Kaliciviróza koček je běžná nakažlivá nemoc kočky domácí, která se projevuje zánětem horních cest dýchacích. Viditelné onemocnění se rozvíjí hlavně u koťat a oslabených koček. Přítomnost kalicivirů v populaci je ale všeobecná: Bezpříznakové infekce jsou časté a nakažená zvířata vylučují virus dlouhodobě v sekretech dýchacích cest.
Laický název pro kalicivirózu koček je kočičí rýma nebo kočičí chřipka. Takové pojmenování je však nepřesné, existuje totiž více podobně projevujících se nemocí, viz článek kočičí rýma. Kaliciviróza je z těchto nemocí nejčastější.
Na žádná jiná domácí zvířata kaliciviróza koček není přenosná a žádné nebezpečí infekce nehrozí ani člověku.
Rychlé shrnutí
- Nakažlivá, snadno přenosná nemoc koček
- Velice častá, mnoho na první pohled zdravých zvířat je zdrojem nákazy
- Způsobuje akutní onemocnění dýchacích cest
- Léčba je především podpůrná, teplo, klid, krmení
- Obvykle odezní do dvou až tří týdnů
- Onemocnět mohou jen kočky
Příčina onemocnění
Kaliciviróza koček je nemoc způsobená viry. Původcem je kalicivirus koček, FCV (Feline CaliciVirus), proto „kaliciviróza“. Kaliciviry jsou viry, jejichž bílkovinový obal je složený tak, že na povrchu virové částice vznikají jakési pohárkovité prohlubně – latinsky se pohár řekne calix, proto „calicivirus“.
Kočičí kalicivirus se řadí do rodu Vesivirus, z lat. „vesicula“, což je puchýřek. Jiným veterinárně významným vesivirem je virus vezikulárního exantému prasat. To je nemoc, která u prasat způsobuje příznaky podobné slintavce a kulhavce.1
FCV je neobalený virus. Jeho obal, kapsida, je tvořen 180 identickými strukturálními proteiny. Výsledkem je částice s ikosahedrální symetrií o velikosti asi 40 nm.2
Uvnitř kapsidy je jediné vlákno RNA s pozitivní polaritou o velikosti 7,7 kb.
Obsahuje jen tři geny: dva kódují strukturální proteiny kapsidy a jeden vytváří polyprotein, ze kterého se následně vystříhají enzymy nutné k tvorbě nové virové RNA.3
Kočičí kalicivirus se rozmnožuje v cytoplasmě buněk, ze kterých se uvolňuje při jejich rozpadu. Množí se hlavně v buňkách sliznice dutiny ústní a horních cest dýchacích, ale proniká i do krve, do plic, kloubů nebo jiných orgánů.4
Jako všechny RNA viry je velmi tvárný, vytváří nespočet kmenů, které se od sebe liší virulencí. Mezi jednotlivými kmeny ale funguje zkřížená imunita, sérotyp je jen jeden.5
Kočičí kalicivirus ve vnějším prostředí
FCV je ve vnějším prostředí poměrně stabilní a přetrvává mimo hostitele dny až týdny na znečištěných suchých površích při pokojové teplotě. Přežití je prokázané po dobu minimálně 28 dní.6 Vlhko a chlad prodlužuje infekčnost viru.
Je odolný vůči teplu a nevadí mu detergenty, spolehlivě ho ale likviduje nízké pH (pod 3).7 Běžně používané dezinfekční prostředky na bází kvarterních amoniových solí nejsou účinné.8
Doporučené dezinfekční přípravky9
Jaká zvířata mohou onemocnět
Kaliciviróza koček je nemoc koček domácích. Kromě koček domácích jsou k nákaze vnímavé i ostatní kočkovité šelmy.
Nepřenáší se na člověka ani na jiná domácí zvířata. Výjimkou jsou jen psi, u nichž podobné viry způsobují průjem. Protilátky proti FCV má spoustu psů, jak moc ale dochází ke vzájemnému přenosu z kočky na psa nebo ze psa na kočku není jasné.fn_note] GREENE, Craig. Infectious Diseases of the Dog and Cat, 4th edition. Elsevier/Saunders, [2011]. ISBN: 9781416061304; „CHAPTER 8 Canine Viral Enteritis“, strana 80[/efn_note]
Jak častá je kaliciviróza koček?
