Křídlová nemoc
Velmi časté jsou při salmonelóze hnisavé záněty kloubů, nejčastěji kloubů křídel. Vzniká tzv. křídlová nemoc. Postižené klouby jsou oteklé, horké, bolestivé a zarudlé. Holub drží postižené křídlo svěšené. Méně často jsou postižené i klouby nohou a holubi kulhají.
Krutihlav
Postižení mozkových blan se projevuje příznaky postižení nervového systému. Nemocný holub trpí poruchami rovnováhy, motá se, naráží, objevují se nekoordinované pohyby, tiky, točení hlavy do strany nebo nahoru či křeče.
Neplodnost a úhyny holoubat na hnízdech
Zhoubným projevem salmonelózy je neplodnost. Salmonelové záněty vaječníku způsobují, že holubice buď zcela přestane snášet vejce, nebo sice snáší, ale zárodky ve vejcích hynou okolo 10. dne inkubace. Vylíhlá holoubata jsou málo životaschopná a ještě na hnízdě dochází k úhynům. Salmonelóza postihuje také varlata holubů a vejce od takového páru pak zůstávají neoplozená.
Diagnostika
Podle příznaků se dá na salmonelózu spolehlivě usuzovat u křídlové nemoci a v případě hromadného výskytu neplodných holubic. Jinak jsou příznaky bohužel společné i pro jiné choroby holubů a k průkazu infekce je potřeba provést laboratorní vyšetření, kultivaci salmonel. Vhodné vzorky jsou ty odebrané při pitvě uhynulého nebo utraceného holuba s příznaky nemoci, vzorky trusu sbírané pět dní po sobě či vejce s odumřelým zárodkem.
Podobné nemoci
Velmi podobnou nemocí je Newcastleská choroba. Newcastleská choroba se také projevuje zvracením a průjmem a ztrátami především u holoubat a může imitovat hromadný výskyt paratyfu. Průjem v případě newcastleské choroby bývá nicméně vodnatý, bělavý, bez patrných urátů. U salmonelózy jsou uráty přítomné a bývají nazelenalé.
Průjem, zvracení a chřadnutí holoubat má salmonelóza na svědomí mnohem častěji než Newcastleská choroba. Častou nemocí je také holouběcí, což je nemoc vznikající souhrou cirkovirózy, adenovirózy a kolibacilózy, také kokcidióza a střevní forma trichomonózy.
Newcastleská choroba také u holubů způsobuje podobné neurologické příznaky jako paratyf. V tomto případě je to pseudomor, který bude pravděpodobnějším infekčním původcem. Ale podobně se projevují i otravy polařících holubů, nedostatek vápníku u holubic ve snášce či nedostatek vitamínu B u holubů, kteří z nějakého důvodu nežerou.
Záněty kloubů jednotlivých ptáků doprovází také stafylokokózu, uzlíky zánětů v plicích či v plicních vacích může způsobovat aspergilóza, na vnitřních orgánech obecně pak tuberkulóza, chřadnutí a hubnutí holoubat a výletků herpesviróza.
Nespecifické problémy s výkonností či rozmnožováním holubů způsobuje velká většina infekčních i neinfekčních příčin a paratyf sám může následně využít příležitost k nákaze takto oslabených ptáků.
Léčba salmonelózy holubů
Salmonely jsou mimořádně odolné proti antibiotikům. Nějaké samo domo přeléčování situaci akorát zhoršuje likvidací přirozené střevní mikroflóry. Pokud se holubář rozhodne, že chce salmonelózu léčit, vždy je potřeba léčit na základě laboratorního zjištění citlivosti.
Léčba musí být razantní, vysokými dávkami a podle zvoleného antibiotika může trvat 3–8 týdnů. Protože ani takto není zaručená eliminace bezpříznakového nosičství, 14 dní po skončení léčba a dezinfekci holubníku musí následovat další, kontrolní vyšetření trusu a nemoc se dá považovat za zdolanou až když v třítýdenních intervalech toto vyšetření vyjde 3x negativní.
Aniž by byl holubář ochotný přijmout nutnost opakovaného vyšetření, nemá cenu se do něčeho takového vůbec pouštět! „Přeléčování“ léky koupenými někde na burze, které se podávají pět dní, nefungují a fungovat nebudou, ani kdyby salmonely v konkrétním holubníku proti takto náhodou koupenému antibiotiku byly ze začátku citlivé. Holubář získá dvě věci: bacilonosiče a salmonely, které tímto antibiotikem už likvidovat nelze.
Chronická forma je navíc i tak velmi špatně neléčitelná, žádné antibiotikum nepronikne už zvazivovatělým pouzdrem vytvořených zánětlivých uzlíků. U křídlové formy navíc rychle nastupuje nevratné poškození kloubní chrupavky.
Prevence
V případě salmonelózy holubů 2x platí, že prevence je lepší než léčba. Základem jsou dobré podmínky chovu, suchý, větraný holubník bez průvanu a bez nánosů holubího trusu, omezení stresu tím, že holubi mají dostatek místa, zajištění krmení a napájení tak, aby si holubi nekáleli do krmiva a do vody. Salmonely nemají rády kyselé pH, pomáhá proto okyselování vody, významný ochranný efekt mají také probiotika. Naopak použití antibiotik by se mělo omezit na nezbytné minimum. Začervení či podvyživení holubi onemocní snadno.
K ochraně před zavlečením nemoci do chovu slouží především karanténa, která se dá využít k provedení vyšetření trusu. V už zamořeném chovu se s nemocí dá bojovat pravidelným vyšetřováním trusu 2x ročně s vyřazováním bacilonosičů.
Proti nemoci existuje také vakcína. Ta ale nechrání před infekcí na 100 %, jen dále posiluje odolnost holuba proti nakažení a doplňuje tak ostatní preventivní opatření.
Riziko pro člověka či jiná zvířata
Salmonella typhimurium var. copenhageni je salmonela adaptovaná k životu na holubech a na jiné živočichy se přenáší jen při velké infekční dávce a silném oslabení náhradního hostitele. V praxi ani holubáři, ani drůbeži či domácím savcům od nakažených holubů nehrozí větší nebezpečí.
