Svrab

Svrab psů

U psa začíná svrab na řídce osrstěné spodní části hrudníku, na kůži nad loketním kloubem a nad klouby hlezenními a na ušních boltcích. Postihuje také tlapky. Svědivá vyrážka na ušních boltcích při svrabu je výjimečná tím, že začíná na jejích okrajích a teprve postupně se šíří směrem k hlavě a do ucha. Tím se sarkoptový svrab odlišuje především od svrabu ušního nebo kvasinkových zánětů kůže, které se šíří z ucha směrem ven, v opačném směru.

Formy svrabu u psa

Inkubační doba psího svrabu trvá asi tři týdny. Svrab se u psa může vyskytovat ve vícero formách. Klasická forma začíná na predilekčních místech, postupně se šíří a během dvou až osmi týdnů může postihovat celé tělo zvířete. Lokalizovaná forma je naproti tomu omezená jen na jednu tělní krajinu, typicky na ušní boltce nebo na lokty. Zde vznikají svědivá ložiska doprovázená zarudnutím a tvorbou strupů, ale problém se nešíří dále. Svědění nemusí být tak kruté jako u celkové formy.

U psů, o které je dobře postaráno, může i celotělový svrab probíhat netypicky, protože strupy a příškvary jsou omývány a veškeré příznaky se omezují na neustávající svědění a zarudnutí kůže.

Zvláště u mladých psů může svrab probíhat velmi nenápadně a upozornit na sebe jen zvýšenou tvorbou lupů na trupu a mírným svěděním. Možné je také v podstatě bezpříznakové nosičství.

Švédská forma svrabu

Vzácná je švédská forma svrabu. Doprovází ji jen mírné svědění a na obličeji, loktech i jinde na těle se vytvářejí tlusté příškvary, pod kterými žije obrovské množství zákožek. Je to nemoc postihující velmi staré či těžce nemocné psy, vyžaduje totiž silně oslabený imunitní systém. Může se vyskytnou i u psů, kteří dostávají vysoké dávky glukokortikoidů.

Svrab není jen nemoc kůže, alergie na roztoče a vzniklá zánětlivá reakce postihuje celé tělo. Proto může být svrab doprovázený i nechutenstvím, hubnutím nebo horečkou, které nesouvisí přímo se škrábáním. Celková hypersenzitivní reakce může poškodit ledviny nemocného psa s následnou žízní a častějším močením.

Nemoci podobné svrabu u psů

Na svrab je potřeba myslet u všech psích svědivých kožních nemocí. Není nijak spojený s horší hygienou nebo špatnými podmínkami chovu. Postihuje stejně obě pohlaví, psy všeho věku a všech plemen a nemá žádný sezónní výskyt. Psí kůži mohou však napadnout také jiní parazité, jako je dravčík nebo sametka podzimní. Pes může být hostitelem více druhů kožních parazitů najednou. Na kůži se může rozšířit také ušní svrab.

Silné svědění způsobují i neinfekční alergická onemocnění, atopická dermatitida, alergie na krmivo a alergie na bleší kousnutí. Ukrutně svědí také bakteriální kožní infekce a malasseziová dermatitida. Tyto dvě poslední nemoci navíc rády doprovází jak alergie, tak chronický svrab.

Svrab připomíná také autoimunitní kožní nemoc zvaná pemphigus foliaceus, seboroická dermatitida a bakteriální hypersenzitivita.

Svrab lišek

Prašivina lišek je častá nemoc. Začíná podobně jako u psů na loktech, ušních boltcích, hlezenních kloubech a na spodní části těla, postihuje také ocas. Nemoc se může rozšířit na celé tělo. Kůže nejprve rudne, pak tmavne, hrubne a pokrývá se strupy a příškvary. Srst je prořídlá až vypadaná a zvířata se škrábou, olizují a vykusují. Nemocné lišky hubnou, ztrácení plachost a nakonec hynou. Po eradikaci vztekliny je prašivina lišek nejvýznamnější infekční nemocí, která reguluje jejich stavy v přírodě.

V chovech kožešinových zvířat svrab může postihnout jak stříbrnou, tak polární lišku a kvůli znehodnocení kožek je ekonomicky závažnou a obávanou chorobou.

Svrab prasat

Sarkoptový svrab je nejvýznamnější kožní parazitózou prasat. Je to také jediný druh svrabu, který prase postihuje. Dospělá zvířata v dobré kondici bývají bezpříznakovými nosiči. Prasnice bývají hostitelkami značného množství zákožek na ušních boltcích a po porodu počet roztočů ještě stoupá. Od prasnice se brzy nakazí celý vrh selat.

Nemoc u selat probíhá bez příznaků asi osm až deset týdnů, poté se rozvíjí alergická reakce a po dobu následujících osmi až devíti měsíců trpí nakažená prasata neustálým svěděním. Kožní změny se vyskytují hlavně v okolí očí a rypáku, na zevní ploše ušního boltce, v podpaží a všude tam, kde je kůže tenká. Napadená místa jsou zarudlá a objevují se malé červené pupínky. Štětiny řídnou, kůže je zesílená a pokrývá se tlustými hnědými příškvary.

Svrab nepostihuje všechna prasata stejně, u některých způsobuje jen zhoršení konverze krmiv. U jiných může způsobit nejen zpomalení výkrmu, ale i hubnutí nebo úhyn. Choroba predisponuje prasata k rozvoji osutiny a zhoršuje jejich vzhled při prodeji a po porážce.

Podobnými nemocemi je už zmíněná osutina a pak dermatofytóza a zavšivení.

Svrab prasat trápí i divoká prasata, zvláště ta chovaná v oborách a ve farmových chovech při nízké hygieně a špatné výživě. Ve volnosti je svrab divočáků problém tam, kde jsou divočáci přemnožení.

Svrab lam a koz

U lam svrab postihuje především meziprstí, vnitřní stranu stehen, břicho, spodní část hrudi a podpaží. U samců je postižena předkožka, u samic hráz. Kůže je nejprve zarudlá s pupínky a pak nápadně zesiluje, tmavne a pokrývá se hnědými strupy. Je to svědivé onemocnění podobné psoroptovému svrabu, od kterého se liší právě zesílením postižené kůže.

U koz je sarkoptový svrab relativně častý problém. Začíná na hlavě, v okolí očí a u kořenů uší jako svědivá vyrážka. U některých koz dojde k rychlému uzdravení. U jiných nemoc postupuje a zánětlivé kožní změny nejsou omezené jen na hlavu, ale šíří se na krk, hruď, vnitřní stranu stehen a vemeno, u kozlů na šourek. Postižená kůže je olysalá, zhrublá, rozpraskaná a skládá se v řasy. Druhotné bakteriální kožní infekce jsou běžným nálezem.

Nemocné kozy mají nízkou mléčnou užitkovost a ty hodně nemocné hubnou, mají zvětšené uzliny a mohou hynout.