Kaliciviróza koček je nemoc s celosvětovým rozšířením a všeobecným výskytem. Napomáhají tomu dvě věci: Většina infekcí je bezpříznaková a nakažené kočky se stávají bacilonosiči. Většina koček si do jednoho roku věku života vytvoří protilátky jako důkaz proběhlé infekce.10
Procento infekčních koček
Výše vypsaná procenta neznázorňují počet koček, které se v minulosti setkaly s virem, ale opravdu počet koček, které v dané chvíli vylučují virus a jsou infekční pro jiné kočky. Jen asi 10 % nakažených koček se stane doživotními bacilonosiči. Ty ostatní se časem zcela vyléčí. Kočky, které se setkávají s ostatními kočkami, se ale mohou znovu nakazit.14
Přenos kalicivirózy koček
Kaliciviróza koček je kapénkové onemocnění, přenáší se snadno přímým kontaktem jedné kočky s druhou. Největší koncentrace viru je v sekretech tlamy a nosu. Jak moc infekční je která kočka záleží na její individualitě, ale obecně platí, že akutně viditelně nemocná zvířata rozšiřují virus lépe.15 Infekční jsou i bezpříznakoví bacilonosiči.
Kapénkami se nemoc šíří hlavně na vzdálenost do dvou metrů. Kalicivirus se vylučuje i močí a trusem. Infekční aerosoly za běžných okolností nevznikají. Zajímavé je, že nemoc mohou šířit i blechy, které sály na nemocném zvířeti.16
Přetrvávání viru v prostředí umožňuje i snadný přenos nepřímý, znečištěnými pomůckami nebo povrchy.
Průběh nemoci
Kaliciviróza koček je akutně probíhající nemoc. Opakované infekce jsou možné. Jak přesně se projevuje závisí na virulenci vyvolávajícího viru a na hostiteli samotném, to znamená na kočce, na jejím stáří a celkovém zdravotním stavu.
Může proběhnout subklinicky, bez příznaků, jako mírná kočičí rýma nebo i jako těžké, prudké, život ohrožující onemocnění.
Obvyklé příznaky kalicivirózy koček
Inkubační doba je dlouhá 3–4 dny.17
Kaliciviróza koček se nejčastěji viditelně projevuje jako kočičí rýma. Ve skutečnosti většina případů kočičí rýmy může být kaliciviróza. Druhou nejčastější příčinou nemoci horních cest dýchacích u koček domácích je herpesviróza. Obě nemoci od sebe nelze spolehlivě odlišit jen podle příznaků, protože ty mohou být podobné.
Obecně ale platí, že kaliciviróza koček způsobuje mírnější onemocnění než herpesviróza. Intenzita výtoků z nozder a očí menší a nedochází k postižení rohovky oka.
Zdroj: Wikimedia Commons
Nápadným příznakem je tvorba erozí a vřídků v tlamičce nebo i v jejím bezprostředním okolí. Tyto změny začínají jako drobné puchýřky (je to Vesivirus), které rychle praskají a obnažují spodinu. Během dvou až tří týdnů dochází k zahojení.efn_note]SYKES, Jane E. Canine and feline infectious diseases. Elsevier/Saunders, [2014]. ISBN 978-1-4377-0795-3; chapter 23 „Feline Respiratory Viral Infections“, strana 239–249[/efn_note] Postižené kočky netrpí slinotokem, tak maximálně může být srst v okolí tlamky trochu vlhká. Vřídky na jazyku mohou být jediným příznakem nemoci a zcela uniknout pozornosti.18
Další možné příznaky kalicivirózy
Jiné příznaky nemoci jsou méně časté. Zvíře může mít zvýšenou teplotu, i když příznaky narušení celkového narušení zdravotního stavu jsou obvykle mírné. Případné nechutenství bývá způsobeno ucpáním nosu a ztrátou čichu a chuti.
Některé kmeny viru mají afinitu ke tkáni plic a mohou způsobit jejich zápal, hlavně u koťat. Virové zápaly plic koťat jsou častěji způsobené kalicivirózou než herpesvirózou.19
Jiné pronikají přednostně do kloubů a kaliciviróza může proběhnout i jako několik dní trvající horečnaté onemocnění doprovázené kulháním, „limping syndrom“, bez příznaků onemocnění dýchacích cest.20 Kulhání a horečka mohou mít i až několikatýdenní zpoždění po prodělání „kočičí rýmy“.
