Tuberkulóza ptáků je vleklé onemocnění všech druhů ptáků, které se ponejvíce projevuje neurčitě hubnutím s do poslední chvíle zachovanou chutí k příjmu potravy. V chovech způsobuje občasné úhyny vyhublých ptáků na celkové vysílení.

Postihuje všechny ptáky bez výjimky, domácí i divoce žijící. Vyskytuje se dosti běžně v drobnochovech hrabavé drůbeže, u drůbeže má také největší epizootologický význam. Nevyhýbá se ale ani běžcům a vodní drůbeži, holubům, dravcům, papouškům a dalšímu exotickému ptactvu. V přírodě bývají nejvíce nakažení vrabci, holubi doupňáci a špačci.

Tuberkulóza ptáků je přenosná také na savce, nejsnáze se nakazí prasata. Možný je přenos na člověka, zvláště na lidi s oslabenou imunitou.

Patří mezi nákazy, které jsou považovány za nebezpečné, v příloze 2 k veterinárnímu zákonu.

Původce ptačí tuberkulózy

Tuberkulózu ptáků způsobuje v naprosté většině případů bakterie zvaná Mycobacterium avium, dalším podobným choroboplodným zárodkem je Mycobacterium intracellulare. Tyto dva druhy mykobakterií jsou si natolik podobné, že rozlišit je laboratorně je obtížné a proto se sdružují do společného komplexu M. avium-intracellulare, zkráceně komplex MAI.

V rámci MAI se rozlišuje 28 sérovarů, z nichž pro ptáky jsou patogenní především sérovar 1, 2 a 3 a 8, přičemž v Evropě je nejčastější sérovar 2. Tyto ptačí sérovary se označují také jako M. avium subsp. avium.

Kromě MAI může tuberkulózu ptáků vyvolat i M. genavense.

Vlastnosti

Jsou to aerobně rostoucí, nepohyblivé bakterie proměnlivého tvaru, nejčastěji se vyskytují v podobě rovných nebo mírně zahnutých krátkých tyčinek. Netvoří pouzdro ani spory.

Jejich buněčná stěna obsahuje značné množství lipidů, ve kterých složku mastné kyseliny tvoří mykolové kyseliny s velmi dlouhým řetězcem. Taková buněčná stěna se nebarví běžným bakteriologickým barvivem dle Grama, ale zahřátým karbolfuchsinem a jakmile se jednou obarví, barvivo se nevymývá kyselým alkoholem. Kvůli tomu se mykobakterie označují jako acidorezistentní bakterie.

Na živných půdách roste velice pomalu. Kultivace na šikmých půdách může trvat 6-10 týdnů. Uvnitř těla hostitele je to nitrobuněčný parazit. Lipidová povaha povrchu bakterie znesnadňuje zničení organismu po jeho pohlcení bílou krvinkou zvanou makrofág. Uvnitř makrofágů místo toto mohou mykobakterie dlouhodobě přetrvávat a také množit se.

Dezinfekce

Mykobakterie neobyčejně dlouho odolávají podmínkám vnějšího prostředí. To jim opět umožňuje jejich lipidový obal. Nevadí jim kyselé pH a mohou přetrvávat dlouhodobě v rozkládajícím se trusu, mokřadech nebo v rašeliništích. V použité podestýlce žijí déle než půl roku a v kontaminované půdě čtyři roky, možná i déle. Množí se i ve vodě a to dokonce ve vodě 45 °C teplé.

Proti dezinfekčním prostředkům původce tuberkulózy ptáků podobně rezistentní. Je tisíckrát odolnější proti účinkům chloru než bakterie E. coli.

Prostředí je možné po důkladné mechanické očistě dezinfikovat 5 % chlorovým vápnem nebo 20 % vápenným mlékem s 3 % chloraminem. Funguje také kresol a formalín. Nejsnáze se mykobakterie ničí komerčním dezinfekčním prostředkem s deklarovaným účinkem proti M. avium. Pozor, nestačí, že výrobce zaručuje účinek proti M. tuberculosis, M. avium je odolnější.

