Ptačí chřipka

Ptačí chřipka je nakažlivé onemocnění mnoha různých druhů ptáků. Hostitelské spektrum je neobyčejně široké a nemoc se vyskytuje na celém světě. Většinou probíhá bez příznaků nebo jako mírné či závažnější respirační onemocnění. Vysoce patogenní kmeny způsobují hromadné hynutí především hrabavé drůbeže. Tato tzv. fatální forma se proto nazývá také mor drůbeže.

Přirozeným rezervoárem jsou ptáci z řádu vrubozubí, to znamená kachny, labutě či husy, a z řádu dlouhokřídlí, kam patří rackové, sluky, kolihy a jiní dlouhonozí ptáci, co si hledají potravu v mokřinách a na mořském pobřeží. Nakazit se mohou i ptáci chovaní lidmi, a to jak papoušci a drobné ptactvo, pak pštrosi a vodní i hrabavá drůbež.

Ptačí chřipka, bez ohledu na to, jestli je způsobena vysoce patogenním virem a je doprovázena hynutím, nebo jestli se jedná o nízkopatogenní virus, je považována za nebezpečnou nákazu drůbeže a její výskyt podléhá hlášení.

Původce ptačí chřipky

Původcem chřipky ptáků je RNA virus z čeledě Orthomyxoviridae, typ A. Stejný typ způsobuje i chřipku prasat, koní, psů a koček a většinu případů chřipky u člověka. Ptáci jsou hlavním rezervoárem chřipkového viru a zdrojem nových kmenů pro infekci savců včetně člověka.

Ve vnějším prostředí je ničen běžnými dezinfekčními prostředky.

Kmeny

Chřipkový virus má neobyčejnou schopnost neustále přeskupovat složení molekul na povrchu virové částice a tak uniknout imunitnímu systému hostitelů, či získat schopnost infikovat hostitele nového druhu. Každý kmen viru má určený subtyp viru, skládající se z písmen H a N, následovaných čísly. H jako hemaglutinin a N jako neuraminidáza jsou dvě bílkoviny na povrchu virové částice, které mohou být různého typu, což označuje to číslo.

Vysoce patogenní ptačí chřipka, která se v Česku vyskytla na konci roku 2016, na začátku roku 2017 a v roce 2020 byla způsobena kmenem  subtypu H5N8. V roce 2006 a v roce 2021 byly případy ptačí chřipky způsobené kmeny H5N1.

Obecně platí, že viry ze subtypů H1, H7 a H5 mohou být vysoce patogenní pro drůbež, ale existují i nízkopatogenní kmeny z těchto subtypů.

Hostitelé

Ptačí chřipka napadá velké množství různých druhů ptáků, ale jednotlivé chřipkové viry se mohou lišit v patogenitě pro jednotlivé druhy ptáků. Například kmen  A/pheasant/Washington/1985/H9N9, který způsobil úhyny bažantích kuřat, je zároveň nepatogenní jak pro kura, tak pro kachnu. Kmen  A/turkey/Ontario/7732/66/H5N způsobuje akutní, až 100% mortalitu u kura a krůty, ale pro kachnu je opět nepatogenní.

Přirozeným rezervoárem chřipkových virů jsou vrubozubí ptáci, 25–30 % divoce žijících kachen a hus na severní polokouli je nositelem viru. Vrubozubí jsou značně rezistentní a chřipka ptáků u nich probíhá většinou bez příznaků. Podobně jsou bezpříznakovým nositelem i dlouhokřídlí.

K nákaze je vnímavá veškerá vodní a hrabavá drůbež, pštrosi, také papoušci, jako je amazoňan žlutohlavý, kakadu žlutolící a žlutočečelatý, žako, alexandr rudohlavý a malý, papoušek zpěvavý i andulky. Nemoc se nevyhýbá ani pěvcům, kmen  A/carduelis/Hannover/1/72/H1N byl izolován z čížka lesního a je patogenní i pro kanáry. Zvláštností je infekce turaků, kteří mají vlastní kmen chřipkového viru, jež není přenosný na papouškovité ani na krátkokřídlé.

U holuba domácího se zatím nepotvrdila nákaza chřipkovým virem a ani experimentální infekce se nepodařila .

Přenos na jiná zvířata než ptáky

O přenosu ptačí chřipky mimo ptáky se hodně mluví, ale ve skutečnosti se to chřipkovému viru daří jen málo. Experimentálně lze  nakazit prasata, fretky, potkany, králíky, morčata, myši, norky a primáty. Některé vysoce patogenní kmeny H5N1 jsou přenosné na psy a kočky a to jak přímým stykem s nemocnou drůbeží, tak zkrmením syrového masa nemocné drůbeže.

Přenos na člověka

Podobně jako u psů a koček, je to především vysoce patogenní kmen H5N1, který je schopný za určitých okolností překonat druhovou bariéru a nakazit člověka. Tato ptačí chřipka probíhá jako závažné onemocnění s vysokou úmrtností.  Některé kmeny subtypu H7N2, H7N3 a H7N7 na druhou stranu způsobují u člověka jen mírné chřipkové příznaky nebo zánět spojivek. Vysoce patogenní subtypy H7N3, H7N7 a H7N9 způsobují již „běžnou“ chřipku.