Faktory, které zhoršují průběh nemoci
Kaliciviróza koček probíhá hůř u koťat nebo u přestárlých koček a obrovský vliv mají také další, současně probíhající nakažlivé nemoci: Kočka může trpět zároveň kalicivirózou a herpesvirózou, prudce probíhá kombinace kalicivirózy a panleukopenie,21 známé je zhoubné spolupůsobení nemoci FIV a kalicivirózy v rozvoji chronických zánětů v tlamce a imunosuprese při FIP nebo FeLV přímo i zhoršuje průběh akutní kočičí rýmy.
Systémová kaliciviróza
Velice nebezpečnou, ale naštěstí vzácnou formou, je systémová kaliciviróza, vyvolaná zvláště virulentními kmeny viru FCV (VC-FCV). Průběh systémové kalicivirózy se od běžné nemoci liší tím, že patogen proniká i do vnitřních orgánů, jako jsou plíce, střevo, játra a slinivka, navíc postihuje i cévní stěnu. Neobvyklé je, že tato forma postihuje především dospělé kočky, spíše než koťata.
Tato forma nemoci se projevuje zesílenými příznaky zánětu dýchacích cest, vysokou horečkou a nechutenstvím.
Vřídky a následně strupy se začnou tvořit i na nose, v okolí očí, na uších a na polštářcích tlapek, běžné jsou otoky hlavy a končetin.
Jiné příznaky záleží na postižení konkrétních orgánů. Perakutní nemoc se může projevovat jen několik hodin trvající horečkou a úhynem bez dalších symptomů.
Další možné projevy systémové kalicivirózy
Smrtnost systémové kalicivirózy překračuje 40 %.22 Naštěstí všechny dosavadní případy jejího výskytu se podařilo utlumit a nedošlo k rozšíření do kočičí populace.
Co dělat, když kočka onemocní kalicivirózou?
Kaliciviróza se projevuje především jako lehce probíhající kočičí rýma. Stejné nebo podobné příznaky ale způsobují i jiné choroboplodné zárodky, především herpesvirus, ale i chlamydie, mykoplasmata nebo bakterie Bordetellla bronchiseptica a navíc, u zvířete oslabeného nemocí mohou situace využít i další bakterie, streptokoky, stafylokoky, E. coli, Klebsiella a mnoho dalších.
Bez laboratorního vyšetření proto nemoci nelze často spolehlivě oddělit. Platí však, že vřídky v tlamce jsou hodně typické právě pro kalicivirózu a pokud jsou zánětem postižené oční rohovky, jedná se spíše o herpesvirózu.
U nekomplikovaného průběhu a lehkého onemocnění, u jednotlivce, je pravděpodobně zbytečné pokoušet se laboratorně pátrat po konkrétním původci. Léčba je totiž především podpůrná. To znamená hlavně klid, teplo a dostatečný příjem potravy. Někdy to může být problém, protože kočky, které mají ucpaný nos, trpívají nechutenstvím. Krmení proto musí být lákavé, chutné, vlhké a lehce ohřáté. Důležitý je i dostatečný příjem tekutin, protože dehydratace zahušťuje hleny a zhoršuje příznaky nemoci.
Některé kočky dokáží zvládnout aplikaci dětských nosních kapek (jedna kapka denně po dobu maximálně tří dnů), většina ale ne a lépe jim pomáhá inhalace páry, třeba v koupelně, 15–20 minut 3x denně.23
Když kočka vůbec nežere, neobejde se už bez léčby veterinárního lékaře. Kočičí organismus nesnáší hladovění a takové zvířátko se musí krmit sondou bez zbytečného odkladu. Veterináře potřebují také všechny „placaté“, tedy zcela neaktivní kočky, kočky s vysokou horečkou (je možné změřit v konečníku lékařským teploměrem, vysoká horečka je nad 40°C) a kočky, které mají hnisavé výtoky z očí nebo z nozder.
