Nemoci králíků jsou poruchy správného fungování orgánu, orgánových systémů nebo i celého organismu králíka. Takových stavů je celá řada. Králík je třetím nejčastěji chovaným zvířetem ze záliby a veterinární medicína pro králíky je značně pokročilá, což umožňuje diagnostiku a léčbu velikého množství různých, odlišných chorobných stavů.
Obecně platí, že Achillova pata králíka je jeho trávicí trakt. Králík je striktní býložravec, přizpůsobený k dokonalému využití vláknité, málo výživné stravy. Nevhodná výživa s přílišným obsahem živin, zvláště škrobů, je velice častá příčina nemoci.
Mezi hlavní nakažlivá onemocnění králíků patří především kokcidióza, nakažlivá rýma, mor králíků a myxomatóza.
Nemoci králíků podle orgánových systémů
Nejzásadnějšími onemocněními králíků jsou nemoci trávicí soustavy.
Onemocnění zubů
Zdroj: Wikimedia Commons
Už v dutině ústní vznikají často problémy a to z jednoduchého důvodu: korunky králičích zubů neustále, celý život, rostou. Aby se zachoval normální skus, musí se korunky neustále obrušovat. Existují v podstatě dva důvody, proč se dostatečně obrušovat nemohou.
Vrozená malokluze, tedy porucha skusu, postihuje řezáky králíků, kteří trpí předkusem. Předkus je geneticky daná vada s jednoduchou autozomálně recesivní dědičností. To znamená, že oba rodiče postiženého jedince jsou nositeli škodlivé vlohy.
Tuto poruchu snadno odhalí i chovatel. Horní a dolní řezáky k sobě nedoléhají, neobrušují se jeden o druhý a výrazným způsobem přerůstají. Jediná lege artis léčba je extrakce takových řezáků, případně doživotní pravidelné zkracování bruskou. Štípání takových zubů je zcela nevhodné. Důvodů, proč to nedělat, je hned několik: bolí to, zuby to zraňuje (mikropraskliny), páčí je to v zubním lůžku a hrozí otevření dřeňové dutiny. Kromě bolesti to způsobuje i vznik zánětu (váčky) nebo další deformace zubů, dokonce mohou začít z poraněného zubního lůžka vyrůstat další, nadbytečné řezáky.
Po extrakci řezáků vedou takoví králíci v podstatě normální život, bez většího omezení.
Získané onemocnění dentice králíků
Mnohem častější je bohužel malokluze získaná, nemoci se říká také získané onemocnění dentice. Příčinou je nevhodná krmná dávka, krmivo, které je málo vláknité a králík ho nemusí příliš žvýkat. Nedostatečné žvýkání umožňuje přerůstání korunek stoliček. Králík nežvýká jen nahoru a dolů, naopak, je to pohyb čelisti především do stran. Rychlé rozkousání potravy umožňuje nerovnoměrný otěr žvýkacích ploch a začínají se tvořit ostré výběžky, ostruhy. Ostruhy spodních zubů zraňují jazyk, ostruhy horních zubů zase směřují do tváře. Protože kousání začíná bolet, králík se mu pokud možno vyhýbá, vybírá si měkčí potravu, žere méně a tím se problém zhoršuje. Nakonec jsou stoličky tak dlouhé, že králík nemůže ani v klidu zavřít tlamu. Řezáky na sebe přestávají doléhat a přerůstají také.
Konečným stadiem je nevratná deformace zubů. Tlak rostoucích korunek, které už nemají v dutině ústní místo, se přenáší na zubní lůžka. Zuby se patologicky ohýbají a do čelisti se začínají prodlužovat zubní kořeny. Prorůstání kořenů horních řezáků ucpává slzný kanálek – začínají slzet oči. Kořeny horních stoliček prorůstají do oční jamky a mohou nakonec vytlačit oko ven. Prodloužení kořenů dolních zubů deformuje oblouk čelisti. Z jakéhokoliv kořenu či kořenů může vycházet zánět, který se nakonec provaluje do kosti a pod kůži, tvoří se hnisavé boule. Tento stav už je nevyléčitelný a nakonec končí eutanázií zvířete.
Není proto příliš přehnané tvrzení, že králík musí žrát seno, jinak umře. Tvrdé pečivo je pro obrušování zubů zcela nevhodné, rychle se prosliní a králíka ke žvýkání nijak nenutí. Navíc má nevhodné složení, obsahuje příliš škrobů.
