Salmonelóza je nakažlivá nemoc způsobená bakteriemi, která je nejčastěji spojována s akutním infekčním průjmem. To proto, že takto se nejčastěji projevuje u člověka. U zvířat kromě průjmů způsobuje celkové infekce vnitřních orgánů či kloubů a potraty, včetně hromadného zmetání ve stádech koní, skotu, ovcí či koz.
Významnou nemocí je především v chovech holubů, dále v chovech drůbeže hrabavé či vodní, u kterých je salmonelová infekce označována nejčastěji jako paratyf, v případě onemocnění vyvolané salmonelami adaptovanými přímo na drůbež se výsledné onemocnění nazývá tyf drůbeže a pulorová nákaza.
Salmonely u mnoha druhů zvířat způsobují skrytou nákazu v podobě bezpříznakového nosičství, které může být dlouhodobé až doživotní. Takoví skrytí nosiči pak mohou být zdrojem nákazy pro člověka. Potenciálně infekční jsou jak výkaly zvířat, tak především živočišné produkty, maso, vejce i mléko. Nosiči bývají divoce žijící ptáci i drobní savci, z hospodářských zvířat je nejrizikovější drůbež, ze zvířat chovaných ze záliby myši, potkani a pak všichni plazi.
Tyf drůbeže, pulorová nákaza drůbeže a salmonelózy způsobené druhy S. enteritidis a S. typhimurium patří mezi nákazy, které jsou považovány za nebezpečné podle veterinárního zákona.
Původce
Původcem salmonelóz je bakterie, Salmonella. Je to gramnegativní středně velká bakterie, většinou opatřená bičíky. Salmonel je značné množství druhů, tzv. sérotypů, které se od sebe liší bílkovinami na svém povrchu i chováním v hostiteli.
Celkem existuje přes 2000 různých sérotypů. Některé, například S. typhimurium, dokáží vyvolat nemoc u všech teplokrevných živočichů, jiné, například S. dublin, S. choleraesuis nebo S. Typhimurium var. Copenhagen, jsou víceméně hostitelsky specifické a přednostně způsobují onemocnění skotu, prasat či holubů. S. gallinarum a S. pullorum jsou již natolik adaptované na drůbež, že u jiných zvířat nebo u člověka onemocnění nezpůsobují vůbec.
Salmonely jsou ve vnějším prostředí velmi odolné. Netvoří spory, ale zároveň nutně nepotřebují k množení hostitele. Dokáží růst za přítomnosti i nepřítomnosti kyslíku, jsou nenáročné na živiny, rostou při širokém rozmezí teplot a to už od pěti stupňů nad nulou, takže se dokáží pomnožovat i v kontaminovaných živočišných produktech v lednici. Většinu druhů salmonel ničí teploty na 65 °C a obecně nepřežívají delší zmrazení. Nemohou se množit v suchém prostředí a nedělá jim dobře pH nižší než 4, ničí je kyselina mléčná i octová.
Ve vodě či v půdě mohou přetrvávat i několik týdnů. Všechny běžně používané dezinfekční prostředky je ale spolehlivě likvidují.
Přenos
Salmonelózy jsou ve své podstatě střevní infekce. Do vnějšího prostředí se dostávají trusem a nový hostitel se nakazí pozřením kontaminované potravy, vody či vdechnutím zárodků při kontaktu nemocného a zdravého jedince. Salmonely může navíc mechanicky přenášet člověk pomůckami nebo oblečením, nebo je na povrchu svých těl nese hmyz.
Vylučování salmonel do vajec znamená pro chovatele drůbeže především to, že salmonelové infekce se šíří násadovými vejci s následným rychlým šířením v líhních a odchovnách i na zdravá mláďata. U holubů se šíří také při krmení mláďat rodiči. U savců může salmonelóza přestoupit také na placentu a nenarozený plod a především u koní a ovcí je důležitou příčinou infekčního zmetání.
Salmonely v potravinách
Do potravin živočišného původu se salmonely nejčastěji dostanou druhotnou kontaminací z prostředí s následným namnožením bakterií přímo v potravině, často v souvislosti s výrobou potravin ve špinavém prostředí nebo při nevhodném uchovávání či přepravě. Do mléka se salmonely dostávají nejčastěji během dojení nebo po něm. Vejce slepic, které jsou nosiči salmonel, bývají nejčastěji kontaminovaná na povrchu skořápky. Na počátku bývá množství bakteriálních buněk v potravině malé a nemusí způsobit konzumentovi žádné potíže. Pokud je ale potravina skladována za podmínek, které umožní množení salmonel, jejich počet rychle naroste.
U salmonel ale není vyloučeno ani osídlení masa a vnitřních orgánů už za života zvířete a bakterie jsou pak přítomné v tkáních už v okamžiku porážky. Takové zvíře přitom nemusí vykazovat žádné známky nemoci. Malé množství vajec od slepic, které jsou nosiči, obsahuje zárodky salmonely ve žloutku. Možný je i přenos mlékem, ale salmonelové záněty mléčné žlázy jsou naštěstí vzácnou záležitostí.
