Paratuberkulóza

Možnosti diagnostiky u živých zvířat

Pitva poskytuje spolehlivý výsledek, ale zdiagnostikování uhynulého nebo utraceného zvířete není tak užitečné jako odhalení zvířat v počátku onemocnění. Vrcholem diagnostiky je včasné odhalení subklinicky nemocných kusů.

Existují v podstatě dvě možnosti, jak se o to pokusit.

Přímá detekce mykobakterií je založená především na kultivaci z trusu. Kultivační vyšetření trusu dokáže odhalit všechna nakažená stáda skotu, pokud jsou vyšetřena všechna zvířata. Odhalení jednotlivých nakažených zvířat už je horší. Některá subklinicky nemocná zvířata vylučují dostatek MAP v trusu už tři roky před rozvojem nemoci, jiná ale mají původce v trusu jen nepravidelně nebo v malém počtu. Kultivace vyžaduje aspoň 100 bakterií v gramu trusu.

Záchyt ale stoupá s pokročilostí onemocnění. Zjevně nemocné zvíře vylučuje trusem obrovské počty mykobakterií.

Nevýhoda kultivace trusu je pracnost a doba, kterou kultivace vyžaduje. Na pevných půdách se objevují kolonie po dvou až třech měsících. Záchyt se dá urychlit a zpřesnit použitím tekutých půd a detekcí růstu radiometricky při BACTEC systému. O trochu přesnější je také metoda PCR použitá na kultivovaný vzorek. Citlivost se zvedá na 72 %, to znamená, že odhalí 72 % infikovaných zvířat. Experimentální modifikované metody PCR mají citlivost ještě o trochu vyšší.

Metoda PCR se používá také k odhalení původce v mléce a mléčných výrobcích.

Druhou metodou odhalení paratuberkulózy je nepřímý průkaz, totiž zjištění přítomnosti protilátek proti nemoci v krvi zvířat.

Test, nejčastěji test ELISA, dokáže odhalit až 87 % nemocných zvířat jako zvířata trpící paratuberkulózou ale jen asi 15 % subklinicky infikovaných kusů. Při nízké prevalenci infekce ve stádě neodhalí infekci ani na úrovni stáda.

Diagnostika u živých ovcí a koz

U ovcí mají obě metody používané u skotu ještě nižší citlivost. Ovčí MAP jsou těžko kultivovatelné a zjišťují se jen kultivací na tekutých půdách s radiometrickou detekcí růstu. Paucibacilární forma nemoci navíc není doprovázena dostatečným vylučováním bakterií v trusu.

Citlivost testu ELISA je jen 48 % ve stádě a 60 % u klinicky nemocných zvířat. Nižší je i specifita, vznikají i falešně pozitivní výsledky, protože test reaguje i na jiné bakterie, především Corynebacterium pseudotuberculosis.

U jednotlivých nemocných ovcí ve stádě diagnózu spíš potvrzuje silné snížení koncentrace bílkoviny albuminu v krvi s normální hladinou globulinů.

U koz může být snadnější kultivace z trusu a citlivost testu ELISA je dostatečně vysoká k potvrzení zjevných případů onemocnění, ale najde jen asi 20 – 50 % subklinicky infikovaných koz.

Podobné nemoci

Podobně projevujících se nemocí je velice mnoho.

Trochu jednodušší je situace u skotu. Vleklé průjmy a hubnutí způsobuje chronická salmonelóza a někdy i BVD, kokcidióza a žaludeční a střevní červivost. Poslední tři postihují ale spíš mladší zvířata a dají se odhalit koprologickým vyšetřením.

Suchá forma paratuberkulózy už má mnohem širší spektrum diferenciálních diagnóz, mezi které patří hlavně

U malých přežvýkavců zapadá paratuberkulóza do neobyčejně velké skupiny chorobných stavů, které se projevují chřadnutím a hubnutím. U ovcí i koz jsou to především

• Podvýživa způsobená nedostatečnou krmnou dávkou
• Podvýživa způsobená špatným stavem chrupu, končetin, šikanou ve stádě
• Slezová a střevní červivost
• Kaseózní lymfadenitida
• Abscesy jater, plic, endokarditida, rumenitida, peritonitida, mastitida a jiné chronické bakteriální záněty

Z infekčních chorob odlišných pro oba druhy jsou to:

Ani ovcím a kozám se nevyhýbají nádorová onemocnění, u starších zvířat se nevysvětlitelným hubnutím projevují především střevní adenokarcinomy a lymfosarkomy. V neposlední řadě jsou zvláště kozy schopné sežrat provázky z balíků, sítě nebo igelity a chronické hubnutí může zapříčinit i ucpání střev.

Léčba paratuberkulózy

Paratuberkulózu nelze vyléčit. Žádná antibiotika nejsou schopná v těle zničit všechny mykobakterie. Léčba může pouze dočasně, během svého trvání, zlepšit zdravotní stav zvířete. V praxi to může být užitečné jen k prodloužení života geneticky zvláště cenných zvířat k provedení embryotransferu nebo u přežvýkavců chovaných jako mazlíčci. I léčená zvířata ale šíří infekci! Většinou je potvrzená paratuberkulóza důvodem k okamžité porážce.

Tlumení a zdolávání nákazy

Dlouhá inkubační doba a nemožnost spolehlivě najít všechna nakažená zvířata velice ztěžuje eradikaci nákazy. Vyřazování nemocných zvířat nestačí, většina bacilonosičů ve stádě je v subklinické fázi infekce.

Pro tlumení v chovech mléčného skotu je vydaný Metodický návod SVS ČR. Metodický návod ale vyřazuje pouze nemocná zvířata a neřeší bacilonosiče.

Základem všech programů na účinné tlumení nemoci v chovech dojeného skotu je oddělený odchov telat a jalovic. Hygiena telení je zásadní. Krávy by měly rodit v čistých porodních boxech a ideálně by sérologicky pozitivní krávy měly mít oddělené boxy od těch negativních. Telata se co nejdříve přesouvají do individuálních venkovních boxů, nenechávají se napít od matek.

Protože nemoc se přenáší mlezivem, telata prvotelek se napájí zásadně mlezivem vlastních matek, telata starších negativních krav kolostrem vlastní matky a telata starších pozitivních krav přebytkem od negativních krav. Krmení směsným kolostrem se v minulosti ukázalo jako cesta šíření nemoci ve stádě.

Na nemoc se krávy v ideálním případě testují vždy při podezření a také před porodem. To proto, že porod představuje zátěž, která spouští zjevnou nemoc. Krávy s vysokou hladinou protilátek proti paratuberkulóze se hned po porodu vyřadí na jatky a jejich potomstvo je určeno k výkrmu. Středně pozitivní krávy se už nezapouští a při poklesu dojivosti se vyřadí. Nemoc se málokdy podaří zcela vymýtit, ale výskyt po několika letech výrazně poklesne.