Šance přenosu vysoce patogenní H5N8, která byla zjištěna v ČR v roce 2017, 2020 a 2021, je malá.

Člověk sám může být zdrojem infekce chřipkou pro ptáky chované ze záliby v domácnostech.

Příznaky nemoci

Příznaky nemoci jsou ovlivněné jak virulencí vyvolávajícího viru, tak druhem nakaženého ptáka.

Kur a krůta

U kura a krůty se příznaky silně liší v závislosti na patogenitě viru. Obecně se chřipkové kmeny dělí na ty nízkopatogenní, které jsou mnohem častější, a vysoce patogenní, neboli fatální formu influenzy. Inkubační doba je 3–7 dní.

Infekce nízce patogenním kmenem může u hrabavé drůbeže proběhnout zcela bez příznaků, případně jsou příznaky velmi nenápadné, například několikadenní pokles příjmu krmiva a vody, pokles snášky, nevyrovnaný růst mladých ptáků v odchovu.

Nízkopatogenní chřipka u krůt kromě poklesu snášky může způsobit také depigmentaci skořápek, změnu kvality skořápek a nepravidelný tvar vajec.

Chřipka je také jedním z mnoha infekcí, které u kurů mohou způsobit nemoc dýchacích cest. Nemocní ptáci jsou apatičtí, kašlají, kýchají, mají zánět spojivek s vodnatým výtokem a zánět nosních dutin.

K chřipce se rády přidávají bakterie E.coli a u krůt mykoplasmata, které průběh komplikují. Stejně tak může chřipka sama vypuknout jako druhotná infekce u zvířat oslabených mykoplazmózou, salmonelózou, aspergilózou nebo cholerou.

Onemocní většina ptáků v hejnu, nekomplikovaná chřipka trvá 1–2 týdny. Úmrtnost je různá, zvyšují ji druhotné infekce.

Fatální forma influenzy

Vysoce patogenní kmeny vyvolávají nemoc s úplně jiným průběhem. K zabití hostitele nepotřebují druhotné infekce a smrtnost je vysoká.

Průběh choroby je velmi rychlý, od několika hodin do pěti dní. Nemocná zvířata jsou apatická, nepřijímají potravu ani vodu, snáška se zastavuje. Mohou uhynout velmi rychle bez jakýchkoliv dalších příznaků.

Často se objevuje nazelenalý průjem, otok nebo zfialovění hlavy, hřebínku a laloků, otoky běháků a červenofialové modřiny na běhácích. U déle přežívajících ptáků se přidružují příznaky postižení mozku, ztráta koordinace, obrny křídel, vytáčení hlavy dozadu.

Kachny a husy

Vodní ptáci jsou obecně proti chřipce velice odolní. Nejčastější je bezpříznakový průběh. Vodní ptáci ale vylučují virus v trusu ještě několik týdnů po infekci.

Vypuknutí zjevné nemoci často spouští stres, transport, špatné mikroklima v halách nebo jiné, zároveň probíhající onemocnění. Příznaky jsou netečnost, nechutenství, dušnost, otok nosních dutin doprovázený slzením a průjem. Nervové příznaky se objevují občas také, ale u vodní drůbeže se často jedná o nespecifický příznak blížícího se konce. Úmrtnost se pohybuje od 10–40 %.

Papoušci

U papoušků probíhá chřipka většinou bez příznaků. Pokud se u nich klinicky projeví vysoce patogenní chřipka, objevuje se netečnost, nervové příznaky nebo zelený průjem. Smrtnost může být až 30 %.

Diagnostika

Nízkopatogenní ptačí chřipka je nerozeznatelná od jiných infekcí dýchacích cest u drůbeže, jako je hemofilová rýma, infekční bronchitida, infekční laryngotracheitida, mykoplasmóza a mnoho dalších. Pitevní nález ukazuje zánět nosních a vedlejších nosních dutin, vzdušných vaků a plic. Častá je modifikace nálezu v důsledku druhotných nebo souběžně probíhajících infekcí. Chřipka se dá zjistit jen laboratorním průkazem viru. U živé drůbeže lze prokázat ve výtěrech z průdušnice nebo kloaky.

Podobný pitevní nález se objevuje také u vodní drůbeže.

Vysoce patogenní ptačí chřipka se u hrabavé drůbeže projevuje jako krvácivá horečka, na vnitřních orgánech a na výstelce dutiny tělní bývají různě velké krváceniny, vnitřní orgány bývají překrvené. Průběh i pitevní nález se podobá Newcastleské nemoci. Smrtelné respirační onemocnění s poklesem snášky může být také těžká infekční laryngotracheitida. Definitivní diagnóza je opět jen a pouze průkaz viru.

Léčba

Mírné formy nemoci lze léčit podpůrnou terapií, případně antibiotiky k potlačení druhotných infekcí. V praxi se ale jakákoliv forma ptačí chřipky řeší metodou stamping–out, likvidací ohniska. Je to proto, že i nízkopatogenní kmeny mohou ve zvířatech prakticky kdykoliv zmutovat na kmen nebezpečný.

Prevence

Proti chřipce u nás nelze ptáky očkovat. Základem prevence je zamezit drůbeži styku s divoce žijícím ptactvem, především s tím vodním, asanace prostředí a omezení stresových a jiných vlivů, které snižují obranyschopnost ptáků.