Aujezskyho choroba, též pseudovzteklina, je nakažlivé onemocnění zvířat. Hlavním hostitelem nemoci je prase, které je rezervoárem viru, u jiných zvířat je onemocnění vždy smrtelné. Člověk se nemocí nakazit nemůže.
K nemoci jsou velmi vnímaví psi, skot a masožravá kožešinová zvířata, nakazit se mohou i kočky, fretky, kozy a ovce, králíci a zajíci, jezevci, kuny, vydry, jelenovitý, potkani, myši, hraboši a mnoho dalších zvířat. V Česku je nemoc rozšířená v populaci prasete divokého.
Původce
Původcem je prasečí herpesvirus SHV-1 (Suid herpesvirus 1). Je to obalený DNA virus schopný postihovat buňky všech zárodečných listů, ale přednost dává nervové tkáni. Jako všechny herpesviry může i SHV-1 vyvolat latentní infekce.
Ve vnějším prostředí je relativně odolný. Je stabilní při pH 6–8, při teplotě 37 °C zůstává infekční 10 dní, při teplotě 25 °C 40 dní. V chlazeném a mraženém mase zůstává schopná infekce 5–7 měsíců. Může se šířit aerosolem, ve vzduchu s relativní vlhkostí nad 55 % se udrží až 7 hodin a může se větrem přenést až na vzdálenost dvou kilometrů. V kejdě přežije až dva dny, v kontaminované slámě čtyři dny.
Rychle jej však ničí vyšší teploty, UV záření a vyschnutí. Je středně citlivý k dezinfekčním prostředkům, po deseti minutách působení jej likviduje 2% chloramin nebo 1% roztok kvarterních amoniových solí.
Zdroj onemocnění
Zdrojem jsou infikovaná prasata, ty jej vylučují v hlenu z dýchacích cest, v poševním hlenu, v semeni, v mléce a nepravidelně v moči. Jiná zvířata nemají pro šíření Aujezskyho choroby příliš velký význam, protože nemoci rychle podléhají.
Aujezkyho choroba u prasat
Prasata jsou rezervoárem nemoci, zvířetem, na které je SHV-1 nejlépe adaptovaný. Jsou to jediná zvířata, která mohou přežít infekci. Prase se nakazí vdechnutím nebo pozřením virů, nebo kontaminovaným semenem při připouštění. Ve stádě se šíří pomalu, v chovu onemocní 50–100 % zvířat. Nejlépe se šíří přímým, blízkým kontaktem mezi prasaty. Selata se mohou nakazit v děloze matky nebo záhy po narození při sání mléka.
Při akutním vypuknutí nemoci v chovu onemocní většina ustájených prasat. Příznaky však záleží na stáří nakažených prasat.
Aujezskyho choroba u dospělých prasat
U starších prasat probíhá bez příznaků nebo jako krátkodobé horečnaté onemocnění s horečkou a nechutenstvím. Pro nemocné prasnice jsou typické poruchy reprodukce. Objevují se časné potraty, což se navenek projeví přebíháním a poruchami zabřezávání. Potraty ale mohou nastat kdykoliv v průběhu březosti, selata mumifikují v děloze či se rodí mrtvá. Živě narozená selata jsou slabá a málo životaschopná.
Kanci mohou trpět zánětem varlat.
Projevy nemoci u mladých prasat
Odstávčata a prasata ve výkrmu mají horečku a trápí je zánět dýchacích cest, který může přejít i v zápal plic. Mají kašel a kýchají. Občas se objevují i nervové příznaky zapříčiněné postižením mozku, potácení se, epileptické záchvaty. Mortalita je nízká, 1–2 %.
Postižení dýchacích cest může být zvýrazněno druhotnou bakteriální infekcí. Po uzdravení zvířete přetrvává virus v nervových zakončeních a prase se stává bezpříznakovým roznašečem a zdrojem nákazy.
Infekce sajících selat je obvykle smrtelná. Převažují u nich neurologické příznaky, třes, nekoordinované pohyby, psí posed s ochrnutými pánevními končetinami. Nakonec zvíře leží na boku a pádluje končetinami. Selata do dvou dnů hynou.
Podobné nemoci selat
Příznaky postižení mozku u selat způsobuje mnoho jiných infekčních i neinfekčních poruch. Mezi infekce patří streptokoková meningitida, Těšínská a Glässerova choroba prasat, edémová choroba, mezi neinfekční příčiny otrava solí, nedostatek vitamínu A a mnoho různých otrav.