Přenos tuberkulózy ptáků

Vůbec nejčastěji se ptáci nakazí pozřením mykobakterií a nemoc dále šíří trusem. Tuberkulóza ptáků se šíří především přímo trusem nemocných ptáků a takto znečištěnou hlínou, blátem, případně krmivem nebo vodou. Tuberkulóza ptáků je prakticky vždy tzv. otevřená, zánětlivá ložiska komunikují s vnitřkem střeva.

Členovci mohou sloužit jako pasivní šiřitelé onemocnění, hlavním zdrojem nákazy jsou však jiní ptáci. Starší věkové kategorie nakazí mladší, divoce žijící ptáci zanesou nemoc do chovu, k šíření může dojít i při kanibalismu v hejnu, dravci se nakazí požíráním své kořisti, riziko je také krmení nepřevařených vaječných skořápek nebo zkrmování nevařených odpadů z porážek drůbeže a prasat.

Společné ustájení drůbeže a prasat také není dobrý nápad, kvůli vzájemnému přenosu.

Nejmenší význam má přenos vejci. Transovariální přenos je možný, ale pokles nebo zástava snášky je zároveň běžným příznakem tuberkulózy.

Průběh nákazy

Pitevní nález klasické formy tuberkulózy
Pitva japonské křepelky, granulomy v játrech, slezině a střevech
Zdroj: Wikimedia Commons

U tuberkulózy savců se v místě průniku infekce popisuje tzv. primární komplex, který sestává z ložiska, tam, kde se mykobakterie dostaly do těla, a z postižené místní mízní uzliny. Ptáci ale mízní uzliny nemají a tuberkulóza proto probíhá trochu odlišně.

Po infekci pozřením bakterie osidlují střevní stěnu. Odkud se velmi záhy šíří krví do jater, pak také do sleziny, plic a kostní dřeně. Další vývoj záleží na druhu ptáka, jeho zdravotním stavu, individuální odolnosti a konkrétním sérovaru MAI. Nemoc probíhá vlekle a pomalu a trvá měsíce, než se objeví první klinické příznaky. Ty mohou být velice rozmanité, záleží totiž na tom, který tělesný orgán je tuberkulózním procesem postižený. V podstatě jediný příznak, kterým se tuberkulóza ptáků projevuje vždycky, je hubnutí a ztráta prsní svaloviny. Zvíře může žít měsíce až roky a nakonec hyne vysílením.

Pro pořádek se projevy tuberkulózy ptáků dělí na několik forem

  • klasická tuberkulózní, u které v postižených orgánech vznikají opouzdřená ložiska, tuberkulózní granulomy. Jsou to žluté, tvrdé, na řezu suché uzly se sýrovitým středem. Podle velikosti uzlů se dále dělí na formu miliární, uzlíkovitou a uzlovitou.
  • paratuberkulózní forma postihuje jen střevní sliznici tenkého střeva
  • atypická forma netvoří žádné uzlíky ani uzly, způsobuje zvětšení nebo zduření jater nebo sleziny, nebo mohou být jen játra tuhá na pohmat

Projevy tuberkulózy ptáků

Dlouhá inkubační doba znamená, že tuberkulóza obvykle nezpůsobuje nemoc u drůbeže mladší než jeden rok.

Příznaky tuberkulózy jsou neurčité. Kromě postupujícího hubnutí s vystupující prsní kostí je to matné, neupravené a špinavé peří, malátnost a ospalost, chudokrevnost, zvýšená tvorba moči. Chuť k příjmu potravy ale zůstává beze změny.

U hrabavé drůbeže může být nápadným příznakem svraštělý hřeben a lalůčky bledé nebo namodralé barvy. Snáška postupně klesá.

