Ušní svrab

Ušní svrab, také ušní prašivina, je zánět vnějšího ucha způsobený cizopasnými roztoči. Jako ušní svrab se vlastně označují dvě různé nemoci. U psů, koček, fretek, lišek a dalších malých šelem se jedná o tzv. otodektový svrab, protože původcem je strupovka ušní, latinsky Otodectes. Králíky, koně, ovce a kozy trápí psoroptový svrab, původcem je jiný cizopasník, prašivka, latinsky Psoroptes.

Bez ohledu na původce jsou příznaky nemoci stejné. Zvíře může být bezpříznakovým nosičem, nebo trpí svědivým zánětem zvukovodu doprovázeným tvorbou strupů. U koček a psů se jako typický příznak udává maz, který má vzhled kávové sedliny. Žluté strupy v uších jsou neklamným příznakem svrabu u králíků.

Zvláště u koček a králíků se jedná o častou chorobu. Prašivka králičí je dokonce vůbec nejčastější kožní parazit králíka.

Otodektový ušní svrab, ušní svrab koček a psů

Strupovka ušní pod mikroskopem
Strupovka ušní pod světelným mikroskopem, zvětšení 100x.
Zdroj: Wikimedia Commons

Otodectes cynotis, strupovka ušní, je parazitický roztoč 0,3–0,5 mm velký. Má okrouhlé tělo a osm dobře vyvinutých končetin s přísavkami. Všechna životní stadia se nacházejí na hostiteli. Nejradši parazituje na povrchu sliznice zvukovodu. Neproniká do kůže a netvoří žádné chodbičky. Živí se pokožkou a tkáňovým mokem.

Životní cyklus je jednoduchý. Oplodněná samička klade vajíčka opatřená lepkavým cementem, takže vajíčko pevně lpí na podkladu. Klade jedno denně, za život jich naklade 15 až 20. Z vajíčka se líhne šestinohá larva, ta se po několika dnech krmení svléká a přemění se v osminohou protonymfu, která se mění v deuteronymfu. Deuteronymfa chystající se na poslední svlek už se páří s dospělým samečkem strupovky. Nová dospělá samička je proto okamžitě oplodněná a začíná klást vlastní vajíčka. Od vylíhnutí do pohlavní dospělosti uplynou tři týdny. Roztoč žije asi dva měsíce.

Bez hostitele přežije strupovka ušní minimálně pět dní, ale za vhodných podmínek co se vlhkosti a teploty týče vydrží až 12 dní.

Strupovky nejsou vybíravé co se hostitele týče. Napadají psa, kočku, fretku, stříbrnou i polární lišku a další zvířata. Na králíkovi parazituje vzácně. U některých lidí po kontaktu s napadeným zvířetem vzniká svědivá vyrážka na rukou a na trupu. Problém samovolně zmizí po vyléčení zvířete.

Přenos ušního svrabu koček a psů

Otodektový svrab je silně nakažlivá nemoc. Přenáší se snadno z jednoho zvířete na druhé. Roztoči nejsou všichni jen ve vnějším zvukovodu, ale nachází se také v okolí uší na hlavě, na krku, na zádi a u kořene ocasu. Přežívání roztočů v prostředí umožňuje přenos kontaminovanými přepravkami, kenelkami, pelíšky, dekami a podobně.

Jak se projevuje ušní svrab psů a koček

Inkubační doba je 2 až 3 týdny dlouhá. Příznaky nemoci nejsou způsobené jen mechanickým drážděním zvukovodu pohybem roztočů, ale především hypersenzitivní reakcí hostitele. U napadeného zvířete se vytváří alergie na roztoče. Protože nastavení imunitního systému je u různých zvířat různé, projevy ušního svrabu jsou velmi variabilní. Dospělí psi a kočky, lišky a fretky mohou být hostiteli strupovek, aniž by se to jakkoliv projevovalo.

Typický ušní svrab

Ušní svrab u kočky
Tmavě černý, suchý maz v uchu kočky – takto běžně vypadá ušní svrab
Zdroj: Wikimedia Commons

“Typický” ušní svrab je silně svědivý  oboustranný zánět zvukovodu. Nemocný zvukovod je zarudlý a vyplněný tmavě hnědým suchým mazem, který připomíná kávovou sedlinu. Tento průběh je typický pro kočky, u kterých svrab způsobuje až 40 % všech zánětů vnějšího ucha. Často se vyskytuje u koťat. Nemocné ucho je většinou bolavé, svědivé, kočky se škrábou s takovou vervou, že si mohou do krve rozedrat kůži za uchem, nebo si vytvoří othematom, krevní výron v ušním boltci. Na druhou stranu existují kočky, které mají v uchu obrovské množství hnědého mazu a přitom se nedrbou vůbec.

U psa bývá svrab doprovázený menším svěděním než u koček. U fretek je nemoc doprovázená škrábáním různé intenzity, některé fretky se téměř nedrbou, jiné se drásají do krve. U lišek se příznaky objevují až při značném počtu roztočů ve zvukovodu.

Neočekávané projevy otodektového ušního svrabu

Jiné projevy ušního svrabu nejsou snad méně obvyklé, ale spíš jsou připisovány jiným příčinám, protože neodpovídají typickému a očekávanému průběhu. Například u psů se “typický svrab” vyskytuje jen asi ve 2 % případů zánětu zvukovodu, ale otodektový svrab může být ve skutečnosti původcem až 10 % všech zánětů. V případě psů ale bývá alergická reakce na roztoče tak silná, že několik málo jedinců strupovky zánět jen spustí, ale v zánětlivě změněném uchu nedokáží přežít a v uchu jsou pak nalezeny jen kvasinky a bakterie.

U senzibilizovaných, na roztoče alergických psů nebo koček může už jen několik strupovek způsobit silné svědění zvukovodu, ale bez jiných viditelných příznaků zánětu. Takové zvíře si může do krve rozškrábat celou hlavu, ale uši se jeví na pohled jako zdravé.

Alergická reakce na roztoče

Alergická složka nemoci způsobuje, že ušní svrab se může projevit úplně jinde a jinak.

Svědivý zánět kůže na hřbetě psa jako následek alergie na roztoče připomíná alergii na bleší kousnutí, atopický ekzém či alergii na krmivo.

U koček je častou alergickou reakcí tzv. miliární dermatitida, drobná červená vyrážka nejlíp patrná na tom místě s řidší srstí mezi očima a ušima. Bohužel tato vyrážka je u kočky zcela nespecifická alergická reakce a může jí spouštět také dermatofytóza, všenky, alergie na blechy či alergie na krmivo a cokoliv v prostředí kočky. Další typickou kočičí alergickou reakcí je tvorba eosinofilních plaků, silně svědivých, výrazně červených, okrouhlých, lysých a mírně vystupujících ložisek, které připomínají knoflíky. Mohou se objevit na hlavě a krku a také na stehnech a břiše. Kočka takto může reagovat na jakýkoliv alergen, ale i výskyt takového ekzému na břiše může být spojený s ušním svrabem. Ucho samotné se může jevit zdravě.

Přítomnost strupovek na zádi a v okolí ocasu může citlivé kočky svědit natolik, že si vylížou na břiše a na stehnech lysiny.

Silné svědění, bez ohledu na to, jestli je doprovázené viditelnými změnami v uchu, může u zvířat vést k hubnutí, nebo způsobuje naklánění hlavy na stranu. Chronické nepohodlí může být příčinou agresivity a někdy je stav natolik závažný, že zvíře trpí záchvaty podobajících se epilepsii.

Otodektový svrab na kůži

Svrab se může při silném postižení ze zvukovodu rozšířit do okolí uší a zvláště u krátkolebých plemen psů může postihnout také oční víčka a při škrábání pacičkami se dostane i vnitřní stranu zápěstí. Na kůži způsobuje strupovka ušní tvorbu strupů a ztrátu srsti. Kožní změny hodně svědí.

Psoroptový ušní svrab, prašivina králíků

Strupovka ušní
Dospělý roztoč, prašivka králičí. Je to samička, protože má přísavky na prvních dvou a posledním páru končetin.
Zdroj: Wikimedia Commons

Psoroptovému svrabu mnohem víc sluší označení ušní prašivina. To proto, že původce, prašivka králičí, Psoroptes cuniculi, je blízká příbuzná původce psoroptové prašiviny skotu a ovcí. Je to velký roztoč, až 0,75 mm velký, má oválné tělo a osm poměrně dlouhých nožek. Samička nese na prvních dvou párech a na posledním páru nožek přísavky. Sameček má přísavky na prvních třech párech a čtvrtý pár nožiček je krátký bez přísavek.

Paraziti žijí celý život na hostiteli, přednostně na povrchu sliznice vnějšího zvukovodu. Prašivky se živí pokožkou a tkáňovým mokem a netvoří žádné chodbičky v kůži.

Samička klade velká, 0,3 mm dlouhá vajíčka, ze kterých se líhne šestinohá larva, která přechází přes dvě stadia nymfy do dospělého jedince. Od vylíhnutí do dospělosti uběhne asi 10 dní.

Mimo hostitele přežijí prašivky králičí až 21 dní. Jejich přirozeným hostitelem je králík, dále napadají ovce, kozy, koně a vzácně také morče, psa a kočku. U člověka nezpůsobují žádné potíže.

Přenos ušní prašiviny králíků

Podobně jako otodektový svrab je také psoroptový svrab neobyčejně nakažlivé onemocnění. Šíří se přímým kontaktem mezi zvířaty a nepřímo chovatelským náčiním, špinavými kotci, klecemi, přepravkami a podobně. V prostředí přežijí prašivky dlouho, zvláště při vyšší relativní vlhkosti.

