvířat.

U pávat je průběh podobný, ale inkubační doba je delší.

U kuřat je průběh obvykle mírnější, s úhyny do 10 %. Zjevná nemoc postihuje kuřata ve věku 4 až 6 týdnů. Projevuje se spavostí, svěšenými křídly, neupraveným peřím a ztrátou chuti, takže kuřata nerostou nebo i hubnou. Hřebínky a laloky nemocných ptáků jsou svraštělé a průjem je sírově žlutý a může být i krvavý.

Diagnostika

U uhynulých krůťat má černohlavost naprosto typický pitevní nález. Jsou postižená slepá střeva a játra – proto odborný název infekční enterohepatitida, nakažlivý zánět střeva a jater. Slepá střeva jsou nápadně zvětšená a vyplněná žlutavou sýrovitou, nebo sušší, vrstevnatě uloženou hmotou.

Játra jsou rovněž zvětšená a na jejich povrchu i uvnitř tkáně se tvoří kruhovitá, žlutozelená, miskovitě proláklá ložiska s šedočerveným okrajem. Mohou být až 1 cm velká, splývat a postihovat většinu tkáně jater. Tyto změny na játrech jsou tzv. patognomické, to znamená, že jejich výskyt je typický pro histomonózu a nevyskytuje se u žádné jiné choroby.

U kuřat nemají nekrotická ložiska ostré ohraničení a často úplně chybí. Nemoc se omezuje jen na slepá střeva.

Podobné nemoci

Příznaky nemoci jsou zcela nespecifické a chřadnutím a případně i úhyny se projevuje obrovské množství jiných nemocí. Nejpodobnějšími nemocemi je parafyf a kokcidióza a to jak u krůťat, tak u kuřat. Tyto nemoci mohou probíhat i současně. Obě tyto nemoci navíc způsobují i vyplnění slepých střev sýrovitým výpotkem.

Změny na játrech připomínají především tuberkulózu nebo lymfoidní leukózu, ale u těchto nemocí nejsou ložiska miskovitě proláklá, ale naopak vystouplá a šedobílá. Lymfoidní leukózu snáze napodobují hojící se ložiska histomonózy. Nekrotická ložiska na játrech mohou doprovázet také trichomonózu.

Chřadnutí a hynutí kuřat a  krůťat způsobuje také kolibacilóza a kandidóza.

Léčba

Černohlavost na počátku onemocnění, před rozvojem pokročilých změn na játrech, lze léčit. Účinná léčiva, sloučeniny imidazolu, jsou ale všechny bez výjimky zakázána k použití u potravinových zvířat, neboť jsou pravděpodobnými lidskými karcinogeny. Ochranná lhůta v jejich případě se rovná nekonečnu.

Prakticky tedy lze léčit pouze pávy.

Prevence

Nedostupnost léčby zdůrazňuje důležitost preventivních opatření. Protože kur a perličky mohou být bezpříznakovými hostiteli bičivek, pávi a krůty by měli žít odděleně. A to i na jiných výbězích, ideálně tam, kde jiná hrabavá drůbež neměla přístup po tři roky. Mladá, velice vnímavá krůťata je možné odchovávat na roštech.

Šíření nemoci a zamořování výběhů blokuje pravidelné odčervování hrabavé drůbeže. Samozřejmostí by mělo být odstranění predispozičních faktorů.