Průběh nemoci u psů, koček a fretek
Většina salmonelóz je tzv. sekundární. Je způsobena „náhodným“ sérotypem bakterie, která není nijak adaptovaná na konkrétního hostitele a jen využívá situaci. K infekci dochází častěji u zvířat, která mají přístup k syrovému masu. U psů a koček nejčastěji tak, že se množí ve střevě hostitele a vyvolá různě dlouhé bezpříznakové nosičství. To může trvat i několik týdnů, ale není nikdy trvalé.
Nicméně v případě oslabení organismu hostitele, při vysoké infekční dávce nebo při infekci virulentnějšími kmeny mohou salmonelózy proniknout do střevní sliznice a způsobit zánět střev, případně pronikají ještě dál a způsobují celkové infekce se vznikem zánětlivých ložisek v různých vnitřních orgánech, často v játrech, v kloubech, v plicích.
Celkové infekce jsou doprovázené viditelnými známkami vážného onemocnění, jako je schvácenost, zimnice, horečka, nechutenství. Při postižení kloubů jsou tyto zduřelé, bolestivé, teplé. Nicméně podle příznaků nelze odhalit, že se jedná o salmonelózu, stejně se projevují i všechny jiné celkové bakteriální infekce doprovázené otravou krve. Průjem může a nemusí být přítomen.
U fretek se salmonelóza velmi vzácnou nemocí a je doprovázená horečkou a krvavým průjmem.
Salmonelóza skotu
U skotu je salmonelóza důležitým původcem infekčních průjmů dospělého skotu a především telat. Původcem bývají různé sérotypy salmonel, z nichž S. dublin je víceméně adaptovaná na skot a způsobuje tím pádem primární salmonelózu. To znamená především to, že umí bezpříznakové a dlouhodobé, i celoživotní nosičství.
Ostatní sérotypy dlouhodobé nosičství u skotu nevytvářejí a jedná se o salmonelózy sekundární, které vypukají u telat, které se nedostatečně napila mleziva, ve vysoce infekčním prostředí nebo v komplexu průjmů telat různých původců, případně u dojnic oslabených stresem po porodu, ve špatných podmínkách, při nedostatečné výživě a tak podobně.
Nemoc může probíhat akutně, s horečkou, nechutenstvím, apatií a silným, často krvavým průjmem. Nemocné dojnice ztrácí mléko a březí plemenice po čtyřech až sedmi dnech trvání nemoci obvykle zmetají. Salmonelóza může být i relativně mírná, s průjmy a potraty, nebo i jen potraty bez průjmu. Potraty bez dalších příznaků jsou typické pro S. dublin. Naopak S. typhimurium způsobuje spíš těžší onemocnění s následným úhynem na šok a dehydrataci a zmetání je důsledkem celkové infekce. U telat se kromě průjmů objevují také záněty kloubů, zakrslost, neprospívání.
Salmonelóza ovcí
Podobně jako skot i ovce mají „svůj“ sérovar salmonel, který je na ně adaptovaný a který u nich způsobuje primární salmonelózu. Je to S. abortus ovis, a už jméno napovídá, jak se infekce projevuje: Zmetáním, především v poslední třetině březosti. Případně může dojít k porodu mrtvě narozených jehňat nebo jehňat slabých a málo životaschopných. Samotné bahnice během zmetání nemají žádné příznaky nemoci, ale poté se často rozvine zánět dělohy a ten, pokud se zanedbá, může přejít až do otravy krve s následným úhynem.
Do stáda se tento druh salmonelózy dostane nákupem bezpříznakových nosičů. Stres se zařazení do nového stáda oslabí organismus natolik, že dojde k aktivnímu vylučování původce a následnému rychlému šíření nemoci na zvířata ve stádě. Může dojít ke zmetání u více než poloviny březích bahnic. V promořeném stádě pak častěji zmetají nově nakoupené plemenice a ty, co se bahní poprvé. Opakování hromadného zmetání je ale možné při velkém stresu stáda, jako je velký počet zvířat na malé ploše, transport nebo i nevhodné použití antibiotik.
S. abortus ovis se nepřenáší na žádná jiná zvířata ani na člověka. To už ale neplatí pro jiné sérovary, které také mohou způsobit salmonelovou infekci ovcí. Je to již zmíněná S. dublin, kterou se od skotu mohou nakazit i ovce a S. typhimurium, kterou ovce mohou získat od telat nebo od člověka.
Ty většinou také způsobují zmetání, ale to už je doprovázené viditelnou nemocí bahnice samotné a vznikající zánět dělohy je těžký a snadno končí úhynem. Nejtěžší je infekce S. typhimurium, při které mají ovce vysokou horečku, silný vodnatý průjem a někdy ani nepotratí, ale uhynou v důsledku otravy z rozkládajících se mrtvých plodů.
Salmonelózou mohou onemocnět jaké jehňata veškerého stáří a projevuje se u nich v závislosti na stáří buď náhlými úhyny, nebo u jehňat starších jeden týden silným krvavým průjmem.
