Demodikóza, zvaná též trudníkovitost, je kožní nemoc způsobená přemnožením mikroskopického parazitického roztoče v chlupových váčcích. Roztoči trudníci žijí v kůži většiny savců a většině jedinců neškodí. Viditelné onemocnění se rozvíjí při oslabení přirozené obranyschopnosti zvířete.
Ze všech domácích zvířat je demodikóza onemocnění především psa domácího. U něj se projevuje ve dvou formách. Mírnější lokalizovaná demodikóza je doprovázená tvorbou jednoho nebo jen několika málo ložisek lysivosti a šupinatění, obvykle se objevuje u štěňat a po několika týdnech spontánně ustupuje. Naproti tomu generalizovaná demodikóza je úporné, závažné onemocnění, které může postihnout i většinu povrchu kůže. Tato forma se označuje též jako červená prašivina.
U jiných druhů domácích savců je demodikóza nepříliš častá a málo významná.
O trudnících
Trudník, latinsky zvaný Demodex, je velmi malý členovec přizpůsobený životu v chlupových váčcích a mazových žlázách. Na toto prostředí je velice úzce vázaný a mimo ně nepřežívá déle než několik desítek minut. V chlupových váčcích či mazových žlázách se roztoči nachází vždycky hlavou dolů a žijí tam všechna životní stadia. Kromě kůže žije také ve zvukovodu.
Trudníci mají protáhlý, doutníkovitý tvar. V přední části těla se nachází čtyři páry zakrnělých, jednoduchých pahýlovitých nožek a zadní část je protažená do jakéhosi ocásku. Jsou to malí živočichové, nanejvýš 0,4 mm dlouzí, jen asi 40 μm širocí a pouhým okem tudíž neviditelní. I ve srovnání s ostatními kožními roztoči patří mezi ty menší. Někteří trudníci mají velmi krátký ocásek a tím pádem jsou ještě kratší, třeba jen 0,1 mm dlouzí.
Nemají oči, jen pár makadel a kusadla. Živí se odumřelými kožními buňkami a mazem. Nesají krev ani přímo nepoškozují kůži. Malé množství trudníků se v kůži hostitele chová jako komenzál, neškodná součást kožní mikroflóry zvířat.
Jejich vývoj je nepřímý. Trudníci mají oddělená pohlaví. Samička po spáření klade asi dvacet vřetenovitých vajíček a pak hyne. Vylíhlé larvy jsou šestinohé a mají kratší ocásek, jinak připomínají dospělce. Mladý trudník se několikrát svléká a přechází přes dvě stadia larvy a dvě stadia nymfy, která už má osm končetin, v dospělého živočicha. Celý životní cyklus trvá 18–24 dní.
Druhy trudníků
Existuje několik druhů trudníků. Jsou si velmi podobní a blízce příbuzní, ale trudníci žijící v kůži různých druhů savců jsou úzce hostitelsky specifičtí. To znamená, že trudníci se nikdy nepřenášejí z jednoho druhu zvířete na druhé, každý savčí hostitel je hostitel svých vlastních určitých druhů trudníků.
Na psovi žije především trudník psí, latinsky Demodex canis, ale i D. injai a krátkoocasatý D. cornei. Kočka je hostitelem trudníka kočičího D. cati a D. gatoi, na praseti žije trudník prasečí Demodex phylloides, v kůži skotu trudník dobytčí Demodex bovis. I ovce a kozy mají svého trudníka, trudníka ovčího D. ovis a trudníka kozího D. caprae. Koně hostí trudníka koňského, myši trudníka myšího, potkani trudníka krysího, vlastního trudníka mají i morčata, pískomilové, dva druhy žijí na křečcích a trudníci žijí i na divoce žijících savcích.
Dva druhy trudníků si za svůj domov vybraly kůži obličeje člověka. I v tomto případě se však jedná i přísně hostitelsky specifickou infekci. Trudníka může člověk získat jen od jiného člověka a nemůže nakazit žádné zvíře.
Přenos demodikózy
Trudníci žijí velice hluboko v kůži, mnohem hlouběji i než zákožky. Na povrchu kůže se trvale nevyskytuje žádné jejich stadium. Ven vylézají jen nymfy, aby našly nový chlupový váček, ale venku přežijí jen krátce, velmi rychle hynou vysušením. Nepřežívají dlouho ani na povrchu kůže, natož úplně mimo hostitele.
Z toho vyplývá jejich velmi nízká nakažlivost. Z jednoho zvířete na druhé dokáží přelézt jen při velmi úzkém kontaktu, nejčastěji se tak děje v několika prvních dnech po narození při sání mateřského mléka. Určitou výjimku tvoří koně, u kterých se přenos roztočů daří i sdílením dek nebo kartáčů.
Demodikóza psů
Podrobnější informace naleznete v článku Demodikóza psů
Ze všech druhů zvířat je demodikóza nejčastější právě u psů. U ostatních domácích zvířat se jedná většinou o okrajovou, nepodstatnou nebo vzácnou diagnózu.
Lokalizovaná forma demodikózy je spojená s nevyzrálostí imunitního systému v mladém věku, je omezená na jedno nebo několik málo ložisek vypadané srsti a nejpozději po dosažení pohlavní dospělosti mizí.
Generalizovaná forma je naproti tomu spojená s poruchou imunity, může postihovat většinu kožního povrchu a je to závažná nemoc spojená s bakteriální infekcí kůže. Může být příčinou úhynu nebo utracení nemocného psa.