Další možné příznaky tuberkulózy, které doprovází celkové chřadnutí jsou:

  • vracející se nebo úporný průjem zelené nebo žluté barvy
  • nestrávená zrna v trusu (u papoušků)
  • kulhání, střídavé nebo trvalé
    • přešlapování při tvorbě granulomů ve svalovině stehna (u dravců)
    • při postižení kostní dřeně a samotných kostí
    • při zánětu kloubů
  • záněty kloubů křídel, kůže nad postiženým kloubem bývá ztluštělá, vředovatí
  • tvorba granulomů ve spojivkovém vaku, kde vypadají jako čočkovité nádorky
  • dušnost při postižení plic (holubi, husy, amazoňani, snovači)
  • sípání při tvorbě granulomů v průdušnici (pávi)
  • tvorba granulomů v nosohltanu, v hltanu, v koutcích zobáku
  • kožní tuberkulóza v lepromatózní formě jako tvorba vředů nebo vzácně tvorba drobných uzlíků se žlutým suchým obsahem
  • žloutenka
  • vodnatelnost dutiny tělní
  • neurologické příznaky, ztráta rovnováhy, křeče
  • náhlý úhyn při prasknutí jater nebo sleziny

Ani náhodou to neznamená, že všichni ptáci mají všechny příznaky. Naopak. U hrabavé drůbeže k hubnutí většinou patří i kulhání a průjem, u dravců se nemoc projevuje nejčastěji přešlapováním, tvorbou uzlů v stehenních svalech a záněty kloubů křídel.

U exotických ptáků je možná prakticky libovolná kombinace. Někteří mají nestrávená zrna v trusu, jiní mají trus v pořádku, ale na hlavě se jim tvoří granulomy či vřídky, které odolávají léčbě, nebo se nádorky ve spojivkovém vaku vrací i po chirurgickém odstranění. Kombinace vyhubnutí a vleklého průjmu u ptáka, který se jinak chová téměř zdravě a dobře žere, je také vždy podezřelá.

Jiní ptáci opravdu pouze vyhubnou na kost. Úmrtnost při tuberkulóze je bez ohledu na projevy 100%.

Jak se tuberkulóza ptáků pozná

Během života ptáka nemusí být úplně snadné tuberkulózu odhalit. Příznaky chronického chřadnutí jsou zcela nespecifické a další možné příznaky tuberkulózy jen odrážejí postižení vnitřních orgánů, jater, střev, kostní dřeně, kloubů.

U drůbeže je možné nemocné ptáky vyhledat tuberkulinací. Je možné mykobakterie hledat také v trusu buď přímou mikroskopií nebo kultivací, ale negativní výsledek je nespolehlivý, stejně jako aglutinace z plné krve.

Dostupné granulomy buď kožní nebo spojivkové lze vyšetřit mikroskopicky. U chřadnoucích papoušků odběr krve prozradí chudokrevnost, někdy i postižení jater. Játra jsou vždy zvětšená. Na rtg může někdy být vidět i postižení kostní dřeně. Endoskopie odhalí tuberkulózní uzly v orgánech. Definitivní diagnóza je v tomto případě dosažena s pomocí biopsie a kultivace.

Pitevní nález

Řez tuberklem
Řez tuberkulózním granulomem u kura
Zdroj: Wikimedia Commons

Uhynulí ptáci jsou vyhublí, s vystupující prsní kostí a atrofovaným svalstvem i tukovou tkání.

U klasické formy je pitevní nález typický. Postižena bývají játra, slezina, kostní dřeň a střevo a ve všech těchto orgánech se tvoří tuberkulózní uzlíky nebo uzly. Nemoc začíná ve střevech a postupem času se šíří do jater a pak dál, časem se tuberkulózní granulomy také zvětšují. Jsou suché a snadno vylupitelné z okolní tkáně.

Tato forma postihuje především hrabavou drůbež, bažanty, dravce, sovy, brodivé ptáky, šplhavce, kukačky, bahňáky a chřástaly.

