Dermatofytóza

Dermatofytóza psů

Podrobnější informace naleznete v článku Dermatofytóza psů

U psů kožní plísně rostoucí v chlupových váčcích způsobují jejich zánět doprovázený lámáním chlupů. Rozšiřující se okrouhlé ložisko či ložiska lysivosti jsou pro klasickou formu dermatofytózy typické a daly jí starý název, opar lysivý neboli herpes tonsurans nebo prostě herpes.

Změny mohou být různého rozsahu, od sotva patrného místního zřídnutí srsti přes jednotlivá kruhová ložiska po mnoho splývajících ložisek až po prakticky celotělovou ztrátu srsti. Nemoc obvykle nesvědí.

Dalším častým příznakem přítomnosti plísní je zvýšené šupinatění a tvorba lupů. Kůže tmavne, což velmi dobře vidět při zřídnutí a vypadávání srsti. Kůže může být i ztluštělá, zarudlá, vyloučen není ani vznik pupínků a hnisavých vřídků či silných strupů. Při postižení hlubších vrstev kůže může být dermatofytóza původcem hlubokého zánětu kůže se vznikem zánětlivých uzlů. Ty často doprovází výtok hnisu.

Velice podobné změny na těle psa se vytváří při demodikóze nebo při bakteriálních infekcích, u kožního lymfomu nebo sebaceózní adenitidy.

Dermatofytóza koček

U koček může dermatofytóza vypadat jako naprosto jakékoliv kožní onemocnění.

Lysá ložiska nejsou typická, příznaky postižení se často objevují na ušních boltcích jen jako zřídnutí srsti. Dalším častým příznakem přítomnosti plísní je zvýšené šupinatění a tvorba lupů. Plísňové onemocnění na sebe může vzít podobu svědivého ekzému, vytvořit pupínky na bradě, které jsou k nerozeznání od kočičího akné, být původcem začervenání a zhrubnutí kůže podobné tzv. eosinofilnímu komplexu, což je alergické onemocnění, nebo způsobí zánět kůže u kořene ocasu, který vypadá jako hyperplazie ocasní žlázy.

Ložiska lysivosti kočku obvykle nesvědí. Ostatní projevy v sobě nesou alergickou složku na přítomnost plísně a svědit mohou.

Dermatofytóza fretek

U fretek jsou kožní plísňová onemocnění vzácná. Mohou se nakazit od hlodavců plísní T. mentagrophytes nebo častěji od koček mikrosporózou. Příznaky jsou obecně tvorba okrouhlých ložisek lysivosti, vylamování srsti, tvorba lupů, strupů nebo zčervenání kůže. Nejčastěji onemocní mladé nebo jinak nemocné fretky. U mladých fretek dochází ke spontánnímu vyhojení.

Dermatofytóza fretek obvykle nesvědí. Pokud ano, tak se fretka často rozškrábe až do krve s následnou bakteriální infekcí. Svědivá nemoc podobá zablešení, ušnímu svrabu a sarkoptovému svrabu. Je k nerozeznání od samotné bakteriální kožní infekce, která je častá třeba po pokousání jinou fretkou.

Fretka navíc může trpět celou řadou neinfekčních kožních nemocí, které se projevují na kůži lysivostí či lysivostí a svěděním. Je to především porucha funkce nadledvinek, nádory zvané lymfom a mastocytom, nebo i kontaktní alergická dermatitida.

Dermatofytóza skotu

U skotu probíhá dermatofytóza v typické formě lysivého oparu. Původcem je vždy nějaký Trichophyton, jedná se tedy o trichofytózu. Nejčastější je T. verrucosum a méně častý T. mentagrophytes. Postihuje především telata.

Inkubační doba trichofytózy skotu je asi čtyři týdny dlouhá. Plíseň napadá nejen chlupy, ale i zrohovatělou vrstvu pokožky. Zánětlivý výpotek a rozložený keratin společně s vlákny plísní tvoří na postižené kůži charakteristický tlustý, suchý příškvar šedobílé barvy. Ten udusí přísně aerobně rostoucí houbu, takže aktivní růst parazita je omezený na okraje ložisek.  Ta mají kruhovitý tvar a obvykle asi 3 cm v průměru. Pod příškvarem je nejprve kůže vlhká, ale pak se od středu začne hojit, stup se odloučí a na místě zůstane lysé a zarudlé kolečko.

Ložiska se objevují hlavně na krku, na hlavě a pod ocasem. U těžších případů se mohou rozlézt na celé tělo a jednotlivá ložiska mohou splývat. Druhotná nebo souběžná bakteriální infekce dermatofytózu skotu obvykle nedoprovází. Nemoc nebolí ani nesvědí. Během dvou až čtyř měsíců dochází k samovyléčení. Závažnost klinických změn i rychlost vyléčení závisí na podmínkách chovu a hlavně výživě zvířat. Po vyléčení je skot po nějakou dobu imunní.