Projevy demodikózy na kůži jsou velice ale různorodé a nemoc proto přichází do úvahy u každého případu mazotoku, zvýšené tvorby lupů, vypadávání srsti, zánětu chlupových váčků i hnisavých zánětů kůže obecně.
Demodikóza koček
U koček se rovněž rozlišuje lokalizovaná a generalizovaná forma, i když demodikóza je u nich mnohem vzácnější.
U koček se také rozlišuje demodikóza lokalizovaná a generalizovaná, ale obě formy jsou výrazně vzácnější než u psa. Lokalizovaná ložiska se obvykle objevují na hlavě či krku v podobě okrsků lysivosti, zarudnutí a stroupků. Generalizovaná demodikóza postihuje obvykle jen hlavu a krk kočky, i když šířit se může i na trup a končetiny. Má podobu mnohočetných ložisek řídké srsti vyrůstající ze zarudlé kůže, která může časem tmavnout. Nemoc může doprovázet i silné svědění. Kočičí demodikóza vychází vždy z nějaké nemoci, která oslabuje imunitu kočky. Může to být cukrovka nebo Cushingův syndrom, infekce FeLV nebo FIV, autoimunitní onemocnění postihující kůži a lokalizovaná ložiska demodikózy mohou nasedat i na kůži změněnou počínajícím nádorem. Stejně nebo podobně jako demodikóza se mohou projevovat i infekce způsobené jinými parazity, kožními plísněmi nebo bakteriemi.
Trochu jiný případ je demodikóza způsobená druhem D. gatoi. To je nakažlivá nemoc, přenosná z jedné dospělé kočky na druhou, i když zdaleka ne všechny nakažené kočky onemocní. Příznakem této demodikózy je svědění a nadměrné olizování. Nemocné kočky si doslova vylížou hladké lysiny a to na celém břiše, vnitřní straně stehen nebo v podpaží. Může se vylízat i na stehnech či bocích. Zánětlivé změny jsou minimální, někdy trochu šupinek nebo ztmavnutí pokožky. Jedná se pravděpodobně o alergickou reakci na přítomnost trudníků.
Nemocí, při kterých si kočka vylíže břicho a stehna, je hodně, všechny kožní nemoci doprovázené svěděním. To znamená, že stejně se projevuje i atopická dermatitida, alergie na krmivo, alergie na bleší kousnutí, kontaktní dermatitida a navíc tzv. psychogenní alopecie, kdy se kočka olizuje ze stresu.
Od vynálezu isoxazolinů, což jsou léky obsažené v tabletách proti blechám a klíšťatům, je léčba a kolikrát i diagnostika snadnější než dříve. D. gatoi často není k nalezení v kožních seškrabech. Přeléčení na demodikózu, které vede k vymizení příznaků, je dostatečným důkazem infekce.
Demodikóza skotu a koz
Demodikóza skotu postihuje zvířata v horší kondici a častější je v zimě. Projevuje se vznikem drobných pupínků, tvrdých uzlíků v kůži, jejich průměr je nejčastěji 0,5-1 cm. Možná velikost je ale různá, od špendlíkové hlavičky po holubí vejce.
Jsou pokryté nezměněnou srstí a jsou spíše hmatné než viditelné. Objevují se především na krku a plecích, na kohoutku a ve slabinách. Demodikóza skotu nesvědí a často může zcela uniknout pozornosti. Malé abscesy vznikající v kůži ale můžou trvale snížit hodnotu usně.
Podobně se projevuje i demodikóza koz. Tvrdé uzlíky se objevují na hlavě, krku, na plecích i jinde na hřbetě. U koz ale může demodikóza přejít do život ohrožující generalizované formy, která bývá komplikovaná bakteriální nebo plísňovou infekcí nebo nálety much.
Uvnitř pupínků je obvykle sýrovitý obsah, který lze po proříznutí uzlíku vymačkat ven. Pod mikroskopem jsou patrné masy roztočů. Stará ložiska se vyplňují jizvou.
Demodikóza skotu a koz je prakticky nevyléčitelné onemocnění. Jediný dostupný preparát k léčbě je amitraz v koupeli, s velkými komplikacemi co se ochranné lhůty na mléko týče. Pravděpodobně jen tlumí příznaky a demodikózy stejně zvíře úplně nezbaví. Používá se jedině k léčbě jednotlivých těžce postižených koz ke zlepšení stavu. U skotu většinou není třeba nic léčit.
Demodikóza u jiných zvířat
U prasat vzniká vyrážka podobná demodikóze skotu, objevuje se na rypáku, očních víčkách nebo spodní straně krku. Podobá se to spíše lokalizované demodikóze, vyrážka časem samovolně zmizí.
Pouze generalizovaná demodikóza vzniká naproti tomu u fretek, křečků a pískomilů a to v souvislosti s pokročilým věkem či vážnou nemocí, která narušuje obranyschopnost organismu. Tyto formy jsou nevyléčitelné, spojené se zhroucením imunity.
U mnoha dalších zvířat, jako jsou koně, ovce, králíci nebo potkani přítomnost trudníků nezpůsobuje žádné onemocnění.
Prevence demodikózy
Trudníky na své kůži hostí většina zvířat. Jejich dobrý zdravotní stav by měl být dostatečnou prevencí objevení se nemoci.
Jediná demodikóza, která se chová jako nakažlivá nemoc, při které je potřeba léčit všechny kočky v domácnosti, je ta způsobená D. gatoi.