U jiných ptáků se ale typické tuberkly tvoří málokdy. U amazoňanů, amazónků, alexandrů a tiriků zesiluje stěna tenkého střeva, u holubů, kachen a většiny ostatních papoušků jsou viditelně postižena jen játra nebo i slezina, orgány mohou být pouze tuhé, nebo jsou zvětšené, případně s ložisky nekrózy.

V tomto případě diagnózu potvrzuje patohistologické vyšetření změněných orgánů nebo přímé pozorování obarvených mykobakterií v roztěrech tkání.

Podobné nemoci

Hrabavá drůbež

Holubi

Exoti

Léčba tuberkulózy

Tuberkulózu ptáků nelze léčit. Ptačí mykobakterie jsou přirozeně rezistentní k naprosté většině běžně používaných léků proti tuberkulóze.

Navíc otevřená forma tuberkulózy znamená, že nemocný pták zamořuje své okolí infekčními zárodky a tuberkulóza ptáků je přenosná na člověka. Člověk je sice málo vnímavý, ale u pacientů s oslabenou imunitou je nákaza možná a i u člověka je léčba obtížná. Nemoc postihuje hlavně mízní uzliny.

Proto je potvrzení diagnózy důvodem k okamžité eutanazii nemocného zvířete.

Tlumení nákazy

Výskyt tuberkulózy ptáků je nutné hlásit veterinární správě, která určí další postup. V podstatě jsou možné dva: po utracení nemocného ptáka či ptáků se zbytek hejna otestuje tuberkulinací nebo aglutinací z krve. Reagenti se utratí a ostatní ptáci se testují znovu za 6-12 týdnů. Je to dlouhodobý proces, až po dvou letech negativních testů se dá říct, že je hejno ozdravené.

Druhou možností je utracení a neškodné odstranění rovnou všech ptáků v chovu.

K oběma způsobům nedílně patří sanace prostředí, odstranění podestýlky, krmiva i vajec, dezinfekce, výběhy se sanují odvezením vrchní vrstvy půdy a vyvápněním. Při likvidaci chovu je dobré dát si po dezinfekci aspoň několik měsíců pauzu a vůbec nejspolehlivější je založit nový chov jinde, mimo kontaminované prostory.

Prevence tuberkulózy ptáků

Proti tuberkulóze nelze chovaná zvířata chránit očkováním. Preventivní opatření spočívají především v zoohygieně. Chované ptáky je potřeba izolovat od ptactva divoce žijícího nebo minimálně zabránit přístupu divokých ptáků ke krmítkům, napáječkám a skladovanému krmivu. Není dobré chovat společně papoušky a vodní ptactvo, mísit starou a mladou drůbež a výskyt tuberkulózy hrabavé drůbeže omezuje také pravidelná obměna hejna s vyřazováním všech ptáků starších dvou let.

Nově nakoupená zvířata by měl pobýt v karanténě a být vyšetřena během ní. I ve zdravém chovu je možné provádět pravidelné testy, zvláště před sběrem násadových vajec.

Přenos tuberkulózy z člověka na ptáky

Ptáci se mohou vzácně nakazit také lidskou tuberkulózou způsobenou bakterií Mycobacterium tuberculosis. V tomto případě je zdrojem nákazy ptactva člověk a nemocní ptáci jsou mazlíčci žijící v těsném kontaktu s nemocným majitelem. Vnímavost papoušků je malá a infekce se projevuje jako lokalizovaná tvorba kožních uzlů na hlavě, které mohou i vředovatět.

Existuje jen jeden záznam o kanárovi, který se nakazil plicní tuberkulózou.

Přenos ptačí tuberkulózy na jiná domácí zvířata

Tuberkulózou ptáků se snadno nakazí všichni ostatní ptáci. Na domácí savce se stejně jako na člověka přenáší neochotně, relativně nejsnáze na prase. U něj způsobuje především lokalizované záněty krčních mízních uzlin. Vzácně se může nakazit skot a králíci.

Napište mi

Zde mi můžete zanechat zprávu.

Posílám

©2019 MVDr. Tereza Ježková

Log in with your credentials

Forgot your details?