Dravčíkovitost, neboli cheyletielóza, je kožní nemoc psů, koček a králíků, způsobená parazitickým roztočem žijícím v srsti. Přítomnost parazitů způsobuje zvýšenou tvorbu lupů a samotní roztoči jsou sice malí, ale velmi čile se mezi lupy pohybují, takže při pozorném sledování člověk může vidět, jak se v lupech něco hýbe. Proto se chorobě také říká nemoc skákajících nebo pochodujících lupů.
Dravčíci mohou napadnout také lidskou kůži. U člověka se dravčíkovitost projevuje silně svědivou vyrážkou. Nákaza lidí je naštěstí přechodná a samovolně zmizí po ošetření zvířat.
Původce
Původcem dravčíkovitosti je dravčík, jen asi 0,5 mm velký roztoč. Má oválný tvar a bílou barvu. Samečkové jsou ještě o trochu menší než samičky. Je to parazit povrchu kůže, nevytváří žádné chodbičky v pokožce. Čile se pohybuje v srsti a kůži navštěvuje jen na krmení. Živí se povrchovými buňkami kůže, výměšky kožních mazových žláz, buněčnými zbytky a mízou hostitele, ke které se dostávají nabodáváním pokožky.
Celý životní cyklus probíhá na hostiteli. Samičky kladou vajíčka, které lepí jednotlivě na chlupy 2 až 3 mm od pokožky. Z vajíček se líhne larva, ta se přemění na nymfu a následně v dospělce. Tato stadia jsou podobná dospělému dravčíkovi, mají osm nožiček stejně jako dospělec, akorát jsou menší. Celý cyklus trvá 2 až 3 týdny.
Mimo hostitele přežijí jak vajíčka na vypadaných chlupech, tak roztoči samotní. Hladovět dokáží minimálně 10 dní, v chladném prostředí přežijí až měsíc.
Druhy dravčíků
Existuje mnoho druhů dravčíků. Dravčík králičí, Cheyletiella parasitovorax, je druh nejčastěji postihující králíka. Co se hostitele týče ale není příliš vybíravý a žít může i na psovi, kočce, jezevci, občas i na morčeti a vzácně škodí i na činčile. Naopak na králíka může přelézt mnoho dalších druhů dravčíků. Dravčík králičí je ale u něj ten nejdůležitější.
Na psovi parazituje dravčík psí, Cheyletiella yasguri, na kočce dravčík kočicí, Cheyletiella blakei. Tyto druhy už do značné míry hostitelsky specifické jsou, i když také to není zcela 100%.
Všechny druhy dokáží pokousat i člověka.
Přenos dravčíků
Dravčíkovitost je velmi nakažlivá. Šíří se rychle přímým kontaktem mezi zvířaty, přičemž nosiči parazita nemusí být na první pohled patrní. Rychle dojde k nakažení všech zvířat v králíkárně, případně v domácnosti nebo chovatelské stanici. Nemoci se daří také v útulcích, hotelech, na burzách, zvířata ji mohou získat během výstav, či na kynologických akcích a setkáních pejskařů.
Protože dravčíci určitou dobu vydrží bez hostitele, snadno může dojít k přenosu přes podestýlku, deku, pelech, klec, přepravku a podobně. Možný je i přenos na oblečení a dravčíci se dokonce umí svézt i na bleše a přenesou se na jiného hostitele spolu s ní.
Projevy nemoci
Zdroj: Wikimedia Commons
Zamoření dravčíky je zrádné tím, že velmi často nezpůsobuje vůbec žádné příznaky, ale napadené zvíře roznáší parazita na další zvířata nebo na své majitele.
Cheyletielóza u králíka
Klinické projevy u králíka začínají nejčastěji na kohoutku lehkým prořídnutím srsti nebo tvorbou malých stroupků. Postupem se kožní změny rozšíří na celý hřbet a záda. Srst postiženého králíka je prořídlá, neupravená, prostoupená různě velkým množstvím bílých suchých lupů, kterých může být velké množství. Chlupy se velmi snadno uvolňují v celých chomáčích a u kořínků takto vytržených chlupů jsou nalepené nánosy lupů. Ani rozsáhlé postižení kůže králíka nijak nesvědí ani viditelně neobtěžuje.
Občas je nemoc doprovázená zesílenou kůží, vyrážkou, mazotokem nebo mokvavým zánětem kůže.
Zajímavé je, že u králíků chovaných na maso se klinické projevy nemoci objevují nejčastěji u starších chovných samců a samice a mláďata zůstávají bez příznaků. Naopak u zakrslých králíků chovaných doma ze záliby se nemoc obecně častější a obvykle spojená s nějakým zdravotním problémem, jako je vyšší věk, obezita, onemocnění zubů, jater, ledvin, močové kameny nebo encefalitozoonóza.
U morčat vypadá dravčíkovitost podobně a vyznačuje se také tvorbou lupů na hřbetě a svěděním. Častější je ale napadení jinými, na morče specializovanými roztoči.
Projevy dravčíkovitosti u psa
Psovi dravčík psí nezpůsobuje větší problémy. Vůbec nejčastěji se dravčíkovitost objevuje u štěňat ve stáří 2 až 8 týdnů, kteří jsou jinak ve výborné kondici a pak u starších, dlouhodobě nemocných psů. V srsti na hlavě a na hřbetě se objevuje velké množství drobných bílých lupů, takže srst vypadá jako pomoučněná nebo napudrovaná. Samotná kůže je prakticky beze změn a nemoc nemusí být doprovázená svěděním, zvláště u dospělých psů. U štěňat bývá svědění výraznější.
Ani u silně postižených zvířat, u kterých se tvoří hotové nánosy strupů prakticky po celém těle, nedochází ke ztrátě srsti. U některých zvířat se ale na přítomnost roztočů vytvoří alergie s mazotokem, což dále zhoršuje šupinatění a tvorbu lupů.
Dravčík u koček
Ani dravčík kočičí není nikterak nebezpečný parazit. Podobně jako u psů se častěji objeví u mladých koček v dobrém zdravotním stavu. Poněkud častěji dravčík postihuje dlouhosrsté kočky. Naprostá většina koček je ale zcela bez příznaků.
Případné kožní změny se mohou objevit na obličejové části hlavy a to v podobě vyrážky, která trošku svědí. Na hřbetě a na zádech je dravčíkovitost doprovázena tvorbou drobných lupů a stroupků, které jsou patrnější při rozhrnutí srsti a vyčesání. Lupů ale bývá obvykle málo, protože i při jejich zvýšené tvorbě si je kočka během péče o srst olíže.
Bohužel vyrážka na hlavě způsobená dravčíkem vypadá úplně stejně jako pupínky, které se kočkám dělají z jakýchkoliv příčin jak neinfekčních, jako je alergie na krmivo, tak při alergii na bleší kousnutí nebo třeba kvůli kožním plísním.
Jen ve výjimečných případech je dravčíkovitost u koček doprovázená červenými pupínky na celém těle. Tyto pupínky se potahují stroupkem, ale nesvědí a nejsou doprovázené nadměrným vypadáváním chlupů.
Dravčíkovitost u lidí
Na lidské kůži se dravčík nedokáže množit, ale člověka dokáže pokousat. To se projevuje jako silně svědivá vyrážka nastupující po kontaktu se zvířetem, které má v srsti dravčíka, i když samotné zvíře může být na první pohled zdravé. Vyrážka vzhledem i intenzitou svědění může připomínat svrab.
Vyrážka u člověka má podobu malých červených pupínků se žlutým středem, které se objevují hlavně na trupu, stehnech, předloktích a na kůži, která se dotýkala nakaženého zvířete. Přednostně jsou postiženy ženy a děti a lidé, se kterými zvířata spí v posteli. Dravčík dokáže proniknout přes několik vrstev oblečení. Vyrážka se může objevit okamžitě po kontaktu se zvířetem a k přenosu je potřeba jen krátká chvíle. Vyrážka vzniká jako alergická reakce, takže se nemusí ukázat u každého, jen asi 20 – 40 % lidí má po kontaktu se zvířetem s dravčíky nějaké potíže. Senzibilizace se může vytvářet velmi pomalu a vyrážka se může vytvořit až po několik měsíců trvajícím kontaktu s napadeným zvířetem.
Nejčastěji na člověka leze dravčík kočičí, pak dravčík psí, králičí dravčíci jen málokdy. Obecně platí, že to bývají klinické příznaky u rálíka, které upozorní na problém, u psa a zvláště u kočky se cheyletielóza často zjistí až při zkoumání příčiny vyrážek na těle majitelů a samotná zvířata jsou zcela bez příznaků.
Po vyléčení zvířat zmizí vyrážka u lidí do tří týdnů sama od sebe.
Jak odhalit dravčíky
Dravčíci žijí v srsti a na povrchu kůže. Leckdy se dají snadno pozorovat prostě tak, že se lupy vyčešou na tmavý papír a při dobrém světle je pak mezi nimi vidět čilý pohyb roztočů. Proto se dravčíkům také říká „pochodující lupy“. Dají se také chytat pomocí průhledné lepící pásky, na kterou se dravčík nalepí a pak se dá pozorovat pod lupou nebo mikroskopem. Speciální laboratorní vyšetření není potřeba.
U zvířat bez příznaků je objevení dravčíka pomocí lepící pásky spíše záležitost štěstí. U koček, které jsou nositelkami roztočů, mívá větší vypovídající hodnotu vyšetření trusu. V trusu lze najít vajíčka a celé roztoče, které si kočka sama olízala ze srsti a spolkla.
Na druhou stranu ne každé zvýšené šupinatění srsti je hned dravčík. Vždy je potřeba myslet i na výskyt jiných kožních parazitů a dermatofytózu, nedostatky ve výživě, vnitřní onemocnění zhoršující stav kůže a srsti nebo choroba jako je sebaceózní adenitida, autoimunitní zánět mazových žláz.
Léčba cheyletielózy
Dravčíkovitost se léčí snadno. V podstatě jedinou podmínkou je, aby použitý insekticid měl dlouhodobější účinek, případně se musí doplnit o vystříkání prostředí zvířat.
U kočky, psa, králíka i hlodavců se dá s úspěchem použít veterinární spot-ony se selamektinem, jako je Stronghold, nebo s kombinací imidaklopridu a moxidectinu, jako je Advocate. Pro ošetření většího množství králíků je vhodný injekční ivermektin s opakováním po 2–4 týdnech. Všechny tyto přípravky prodává veterinární lékař.
Fungují i šampony proti blechám a všelijaké přípravky volně prodávané proti blechám a klíšťatům. Pozor ale, některá antiparazitika jsou vhodná pro ošetření králíka, ale pro kočku jsou jedovatá, a stejně tak jsou pro králíka jedovaté spreje a spot-ony s fipronilem, které jsou pro kočku zcela bezpečné.
