Přeskočit na obsah

Paratyf drůbeže, neboli salmonelóza drůbeže, je bakteriální nemoc drůbeže hrabavé i vodní. Je to častá nemoc, nejvnímavější jsou kachňata, kuřata a krůťata, méně často onemocní housata a dospělá drůbež bývá častěji bezpříznakovým bacilonosičem.

Výskyt nemoci v chovech drůbeže je závažný hlavně z hlediska možnosti kontaminace masa a vajec a přenosu na člověka. Proto je paratyf vyvolaný tzv. invazivními zárodky salmonel považován na nebezpečnou nákazu.

Původce

Paratyf drůbeže je označení pro salmonelózu, která není vyvolaná zárodkem adaptovaným na drůbež. Nejčastěji to bývá Salmonella typhimurium a s odstupem Salmonella enteritidis. Obě tyto salmonely způsobují onemocnění u širokého spektra hostitelů a onemocnět mohou i domácí savci či člověk.

V podestýlce či v půdě kontaminovaným trusem bacilonosičů zůstávají salmonely infekční přes půl roku, v drůbežím trusu samotném i 28 měsíců. Peří, prach a zvláště pak prach z líhní mohou být zdrojem infekce i pět let.

Přenos paratyfu

S. typhimurium se šíří především přímým a nepřímým kontaktem, přenáší jí divocí hlodavci a ptactvo, také hmyz, k nákaze může dojít kontaminovanými předměty, krmivem, vodou. Nemoc může k drůbeži zavléci také člověk a drůbež se může nakazit i od jiných domácích zvířat nebo být naopak zdrojem salmonelózy pro další domácí zvířata.

Nakažené nosnice snáší vejce, které na svém povrchu a v menším množství také ve vaječném obsahu hostí salmonely. Šance, že uvnitř vejce budou přítomny bakterie, je ještě větší v případě S.  enteritidis. U ní je kromě přenosu kontaktem významný i tzv. vertikální přenos. Nakažená vejce mají nižší líhnívost, zárodky hynou během inkubace i během klubání. Mohou explodovat během líhnutí a zamořit tak obsah líhně infekčním materiálem s následnou nákazou ostatních vajec. Pokud se vylíhnou, během klubání se uvolní infekční aerosol a paratyfem se rychle nakazí ostatní kuřata v líhni.

Inkubační doba

Inkubační doba paratyfu u mladé drůbeže je krátká, 2–5 dní, u dospělé drůbeže i několik týdnů dlouhá

Průběh nemoci

Největší ztráty paratyf drůbeže způsobuje při vertikální infekci a při infekci v líhních či v prvních dnech života mláďat. Vejce od nosnic, které jsou bacilonosiči, bývají ve zvýšené míře čistá, mnoho zárodků hyne během inkubace a během klubání. Vylíhlá mláďata jsou neživotaschopná. Největší ztráty úhynem při nákaze od vertikálně nakaženého zvířete jsou v průběhu druhého až třetího týdne života.

Příznaky paratyfu jsou nespecifické, nemoc u mláďat probíhá hromadně. Postižená kuřata a krůťata jsou netečná, postávají schoulená s polozavřenýma očima a svěšenými křídly a jsou zimomřivá. Nepřijímají potravu, ale více pijí. Mají-li průjem, pak má tento nazelenalou nebo zelenohnědou barvu, je vodnatý a slepuje peří v okolí kloaky. Může se objevit těžké dýchání nebo kulhání. Při zánětu mozku mohou mít křeče nebo oslepnout.

Ztráty mohou být vysoké, ale obecně je nemoc méně devastující než podobně probíhající pulorová nákaza, což je rovněž salmonelóza, ale způsobená jiným původcem.

U kachňat má nemoc pomalejší průběh a častěji než u kuřat se objevují dýchací potíže. Oči nemocných kachňat jsou zahnisané, přivřené, kachňata chraplavě naříkají a nezřídka se objevují i křeče s plovavými pohyby nožek.

Zvířata, která přežila akutní infekci, zůstávají dlouhodobými bacilonosiči s ložisky infekce ve vnitřních orgánech.

Projevy paratyfu u dospělé drůbeže

U dospělé drůbeže je salmonelóza vleklá nemoc s jednotlivými případy. Většina zvířat zůstane po nakažení skrytými bacilonosiči, které nepravidelně vylučují salmonely trusem a vejci po dobu několika týdnů. Snáška takových zvířat může být nižší a také líhnivost násadových vajec od nich je bývá nízká. U dospělých ptáků je infekce obvykle omezená na střevo a vaječník.

Stres a oslabení organismu ale může dovolit salmonelám přechod i do jiných orgánů a nemocný pták postupně chřadne, hubne, méně žere, přestává snášet a má sníženou chuť k jídlu. Někdy se objeví průjem nebo záněty kloubů doprovázené kulháním.