Klinické příznaky svrabu u králíků

Králíci mohou být hostiteli prašivky králičí měsíce i roky bez příznaků onemocnění. Opakovanou infekcí si mohou vytvořit dlouhotrvající imunitu. Při přemnožení parazita vznikají zánětlivé změny na sliznici zvukovodu. Jedná se o alergickou reakci ucha na výkaly roztočů. Nejdříve se v hloubce zvukovodu objevují drobné pupínky a vřídky, ty rychle praskají a tvoří charakteristické žlutošedé listovité nálepy kornoutovitého tvaru. Ty mohou zcela vyplnit zvukovod postiženého zvířete.

Nemoc je doprovázená silným svěděním. Králíci jsou neklidní, klepou hlavou a škrábou se, mohou si rozškrábat okolí uší až do krve. Takto rozvinutý ušní svrab rády komplikují pyogenní bakterie, takže ve zvukovodu se může objevit šedavý, mazlavý, zapáchající hnisavý výpotek.

U neléčených králíků se prašivina může rozšířit z uší na hlavu, krk a pak prakticky na celé tělo. Postižená kůže je zanícená a pokrývá se strupy. Kožní změny jsou svědivé.

Další komplikací je rozšíření zánětu na střední a vnitřní ucho. V tom případě se objeví příznaky vestibulárního syndromu, poškození centra rovnováhy. Zvíře drží hlavu na stranu, motá se, objevují se křeče.

Příznaky psoroptové ušní prašiviny u jiných zvířat

U psů, koček a morčat jsou příznaky prakticky totožné. Ve zvukovodech a na vnitřní straně boltců postižených zvířat vzniká svědivý zánět s tvorbou listovitě ukládajících se nálepů. Častou komplikací je druhotná bakteriální infekce.

U ovcí, koz a koní žije prašivka v hloubce zvukovodu. Způsobené svědění se projevuje potřásáním hlavou nebo otíráním uší o hrazení. Ovce si mohou způsobit i othematom, zvláště jehňata si uši mohou škrabat pánevní končetinou a způsobit si tak krvavé rány u kořeně uší. U dospělých ovcí může infekce probíhat bez příznaků.

Určení ušního svrabu jako příčiny zánětu zvukovodu

Potvrzením diagnózy je pozorování parazitů nebo jejich vajíček. Jak Psoroptes, tak Otodectes jsou poměrně velcí roztoči a dají se pozorovat lupou nebo při dobrém světle pouhým okem. Vždy je možné výtěry vyšetřit pod mikroskopem. Malé množství roztočů ve zvukovodu ale může vyšetření uniknout.

Možných příčin zánětu zvukovodu je velké množství. Výskyt mazu v podobě kávové sedliny a zvláště pak ve vrstvách ukládající se strupy v uších králíků jsou však pro ušní svrab dosti typické.

Jak vyléčit ušní svrab

Zbavit se ušního svrabu není těžké. Větší problém může způsobovat opakovaná nákaza  z prostředí, zvláště v případě psoroptového svrabu, protože roztoči přetrvávají v prostředí. Vzhledem k nakažlivosti a možnosti bezpříznakového nosičství se vždy potřeba léčit všechna vnímavá zvířata v domácnosti nebo chovu.

U psů a koček je vhodné začít pořádným vyčištěním ucha. Většinou je stejně přítomná sekundární infekce bakteriemi nebo kvasinkami. Některé z ušních kapek kromě bakterií a kvasinek zabíjí také roztoče, navíc obsahují látky proti zánětu a svědění, takže pro některá zvířata je nejvhodnější řešit ušní svrab právě takto. Také se vyrábí gely s ivermektinem určené pro kočky a jejich účinek je ve vyčištěném uchu lepší. Při aplikaci do ucha je účinný také fipronil a dokonce i rostlinné silice jako genaniol nebo limonen.

U králíka je naopak nevhodné pokoušet se odstranit nánosy strupů, protože je to pro králíka stresující a bolestivé a po likvidaci roztočů se do několika dní nálepy odloučí samy. Tak maximálně lze při silném napadení odmáčet největší strupy parafínovým olejem. Parafínový olej samotný také hubí roztoče. Použití samotného oleje velmi primitivní způsob léčby, protože funguje na principu udušení roztočů. Neposkytuje žádnou ochranu před opětovnou infekcí ucha roztoči z prostředí a roztoči, kteří se nacházejí na zvířeti mimo zvukovod.

Celkově podávaná antiparazitika

Celkově podávaná antiparazitika mají obrovskou výhodu v delší době působení, čímž chrání před reinfekcí. Pro léčbu koček, králíků a malých přežvýkavců se dá s úspěchem použít injekční ivermektin s opakováním každých 14 dní třikrát za sebou. U psů a u králíků fungují permethrinové spreje, například Arpalit, nebo spot-ony, jako je Top Spot-On nebo Advantix.

Ze spot-onů se u psů, koček a králíků používá Stronghold nebo Advantage s opakováním za měsíc. Advantage může být na ušní svrab poněkud účinnější než Stronghold. Z méně známých antiparazitik fungují výborně tablety proti klíšťatům a blechám – a spot-ony pro kočky – Bravecto a pak také milbemycin, který je součástí některých odčervovadel pro psy a kočky.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete použít tyto html tagy a attributy.

Copyright © 2020. MVDr. Tereza Ježková