Nežádoucí reakce po očkování

Nežádoucí reakce po očkování je pozorovatelná změna zdravotního stavu způsobená předchozí vakcinací zvířete. Je důležité si uvědomit, že očkování samotné musí vždy způsobit v organismu očkovaného jedince nějakou reakci. Kdyby na vakcinaci tělo nijak nereagovalo, nedošlo by k žádné tvorbě postvakcinačních protilátek. Za ideálních podmínek očkování způsobí jen nepatrnou nebo velmi mírnou reakci.

Občas se ale objeví reakce výraznější, nežádoucí. Nejčastěji se jedná o reakce lokální, pozorovatelné v místě vpichu: bolest, otok, tvorba bouliček či boulí. O dost vzácnější jsou reakce celkové, z nichž nejčastější jsou otoky obličeje a svědění.

U zvířat neexistuje žádné spojení mezi vakcinací a autismem, už proto, že zvířata autismus nemají. Stejně tak není potvrzené žádné spojení mezi očkováním a vznikem autoimunitních onemocnění.

Běžné postvakcinační reakce

Při očkování se do těla vpravují buď přímo živé, ale oslabené choroboplodné zárodky, nebo jejich mrtvá těla či jejich části. Cíl je ve všech případech stejný. Imunitní systém organismu si očkovací látky musí „všimnout“ a musí mít pocit, že je to hrozba, nemoc. Průběh imunitní reakce a následná tvorba protilátek je úplně stejná po očkování jako při opravdovém onemocnění.

Z tohoto faktu vyplývají nejběžnější nežádoucí reakce po očkování. Mírné narušení zdravotního stavu způsobené prostě tím, že organismus „bojuje“ s očkovací látkou a vytváří si protilátky, často může uniknout pozornosti. Jedná se nejčastěji o únavu, možné je mírné zvýšení tělesné teploty. U hospodářských zvířat je časté přechodné zpomalení růstu a zhoršení konverze krmiv.

Z běžných reakcí bývají nejnápadnější reakce místní, lokální, v místě vpichu. Vznikají častěji při použití inaktivovaných vakcín. To proto, že aby si imunitní systém povšiml mrtvých mikroorganismů či jejich částí, je potřeba bílé krvinky do místa vakcinace přilákat dráždivými látkami. Tyto adjuvanty jsou nejčastěji olejové emulze nebo hydroxid hlinitý. V podkoží vzniká tkáňová reakce, která umožní imunitnímu systému najít a vytvořit si protilátky i proti neživým choroboplodným zárodkům, kteří by sami o sobě takto obranyschopnost těla nenabudily.

Tato tkáňová reakce je většinou okem nepozorovatelná, ale někdy se v místě vpichu objeví uzlík či malá tvrdá boulička, která během několika málo týdnů zase sama zmizí. Častěji než u psů se tyto místní reakce objevují při použití inaktivovaných adjuvantních vakcín u koček, u kterých může být místo vpichu i bolestivé nebo oteklé. Nápadné místní reakce v podobě velkých tvrdých otoků v místě vpichu  mohou doprovázet také očkování ovcí a zvláště pak koz proti klostridiovým infekcím.

Drůbež se často očkuje aplikací živé vakcíny na oční spojivku nebo hrubým sprejem. Proto se u nich nežádoucí reakce objevují jako lehké respirační onemocnění, kýchání, kašlaní nebo výtok z očí. Tyto reakce se objevují asi čtyři dny po vakcinaci a přetrvávají 4 – 6 dní.

Závažnější lokální reakce po očkování

Mezi vážnější, ale také vzácnější místní reakce patří vznik kožních granulomů, což jsou zapouzdřená zánětlivá ložiska, nebo sterilních abscesů, které se musí řešit operativně. U psů, nejčastěji u bišonků a maltézáčků, se po očkování proti vzteklině vyskytla také ztráta srsti v místě vpichu. Pokud to místo časem obrostlo srstí, tato měla změněnou strukturu a i barvu. Tato reakce ale patří k těm vyloženě vzácným, které si zaslouží místo v lékařském časopise.

Nejhorší lokální nežádoucí reakcí je postvakcinační sarkom. To je záležitost týkající se pouze koček. Některé kočky reagují na tkáňové poškození v podkoží nepřiměřeně a výsledkem je nádorové bujení. Nejedná se přímo o reakci na vakcinaci jako takovou, u vnímavých koček může sarkom vzniknout také po injekci antibiotik nebo kortikosteroidů, zvláště těch déle působících. Použití inaktivovaných vakcín s adjuvanty v sobě ale nese vyšší riziko než při použití živých vakcín nebo tzv. subjednotkových vakcín, které také neobsahují žádné místně dráždivé látky.

Alergie na očkování

Závažnější celkové nežádoucí reakce už nejsou způsobené jen „přirozeným“ bojem imunitního systému proti očkovací látce, ale jedná se o reakce hypersenzitivní, nadměrné a nepřiměřené.