Pitevní nález při salmonelóze drůbeže

Příznaky nemoci jsou nespecifické. Ani pitevní nález nemusí být jednoznačný, mláďata někdy mohou uhynout tak rychle, že jsou při pitvě zcela bez nálezu.

Běžným nálezem je vyhublost, zvětšená játra a slezina. V játrech, slezině, plicích i srdci jsou patrné drobné nekrotické uzlíky, ledviny bývají naplněné uráty a střeva jsou změněná zánětlivým procesem. U dospělé drůbeže je nález podobný, zvětšená a překrvená slezina, játra a ledviny, častý je zánět osrdečníku a pobřišnice, zánět střev a degenerace vaječníku.

Nemoci podobající se příznaky paratyfu

Stejný průběh nemoci i pitevní nález vytvářejí i ostatní celkové bakteriální infekce, jako je stafylokokóza, červenka, infekce E.coli nebo cholera drůbeže. Úplně stejně se navíc projevují i další salmonelózy, jako je tyf drůbeže, pulorová nákazaarizonóza.

V chovu se podobně jako paratyf drůbeže se projevuje mnoho dalších nemocí jak infekčních, tak neinfekčních. Průjem způsobuje především špatné krmivo, otravy plísňovými jedy a kokcidióza, dýchací potíže kuřat mívá na svědomí infekční bronchitidaaspergilóza a při postižení kloubů a šlachových pochev veterinář myslí na mykoplasmózy a reovirovou artritidu.

Hromadné úhyny mají ještě víc možností, jako je newcastleská choroba či chřipka, u housat parvovirózachlamydióza, u kachňat virová hepatitida a herpesvirová enteritida a riemerelóza. Chřadnutí dospělé drůbeže způsobuje navíc také tuberkulóza.

Laboratorní metody prokazující paratyf drůbeže

K diagnostice je potřeba laboratorní vyšetření s pitvou a kultivací původce. Nejlepší je zaslání několika čerstvě uhynulých kusů.

Kultivace se dá provádět také z nevylíhlých vajec a z trusu živých zvířat. Bakterie je možné prokázat také testem PCR a to jak z masa, tak trusu či z prachu z hal či líhní. U nosnic se možné prokázat protilátky v krvi. Test na protilátky spolehlivě odhalí skryté bacilonosiče.

Léčba paratyfu

Antibiotika sice dokáží snížit nemocnost a výši úhynů u nemocných mláďat, ale nezabraňují následnému bacilonosičství a naopak dobu vylučování salmonel ještě prodlužují. Protože salmonely bývají proti mnoha druhům antibiotik už odolné, případná léčba vždy musí být předcházena kultivací s určení citlivosti. Vyléčení jedinci nejsou vhodní k chovu a jsou možným zdrojem nákazy pro další drůbež i pro člověka. V praxi se léčba neprovádí. Chronicky nemocná zvířata se taktéž neléčí vůbec.

Prevence

Základem omezení paratyfu v chovech drůbeže je prevence. Ve velkochovech spočívá především ve striktním oddělení chované drůbeže od vnějšího prostředí, protože salmonelózu může drůbež získat od divoce žijících ptáků, hlodavců, hmyzu či domácích zvířat, jako je pes či kočka krmení syrovou stravou, latentně nakažená prasata nebo skot. Všechny chovy, které dodávají vejce do maloobchodní sítě, se musí účastnit Národního programu tlumení salmonel. Součástí programu je opakované vyšetřování vzorků trusu či stěrů z hal.

V domácích chovech je zamezení styku drůbeže s jinými zvířaty, divokými ptáky či hmyzem obtížné. Nicméně i malochovatel může svůj chov zorganizovat tak, aby byl infekční tlak co nejmenší. Základem je hubení škodlivých hlodavců v okolí drůbeže, skladování krmiv tak, aby k nim neměli přístup hlodavci či divoce žijící ptáci, čistá pitná napájecí voda a zamezení přístupu divokých ptáků do krmítek a napáječek drůbeže. Tím se sníží riziko zavlečení paratyfu do chovu.

Dospělá drůbež je k nákaze značně odolná a potřebná infekční dávka je velká. K nakažení dojde snáze při chovu drůbeže ve špatných zoohygienických podmínkách, chovu v malých vlhkých prostorách, ve špíně, při chladu či přehřátí, při podvýživě, krmením zkaženou potravou nebo při obecném nedostatku vitamínů. Taktéž zamoření parazity snižuje odolnost zvířat. Zdravá střevní mikroflóra chrání drůbež před nákazou tím, že ve střevě neponechává volný prostor k uchycení salmonel. Neuvážené použití antibiotik ovšem střevní mikroflóru poškozuje a může tak paratyfu otevřít cestu. Všelijaké „přeléčování‘ je přesně způsob, jak v chovu podpořit paratyf.

Ochrana mladé drůbeže

Jiná situace je u mladé drůbeže, čím mladší drůbež, tím je k nákaze vnímavější. Po vylíhnutí se nakazí nejsnadněji, protože jejich střevo ještě není osídlené přirozenou mikroflórou, s postupujícím věkem citlivost klesá.

K zamezení infekce mláďat je proto třeba: Nasazovat násadová vejce jen od zdravých nosnic, ne od bacilonosičů – což je zvláště důležité u S. enteritidis. S. typhimurium a jiné častěji kontaminují povrch skořápky. Násadová vejce by se proto měla sbírat co nejčastěji, snášková hnízda by měla být čistá, vejce co nejméně zašpiněná od trusu a úplně nejlepší je, pokud jsou ještě zatepla vydezinfikovaná. To člověk může udělat u vlastních slepic, u cizích nikdy nevíte, proto by se v jedné líhni nikdy neměly míchat vejce z různých zdrojů.

Mladou drůbež vždy odchovávejte odděleně od drůbeže starší a dospělé. Čistá, vydezinfikovaná odchovna a kvalitní krmení, případně i přídavek probiotik chrání mláďata nejen před paratyfem, ale i před kokcidiózou nebo nekrotickou enteritidou.

Očkování proti paratyfu

Proti parafyfu je možné hrabavou i vodní drůbež očkovat. Vakcín je na trhu větší množství druhů, vzhledem k počtu dávek v jednotlivých baleních je ale pouze Salgen použitelný i pro malochovy. Ten chrání jen proti S. typhimurium a ne proti S. enteritidis. Vakcinovat se mohou kuřata už hned po vylíhnutí.

Vakcinace žádnou vakcínou nechrání zcela proti infekci, jen dále zvyšuje odolnost drůbeže a funguje proto jen v návaznosti na dobré podmínky chovu. Ochrana trvá minimálně čtyři měsíce.

Přenos na člověka

Člověk se od drůbeže nejčastěji nakazí z vaječného jídla, méně často z masa nebo při ošetřování nemocné drůbeže. Vejce bacilonosičů jsou jedlá po povaření, které trvalo aspoň 8 minut. Také skořápky vajec či odpady z masa, které jsou určené k dalšímu zkrmování, je potřeba důkladně vařit. Maso bacilonosiče je po důkladném vaření nebo pečení také poživatelné, vnitřnosti ale ne. Samozřejmě viditelně nemocné zvíře s patrnými změnami v orgánech poživatelné není.

Povinná vyšetření

K ochraně spotřebitele se musí každý chovatel drůbeže, který dodává vejce do třídírny a pak do obchodů, účastnit Národního programu a pravidelně nechávat vyšetřovat trus chovaných nosnic. Bez ohledu na počet chovaných slepic.

Pokud chovatel prodává vejce na trhu či v místní maloobchodní prodejně a chová více než 51 a méně než 350 kusů nosnic, musí mít u nosnic provedené vyšetření na paratyf drůbeže, a to před začátkem snášky.

Užitečné odkazy

Loading

Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 1 Průměrně: 5]

4 komentáře na “Paratyf drůbeže”

  1. Avatar

    Dobrý den,
    chtěl bych nechat vyšetřit /trus a vejce/slepic.
    Poraďte prosím kde.Ve vejcích se objevují drobné útvary
    někdy červené.
    Děkuji za odpověď s pozdravem Karel Švec

  2. MVDr. Tereza Ježková
    MVDr. Tereza Ježková

    Dobrý den,

    trus a vejce vám vyšetří Státní veterinární ústav, či jakákoliv jiná veterinární laboratoř. Obraťte se na svého veterinárního lékaře, ať vám to zařídí.

    MVDr. Ježková

  3. Avatar

    prosim vcera jsem koukala na porad pí.Jílkove o dovozu kureciho masa z UA a dnes HRŮZA muž si nevsiml v obchode a koupil rizky od nich.Dnes se bojim z nich udelat činu.jak dlouho musim maso dusit abychom se vyhli salmonele.Radeji bych je vyhodila.Že se Slovaci propujci k prebaleni a nam pošlou?? Dekuji

  4. MVDr. Tereza Ježková
    MVDr. Tereza Ježková

    Dobrý den,

    Salmonelu spolehlivě likvidují vysoké teploty, var 100% okamžitě, při přípravě masa je dostačující teplota 75 °C po dobu pěti minut v jádru potraviny. Pokud nebudete to kuře jíst polosyrové, nic vám nehrozí. Akorát na tom stejném neumytém kuchyňském prkénku nekrájejte salát nebo chleba.

    MVDr. Ježková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *