Cholera drůbeže

Cholera drůbeže, neboli pasteurelóza ptáků, je nakažlivé onemocnění ptáků, především hrabavé a vodní drůbeže. Nemoc může probíhat velmi rychle s úhyny nemocných ptáků během několika dní, nebo jako vleklá infekce doprovázená hubnutím a rýmou. Nemocná drůbež může také kulhat nebo zánětlivé změny postihnou lalůčky, které výrazně zduří. Ptáci, kteří infekci přežijí, mohou zůstat celoživotními bacilonosiči.

Cholera drůbeže patří mezi nebezpečné nákazy, jejichž výskyt či jen podezření na ně se musí hlásit veterinární správě. Dle Mezinárodního úřadu pro nákazy zvířat patří do seznamu B.

Původce

Původcem cholery je bakterie Pasteurella multocida, gram-negativní, nepohyblivá, krátká tyčinka. Netvoří spory a roste v přítomnosti i nepřítomnosti kyslíku. Tato bakterie se podle složení buněčné stěny dělí na 16 somatických sérovarů a ty se rozdělují do pěti séroskupin podle tvz. kapsulárního typu. U ptáků se nejčastěji objevuje kapsulární typ A a D a sérotypy 1 a 3.

Pasteurelóza není ani zdaleka pouze onemocněním ptáků: Pasteurella multocida je původce zápalů plic u činčil, skotu, ovcí a koz, je jedním z původců sípavky prasat, způsobuje pasteurelózu králíků a je jednou z bakterií, které vyvolávají abscesy z kousných ran. Běžně se vyskytuje v nosohltanu morčat a v dutině ústní koček, kde nepůsobí žádné onemocnění. Naštěstí jednotlivé kmeny cholery jsou do značné míry druhově specifické a tím pádem mezidruhový přenos je spíše vzácný.

Ve vnějším prostředí je Pasteurella multocida málo odolná, ve vzduchu vydrží řádově hodiny, ve vodě dny. Ničí jí teplo, UV záření a všechny dezinfekční přípravky.

Přenos

Rezervoárem nemoci je především divoce žijící ptactvo a hlodavci, do chovu se cholera může dostat i nákupem bacilonosičů či chronicky nemocných ptáků. Zdrojem ale mohou být i prasata, skot nebo kočky.

Nemoc se šíří přímým kontaktem, nakažení ptáci vylučují bakterie sekrety ze zobáku, nosu a oka, jen vzácně trusem. Zdraví jedinci se nakazí infekčním aerosolem či nepřímo, potravou nebo vodou či stykem s chovatelským zařízením nebo podestýlkou, kterou kontaminovaly výměšky nakažených ptáků. Je možné nemoc přenést i na oblečení či botách. Na šíření nemoci se podílí také krev sající hmyz, čmelíci a klíšťáci. Cholera se nepřenáší vejci.

U exotických ptáků vzniká pasteurelóza jako následek pokousání kočkou, taková nákaza vede k otravě krve a k rychlému úhynu. Toto onemocnění ale není cholera a nepodléhá hlášení.

Průběh nemoci

Pasteurelóza jako taková byla popsána u hrabavých, vrubozobých i holubovitých ptáků, u pěvců a u papoušků. Rozdíly v druhové citlivosti jsou značné. Cholera je především nemocí drůbeže, a to hrabavé i vodní. K nákaze je velmi citlivá vodní drůbež a krůty, až pak kur, i když existuje rozdíl v odolnosti i mezi jednotlivými plemeny. Mladí ptáci do tří měsíců věku jsou poměrně odolní, starší drůbež onemocní spíš. Propuknutí nákazy v chovu je nejčastější v listopadu a v prosinci. Vznik nemoci v chovu podporuje oslabení ptáků, které umožní reaktivaci nákazy u bacilonosičů.

Vstupní branou infekce je především sliznice horních cest dýchacích a oční spojivka. Inkubační doba trvá 4 hodiny až 9 dnů.

Formy cholery

Cholera se vyskytuje ve třech formách. Jakou formou bude pták postižený závisí na jeho kondici a na agresivitě kmenu bakterie, která nemoc vyvolává. V hejnu se najednou může vyskytovat i více forem.

Perakutní forma

Perakutní formu vyvolávají virulentní kmeny pasteurel. Její průběh je prudký, doprovázený celkovým zánětem a otravou krve, a nemocní ptáci hynou bez jakýchkoliv předchozích příznaků onemocnění. Úhyny mohou dosahovat až 50 %.

Akutní forma

Akutní forma je rovněž charakterizovaná celkovou infekcí. Příznaky jsou nespecifické: Nemocní ptáci jsou apatičtí, mají horečku a načepýřené peří, nežerou. Nemocnost v hejnu je vysoká. Nemoc doprovází ztížené dýchání, hlenovité výtoky ze zobáku, nozder a očí, zánět a otok vedlejších nosních dutin a zelený hlenovitý průjem. Nemoc trvá 2 – 4 dny a obvykle končí úhynem, který předchází zmodrání hřebínku a lalůčků. U kachen se při choleře mohou vyskytovat plovavé pohyby končetin.

