Leptospiróza je nakažlivá nemoc šířená především močí hlodavců, kterým viditelně neškodí. Je to nákaza s přírodní ohniskovostí. Hlodavci a hmyzožravci v přírodě jsou trvalým rezervoárem nemoci. Z přírody se snadno přenáší na domácí zvířata, především na psy, prasata nebo skot a onemocnět může také člověk. Ze zvířat na lidi se přenáší snadno, jedná se o jednu z nejčastějších zoonóz.

Nakazil se tak nevyléčitelnou nemocí, kterou roznášejí vodní krysy, a zemřel na celkový rozklad krve a otravu.

Díky Rychlým šípům a osudu Tleskačova mistra Em znají leptospirózu i ti, kteří nevědí, že jí znají.

Původce

Původcem leptospirózy je dobře pohyblivá, aerobní, gramnegativní bakterie patřící mezi spirochety. Má spirálovitý tvar a je asi 20 nm dlouhá. Konce jsou háčkovité a svým tvarem připomínají otazník. Proto byla bakterie pojmenovaná jako Leptospira interrogans – jemné („leptos“), tázající se („interrogans“) bakterie stočené do spirály („speira“).

Všechny leptospiry však nejsou stejné, existuje více druhů, tzv. sérovarů, které se od sebe liší molekulami na povrchu bakterie. Těchto druhů je přes 200 a jsou zařazeny do 29 séroskupin, které sdružují vzájemně si podobné druhy.

Jednotlivé sérovary mají své „preferované“ rezervoárové živočichy a způsobují onemocnění daného zvířete častěji než druhé. Ve skutečnosti ale kterýkoliv sérovar může nakazit kteréhokoliv savce a vyvolat u něj leptospirózu.

Leptospiry se šíří přímým kontaktem s infikovaným jedincem, pohlavním stykem nebo infikovaným semenem. Přechází přes placentu na nenarozená mláďata. Vylučují se také mlékem.
Bakterie pronikají do organismu přes sliznice, porušenou kůží, nebo i zdravou kůží po dlouhodobém pobytu ve vlhku. Snadno se přenáší také nepřímo, zvláště kontaminovanou vodou, ale též potravou nebo stykem s půdou.

Ve vnějším prostředí přežívají hlavně ve stojatých nebo pomalu tekoucích vodách a ve vlhké půdě, a to až několik týdnů. Ve znečištěné či hnijící vodě žijí kratší dobu. Preferovaná teplota pro přežití leptospir v prostředí je 10 – 34 °C.

Nesnáší vyschnutí a sluneční záření, zničí je všechny běžné dezinfekční prostředky.

Rezervoárová zvířata

Některé sérovary jsou natolik adaptované na svého přirozeného hostitele, že u něj nezpůsobují příznaky onemocnění. Hostitel ale doživotně vylučuje leptospiry v moči. Tak dochází k neustálému přetrvávání leptospir v prostředí.

V České republice je zdrojem leptospirózy především potkan, který je hlavním rezervoárem sérovaru L. icterohaemorrhagiae. Dalšími důležitými rezervoárovými živočichy jsou hraboš polní a hraboš mokřadní, kteří roznášejí sérovar L. grippotyphosa. Dále se u nás vyskytují leptospiry séroskupiny Australis, Pomona a Serjoe, jejímž rezervoárem jsou kromě hlodavců rejskové, bělozubky a ježek.

Leptospiróza psů

Leptospiróza hrozí všem psům, kteří se mohou dostat do kontaktu s močí nakažených hlodavců. To jsou všichni, co mají přístup k rybníkům, tůním či pomalu tekoucím potokům, ze kterých pijí či v kterých se koupají. Psi žijící na venkově, psi používaní k myslivosti nebo k lovu hlodavců jsou nejohroženější skupinou. U psů byly nalezeny protilátky proti 18 různým sérovarům leptospir. Z toho dva z nich jsou adaptované přímo na psa a šíří se z jednoho psa na druhého. Ostatními se pes nakazí od divoce žijících rezervoárových zvířat.

L. canicola, „psí“ sérovar, který způsobuje u mladých psů těžké onemocnění, stuttgarskou chorobu psů. Protože nemoc je přenosná ze psa na psa, způsobovala epidemie zvláště ve městech nebo na výstavách psů. Vyvolávala často smrtelné onemocnění provázení selháním ledvin, díky očkování se v Česku už desítky let nevyskytlo.

Leptospira bataviae je kromě psa adaptovaná na myši a krysy, Jako náhodný hostitel může posloužit také kočka, ježci, hraboši a člověk.

Ostatní sérovary nejsou adaptované přímo na psa, ale mají-li příležitost, nakazí jej také. Mezi nejvýznamnější patří L. icterohaemorrhagiae, jehož hlavním rezervoárem je potkan, L. grippotyphosa, šířená především hrabošem polním, leptospiry séroskupiny Serjoe, kde je hlavním rezervoárem myš domácí, L. bratislava, jejímž hlavním hostitelem jsou ježci, prasata a skot, a L. pomona, jejímž rezervoárem je skot a prase.

Protilátky proti leptospirám má až 61 % psů, převládají totiž infekce bez projevů onemocnění nebo nákaza proběhla s mírnými příznaky a příčina nemoci nebyla zjištěna. Proti vybraným sérotypům leptospir se psi obvykle očkují v rámci pravidelné každoroční vakcinace.

Průběh nemoci u psa

Inkubační doba je nejčastěji jeden až dva týdny.

Leptospiry se dostávají do krve a mozkomíšního moku po čtvrtém dne po infekci, v dalších dvou až osmi dnech se šíří do celého těla, zejména do jater a ledvin.

Další vývoj choroby záleží na tom, kolik si do osmého dne po infekci pes vytvoří protilátek. Je-li jich dost, ke zjevnému onemocnění vůbec nedojde. U většiny zvířat se skrytou infekci se leptospiry přesto dostanou do ledvin, kde se množí v kanálcích nefronů a mohou být vylučovány močí až 4 roky.

Perakutní forma

V případě, že si imunitní systém psa nedokáže s infekcí vůbec poradit, se rozvíjí perakutní forma leptospirózy. Masivní pomnožení leptospir v krvi způsobuje kolaps a poruchy srážení krve. Nakažené zvíře rychle uhyne, přičemž jediným příznakem je krvácení do kůže, z nosu či do trávicího traktu. Tato forma leptospirózy psů je naštěstí málo častá.

Akutní forma

Akutní forma je „typická leptospiróza“. Není nejčastější formou leptospirózy, ale je nejčastější formou, u které je leptospiróza odhalená jako příčina potíží. Obvykle je způsobena sérotypem L. icterohaemorrhagiae.

Projevuje se náhle vzniklou apatií, nechutenstvím a zvracením, může se objevit i průjem. Konkrétně při nákaze L. icterohaemorrhagiae je typickým příznakem žloutenka.

U většiny psů se rozvíjí akutní selhání ledvin. Zplodiny metabolismu, které nemohou být odstraněny z těla, způsobují vředy v tlamě a na jazyku a krvácení do střev. Kvůli ledvinovému selhání může být produkce moči velmi malá, také kálení může být zastaveno.

Zvíře je trpí třesem a bolestí svalů, nechce se pohybovat, břicho bývá bolestivé, může se přidat i zápal mozkových blan, rýma, hnisavé záněty spojivek. Březí fena potratí. Časté jsou krvácivé stavy s tečkovitými krváceninami na sliznicích či krvácení z nosu, do plic nebo do močových cest.

Infekce sérovary canicolagrippotyphosa častěji postihují spíš ledviny a méně játra, naproti tomu sérovary pomonaicterohaemorrhagiae poškozují játra častěji. U psů mladších šesti měsíců je poškození jater obecně častější, bez ohledu na sérovar původce.

Akutní leptospiróza psů je prudce probíhající, těžké onemocnění a i při včasné a agresivní léčbě může polovina nemocných psů uhynout. Zvláště nepříznivé jsou případy, u kterých se objevují poruchy srážlivosti krve a těžké poškození ledvin. Dialýza však může zvýšit přežití těchto zvířat až na 80 %.

Lehčí formy leptospirózy u psů

Při abortivní formě jsou příznaky nemoci zastřené. Objevuje se slabost, občasné zvracení, zvýšená teplota. Někdy je jediným příznakem angína, může se objevit žloutenka, rozborem krve by se zjistilo poškození ledvin.

Vůbec nejčastější formou leptospirózy psů je nemoc probíhající zcela bez příznaků.  Leptospiróza proto často zůstává nediagnostikovaná. Nemoc však může trvale poškodit ledviny.

Chronická leptospiróza psů

Při chronické formě zůstávají životaschopné leptospiry ukryté v kanálcích nefronů v ledvinách či v oku, kde jsou skryté před imunitním systémem a mohou zde dlouhodobě přežívat.

Projevy chronické leptospirózy jsou neurčité: Opakující se horečka neznámého původu, záněty spojivek nebo přední oční komory, chronický aktivní zánět jater, nebo chronický zánět ledvin. V chronickou formu mohou přejít všechny ostatní formy leptospirózy.

Leptospiróza prasat

U prasete je leptospiróza především choroba postihující reprodukční systém. Její přítomnost v chovu je charakterizovaná poruchami reprodukce s potraty a porody mrtvých selat, a to především po prvním proniknutí nákazy do stáda, pak onemocní jen mladé nakoupené prasničky. Příznaky nemoci u dospělých prasat jsou vzácné, nakažená prasata však vylučují močí zárodky nemoci a to i po několik měsíců.

Prase může být hostitelem mnoha sérovarů leptospir. Přímo na prase je adaptovaný L. pomona a sérovaru L. pomona velmi blízká L. kennewicki a dále L. bratislava s blízce příbuzným sérovarem L. muenchen ze séroskupiny Australis. Infekce těmito kmeny se ve stádě prasat velmi snadno šíří z jednoho prasete na druhého a bezpříznakové vylučování zárodků trvá velmi dlouho.

Proti leptospiróze prasat existuje očkování. Postvakcinační imunita je krátká a proti infekci chrání maximálně tři měsíce, a to ještě ne všechna vakcinovaná prasata. Proti klinickým příznakům včetně potratů však chrání déle. U kanců snižuje očkování vylučování leptospir v semeni a snižuje pravděpodobnost nákazy prasnic.

Nákaza leptospirami pomona/kennewicki

Leptospira sérovaru pomona je přítomná na mnoha místech na zeměkouli, včetně Střední a Východní Evropy, a je jedním z původců leptospirózy prasat v České republice. Je to „typická“ leptospiróza prasat. Infekce se do stáda dostává nejčastěji s nově nakoupenými prasaty, kteří jsou skrytými nosiči infekce.

Nemoc se ve stádě rychle šíří, nemocná prasata vylučují leptospiry močí, ty ve vlhkém prostředí zůstávají delší dobu infekční a umožňují tak přímý i nepřímý přenos. Prase se nejčastěji nakazí pozřením infekčního materiálu.

V moči se nejvíc zárodků nachází první měsíc po infekci, pak množství leptospir v moči klesá a vylučování je přerušované, ale může trvat až dva roky.

Po proniknutí infekce do zdravého stáda se může akutní leptospiróza objevit u všech kategorií prasat. Poněkud častěji leptospirózou onemocní březí prasnice a selata.

Nemocná prasata jsou apatická, mají horečku a nežerou, u selat mladších tří měsíců se může objevit i žloutenka a tmavá moč. Většina prasat se do týdne uzdraví, ale vylučování zárodků v moči přetrvává. Po promoření stáda se leptospiróza v chovu samovolně udržuje a chronická leptospiróza způsobuje především poruchy reprodukce. Pro leptospirózu jsou typické potraty 3 až 4 týdny před termínem a porody mrtvých selat.

Leptospiróza je dosti častou příčinou potratů, při vypuknutí nákazy může potratit až třetina prasnic. Nemoc proto v chovu dlouhodobě zhoršuje výsledky reprodukce. Potraty postihují především nově nakoupené prasničky, které pochází ze zdravých chovů. Na plodnost již nakažené prasnice nemá dlouhodobá infekce větší vliv, potraty se objevují jen po prvotní infekci.

Nákaza leptospirami séroskupiny Australis

Tyto leptospiry se rovněž vyskytují ve Střední Evropě včetně České republiky. Kmeny L. bratislava adaptované na prase způsobují dlouhotrvající infekci zvířat ve stádě bez klinických příznaků. Ve stádě se šíří pohlavní cestou, leptospiry se sice vylučují v moči, ale v malém množství, na rozdíl od L. pomona se proto špatně roznáší u prasat ve výkrmu. L. bratislava dlouhodobě přežívá ve vejcovodech prasnic a v pohlavních cestách kance, který je vylučuje semenem. Podobně jako L. pomona i L. bratislava způsobuje poruchy reprodukce spojené s pozdními potraty a rozením mrtvých selat, ale tyto problémy jsou déletrvajícího charakteru, a L. bratislava dokáže způsobit neplodnost prasnice.

Leptospiróza koček

Kočka je proti leptospiróze neobyčejně odolná. Protilátky v krvi může mít až 25 % koček. Kočka se pravděpodobně může nakazit a krátkodobě vylučovat leptospiry v moči, ale potvrzená infekce u koček je velmi vzácná. Leptospiróza u koček se projevuje horečkou, žloutenkou, akutním či chronickým selháním ledvin nebo postižením jater s výpotkem v dutině břišní.

Leptospiróza ovcí a koz

Ovce a kozy se mohou nakazit mnoha sérovary leptospir, žádný však na ně není adaptovaný. Malí přežvýkavci nejsou dlouhodobými bacilonosiči a přenos z ovci na ovci je velmi vzácný. Ovce a kozy se obvykle nakazí stykem s jinými zvířaty, nejčastěji s hlodavci, nebo pobytem v prostředí, které je kontaminované jejich močí.

Akutní leptospiróza u malých přežvýkavců se projevuje horečkou a nechutenstvím, chudokrevností a často žloutenkou. Zvíře může trpět neurologickými poruchami, bahnice ztrácejí mléko a mohou uhynout. Klinické příznaky jsou velmi podobné otravě mědí.

Leptospiróza u ovcí a koz je nepříliš častým původcem infekčních potratů v poslední třetině březosti. Ovce jsou vůči leptospiróze dosti odolné, u koz jsou potraty způsobené leptospirózou častější.

Leptospiróza u králíků a domácích hlodavců

U domácího králíka nebyla leptospiróza nikdy zjištěna. Králík divoký je ale rezervoárem leptospirózy a to samé platí o zajíci polním.

Leptospirózou se mohou nakazit i domácí hlodavci. Morčata, křečkové a pískomilové jsou velmi vnímaví a leptospiróza je u nich často smrtelné onemocnění.

Myši a potkani se naproti tomu po styku s infekcí stávají doživotními skrytými nosiči nákazy.

Léčba leptospirózy

Navzdory citaci na začátku článku je dnes leptospiróza léčitelná. Leptospiry jsou citlivé k účinkům antibiotik, likviduje je penicilín, ampicilín, doxycyklín nebo streptomycín. Poslední dvě antibiotika podávaná několik týdnů dokáží u psa zničit leptospiry vylučované močí a zabránit tak dlouhodobému nosičství.

Dlouhodobé vylučování je ale problém u prasat a zvláště pak u domácích potkanů a myší, kde je utracení takových zvířat jediným způsobem, jak ochránit jejich majitele před možnou infekcí.

Při léčbě je nutné pamatovat na to, že leptospiróza je zoonóza, psa ošetřovat v rukavicích a všechen infekční materiál důsledně likvidovat.

U psů s perakutní a akutní formou leptospirózy je nezbytně nutná hospitalizace a léčba selhání jater, akutního selhání ledvin a poruch srážlivosti krve. Nezastupitelné místo v terapii má kapačka nadávkovaná podle aktuální produkce moči nemocným psem, se složením, které se přizpůsobuje výsledkům rozboru krve. Jako podpora regenerace jater se přidává vitamín C, vitamíny skupiny B, K, A a D. Poruchy srážení krve se v případě nutnosti řeší transfúzemi. Při poškození ledvin je k jejich regeneraci potřeba aspoň 2 – 3 týdnů.

Lehčí formy leptospirózy se dají zvládnout pomocí antibiotik, léků proti nevolnosti a zvracení a dobře stravitelnou, „jaterní“ dietou.

Podobné nemoci

Odhalit infekci leptospirózou není vůbec jednoduché. Prakticky totožné příznaky může vyvolat množství jiných infekčních i neinfekčních nemocí.

U psa žloutenka, „typický“ příznak leptospirózy, vzniká při rozpadu krve z rozličných příčin, při postižení žlučových cest například kvůli žlučníkovým kamenům a prakticky nerozeznatelný od akutní leptospirózy je akutní zánět slinivky břišní. Z nakažlivých nemocí způsobuje podobnou nemoc adenovirus, původce infekčního zánětu jater, Psinka nebo parvovirózasalmonelóza a erlichióza mohou také imitovat leptospirózu.

Nelze zapomenout ani na možnost otrav, zvláště jedy na krysy, které způsobují krvácení. Leptospirózu může připomínat taky stav vzniklý v důsledku neprůchodnosti střeva. U chronických forem je určení podle klinických příznaků zcela nemožné. Na možnost leptospirózy je nutné myslet u všech nevysvětlitelných horeček, „bezdůvodných“ zánětů v přední oční komoře, poruchách funkcí jater či při akutním selhání ledvin bez jinak zjevné příčiny.

U prasete zase podobné poruchy reprodukce způsobují i jiná infekční onemocnění, především PRRS, ale také brucelóza, parvoviróza prasat nebo SMEDI.

Laboratorní metody

Přímý průkaz leptospir je obtížný. V počátečních stadiích onemocnění je lze vykultivovat z krve, o něco později z moči, ale moč musí být odebraná sterilně a kultivace na speciálních půdách trvá až 4 týdny. V moči je možné leptospiry pozorovat pod mikroskopem v zástinu nebo pomocí fázového kontrastu. Leptospiry ale v moči rychle hynou a navíc jsou vylučovány s přestávkami. Přímo se dají leptospiry pozorovat po obarvení na otiskových preparátech, roztěrech a řezech tkání.

V praxi se leptospiróza diagnostikuje pomocí průkazu protilátek v tzv. párových vzorcích krve odebraných v rozmezí dvou až čtyř týdnů. Výrazné zvýšení počtu protilátek v tomto období ukazuje na akutně probíhající infekci.

Leptospiróza u lidí

Pro člověka je nebezpečná především nákaza L. icterohaemorrhagiae, která způsobuje Weilovu horečku. Je to těžká nemoc s vysokými horečkami a třesavkou, u které se rozvíjí poškození ledvin a v nejtěžších případech selhání jater. Úmrtnost je až 10 %.

Nákaza jinými sérotypy se označuje jako žňová, blaťácká či polní horečka. V Česku je nejčastějším původcem L. grippotyphosa. Příznaky nejvíce připomínají chřipku, poškození jater nebo ledvin je vzácné.

Napište mi

Zde mi můžete zanechat zprávu.

Posílám

©2019 MVDr. Tereza Ježková

Log in with your credentials

Forgot your details?