Diagnostika pasteurelózy
Je velice těžké, spíš nemožné, určit pasteurelózu jako příčinu nemoci ve stádě ovcí jen podle toho, jak nemoc vypadá, jaké má příznaky. Chovatelé to často tak dělají a pak je „pasteurelóza“ jen málo říkající termín označující problém ve stádě, který se projevuje úhyny po krátkém trvání dušnosti.
Ono totiž „typické“ příznaky plicní pasteurelózy, malátnost, nechutenství, zrychlený dech, pěny u huby a úhyn, nejsou způsobené jen a pouze pasteurelózou, je to obecná reakce těla na endotoxémii, otravu krve.
Zvláště u jednotlivých dospělých ovcí je čistá pasteurelóza spíš nepravděpodobná a pokud se bude nemoc vůbec podílet na vzniku nemoci, bude komplikovat retrovirovou infekci. Úplně stejně se na první pohled může projevovat gangrenózní zánět mléčné žlázy, metritida nebo endokarditida. I tyto ovce budou mít horečku a červené sliznice a odliší se jen pečlivým klinickým vyšetřením a ne vždy.
Navíc nemoci jako subakutní motoličnatost, toxémie březích bahnic, hypokalcémie, nadmutí i akutní acidóza nebo otrava mědí, nitráty či rododendronem může vypadat podobně, akorát bez horečky.
Náhlé a rychlé úhyny mají ještě mnohem víc možných pachatelů. U nejmladších jehňat je způsobuje kromě septikemické pasteurelózy:
- dyzentérie jehňat
- nematodiróza
- koliseptikémie
- nutriční svalová dystrofie
- otravy
Systémová pasteurelóza je k nerozlišení od enterotoxémie jehňat a dalších klostridiových infekcí a akutní acidózy. U ovcí všech věkových kategorií občasný rychlý úhyn způsobí i zauzlení střev a antrax, který se u nás naštěstí vyskytuje velice vzácně.
Odhalení pasteurelózy laboratorně
U plicní pasteurelózy veterinář může usuzovat na pasteurelózu po pitvě, kde je patrný těžký zánět plic a pohrudnice. Diagnózu potvrzuje pouze izolace pasterel a to ze stěrů z plic nebo z výplašku z průdušnice. Spolehlivá diagnostika u živého zvířete je obtížná. Výtěry z nosu či nosohltanu jsou k ničemu, bakterie se tam nachází běžně.
Septikemická pasteurelóza se vyznačuje překrvenými plícemi obklopenými slámovým výpotkem v hrudní dutině a začátkem zánětu pohrudnice se zvětšenými uzlinami ve středohrudí, systémová pasteurelóza k překrveným plícím bez známek zánětu přidává krváceniny pod pohrudnicí, zvředovatění hltanu, jícnu a sliznice slezu a zvětšené uzliny hltanové a mandle. Laboratorní vyšetření je ale zcela zásadní. Vzorkem jsou plíce, někdy se bakterie podaří najít i v krvi.
Léčba
Septikemickou a systémovou pasteurelózu nelze léčit, průběh je příliš rychlý.
Plicní pasteurelóza se v počátcích nemoci léčí celkově antibiotiky. Ošetření provádí veterinární lékař. Všechny bakteriální kmeny jsou citlivé k tetracyklínům. Často se používá také penicilín. Možností je však více, i potencovaný amoxicilin, tilmikosin, ceftiofur. Ty jsou ale dražší. Ovcím pomůže také tlumení horečky a zánětu. Pokles horečky a zlepšení stavu se dá čekat rychle, do 24–48 hodin. Dušné ovce a ty, které se nelepší, se musí utratit.
Prevence pasteurelózy
Prevence pasteurelózy je obtížná a spočívá především v omezování predispozičních vlivů. Důležitá je plnohodnotná výživa, zoohygiena, větrání stájí. Protože jehňata snáze onemocní septikemickou pasteurelózou, když mají anaplasmózu, což je nemoc roznášená klíšťaty, ošetření proti klíšťatům může snížit výskyt pasteurelózy.
Při hrozícím onemocnění a při vypuknutí nemoci ve stádě je možné podávat tetracyklíny i preventivně.
Další možnost ochrany představuje vakcinace. Očkování chrání proti všem kmenům B. trehalosi a šesti nejčastějším kmenům M. hemolytica. Vakcína je navíc kombinovaná s ochranou proti tetanu a enterotoxémiím. Nevýhoda je jediná, vakcína není registrovaná v ČR, dováží se na výjimku ÚSKVBL a pro menší chovy je tím pádem hůře nedostupná.
Vakcinují se březí bahnice před obahněním. Ty předají protilátky mlezivem jehňatům. Protilátky chrání jehňata do osmi týdnů stáří, pak se očkují i ony. Ochrana trvá rok. Vždy je potřeba očkovat všechna zvířata ve stádě. Se základním stádem musí být současně vakcinováni také všichni plemenní berani, jalové ovce, jehnice i ročky!