Pokud se mluví o „reakci po očkování“, velmi často se tím myslí právě tento typ reakce. Je to vlastně prudká alergická reakce na podanou vakcínu. Alergenem může být tělo mrtvých bakterií v inaktivované vakcíně, ale častěji se jedná o alergii na nějakou pomocnou složku vakcíny, jako třeba na želatinu, která se v některých vakcínách používá jako stabilizátor, na určité konzervační látky či na bílkoviny pocházející z buněčných kultur používaných k výrobě vakcíny, jako je fetální telecí sérum. To je důvod, proč určitým psům může vadit konkrétní značka vakcíny a na „stejnou“ vakcínu jiného výrobce reakci nemají.

Hypersenzitivní reakce tzv. I. typu se objevuje obvykle do 24 hodin po podání. Nepřehlédnutelnou reakcí je otok obličeje nebo aspoň okolí očí. Doprovází ho překrvení kůže, zvláště u lysých nebo u bílých krátkosrstých psů je zčervenání těla velmi nápadné. Změny jsou doprovázené celotělovým svěděním. Může se objevit kopřivka.

V závislosti na intenzitě reakce se může objevit průjem a zvracení, u koček zvracení a ztížené dýchání, nevolnost na sebe upozorňuje taky nápadným sliněním.

Nejvážnější hypersenzitivní reakcí a nežádoucí reakcí po očkování vůbec je tzv. anafylaxe. Dochází k prudkému poklesu krevního tlaku, šoku a kolapsu. Anafylaxe následuje většinou během několika minut po očkování. Tato reakce může být natolik závažná, že vede až k úhynu zvířete. Naštěstí něco takového je velice vzácné. UK Veterinary Products Committee uvádí výskyt anafylaxe u jednoho psa z 385 000 očkovaných psů a u jedné kočky z 555 000 očkovaných koček a samozřejmě jen malá část anafylaxí je tak zhoubná, že se zvíře nepodaří zachránit.

Smrtelné anafylaktické reakce se vyskytly i při očkování ptactva chovaného ze záliby.

Jak se bránit nežádoucím reakcím

Řešením nežádoucích reakcí na očkování není neočkovat. Vypadá to sice jako jednoduché a logické řešení, ale zvířata se očkují – a tak jsou chráněná – proti nemocem, které jsou mnohem častější a vedou ke smrti mnohem častěji než reakce po očkování. Tím mnohem častějším se myslí řádově. Nemoci, které jsou zvládnutelné vakcinací, způsobují neléčitelná, rychle probíhající onemocnění s hromadnými úhyny.

Příkladem takových chorob je mor králíků nebo pseudomor drůbeže či holubů. U koček má podobný efekt panleukopenie, trefně označovaná jako mor koček. U psa je očkování proti vzteklině základním očkováním, které bylo zavedeno především pro ochranu lidí, protože kdysi to byl pes, ne liška, kdo byl hlavním hostitelem vztekliny a přenašečem této smrtelné nemoci na člověka. Psi se také očkují proti psinceparvoviróze, což je také obávaný zabiják.

Správně zvolené očkovací schema a očkovací látky pro konkrétní zvíře vždy přináší víc výhod než rizik spojených s vakcinací.

Pro minimalizaci nežádoucích reakcí po očkování stačí málo. Každé zvíře by mělo být očkováno hlavně proti nemocem, které mu reálně hrozí, což záleží na jeho životním stylu i způsobu chovu. Zvíře musí být při očkování zdravé, mimo stres a zátěž a také schopné očkování. Relativní překážkou je trvalé oslabení imunitního systému, v tom případě jsou kontraindikované živé očkovací látky a použijí se inaktivované vakcíny. Úplnou překážkou je jen autoimunitní choroba, protože očkování může minimálně teoreticky příznaky autoimunitní nemoci zhoršit nebo způsobit opětovné vzplanutí.

U koček se riziko rozvoje postvakcinačního sarkomu dá omezit na minimum použitím vakcín bez obsahu dráždivých adjuvantů či aspoň aplikací na taková místa na těle, kde se případné nádorové bujení dá jednoduše a zcela odstranit chirurgicky.

Co by měl udělat majitel zvířete?

Po očkování vždy počkejte v dosahu veterinárního lékaře, třeba v čekárně, aspoň půl hodiny. Případná anafylaxe by se projevila kolapsovým stavem už během této krátké doby a pokud je veterinář nablízku, je nablízku i rychlá pomoc.

A nakonec nezapomeňte jakoukoliv změnu zdravotního stavu, o které si myslíte, že souvisí s předchozím očkováním, hlásit vašemu veterináři. I celkové, méně závažné reakce nejsou překážkou další vakcinaci, ale veterinář o nich musí vědět! Podání stejné značky vakcíny může příště způsobit ještě vážnější nežádoucí reakci. Ale když veterinář ví, že minule zvíře po očkování reakci mělo, není nejmenší problém učinit opatření: Změnit značku, očkování rozdělit a při jedné návštěvě očkovat třeba jen proti jedné nemoci nebo se společně s očkováním dají léky proti alergii a je to.