Přeskočit na obsah

Salmonelová infekce u koz

V případě koz jsou nejčastějšími původci S. dublinS. typhimurium. U novorozených kůzlat je průběh perakutní s náhlými úhyny na otravu krve. Jediným příznakem může být apatie. U starších kůzlat i dospělých koz se nemoc projevuje horečkou, bolestmi břicha, skleslostí a silným vodnatým průjmem. Ten mívá žlutou nebo nazelenalou barvu a obvykle v něm není žádná krev. Březí kozy mohou zmetat.

U kůzlat může být nemoc hromadná s rychlými úhyny nemocných zvířat v důsledku dehydratace. U dospělých koz se vyskytuje sporadicky a mortalita je nižší. U některých se ale rozvíjí chronická forma s opakovaně vracejícími se epizodami vodnatého průjmu. Postižená zvířata postupně zcela vyhubnou.

Salmonelóza prasat

U prasat je salmonelóza významná především z hlediska možné kontaminace vepřového masa. I prase má „svoje“ salmonely, je to S. choleraesuis a S. derby. Ty vytváří dlouhodobé bacilonosičství, ale málokdy infikují člověka. Třetím významnějším sérotypem je S. typhimurium, který je z hlediska infekce člověka významný velmi.

Nejzávažnější nemoc u prasete způsobuje S. choleraesuis, která způsobuje průjmy běhounů ve věku okolo tří měsíců. Průjem je zapáchající, často obsahuje i krev a salmonely se šíří i do dalších tkání. Nemocná zvířata mají vysokou horečku, nežerou. Ocas, rypák, uši nebo končetiny mohou získat nafialovělou barvu a kůže na těle je naopak zarudlá. Infekce postihuje plíce, mozek, játra i klouby, proto se může objevit dušnost, motání se, žloutenka i kulhání. Úmrtnost může být velká a přežívající zvířata neprospívají. Onemocnět mohou i chovné prasnice a příznaky jsou u nich podobné. Vypuknutí nemoci podporuje špatná hygiena, přeskladnění, stres způsobený přesuny nebo mícháním skupin a vysoký infekční tlak.

S. derbyS. typhimurium způsobují mírnější onemocnění, obvykle průjem u odstávčat.

Salmonelóza ptáků

U ptáků je salmonelóza významnou nemocí u holubů a salmonelóza holubů má proto samostatný článek. Je způsobena holubí variantou bakterií, S. Typhimurium var. Copenhagen. Tato salmonela se na jiné tvory než holub přenáší neochotně a pověst holuba jako šiřitele salmonelózy je tím pádem nezasloužená.

Značnou důležitost má salmonelóza také u drůbeže. Primární salmonelózy způsobené adaptovanými sérovary se nazývají tyf drůbežepulorová nákaza. Sekundární salmonelózy, nejčastěji způsobené salmonelou S. typhimurium a s odstupem S. enteritidis, jsou původcem paratyfu.

Obecně u dospělých ptáků nejčastější bezpříznakové nosičství. Divoce žijící ptáci jsou přirozeným rezervoárem salmonel v přírodě.

Akutní celkové infekce se vyskytují především u mláďat a mohou se projevovat náhlou smrtí nebo nespecificky načepýřeným peřím, apatií, nechutenstvím a zeleným průjmem s následným hynutím. Akutní průběh u dospělých ptáků je spojený s oslabením organismu a objevuje se například u importovaných papoušků během karantény. Také vnímavost různých ptačích druhů je odlišná. Ptáci, kteří nemají slepá střeva, jsou citlivější. Zvlášť nebezpečná je salmonelóza u loriů a tučňáků, u kterých způsobuje rychlé hromadné úhyny.

U jednotlivých ptáků chovaných se záliby se salmonelóza projevuje jako chronická infekce. Příznaky mohou být různé, průjmy s postupným chřadnutím, u papoušků žako se většinou rozvíjejí záněty kloubů, šlachových pochev a kůže, u pěnkav vzniká chronický zánět volete, u vrabců bývají postižené srdce a plíce, u vrubozubých mozek. Možné jsou i kombinace a jen podle příznaků nelze poznat, o jakou nemoc se jedná. Líhnivost vajec od takových ptáků může být snížená a úmrtnost vylíhlých mláďat větší.

Salmonelóza králíků a hlodavců

U králíků je salmonelóza nepříliš častá. Výskyt je spojený se špatnými podmínkami chovu a nedostatečnou hygienou. Pokud se nemoc vyskytne, postihne většinu králíků v chovu a úmrtnost je vysoká. Nakažení králíci rychle hynou na otravu krve a většinou jsou mrtví dřív, než se objeví průjem.

U morčat může dojít k promoření chovu a vzniku víceméně bezpříznakových nosičů. Ke vzplanutí nákazy ale může v případě stresů nebo třeba při nedostatku vitamínu C. Největší riziko hrozí mláďatům, březím samicím, samicím po porodu a starším zvířatům.

V zamořeném chovu morčat na sebe salmonelóza upozorňuje občasnými úhyny bez předchozích příznaků nebo úhynem po několik dní trvající nemoci s nespecifickými příznaky, jako je neprospívání, hubnutí či nechutenství. Nemocná zvířata nemívají průjem, spíše  záněty spojivek. Březí samice mohou potratit.

Podobně se salmonelóza projevuje i u křečků a pískomilů. Zvířata jsou apatická, naježená, vyhublá. Křečci stejně jako morčata trpí zánětem spojivek, u pískomilů je častý zánět a zvětšení varlat.

U myší a potkanů převažuje zcela bezpříznakové nosičství. Drobní hlodavci jsou hlavním rezervoárem salmonel v přírodě. Jen zřídka se objeví nespecifické příznaky nemoci, jako je spavost a naježená srst, nebo náhlé úhyny.

Bezpříznakové nosičství může přetrvávat i po antibiotické léčbě nemocných zvířat a není žádný způsob, jak toto vylučování omezit. Proto se v případě výskytu salmonelózy v chovu domácích hlodavců doporučuje utracení všech chovaných hlodavců a důkladná dezinfekce, aby se zamezilo přenosu nemoci na člověka.

Diagnostika salmonelózy

Příznaky nemoci jsou natolik různorodé a natolik společné s mnoha jinými nemocemi, že bez laboratorního vyšetření ji nelze zjistit. Bakterie lze vykultivovat z trusu zvířat, ale především v případě psů, koček či fretek takový nález nemusí vůbec vysvětlovat případné současné zdravotní potíže. Naopak u bezpříznakových nosičů může být vylučování salmonel přerušované a negativní nález neznamená, že dotyčné zvíře není nosičem.

U zvířat s celkovým onemocněním kultivace salmonel z krve, vnitřních orgánů nebo kloubů diagnózu potvrzuje. U zmetků se provádí kultivace obsahu žaludku. Pitva uhynulých zvířat často ukazuje zvětšenou slezinu a drobná tečkovitá nekrotická ložiska v různých vnitřních orgánech. Toto je nález společný pro bakteriální septikemické infekce a je stejně třeba upřesnit ho kultivací.

U drůbeže je možné testovat přítomnost protilátek proti pulorové nákaze nebo tyfu a tak spolehlivě vyhledat bacilonosiče.

Léčba salmonelózy

Těžce nemocná zvířata vyžadují intenzivní péči s hospitalizací a podávání antibiotik.

Salmonely jsou často rezistentní proti mnoha druhům antibiotik a proto je potřeba nejprve laboratorně zjistit citlivost, není možné podat antibiotika naslepo.

Bohužel antibiotika nejsou schopná zničit salmonely ve střevě a jejich podávání může nosičství v případě psů či koček i prodloužit prostě tím, že likviduje přirozenou mikroflóru, která salmonelám ve střevě konkuruje. Podání antibiotik z jiných příčin je dokonce na tomto principu schopné i vyvolat klinickou salmonelózu u před tím zjevně zdravého zvířete.

Stránky: 1 2

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *