Leptospiróza - MVDr. Tereza Ježková

Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Leptospiróza

Leptospiróza

Nakazil se tak nevyléčitelnou nemocí, kterou roznášejí vodní krysy, a zemřel na celkový rozklad krve a otravu.

Díky Rychlým šípům a osudu Tleskačova mistra Em znají leptospirózu i ti, kteří nevědí, že jí znají. Leptospiróza je bakteriální nákaza s přírodní ohniskovostí, trvalým rezervoárem nemoci jsou hlodavci a hmyzožravci. Ze zvířat na lidi se přenáší snadno, jedná se o jednu z nejčastějších zoonóz, nemocí lidí, které pochází od zvířat.

Pro člověka je nebezpečná především nákaza L. icterohaemorrhagiae, která způsobuje tzv. Weilovu horečku. Je to těžká nemoc s vysokými horečkami a třesavkou, u které se rozvíjí poškození ledvin a v nejtěžších případech i selhání jater. Úmrtnost je až 10 %.

Nákaza jinými sérotypy se označuje jako žňová, blaťácká či polní horečka. V Česku je nejčastějším původcem L. grippotyphosa. Příznaky nejvíce připomínají chřipku, poškození jater či ledvin jsou vzácné.

Onemocnět může mnoho domácích zvířat: Psi, kočky, koně, hovězí dobytek i malí přežvýkavci či prasata.

Původce

Původcem leptospirózy je dobře pohyblivá, aerobní, gramnegativní bakterie patřící mezi spirochety. Má spirálovitý tvar a je asi 20 nm dlouhá. Konce jsou háčkovité a svým tvarem připomínají otazník. Proto byla bakterie pojmenovaná jako Leptospira interrogans – jemné („leptos“), tázající se („interrogans“) bakterie stočené do spirály („speira“).

Všechny leptospiry však nejsou stejné, existuje více druhů, tzv. sérovarů, které se od sebe liší molekulami na povrchu bakterie. Těchto druhů je přes 200 a jsou zařazeny do 29 séroskupin podobných druhů. Jednotlivé sérovary mají své „oblíbené“ rezervoárové živočichy a některé způsobují onemocnění častěji, než druhé, ale ve skutečnosti kterýkoliv sérovar může nakazit kteréhokoliv savce a vyvolat zjevnou leptospirózu.

Leptospiry se šíří přímo kontaktem s infikovaným jedincem, pohlavním stykem nebo infikovaným semenem. Také vertikálně přes placentu na nenarozená mláďata a nepřímo, zvláště kontaminovanou vodou.

Ve vnějším prostředí přežívají hlavně ve stojatých nebo pomalu tekoucích vodách a ve vlhké půdě, a to až několik týdnů. Ve znečištěné či hnijící vodě přežívají kratší dobu. Nesnáší vyschnutí a sluneční záření, stejně tak je zničí běžné dezinfekční prostředky.

Některé sérovary jsou adaptované na svého přirozeného hostitele, nezpůsobují u něj příznaky onemocnění, ale hostitel doživotně vylučuje leptospiry v moči. Tak dochází k neustálému přetrvávání leptospir v prostředí. Leptospiry mají nejradši teploty nad 10 a pod 34 °C, nejvíc případů leptospirózy se proto objevuje na jaře, kdy se kromě příznivých venkovních teplot i zvyšuje počet rezervoárových hostitelů, a na podzim.

V České republice je zdrojem leptospirózy především potkan, který je hlavním rezervoárem sérovaru L. icterohaemorrhagiae a hraboš polní a hraboš mokřadní, kteří roznášejí sérovar L. grippotyphosa. Dále se u nás vyskytují leptospiry séroskupiny Australis, Pomona a Serjoe, jejímž rezervoárem jsou kromě hlodavců i rejskové, bělozubky a ježek.

Z domácích zvířat je leptospiróza důležitou nemocí především u psů a prasat.

Leptospiróza psů

Leptospiróza hrozí všem psům, kteří se mohou dostat do kontaktu s močí nakažených hlodavců. To jsou všichni, co mají přístup k rybníkům, tůním či pomalu tekoucím potokům, ze kterých pijí či v kterých se koupají. Psi žijící na venkově, psi používaní k myslivosti či k lovu hlodavců jsou nejohroženější skupinou. U psů byly nalezeny protilátky proti 18 různým sérovarům leptospir. Z toho dva z nich jsou adaptované přímo na psa a šíří se z jednoho psa na druhého, ostatními se pes nakazí od divoce žijících rezervoárových zvířat.

L. canicola, „psí“ sérovar, který způsobuje zvláště u mladých psů těžké onemocnění, stuttgarskou chorobu psů. Protože nemoc je přenosná ze psa na psa, způsobovala epidemie zvláště ve městech či na výstavách psů. Vyvolává těžké, často smrtelné onemocnění provázení selháním ledvin, díky očkování se však v Česku už desítky let nevyskytlo.

Leptospira bataviae je kromě psa adaptovaná na myši a krysy, Jako náhodný hostitel může posloužit také kočka, ježci, hraboši a člověk. Ostatní sérovary nejsou adaptované přímo na psa, ale je-li příležitost, nakazí jej také. Mezi nejvýznamnější patří L. icterohaemorrhagiae, jehož hlavním rezervoárem je potkan, L. grippotyphosa, šířená především hrabošem polním, leptospiry séroskupiny Serjoe, kde je hlavním rezervoárem myš domácí, L. bratislava, jejímž hlavním hostitelem jsou ježci, prasata a skot, a L. pomona, jejímž rezervoárem jsou též tur a prase.

Protilátky proti leptospirám má až 61 % psů, převládají totiž infekce bez projevů onemocnění či nákaza proběhla s mírnými příznaky a příčina nemoci nebyla zjištěna. Leptospiry pronikají do organismu přes sliznice, porušenou kůží, nebo i zdravou kůží po dlouhodobém pobytu ve vlhku. Přenos je nejčastěji nepřímý, stykem s kontaminovanou vodou, potravou, půdou či rostlinami. Přenos mezi psy je vzácností, s výjimkou L. canicola. Leptospiry se vylučují semenem, přecházejí přes placentu a do mléka. Proti vybraným sérotypům leptospir se psi očkují v rámci pravidelné každoroční vakcinace.

Průběh nemoci u psa

Inkubační doba je nejčastěji jeden až dva týdny. Leptospiry se dostávají do krve a mozkomíšního moku už od čtvrtého dne po infekci, v dalších 2-8 dnech se šíří do celého těla, zejména do jater a ledvin. Další vývoj choroby záleží na tom, kolik si do 8. dne po infekci nakažený pes vytvoří protilátek. Je-li jich dost, ke zjevnému onemocnění vůbec nedojde. Ovšem u většiny zvířat se skrytou infekci se leptospiry přesto dostanou do ledvin, kde se množí v kanálcích nefronů a mohou být vylučovány močí až 4 roky po infekci. Mezi jednotlivými formami onemocnění existují plynulé přechody.

Perakutní forma

Vzniká v případě, že se imunitní systém psa nedokáže s infekcí vůbec poradit. Masivní pomnožení leptospir v krvi vede k šoku a poruchám srážení krve a nakažené zvíře rychle uhyne, přičemž jediným příznakem kromě smrti jsou krvácení do kůže, z nosu či do trávicího traktu. Tato forma leptospirózy je naštěstí málo častá.

Akutní forma

Akutní forma je „typická leptospiróza“, nejčastěji je zjištěna diagnóza leptospirózy právě při ní. Nejčastějším původcem je L. icterohaemorrhagiae. Projevuje se náhle vzniklou apatií, nechutenstvím a zvracením, může se objevit i průjem. Konkrétně při nákaze L. icterohaemorrhagiae je typickým příznakem žloutenka.

U většiny psů se rozvíjí akutní selhání ledvin a zplodiny metabolismu, které nemohou být odstraněny z těla, způsobují vředy v tlamě a na jazyku a krvácení do střev. Kvůli ledvinovému selhání může být produkce moči velmi malá, stejně tak i kálení může být zastaveno.

Zvíře je trpí třesem a bolestí svalů, nechce se pohybovat, břicho bývá bolestivé, může se přidat i zápal mozkových blan, rýma, hnisavé záněty spojivek. Při nákaze březí feny dochází k potratu. Časté jsou krvácivé stavy s tečkovitými krváceninami na sliznicích či krvácení z nosu, do plic či do močových cest.

Infekce sérovary canicola a grippotyphosa častěji postihují spíš ledviny a méně játra, naproti tomu sérovary pomona a icterohaemorrhagiae spíš poškozují játra. U psů mladších šesti měsíců je poškození jater obecně častější, bez ohledu na sérovar původce.

Akutní a perakutní formy jsou těžkým onemocněním a i při včasné a agresivní léčbě může polovina nemocných psů uhynout. Zvláště nepříznivé jsou případy, u kterých se objevují poruchy srážlivosti krve a těžké poškození ledvin. Pokud je ale k dispozici dialýza, i tuto formu může 80% psů přežít.

Lehčí formy leptospirózy u psů

Při abortivní formě jsou příznaky nemoci zastřené. jedná se o slabost, občasné zvracení, zvýšenou teplotu. Někdy je jediným příznakem angína, může se objevit žloutenka, rozborem krve by se zjistilo poškození ledvin.

Vůbec nejčastější formou leptospirózy psů je nemoc probíhající zcela bez příznaků. Takový pes ale může vylučovat leptospiry v moči.

Lehčí formy leptospirózy často zůstávají nediagnostikované. Nemoc však může trvale poškodit ledviny.

Chronická forma

Při chronické formě zůstávají životaschopné leptospiry ukryté v kanálcích nefronů v ledvinách či v oku, kde jsou skryté před imunitním systémem a mohou zde přežívat dlouhodobě. Projevy jsou nespecifické, opakující se horečka neznámého původu, záněty spojivek nebo přední oční komory, chronický aktivní zánět jater, nebo chronický zánět ledvin. V chronickou formu mohou přejít všechny ostatní formy leptospirózy.

 

Leptospiróza prasat

U prasete je leptospiróza především choroba postihující reprodukční systém. Její přítomnost v chovu je charakterizovaná poruchami reprodukce s potraty a porody mrtvých selat, a to především po prvním proniknutí nákazy do stáda, pak onemocní jen mladé nakoupené prasničky. Příznaky nemoci u dospělých prasat jsou vzácné, nakažená prasata však vylučují močí zárodky nemoci a to i po několik měsíců.

Prase může být hostitelem mnoha sérovarů leptospir. Přímo na prase je adaptovaný L. pomona a sérovaru L. pomona velmi blízká L. kennewicki a dále L. bratislava s blízce příbuzným sérovarem L. muenchen ze séroskupiny Australis. Infekce těmito kmeny se ve stádě prasat velmi snadno šíří z jednoho prasete na druhého a bezpříznakové vylučování zárodků trvá velmi dlouho. Pro jiné sérotypy leptospir je prase je náhodným hostitelem, které infekci dále nešíří.

Proti leptospiróze prasat existuje očkování. Postvakcinační imunita je krátká a proti infekci chrání maximálně tři měsíce, a to ještě ne všechna vakcinovaná prasata. Proti klinickým příznakům včetně potratů však chrání déle. U kanců snižuje očkování vylučování leptospir v semeni a snižuje pravděpodobnost nákazy prasnic.

Nákaza leptospirami pomona/kennewicki

Leptospira sérovaru pomona je přítomná v mnoha místech na zeměkouli, včetně Střední a Východní Evropy, a je jedním z původců leptospirózy prasat i v České republice. Je to „typická“ leptospiróza prasat. Infekce se do stáda dostává nejčastěji s nově nakoupenými prasaty, kteří jsou skrytými nosiči infekce. Vyloučen není ani přenos jiným zvířetem nakaženým leptospirózou či stykem s kontaminovaným prostředím. Nemoc se ve stádě rychle šíří, nemocná prasata vylučují leptospiry močí, ty ve vlhkém prostředí zůstávají delší dobu infekční a umožňují tak přímý i nepřímý přenos. Prase se nejčastěji nakazí pozřením infekčního materiálu.

V moči se nejvíc zárodků nachází první měsíc po infekci, pak množství leptospir v moči klesá a vylučování je přerušované, ale může trvat až dva roky.

Po proniknutí infekce do zdravého stáda se může akutní leptospiróza objevit u všech kategorií prasat, i když není příliš častá. Poněkud častěji klinickou leptospirózou onemocní březí prasnice a selata. Nemocná prasata jsou apatická, mají horečku a nežerou, u selat mladších tří měsíců se může objevit i žloutenka a tmavá moč. Většina prasat se do týdne uzdraví, ale vylučování zárodků v moči přetrvává. Po promoření stáda se leptospiróza v chovu samovolně udržuje a chronická leptospiróza způsobuje především poruchy reprodukce. Pro leptospirózu jsou typické potraty 3 až 4 týdny před termínem či porody mrtvých selat. Leptospiróza je relativně častou příčinou potratů, při vypuknutí nákazy v chovu může potratit i třetina prasnic. Nemoc proto v chovu dlouhodobě zhoršuje výsledky reprodukce. Potraty postihují především nově nakoupené prasničky, které pochází ze zdravých chovů. Na plodnost již nakažené prasnice nemá dlouhodobá infekce větší vliv, potraty se objevují jen po prvotní infekci.

Nákaza leptospirami séroskupiny Australis

Tyto leptospiry se rovněž vyskytují i ve Střední Evropě včetně České republiky. Kmeny L. bratislava adaptované na prase způsobují dlouhotrvající infekci zvířat ve stádě, ovšem bez klinických příznaků. Ve stádě se šíří pohlavní cestou, leptospiry se sice vylučují v moči, ale v malém množství, na rozdíl od L. pomona se proto špatně roznáší u prasat ve výkrmu. L. bratislava dlouhodobě přežívá ve vejcovodech prasnic a v pohlavních cestách kance, který je vylučuje semenem. Podobně jako L. pomona i L. bratislava způsobuje poruchy reprodukce spojené s pozdními potraty a rozením mrtvých selat, ovšem tyto problémy mohou být déletrvajícího charakteru, a L. bratislava dokáže způsobit i neplodnost prasnice.

Leptospiróza dalších zvířat

Kočka je proti leptospiróze neobyčejně odolná. U 2 – 25 % koček, podle místa, byly zjištěny protilátky v krvi. Kočka se pravděpodobně může nakazit a krátkodobě vylučovat leptospiry v moči, ale potvrzená infekce u koček je velmi vzácná. Klinická forma se projevuje horečkou, žloutenkou, akutním či chronickým selháním ledvin či postižením jater s výpotkem v dutině břišní.

Leptospiróza u ovcí a koz je nepříliš častým původcem infekčních potratů. Ovce jsou vůči leptospiróze dosti odolné, u koz jsou potraty v důsledku nemoci častější.

Ovce a kozy se mohou nakazit mnoha sérovary leptospir, žádný však na ně není adaptovaný, tato zvířata nejsou dlouhodobými nosiči a přenos z ovci na ovci je velmi vzácný. I ovce, i kozy se nakazí stykem s jinými zvířaty, nejčastěji s hlodavci, či pobytem v prostředí, které je kontaminované jejich močí.

Akutní leptospiróza u malých přežvýkavců se projevuje horečkou a nechutenstvím, chudokrevností a často i žloutenkou. Zvíře může trpět i neurologickými poruchami, bahnice ztrácejí mléko a vyloučený není ani úhyn. Klinické příznaky jsou velmi podobné otravě mědí. Březí kozy, méně často ovce, v posledním trimestru gravidity zmetají.

Leptospiróza u králíků a domácích hlodavců

U domácího králíka nebyla leptospiróza nikdy zjištěna. Králík divoký je ale rezervoárem leptospirózy a to samé platí o zajíci polním. Leptospirózou se mohou nakazit i domácí hlodavci. Morčata, křečkové a pískomilové jsou velmi vnímaví a leptospiróza u nich způsobuje těžké, často smrtelné onemocnění. Myši a potkani se naproti tomu po styku s infekcí stávají doživotními skrytými nosiči nákazy.

Léčba

Navzdory citaci na začátku článku leptospiróza léčitelná je: Leptospiry jsou citlivé k účinkům antibiotik, likviduje je penicilín, ampicilín, doxycyklín nebo streptomycín. Poslední dvě antibiotika podávaná několik týdnů dokáží u psa zničit leptospiry vylučované močí a zabrání u nich dlouhodobému nosičství. Dlouhodobé vylučování je ale problémem u prasat a zvláště pak u domácích potkanů a myší, kde je utracení takových zvířat jediným způsobem, jak ochránit jejich majitele před možnou infekcí.

Při léčbě je nutné pamatovat na to, že leptospiróza je zoonóza, psa ošetřovat v rukavicích a všechen infekční materiál důsledně likvidovat.

U psů s perakutní a akutní formou leptospirózy je nezbytně nutná hospitalizace a zvládnutí selhání jater, akutního selhání ledvin či poruch srážlivosti krve. Nezastupitelné místo v terapii má kapačka nadávkovaná podle aktuální produkce moči nemocným psem, se složením, které se přizpůsobuje výsledkům rozboru krve. Jako podpora regenerace jater se přidává vitamín C, vitamíny skupiny B, K, A a D. Poruchy srážení krve se v případě nutnosti řeší transfúzemi. Při poškození ledvin je k jejich regeneraci potřeba aspoň 2 – 3 týdnů.

Lehčí formy leptospirózy se dají zvládnout pomocí antibiotik, léků proti nevolnosti a zvracení a dobře stravitelnou, „jaterní“ dietou.

Podobné nemoci

Odhalit infekci leptospirózou není vůbec jednoduchá. Prakticky totožné příznaky může vyvolat množství jiných infekčních i neinfekčních nemocí.

U psa totiž  žloutenka, „typický“ příznak leptospirózy, vzniká i při rozpadu krve z rozličných příčin, při postižení žlučových cest například kvůli žlučníkovým kamenům a prakticky nerozeznatelný od akutní leptospirózy je akutní zánět slinivky břišní. Z nakažlivých nemocí způsobuje podobnou nemoc adenovirus, původce infekčního zánětu jater, psinka či parvoviróza mohou také imitovat leptospirózu, dále i salmonelóza nebo erlichióza. Nelze zapomenout ani na možnost otrav, zvláště jedy na krysy, které způsobují krvácení a akutní či perakutní formu může připomínat taky stav vzniklý v důsledku neprůchodnosti střeva. U chronických forem je určení podle klinických příznaků zcela nemožné. Na možnost leptospirózy je nutné myslet u všech nevysvětlitelných horeček, „bezdůvodných“ zánětů v přední oční komoře, poruchách funkcí jater či při akutním selhání ledvin bez jinak zjevné příčiny.

U prasete zase podobné poruchy reprodukce způsobují i jiná infekční onemocnění, především PRRS, ale i brucelóza, parvoviróza nebo SMEDI.

Laboratorní metody

Přímý průkaz leptospir je obtížný. V počátečních stadiích onemocnění je lze vykultivovat z krve, o něco později z moči, ale odběr musí být co nejsterilnější a kultivace na speciálních půdách trvá až 4 týdny. V moči je možné leptospiry pozorovat pod mikroskopem v zástinu či pomocí fázového kontrastu. Leptospiry však moči rychle hynou a navíc jsou vylučovány s přestávkami. Přímo se dají leptospiry pozorovat po obarvení na otiskových preparátech, roztěrech či řezech tkání.

V praxi se leptospiróza diagnostikuje pomocí průkazu protilátek v tzv. párových vzorcích krve odebraných v rozmezí 2-4 týdnů. Výrazné zvýšení počtu protilátek v tomto období ukazuje na akutně probíhající infekci.