Hromadné úhyny, které dokáže Aujezskyho choroba způsobit u sajících selat, mohou připomínat také mor prasat africký i klasický a septikemicky probíhající nemoci jako je červenka nebo salmonelóza.
V chronicky promořených chovech, kde jsou dospělá prasata nosiči viru, se nemoc projevuje především poruchami reprodukce. Infekčních nemocí, které způsobují potraty a neplodnost však také mnoho, kromě Aujezskyho choroby je to PRRS, SMEDI, klasický mor prasat, parvoviróza, brucelóza a leptospiróza prasat.
Aujezskyho choroba u jiných zvířat
Pro jiná zvířata je Aujezskyho choroba smrtelná a vždy se projevuje postižením mozku.
Inkubační doba u psa a kočky je krátká, do šesti dní, pak nastupuje nechutenství a silná apatie, nebo naopak podrážděnost se záchvaty zuřivosti, nemocná zvířata však neútočí na člověka. Horečka může chybět. U koček nemoc často doprovází zvracení a průjem.
Typickým příznakem Aujezskyho choroby je svědění kůže, které postihuje nejčastěji oblast hlavy a plecí. Zvířata se škrábou až do krve. Svědění však nemusí být přítomno vždy, častěji chybí u koček. Brzy se přidává obrna hltanu, zvířata nemůžou polykat a sliny vytékají z dutiny ústní ven, postupující paralýzy postihují hrtan, takže se změní hlas či zvířata úplně ztratí schopnost vydávat zvuky, objevují se záškuby svalů a zvířata do 1–2 dnů umírají.
Smrtnost je téměř 100 %. Nemoc se podobá vzteklině, od které se liší rychlejším průběhem a chybějící agresí vůči člověku.
U přežvýkavců jsou příznaky podobné, intenzivní svědění vede k olizování a odíraní se do krve, zvířata slábnou, uléhají a záhy hynou. U ovcí kromě vztekliny nemoc připomíná scrapie, svrab nebo ketózu.
Aujezskyho choroba v Česku
Chovy domácích prasat v Česku jsou nemoci prosté a to již od roku 1987.
V rámci kontroly zdraví se jatkách vyšetřuje krev všech poražených prasnic a kanců, pravidelně se odebírá krev také plemenným kancům a všem prasnicím, které zmetaly nebo porodily slabá selata. Nemoc je přítomná v populaci divokých prasat. V průběhu monitoringu, který probíhal v roce 2012, byly protilátky proti Aujezskyho chorobě zjištěny u 1/3 ulovených divokých prasat. To však pouze znamená, že se prase setkalo s virem a neříká nic o tom, jestli jej zrovna vylučuje do prostředí.
Léčba nemoci
Aujezskyho choroba se nedá léčit. Ke zmírnění svědění a křečí u psů a koček je možné nasadit sedativa, ale v literatuře byl popsán pouze jediný případ psa a kočky, které nemoc prokazatelně přežili. Prognóza je silně nepříznivá a eutanazie doporučeným řešením.
Prevence
Prevencí je zabránit styku vnímavých zvířat s divokými prasaty a nekrmit syrové vepřové maso. K infekci psů a koček dochází nejčastěji pozřením viru při krmení nevařených jatečných odpadů či krve. Vzduchem se nemoc přenáší jen těsným kontaktem s infikovanými prasaty. Maso prasat z českých velkochovů by mělo být v pořádku.
Infekce při procházce v lese je možná spíše teoreticky: Prohání-li pes na procházce zvěř, riziko, že jej prase potrhá kly, je větší, než pravděpodobnost, že se nakazí Aujezskyho chorobou.
Ročně se v ČR vyskytne jen několik (jednotky případů) potvrzených případů nemocných psů. Zatím všichni byli psi myslivečtí či psi, kteří dostali tepelně neupravené maso z divokého prasete. Možnost, jak stoprocentně ochránit loveckého psa, však bohužel neexistuje. Ve větším bezpečí jsou psi, kteří nejdou do těsného kontaktu s dohledaným kusem. Určitě zabraňte psovi v požírání či očichávání výhozů černé zvěře a místnosti, kde se rušila černá, před vpuštěním psů dezinfikujte.
Vakcinace
Očkovací látka existuje pouze pro prasata, která se však v EU neočkují. Vakcinace psů a koček je ve stadiu výzkumu, ale dosavadní pokusy zatím selhaly. Očkovací látky s oslabeným virem způsobují u psů onemocnění a inaktivované vakcíny zase nejsou dostatečně účinné.
