Přeskočit na obsah

Dermatofytóza psů

Dermatofytóza psů je kožní onemocnění psa domácího, které se nejčastěji projevuje tvorbou nesvědivých okrouhlých ložisek olámaných chlupů a bílošedých lupů. Starý název pro nemoc je proto opar lysivý, latinsky herpes tonsurans a přeneseně zjednodušeně herpes. Tento název se ale plete s další nemocí psa, s herpesvirózou, které se také říká herpes. Další alternativní název nemoci je také dermatomykóza.

Dermatofytóza psů je ve svých projevech velmi rozmanité onemocnění. Kromě „klasické“ formy ložiskovité lysivosti se může projevovat také lysivostí celotělovou, lysivostí a ztluštělou kůží na hřbetě nosu, nadměrným línáním, nadměrnou tvorbou lupů nebo zánětem drápového lůžka.

Dermatofytóza psů se může přenést i na člověka.

Co způsobuje dermatofytózu

Dermatofytóza je onemocnění způsobené paraziticky rostoucí plísní, která prorůstá chlupy nebo pokožkou psa. Protože je to hodně široké téma, obecné informace o ní jsou obsaženy v článku Dermatofytóza.

Na psí kůži může parazitovat více druhů plísní. Nejčastěji u něj nemoc vyvolává druh Microsporum canis, jehož přirozeným hostitelem je kočka domácí. Způsobuje dermatofytózu ve více než polovině případů.

Dalším častým druhem je Trichophyton mentagrophytesMicrosporum persicolor. To jsou plísně, kterými se pes nakazí stykem s hlodavci, kteří bývají bezpříznakovými hostiteli.

Pes se dosti snadno stává hostitelem plísně Microsporum gypseum, což je druh žijící běžně v půdě a živé tvory napadá příležitostně. Vzácně pes může onemocnět po kontaktu s plísní druhu Trichophyton rubrum, což je druh adaptovaný na lidskou kůži.

Přenos dermatofytózy psů

Dermatofytóza je nakažlivá nemoc, ale ne úplně jednoduchým způsobem. Některá dermatofyta, tedy plísně, které mají schopnost parazitovat na kůži, jsou obligátními parazity a mimo hostitele se nemohou rozmnožovat. Ty se šíří z jednoho hostitele na druhého nejčastěji přímým kontaktem. Tvoří ale velmi odolné spory, které si udržují infekčnost až několik let. Nákaza pobytem v kontaminovaném prostředí nebo špinavými pomůckami je proto také možná.

Nejsnáze se pes nakazí druhem M. canis, mimochodem podobně snadno je nemoc přenositelná na člověka.

Plíseň druhu M. gypseum běžně žije a  rozmnožuje se v půdě. Pes se nakazí kontaktem s půdou a dále nemoc nepřenáší.

Vlivy podporující vznik nemoci

Styk se sporami ještě neznamená, že pes onemocní dermatofytózou. Zdravá kůže má k dispozici mnoho způsobů, jak se klíčící plísně zbavit, především přirozenou obměnu pokožky a růst chlupů. Vznik nemoci podporuje zvýšená vlhkost kůže, srsti nebo vzduchu nebo drobná poranění pokožky.

Dermatofytóza se objevuje celoročně, na její výskyt nemá vliv ani pohlaví nebo délka srsti psa. Častěji onemocní psi mladí nebo naopak staří a oslabení chronickou nemocí, březí a kojící feny. Riziko zvyšuje také běžný přístup k hlíně nebo k místům, kde se vyskytují hlodavci.

Jak se dermatofytóza psů projevuje

Dermatofytóza psů způsobuje bohatou škálu projevů onemocnění kůže a srsti. Plísně pronikají do jednotlivých chlupů, způsobují jejich lámání a vypadáváním, také způsobují záněty chlupových váčků a postihují také pokožku, zřídka i rohovinu drápů. Zánětlivá reakce těla na přítomnost plísní je různá, někdy téměř neznatelná, jindy velmi výrazná. Obecně platí, že M. canis způsobuje u psa menší dráždění než M. gypseum, na které psí organismus reaguje velmi intenzivně.

Inkubační doba je jeden až čtyři týdny dlouhá.

Klasická forma dermatofytózy, herpes

Typická forma dermatofytózy psů je vlastně projevem zánětu chlupových váčků. Začíná jako chomáč odstávajících chlupů v srsti. Pokud je takových míst víc, srst krátkosrstého psa vypadá zdálky jako prožraná od molů. Ložiska vznikají kdekoliv na těle, ale nejčastěji jsou k nalezení na hlavě a končetinách, až pak na trupu.

Jak nemoc postupuje, chlupy v postižených místech se lámou na úrovni kůže a rozvíjí se lysivost, při které ale chlupy nejsou vypadané, spíš vypadají jako ostříhané. Ložiska jsou ostře ohraničená od zdravého okolí, okrouhlá a pomalu se zvětšují. Postižená kůže je začervenalá a může se pokrývat bílými lupy nebo i stroupkem. Může také nápadně tmavnout.

Dermatofytózní ložisko může být jedno jediné, nebo jich může být mnoho, mohou postupně splývat a dokonce se rozšířit i na značnou část tělního povrchu nemocného psa. Generalizovaná forma je ale vzácná. Obvyklá velikost jednotlivých ložisek je jeden až osm centimetrů v průměru. U velkých ložisek se kůže od středu začíná hojit a chlupy znovu dorůstají.

Tato forma dermatofytózy psa obvykle nesvědí. Nemoc se většinou sama za několik měsíců vyléčí. Typickým původcem je M. canis.

Povrchový zánět kůže

Plísně, kterými se pes nakazí od hlodavců nebo z půdy u něj způsobují mnohem intenzivnější zánětlivou reakci. Dermatofytóza v tomto případě nejčastěji postihuje kůži na hlavě, hlavně hřbet nosu, ale může se objevit i na končetinách nebo na břiše. K přenosu dochází nejčastěji při vyhrabávání hlodavčích nor.

Na kůži vzniká vyrážka, která se rychle mění v hnisavé puchýře. Kůže je zarudlá, ztluštělá a pokrývá se vrstvami strupů. Tato forma dermatofytózy svědí, zánětlivé změny mohou kůži i zjizvit, chlupy vypadávají. Zajímavé je, že i při rozsáhlém postižení kůže na hlavě zůstává nosní houba bez jakýchkoliv změn.

Nodulární dermatofytóza

Při ještě větší zánětlivé reakci psího těla na množení plísně vzniká tzv. kerion. To je vlastně zapouzdřený zánětlivý uzel v kůži, který je patrný jako lysý, rudý, mokvající hrbolek. Nejčastějším původcem je M. canis. Kerion může být jeden nebo jich může být vícero, nejčastěji vznikají na obličeji a pánevních končetinách.

Keriony často komplikuje bakteriální infekce, zánět svědí a bolí. Vzácně se mohou plísně opouzdřit i v podkoží a vznikne tak mycetom.

Zánět drápového lůžka

Kožní plísně mohou napadnout i drápové lůžko, které je zarudlé, v jeho okolí vznikají drobné stroupky a postižené drápy se třepí, lámou a deformují. U psa ale tato forma dermatofytózy není vůbec častá.

Odhalení dermatofytózy jako příčiny kožního onemocnění psa

Projevy dermatofytózy mohou měnit další souběžně probíhající nemoci kůže a to jak bakteriální, tak parazitární, nebo i stav kůže vycházející z vnitřních faktorů psího těla.

Podobně vypadajících onemocnění kůže je obrovské množství. Prakticky všechny nemoci kůže psa mohou připomínat některou z forem dermatofytózy.

Nejvýznamnější podobnou nemocí je bakteriální zánět chlupových váčků a demodikóza psů, co je zánět chlupových váčků způsobený parazitickými roztoči. Obě nemoci vytvářejí prakticky totožná ložiska lysivosti. Zvýšenou tvorbu lupů mohou zase podporovat dravčíci. Hlubší záněty kůže, mokvání a výtoky hnisu způsobují bakterie i jiné druhy patogenních hub, uzly se podobají nádorům nebo granulomům, které vznikají z nadměrného olizování vrchní strany zápěstí.

Laboratorní vyšetření

Bez laboratorního vyšetření, pouhým pohledem, se proto nedá zjistit, čím je kožní nemoc způsobená. Proto je potřeba nemocné psy nechat vyšetřit u veterinárního lékaře.

Plísňová vlákna a spory se často dají přímo pozorovat při vyšetření vytržených chlupů a stroupků z ložisek pod mikroskopem. To má výhodu v rychlosti získání výsledku. Kultivace plísní sice trvá delší dobu, až několik týdnů, ale umožňuje určení druhu původce.

Zánětlivé uzly někdy správně určí jen biopsie kůže.

Léčba dermatofytózy psů

Chytrá houba Ecosin
Chytrá houba ve specialitě Ecosin pro veterinární použití je volně prodejná a můžete jí zakoupit přes internet zde.

Léčbu může usnadnit ostříhání a spálení chlupů nemocného zvířete, zvláště u dlouhosrstých psů a pokud je ložisek vícero.

Kožní plísně se léčí dvěma způsoby, lokálně nebo celkovou léčbou. Lokální ošetření je dobré pro jednotlivá ložiska na neochlupených částech těla. V tom případě se dají použít protiplísňové masti, aplikované s širokým okrajem dvakrát denně. Ostříhaného psa je možné také koupat v roztoku fungicidu nebo síry či v tzv. chytré houbě.

Jako doplněk povrchové léčby nebo jako jediný způsob léčby se používá léčba celková, tablety Sporanox nebo Nizoral. Tyto léky se prodávají pouze na předpis veterinárního lékaře.

Léčba by měla trvat minimálně měsíc. Nejlepší výsledky ošetření proti plísním má, když se s léčbou pokračuje tak dlouho, až jsou dvě kultivace provedené v měsíčním intervalu bez nálezu. Obtížnější může být dekontaminace prostředí.

Očkování proti kožním plísním

V případě, že je původcem nemoci M. canis, se dá k rychlejšímu vymizení klinických příznaků použít i vakcína. Očkování bohužel není možné použít k prevenci nemoci a bezpříznakové nosičství u očkovaných zvířat je časté.

Loading

Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 0 Průměrně: 0]

4 komentáře na “Dermatofytóza psů”

  1. MVDr. Tereza Ježková
    MVDr. Tereza Ježková

    Dobrý den,

    děkuji za zpětnou vazbu, ale tento článek se věnuje jen a pouze jednomu konkrétnímu onemocnění, dermatofytóze psů, a nemá žádnou ambici být celkovým průřezem dermatologie psího pacienta.

    Psinku naleznete na mém webu jako samostatný článek.

  2. Avatar
    Ing. Jiroušek

    dobrý den,

    našemu pejskovi je 13 let a vytvořila se mu na hřbetě před kořenem ocásku lysina velikosti cca 4×8 cm.
    U veterinářky nám bylo řečeno,že je to důsledek onemocnění prostaty. Na léčení lysiny nám nedala žádný
    žádný lék. Kožní lékařka pro dospělé nám doporučila použít na lysinu spray s názvem Micetal. Prosíme Vás o názor, zda tento lék, přdepisovaný lidem,je možno použít i u pejska a zda je názor,že lysina je způsobená onemocněním prostaty pejska správny.

    Děkujeme předem za Vaše stanovisko.
    S pozdravem Jiroušek

  3. MVDr. Tereza Ježková
    MVDr. Tereza Ježková

    Dobrý den,

    nemohu se vyjadřovat k pacientovi, kterého jsem neviděla a nevyšetřila. Nicméně v kůži kořene ocasu se nachází mazová žláza, která může zbytnět vlivem nadměrného působení hormonu testosteronu a výsledkem je vznik místa s řidší srstí.

    Svému zvířeti bych dále nepodávala žádné léky, které mi naslepo vydá lidský lékař.

    MVDr. Ježková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *