Kokcidióza hus je méně známé nakažlivé onemocnění hus domácích a některých druhů divokých hus. Má dvě podoby: Střevní kokcidióza hus je nemoc projevující se slabostí, kulháním a hlenovitým či krvavým průjmem, ledvinová kokcidióza je akutní nemoc s výrazným narušením zdravotního stavu a průjem, který ji doprovází, má bělavou barvu.
Kokcidióza hus je nemoc postihující především housata a mladé husy v intenzivně vedených chovech. Kokcidie jsou přísně hostitelsky specifické, druhy napadající husu škodí pouze husám, zdrojem infekce pro housata jsou taktéž vždy jiné husy. Na jiné druhy ptactva se nemoc přenést nemůže a nebezpečí nehrozí ani člověku.
Kokcidióza hus je méně častá nemoc. Častější je kokcidióza ledvin. Ekonomický význam nemoci je malý.
Původce
Kokcidie jsou jednobuněční parazité, prvoci. U hus cizopasí mnoho druhů, většina patří do rodu s latinským názvem Eimeria. Výjimkou je Tyzzeria anseris, což je však druh, který huse nezpůsobuje žádné zjevné potíže. Životní cyklus těchto forem života je složitý, ale přímý, nemají žádného mezihostitele. Jsou navíc hostitelsky specifické, to znamená, že husí druhy se dokáží množit pouze v organismu husy. Kokcidióza kachen, kurů, králíků či jakýchkoliv jiných zvířat je vždy způsobena odlišnými druhy kokcidií a k mezidruhovému přenosu nedochází.
Kokcidie začínají svůj život jako opouzdření prvoci uzavření uvnitř tzv. oocysty. Tato infekční spora je velice odolná ve vnějším prostředí. Běžné dezinfekční prostředky ji neškodí, nesnáší ale vyschnutí.
Jakmile husa pozře takovou oocystu, v jejím těle se z ní uvolní osm prvoků, kteří vyhledávají určité typy buněk. Jsou dosti vybíraví. 14 různých druhů eimerií parazituje v různých částech střeva husy a jednotlivé druhy se liší i v přesné lokalizaci vybíraných buněk ve střevní sliznici. V napadené buňce se parazité nepohlavně množí tak dlouho, až buňka praská a uvolňuje značný počet nových parazitů, které opět napadané další buňky. Nepohlavní množení se podle druhu několikrát opakuje a konečná nepohlavní generace uvolňuje z napadených buněk pohlavní stadia, dojde k oplození a tvorbě oocyst, které odcházejí do vnějšího prostředí společně s trusem.
Narušení střevní sliznice se u různých druhů liší. Většina střevních husích kokcidií je naštěstí nepatogenních nebo jen velmi slabě patogenních. Nebezpečné jsou dvě, které každá dokáží způsobit těžké krvavé průjmy a úhyny housat a mohou se vyskytovat i společně. Je to Eimeria anseris a Eimeria nocens.
Kromě kokcidií, které se množí ve střevech je husa hostitelem i dalšího druhu parazita, který se jmenuje Eimeria truncata. Ten je unikátní tím, že napadá buňky ne střeva, ale ledvinné kanálky. Je to vysoce patogenní druh.
Přenos
Kokcidióza hus je se přenáší fekálně–orální cestou, infekční jsou zralé oocysty v prostředí hus, které kontaminují potravu či vodu. Nemocné husy vylučují zárodky trusem nebo močí. Zdrojem nákazy pro housata jsou zamořené odchovny a výběhy.
Hostitelé
Eimeria anseris je parazit postihující husu domácí, husu sněžní a bernešku malou. Způsobuje onemocnění housat a mladých hus do devíti měsíců věku. Je rozšířená především v Evropě. Eimeria nocens se vyskytuje kromě Evropy také v Severní Americe a cizopasí ve střevech husy domácí a husy sněžní. Tyzzeria anseris je celosvětově rozšířený parazit domácích i mnoha druhů divokých hus včetně bernešky velké.
Eimeria truncata se rovněž vyskytuje celosvětově a napadá husu domácí, husu velkou, bernešku velkou a husu bělostnou. U domácích hus způsobuje onemocnění housat ve věku 3–12 týdnů.
Průběh nemoci
Patogenní střevní kokcidie jsou schopné vyvolat vážné onemocnění housat a mladých hus. Nemoc postihuje tenké střevo zvířat. Méně závažné infekce doprovází překrvení střevní stěny a střevo je se plní řídkým, červenohnědým obsahem. Ložiska množení kokcidií vypadají jako bělavé uzlíky ve sliznici střeva. Postupně se zvyšuje produkce hlenu a ve střevním obsahu přibývají vločky krve.
Těžké infekce jsou charakterizované jako nekrotický zánět střev s tvorbou suchých vláknitých nebo sýrovitých nálepů, které ulpívají na zničené střevní sliznici a mohou i vyplňovat dutinu střeva. Eimeria anseris napadá buňky velmi hluboko ve sliznici a pohlavní stadia se vyvíjejí i v podslizničním vazivu. Pohlavní stadia jsou také nejvíce patogenní. Při těžkých infekcích neničí parazit jen tenké střevo, ale i sliznici slepých střev a konečníku. Eimeria nocens je poněkud méně nebezpečná, ale většinou se vyskytuje společně s E. anseris a i sama o sobě dokáže u housat vyvolat akutní střevní zánět.
Trvá několik dní, než proběhne životní cyklus a v trusu se začnou objevovat oocysty. U E. anseris to trvá 6–7 dní, u E. nocens 4–9 dní.
Eimeria truncata se množí a ničí buňky ledvinových tubulů, což jsou buňky naprosto klíčové pro funkci ledvin. Kromě toho napadá také buňky močovodů v jejich ústí do kloaky. Napadené ledvinové tubuly jsou nefunkční, mají průměr 5–10x větší než za normálních okolností a jsou vyplněné krystaly kyseliny močové, oocystami a pohlavními stadii parazita. Buňky sousedící s napadenou buňkou jsou zničené tlakem rostoucích buněk vyplněných parazity. Celé ledviny se makroskopicky výrazně zvětšují. Parazit je pro housata velice patogenní, ptáci často hynou na selhání ledvin.
Jak se kokcidióza hus projevuje?
Střevní kokcidióza hus se projevuje hlavně průjmem, ten může být vodnatý, ale častěji je hlenovitý, hlenovitý s krví nebo krvavý. Nemoc doprovází slabost, snížená chuť ke žrádlu a potácivá chůze. Silné infekce mohou končit úhynem.
Kokcidióza ledvin je závažné onemocnění, které v hejnu nemocných housat dokáže způsobit až 100% úmrtnost. Nemoc je akutní. Postižená housata jsou skleslá, nechtějí žrát a mají bělavý průjem. Rychle hubnou, mají žízeň, zapadlé oči, svěšená křídla a hynou. U přežívajících housat se mohou objevit neurologické příznaky, potácivá chůze, motání se nebo hlava zkroucená na stranu.
Diagnostika
Podle klinických příznaků lze usuzovat na střevní kokcidiózu, pokud mají housata nebo mladé husy hlenovitý nebo krvavý průjem. Diagnózu potvrzuje nález množství oocyst v trusu. Ještě spolehlivější vyšetření je pitva s mikroskopickým vyšetřením seškrabu ze změněné sliznice, obsahuje množství viditelných vývojových stadií parazita.
I u ledvinové kokcidiózy je nejlepší metodou zjištění pitva. Makroskopické změny jsou typické. Kadaver je vyhublý a dehydratovaný, ledviny pětkrát až desetkrát větší než u zdravého jedince, jejich normální hnědočervená barva je změněná na světlou šedožlutou nebo světle červenou. Navíc jsou v ledvinách patrné bílé uzlíky, tečky nebo i pruhy či bílé čáry, které se vyskytují jak na povrchu, tak uvnitř tkáně ledviny. Po několika dnech trvání infekce se mohou objevit také oocysty v moči.
Průjmy housat včetně průjmů s krví může způsobit i mnoho neinfekčních příčin, podchlazení, závadné krmivo a otravy žluklými tuky, plísňovými jedy, návnadou na hlodavce nebo léky proti kokcidióze, nebo nedostatek vitamínu K a E. Z infekcí může podobně probíhat cholera a při hynutí malých housat s bílým průjmem také Derzsyho choroba.
Léčba kokcidiózy hus
Kokcidióza hus se léčí stejně jako kokcidióza jiných zvířat. Nejčastěji se používají sulfonamidy. Je možné použít také toltrazuril, který kokcidie přímo ničí. Ostatní léky jen brání množení parazita.
Husy snáší bez problémů použití mnoha chemických látek používaných jako kokcidiostatika do krmných směsí, jak je amprolium, lasalosid, momensin, nikarbazin, a salinomycin.
Prevence
Kokcidióza hus je sporadicky vyskytující se onemocnění, kterému je lepší předcházet. Základem zamezení zavlečení infekce je zamezit styku domácích hus s husami volně žijícími.
Kokcidióza propuká především u housat držených v intenzivnějších chovech v nepříliš vyhovujících hygienických podmínkách. Oocysty kokcidií se hromadí ve vlhkém prostředí.
Vnímavost housat k nákaze zvyšuje také nedostatek vitamínu A a bílkovin v krmné dávce. Také stres zvířat spojená s přeplněním chovných prostor, transportem, rušením nebo podchlazením či přehřátím podporuje propuknutí nemoci a je potřeba ho co nejvíce omezit.