Hnisavé záněty očí se léčí antibiotickými očními kapkami a těžší případy i antibiotiky celkově, nejčastěji se používá doxycyklín, amoxicilín nebo potencovaný amoxicilín, případně azithromycin. Zápaly plic nebo systémová kaliciviróza už jsou nemoci, které vyžadují hospitalizaci pacienta.
Prognóza nemoci je naštěstí příznivá, většina koček se bez následků vyléčí do dvou až tří týdnů, většinou i rychleji. Zůstávají ale nadále infekční pro další kočky a to dlouhodobě, polovina koček bude infekční ještě za 75 dní po nákaze. Většina zvířat časem virus zcela vyloučí, část ale zůstane doživotním bacilonosičem. Vylučování viru je bez přestávky, bez latentní fáze.
Laboratorní vyšetření
Někdy, hlavně při vypuknutí hromadného onemocnění ve větších chovech nebo v útulcích, může být užitečné vědět, který konkrétní původce způsobuje onemocnění. Kalicivirus lze prokázat ve výtěrech z nosohltanu buď přímou izolací (skvěle roste na buněčných kulturách, je to velmi citlivé vyšetření) nebo pomocí PCR.
Falešně negativní výsledky jsou ale možné a naopak, pozitivní výsledek vzhledem k rozšíření viru v populaci nemusí nutně znamenat, že problém způsobuje jen kaliciviróza.
Výtěr je jediný způsob, jak identifikovat bacilonosiče.
Prevence, tlumení nákazy
Kaliciviróza je všeobecně rozšířené onemocnění. Běžná je i vakcinace proti této nemoci: Všechny „trojkombinace“ chrání kočku také proti kaliciviróze. Přesněji ji však chrání jen proti „klinickým příznakům“, vakcína neumí zabránit infekci ani přenosu, netlumí bacilonosičství a nemusí chránit proti systémové formě.
Mateřské protilátky chrání koťata do věku asi 4–5 týdnů. Jakmile jsou starší, mohou hned onemocnět, nakazit se i od vlastní matky, pokud je zrovna infekční. Nejnižší věk k vakcinaci je asi 9 týdnů. Proto je jediný způsob, jak ochránit malá koťata, jejich striktní izolace.
Chronická gingivostomatitida koček
Chronické záněty v dutině ústní u koček jsou spojené s infekcí kalicivirem. Jak přesně virus způsobuje tohle onemocnění není úplně známo, bude to pravděpodobně nějaká forma autoimunitní přecitlivělosti. Je to častá nemoc, bez pohlavní nebo věkové predispozice. Tlamka může být opravdu výrazně bolestivá, dlouhodobé nepohodlí mění i chování kočky. Proti rozvoji stomatitidy nechrání kočky ani vakcinace proti kaliciviróze.
Léčba je dlouhodobá, často vyžaduje vyzkoušení mnoha různých přístupů, nejlepší výsledky dává extrakce všech zubů, ale ani to nemusí kočku zcela vyléčit a zbavit nutnosti podávání dalších léčiv.
Související články
Literatura
- NELSON, Richard W., DVM, COUTO C. Guillermo Small Animal Internal Medicine, 6th edition. Elsevier/Saunders, [2019]. ISBN: 9780323676946
- GREENE, Craig. Infectious Diseases of the Dog and Cat, 4th edition. Elsevier/Saunders, [2011]. ISBN: 9781416061304
- SYKES, Jane E. Canine and feline infectious diseases. Elsevier/Saunders, [2014]. ISBN 978-1-4377-0795-3
- ORSWORHTY, Gary D., GRACE, Sharon Fooshee., CRYSTAL, Mitchell A., TILLEY Larry P. Feline patient, 4th edition. Wiley-Blackwell, [2010]. ISBN: 978-0813818481
- GASKELL, Rosalind M. BENNETT Malcolm. Feline and Canine Infectious Diseases. Blackwell, [1996]. ISBN: 0632034467
- MURPHY, Frederick Murphy. GIBBS, E., HORZINEK, Marian. STUDDERT Michael. Veterinary virology, 3rd edition, Academic Press, [1999]. ISBN: 9780080552033
- LAPPIN, Michael R. Feline Internal Medicine Secrets. Hanley & Belfus, [2001]. ISBN: 978-1560534617
