Cirkoviróza holubů je široce rozšíření nakažlivé onemocnění holuba domácího, které se zásadním způsobem podílí na rozvoji holouběcí nemoci. Je to nemoc, která u mladých holubů způsobuje selhání imunity, takže holoubata a výletci hynou v důsledku sekundárních, virových, bakteriálních i parazitárních chorob.
Na jiná domácí zvířata nemoc přenosná není.
Původce
Cirkoviróza je virové onemocnění. Původcem je velice malý, jen 15–20 nm velký neobalený virus, holubí cirkovirus PiCV. Má klasický tvar mnohostěnu a obsahuje jednovláknitou cirkulárně uspořádanou DNA. Genetická informace obsahuje jen asi 2000 párů bazí. Je to opravdu úsporná forma života.
Ve vnějším prostředí je neobyčejně stabilní. Odolává vyšším teplotám i nízkému pH.
Z dezinfekčních prostředků mají nejlepší účinnost oxidační činidla, jako je hydrogenpersíran draselný (Virkon, Chirox) a chlornan sodný (Savo), dále také kvarterní amoniové sole společně s aldehydy a hydroxid sodný.
Přenos cirkovirózy holubů
Není úplně jasné, jak se cirkoviróza šíří, pravděpodobně trusem nemocných nebo vyléčených ptáků, kteří zůstávají hostiteli nemoci. K infekci dochází vdechnutím prachu z výkalů nebo znečištěným krmivem či vodou.
Prokázaný je také přenos vejci. Některá holoubata se rodí už nakažená, většina ostatních se nakazí po vylétnutí z hnízda.
Průběh nemoci
Cirkoviróza holubů je nemoc mladých holubů do jednoho roku věku. Většinou bývají ještě mladší, do čtyř měsíců. To proto, že jen mladí holubi mají funkční tzv. Fabriciovu burzu a brzlík. Fabriciova burza je drobný váček u kloaky zvířete a u ptáků slouží jako hlavní lymfatický orgán, obsahuje bílé krvinky, které se právě v burze učí, jak účinně bojovat s infekcí. Brzlík má podobnou funkci. U starších ptáků pozbývají funkci a atrofují. U ptáků mladých jsou však klíčové pro funkci imunitního systému.
Cirkovirus napadá právě ve Fabriciovu burzu, odkud se šíří a pokračuje v množení v brzlíku, ve slezině a lymfoidní tkáni asociované se střevní stěnou. Nejvnímavější jsou holoubata ve věku 6–8 týdnů, to je totiž burza nejvíc aktivní a v poměru k těla největší v životě holuba a pro virus představuje lákavý cíl.
Kromě lymfatických orgánů je virus prokazatelný také v játrech, ledvinách, v plicích, mozku, ve voleti. Škodí ale hlavně a především tím, že v lymfatických orgánech vyvolává apoptózu, řízenou smrt lymfocytů, což jsou bílé krvinky odpovědné za koordinaci imunitní odpovědi a tvorbu protilátek. Dochází k nekrotizující burzitidě a atrofii s následnou imunosupresí až selháním imunity.
Příznaky cirkovirózy holubů
Samotná cirkoviróza holubů se nijak neprojevuje. Oslabení imunitního systému holouběte vede k druhotným a oportunním infekcím jak virovým, tak bakteriálním, tak parazitárním. Jsou to tyto infekce, které nakonec způsobí příznaky nemoci či úhyny holoubat. Cirkoviróza holubů se chová podobně jako konečné stadium lidské nemoci AIDS. Právě souhra cirkovirózy, dalších infekcí a podmínek chovu je podstatou holouběcí nemoci.
Příznaky cirkovirózy jsou proto velice variabilní, jedná se totiž o příznaky rozličných jiných nemocí, které mohou probíhat i současně. Holoubata nakažená ve vejcích mohou hynout ještě v hnízdě. U výletků se holouběcí projevuje hlavně netečností, apatií, hubnutím, průjmem nebo zvracením nebo příznaky postižení dýchacích cest. Obvykle bývá postižena asi pětina holoubat a pětina uhyne, ale ztráty mohou činit i 100 % mladých holubů, nebo k žádným úhynům nedochází, záleží velmi na podmínkách chovu.
Nakažení holubi mají sníženou schopnost reagovat na očkování, to znamená, že mohou být očkovaní a přesto onemocnět. U starších a dospělých holubů probíhá nemoc bez viditelných příznaků, ale letový výkonnost takových ptáků je nižší a ztráty během závodů větší.
Nemoci spojené s cirkovirózou a holouběcí nemocí
Oslabená holoubata mnohem častěji a snáze onemocní především adenovirózou nebo kolibacilózou, často oběma nemoci současně (Adeno-koli syndrom). Jsou citlivá také k respiračním infekcím jak herpesvirovým, tak k chlamydióze, nemohou si vytvořit protilátky po očkování proti Newcastleské nemoci, dochází u nich ke zhoubnému průběhu trichomonózy a mnohem nebezpečnější je pro ně také kokcidióza. Mnohem více trpí též začervením, cirkoviróza zhoršuje průběh paratyfu. Holoubata častěji hynou také na plísňová onemocnění.
Diagnostika
K diagnostice cirkovirózy slouží pitva a histopatologické vyšetření Fabriciovy burzy, kde se nachází typické virové inkluze.
Léčba
Cirkovirózu holubů nelze léčit. Lze pouze tlumit druhotné infekce. Všelijaké preparáty prodávané na burzách jako „očkování proti holouběcí“ jsou jen směsi různých antibiotik, cílem je potlačit E.coli a trichomonády.
Prevence
Prevence cirkovirózy holubů je obtížná. Je to široce rozšířená nemoc, hlavně u poštovních holubů, snadno se šíří během závodů, na výstavách a ve všech chovech s otevřeným obratem hejna. Není úplně jasné, jestli lze chov ozdravit tak, že se na rok přeruší hnízdění a nechají se jen starší holubi odolní proti infekci, nebo jestli někteří dospělí holubi mohou zůstat trvalými bacilonosiči viru.
Základním opatřením k tlumení holouběcí nemoci zůstává vynikající zoohygiena, minimalizace kontaktu s cizími holuby, pravidelná dezinfekce, pečlivá, aspoň 4 týdny trvající karanténa nově nakoupených nebo vracejících se holubů a udržování holubů ve výborné kondici. Taková kondice se dá udržet dostatečně bohatou krmnou dávkou s dostatkem vitamínů, dobře větraným čistým holubníkem a potlačením jiných holubích nákaz. Zdraví holubi by měli nákazu cirkovirózou zvládnout a holubář tak může provádět selekci na zdraví.
Proti nemoci neexistuje žádné očkování.