U exotických ptáků může být průběh rychlý a smrti předchází jen těžké dýchání, průjem a zmodrání kůže.

Chronická cholera

Ptáci, kteří přežijí akutní formu, mohou uhynout později v důsledku vyhublosti a vyčerpání, mohou se uzdravit, nebo se u nich rozvine chronická forma.

Chronická forma cholery buď navazuje na akutní formu, nebo se rozvíjí při nízké virulenci původce. Méně virulentní kmeny bakterií mohou způsobovat nemoc pouze u ptáků oslabených či ve špatných podmínkách. Průběh chronické cholery je vleklý, nemoc trvá jeden až dva týdny a je doprovázená poruchami růstu a poklesem snášky. Je typická lokalizovanými záněty různě po těle nemocného ptáka. Nejčastěji se projevuje jako infekce dýchacích cest, ptáky trápí ztížené dýchání, mají rýmu s hlenovitým výtokem z nozder, mohou mít oteklá oční víčka a zánět spojivek, časté jsou otoky tváří kvůli zánětu dutin.

Chronická cholera se může projevovat i jako tzv. lalůčková nemoc, doprovázená otoky lalůčků, ve kterých se hromadí sýrovitý výpotek.

Zánět může postihnout i klouby či šlachové pochvy s následným kulháním, postižené mohou být i prstní polštářky. U holubů, dravců a sov způsobuje cholera hnisavé záněty kůže. U vodní drůbeže se může rozvinout hluboký zánět střev s příškvary na sliznici. Při delším trvání nemoci zánět postihuje výstelku dutiny tělní, tvoří se výpotek, časté je postižení vaječníku a žloutková peritonitida. Vyloučeny nejsou ani příznaky postižení mozku (hlava vytočená do strany). Chronicky nemocní ptáci mohou uhynout, mohou se uzdravit a mohou zůstat celoživotními bacilonosiči.

Diagnostika

Jen podle příznaků se cholera diagnostikovat bohužel nedá. Podezření na akutní choleru vzniká vždy, když náhle uhyne větší počet odrostlé a starší drůbeže. Podobné příznaky jako u akutní cholery jsou i u vysokopatogenní chřipky a u Newcastleské choroby, která však obvykle nehubí vodní drůbež. Existuje též mnoho jiných bakteriálních chorob, které vyvolávají celkové záněty, jako je salmonelóza (tyf drůbeže, paratyf), červenka drůbeže, streptokokóza a stafylokokóza. Dále je potřeba odlišit jiné nemoci dýchacích cest, především hemofilovou rýmu, mykoplasmózy a u vodní drůbeže herpesvirovou enteritidu kachen.

Pitevní nález u nemocných ptáků záleží na průběhu nemoci. U perakutně uhynulých ptáků může být tělo bez viditelných patologických změn. Při akutní formě jsou patrné mnohočetné krváceniny v tělní dutině a překrvení orgánů, a zánět plic, které jsou tmavočervené a tuhé. Zápal plic bývá pravidlem u krůt. Na játrech bývají šedožluté uzlíky, slezina ale není zvětšená. Stejný nález doprovází všechny bakteriální nemoci doprovázené otravou krve. Při chronickém průběhu jsou patrná zánětlivá ložiska v různých orgánech.

Definitivní diagnózu poskytuje pouze laboratorní vyšetření a průkaz původce.

Léčba

Ptáci trpící otravou krve i navzdory léčbě přežijí zřídka, nicméně lze se je pokusit zachránit nitrožilní aplikací sulfonamidů, nejlépe v kombinaci s hyperimunním sérem.

Ztráty úhynem v hejnu lze snížit podáváním antibiotik – nejlépe vybraných podle testu citlivosti. Léčba chronicky postižených ptáků je ale ztížená tím, že zánět může už nevratně poškodit tkáně a orgány. Po vysazení antibiotik se nemoc ráda vrací.

Mnohdy proto bývá nejrozumnější léčit choleru likvidací chovu.

Prevence

Choleře lze předcházet udržováním ptáků v dobré kondici a v zabránění styku chovaných ptáků s ptáky volně žijícími, při volném výběhu krmením a napájením pod střechou či v kurníku, kam nemají divoce žijící ptáci přístup. Samozřejmostí by mělo být potlačování výskytu hlodavců a čistota a pravidelná dezinfekce chovatelských prostor.

Proti choleře existuje očkování, ale účinnost komerčních vakcín bohužel není nijak valná. Pro drůbež v malochovu jsou nevýhodné také tím, že nejmenší balení obsahuje tisíc dávek vakcíny, která se musí po otevření rychle spotřebovat, pro menší množství očkované drůbeže je proto očkování drahé.