Psoroptový ušní svrab, prašivina králíků
Zdroj: Wikimedia Commons
Psoroptovému svrabu mnohem víc sluší označení ušní prašivina. To proto, že původce, prašivka králičí, Psoroptes cuniculi, je blízká příbuzná původce psoroptové prašiviny skotu a ovcí. Je to velký roztoč, až 0,75 mm velký, má oválné tělo a osm poměrně dlouhých nožek. Samička nese na prvních dvou párech a na posledním páru nožek přísavky. Sameček má přísavky na prvních třech párech a čtvrtý pár nožiček je krátký bez přísavek.
Paraziti žijí celý život na hostiteli, přednostně na povrchu sliznice vnějšího zvukovodu. Prašivky se živí pokožkou a tkáňovým mokem a netvoří žádné chodbičky v kůži.
Samička klade velká, 0,3 mm dlouhá vajíčka, ze kterých se líhne šestinohá larva, která přechází přes dvě stadia nymfy do dospělého jedince. Od vylíhnutí do dospělosti uběhne asi 10 dní.
Mimo hostitele přežijí prašivky králičí až 21 dní. Jejich přirozeným hostitelem je králík, dále napadají ovce, kozy, koně a vzácně také morče, psa a kočku. U člověka nezpůsobují žádné potíže.
Přenos ušní prašiviny králíků
Podobně jako otodektový svrab je také psoroptový svrab neobyčejně nakažlivé onemocnění. Šíří se přímým kontaktem mezi zvířaty a nepřímo chovatelským náčiním, špinavými kotci, klecemi, přepravkami a podobně. V prostředí přežijí prašivky dlouho, zvláště při vyšší relativní vlhkosti.
Klinické příznaky svrabu u králíků
Králíci mohou být hostiteli prašivky králičí měsíce i roky bez příznaků onemocnění. Opakovanou infekcí si mohou vytvořit dlouhotrvající imunitu. Při přemnožení parazita vznikají zánětlivé změny na sliznici zvukovodu. Jedná se o alergickou reakci ucha na výkaly roztočů. Nejdříve se v hloubce zvukovodu objevují drobné pupínky a vřídky, ty rychle praskají a tvoří charakteristické žlutošedé listovité nálepy kornoutovitého tvaru. Ty mohou zcela vyplnit zvukovod postiženého zvířete.
Nemoc je doprovázená silným svěděním. Králíci jsou neklidní, klepou hlavou a škrábou se, mohou si rozškrábat okolí uší až do krve. Takto rozvinutý ušní svrab rády komplikují pyogenní bakterie, takže ve zvukovodu se může objevit šedavý, mazlavý, zapáchající hnisavý výpotek.
U neléčených králíků se prašivina může rozšířit z uší na hlavu, krk a pak prakticky na celé tělo. Postižená kůže je zanícená a pokrývá se strupy. Kožní změny jsou svědivé.
Další komplikací je rozšíření zánětu na střední a vnitřní ucho. V tom případě se objeví příznaky vestibulárního syndromu, poškození centra rovnováhy. Zvíře drží hlavu na stranu, motá se, objevují se křeče.
Příznaky psoroptové ušní prašiviny u jiných zvířat
U psů, koček a morčat jsou příznaky prakticky totožné. Ve zvukovodech a na vnitřní straně boltců postižených zvířat vzniká svědivý zánět s tvorbou listovitě ukládajících se nálepů. Častou komplikací je druhotná bakteriální infekce.
U ovcí, koz a koní žije prašivka v hloubce zvukovodu. Způsobené svědění se projevuje potřásáním hlavou nebo otíráním uší o hrazení. Ovce si mohou způsobit i othematom, zvláště jehňata si uši mohou škrabat pánevní končetinou a způsobit si tak krvavé rány u kořeně uší. U dospělých ovcí může infekce probíhat bez příznaků.
Určení ušního svrabu jako příčiny zánětu zvukovodu
Potvrzením diagnózy je pozorování parazitů nebo jejich vajíček. Jak Psoroptes, tak Otodectes jsou poměrně velcí roztoči a dají se pozorovat lupou nebo při dobrém světle pouhým okem. Vždy je možné výtěry vyšetřit pod mikroskopem. Malé množství roztočů ve zvukovodu ale může vyšetření uniknout.
Možných příčin zánětu zvukovodu je velké množství. Výskyt mazu v podobě kávové sedliny a zvláště pak ve vrstvách ukládající se strupy v uších králíků jsou však pro ušní svrab dosti typické.
Jak vyléčit ušní svrab
Zbavit se ušního svrabu není těžké. Větší problém může způsobovat opakovaná nákaza z prostředí, zvláště v případě psoroptového svrabu, protože roztoči přetrvávají v prostředí. Vzhledem k nakažlivosti a možnosti bezpříznakového nosičství se vždy potřeba léčit všechna vnímavá zvířata v domácnosti nebo chovu.
U psů a koček je vhodné začít pořádným vyčištěním ucha. Většinou je stejně přítomná sekundární infekce bakteriemi nebo kvasinkami. Některé z ušních kapek kromě bakterií a kvasinek zabíjí také roztoče, navíc obsahují látky proti zánětu a svědění, takže pro některá zvířata je nejvhodnější řešit ušní svrab právě takto. Také se vyrábí gely s ivermektinem určené pro kočky a jejich účinek je ve vyčištěném uchu lepší. Při aplikaci do ucha je účinný také fipronil a dokonce i rostlinné silice jako genaniol nebo limonen.
U králíka je naopak nevhodné pokoušet se odstranit nánosy strupů, protože je to pro králíka stresující a bolestivé a po likvidaci roztočů se do několika dní nálepy odloučí samy. Tak maximálně lze při silném napadení odmáčet největší strupy parafínovým olejem. Parafínový olej samotný také hubí roztoče. Použití samotného oleje velmi primitivní způsob léčby, protože funguje na principu udušení roztočů. Neposkytuje žádnou ochranu před opětovnou infekcí ucha roztoči z prostředí a roztoči, kteří se nacházejí na zvířeti mimo zvukovod.
Celkově podávaná antiparazitika
Celkově podávaná antiparazitika mají obrovskou výhodu v delší době působení, čímž chrání před reinfekcí. Pro léčbu koček, králíků a malých přežvýkavců se dá s úspěchem použít injekční ivermektin s opakováním každých 14 dní třikrát za sebou. U psů a u králíků fungují permethrinové spreje, například Arpalit, nebo spot-ony, jako je Top Spot-On nebo Advantix.
Ze spot-onů se u psů, koček a králíků používá Stronghold nebo Advantage s opakováním za měsíc. Advantage může být na ušní svrab poněkud účinnější než Stronghold. Z méně známých antiparazitik fungují výborně tablety proti klíšťatům a blechám – a spot-ony pro kočky – Bravecto a pak také milbemycin, který je součástí některých odčervovadel pro psy a kočky.
